DANETA LANGEROVÁ - 'Spousta andělů' (BMG 2004) - 'Začínám chápat jednu věc - že neprorazím hlavou zeď …' (to brzo - pozn. aut.). A tím by se dala recenze CD Anety Langerové rovnou i ukončit, protože první slova, která na svém debutovém albu vypustí, jsou předznamenáním a zároveň sumarizačním zhodnocením. Zvuk dobrej, aranže v pořádku, místy až zajímavý, většinou ale prostě 'jenom' v cajku, všechno všude akorát. Akorát… Není to ten bigbít, co slibovala, co (přece!) chtěla. Je to popík. JE. Není to ta Langerová, co soutěžila o titul 1. Superstar ČR. Spletl bych si ji tu s pár jinejma českejma zpěvačkama, nebo lépe řečeno je prostě připomíná. V nejlepším případě Marcelou Březinovou počínaje a v nejhorším Leonou Machálkovou konče. A samozřejmě s Alanis Morissette (píseň 'You´re Creep', z níž její vzor vylejzá jako živej). Kde nechala ten sytej hlas? V šatně TV? Vrať se pro něj! 'Delfín si chce hrát'? Tak ať si klidně hraje, ale s jinou zpěvačkou - třeba s Janou Kratochvílovou před 30 lety… Není mi jasný, proč ani Ivan Král producentsky neohlídal, aby byla svoje. On prej na tohle má cit… Zřejmě zasahovali i jiní. No ale aby bylo jasno - průser to rozhodně není. V KAŽDÝ skladbě je něco pěknýho, co člověka zaujme. A dá se ta deska pustit znovu - to je HODNĚ důležitej ukazatel! Vypíchl bych 'Nebe v loužích', úvodní 'Skvělej nápad', 'Hříšná těla, křídla motýlí', 'Srdcotepec', 'Voda živá' a '17'. (Je to 'Torn' Natalie Imbruglii? - Já mám v těch ženskejch holt bordel, pokud nejsou moje.) - To je ovšem píseň přímo nezničitelná - stačí ji jen dobře zaintonovat - tady teda nic proti ničemu. Úvodní téměř recitovanou pasáž 'Hříšných těl…' bych tipnul na Hanu Zaňákovou z Otvovic… A tak, jako něco do plusu, tu a tam i něco s opačným znaménkem se taky najde všude. Ale: máničkové a androši, nemůžu si (vám) pomoct: plusy převažujou. Sám jsem to nečekal. A to, co vždycky sleduju speciálně - TEXTY…jsou o něčem. Kostrbatosti a trapnosti se nekonají. Taky je tam ta spousta textařskejch andělů, kteří to zřejmě ohlídali - Oskar Petr, Osvaldová, Milcová, Nebřenský a další. Jeden střídmě užitej vulgarismus v 'Srdcotepci' příjemně vybudí v druhé polovině desky upadající pozornost. Tak už jen najít si ještě o něco výrazově obnaženější políčko mezi okolními rozparcelovanými pozemky. A tam kopat, hledat zlato, diamanty… (rejžovat - cheche?). Aneto, když jsem tě neztrhal já, tak už tě nic tak moc zlýho asi nečeká. Yarda Pichlík

UNIVERSAL ANDROID/UNIVERSAL ANDROID (04) - Ústecká hudební parta UNIVERSAL ANDROID konečně pouští do oběhu první oficiální produkt svého snažení, vyrobený v dubnu 04 ve spolupráci s Janem Brambůrkem. Leadrem kapely je multiinstrumentalista Ondřej Švandrlík, který na místní scéně působí již delší dobu - nejdříve ve skupině HARYKY BARYKY a pak v jejím pohrobku, skupině PULS. Dvě alba PULSU ('Lunární program' a 'Chyťme se za ocasy a buďme šťastní') jsou k dostání v hudebním oddělení Severočeské Vědecké Knihovny. Při poslechu se můžeme přesvědčit, že Švandrlík a lidé okolo něj byli už tehdy v lokálním hudebním kontextu o několik let napřed. Následovali britské indie-vzory, ovšem dokázali nebýt pouhými epigony (i když i to by v ětch časech bohatě stačilo). Posunuli našláplou rytmiku a zvuk kytar projetý plejádou krabiček s pomocí počítače, kláves nebo drobných samplů. Upřednostňovali české texty před anglickými; nutno zmínit, že byly na velice dobré úrovni - řekl bych hlavně proto, že jejich autor (Švandrlík) za nimi zůstal skrytý, přestože se nedalo říct, že by většinou melancholické střípky nebyly značně intimní. Švandrlík prostě ovládá způsob, jak ventilovat pocit, aniž by patetizoval. Řekl bych, že na nově vydaném eponymním CD (bylo nahráno v teplickém studiu A-zyl Ládi Veselého v srpnu 03) o skromných 5ti tracích je v textařství páně Švandrlíka a spol. znát další posun: citovost je potlačena téměř úplně, zbývají jakési krystalické formy, blížící se textům lidových moudrostí a písní ('Pánové a dámy, včera se mi o vás zdálo / na hlavách jste měli hrnce / to byla krása / z uší vám lezly dráty / to byla krása'; 'v každým kanálu tohohle města / napij se dokud je čerstvá / móč, móč / nalej si kapku / na pa-památku / próč, próč…'). Jistě, může to znít divně, že by se v tvorbě nejprogresivnější ústecké kapely, která k nám mezi kopce přináší výsledky bádání hudebních elektronických mágů současnosti, skrývalo nějaké zřídlo pradávného mýtu. A vskutku - v hudbě mají UA nejblíže zejména tomu, čím naše uši spolehlivě zásobuje label Ninja Tune. Bez okolků se připojím k autorovi jednoho textu na webu, který tvrdí, že UA by se staly hvězdami nezávislé kultury minimálně evropské úrovně, kdyby žili a tvořili v Praze, nebo dokonce v Londýně (a kdyby chtěli, připojuji). Ve svém počínaní jsou totiž zcela současní: propojují možnosti, které dávají nové technologie, s klasickými postupy a nástroji (navíc v nezvyklé kombinaci např. didjeridoo a bubínků se saxofonem). A jdou ještě dál, a to v reflexi této simultaneity a ve hře s ní: živé bicí hrají strojový rytmus, přejíždění rukou po skle simuluje scratching… Rozbíjejí strukturu skladby na několik částí, které by mohly fungovat jako samostatné tracky. Modulují zvuky nástrojů i hlas, samplují, promíchávají žánry: jazz, acid jazz, ambient, techno, punk, folk ad. Výsledkem je originální směs, k níž hledat nálepku je předem prohraným pokusem (hodně podobného bychom ovšem našli v tvorbě skupiny 'Do Shaska!', která má kořeny také v Ústí, a samozřejmě také u spřátelené party 'My Mixture'). Toto všechno by však k tomu, aby UA byli skvělí, nestačilo: takových kapel je tu přeci jen přehršle. UA to však dělají dobře. Jsou to výborní a zkušení muzikanti (vedle Švandrlíka, v současnosti bubeníka, jmenujme např. kytaristu Standu Urbana, ex-Jazztaurace nebo klávesistu Marka Hese a Ivoše Mikšovského, baskytara). Myslím si ale, že to gro je určitá mystičnost, magičnost či rituálnost, která poslech jejich hudby a zvlášť živá vystoupení činí kultovním zážitkem. Což odpovídá textům, tak jak je interpretujeme o pár řádek výš. Jsem si vědom toho, že tato recenze je až zběsile pochvalná - nemůžu si ale pomoct. Na druhou stranu nebudu šetřit kritikou, ovšem poněkud jinou než je obvyklé: proč je na CD jen pět skladeb?? Proč jen jedno CD?? I WANT MORE!! Jarobal (foto: fundekave.spi.cz)

STATUS PRAESENTS - 'Come Alive' CD-R (14:03) červenec a říjen 03 + (80 Mb mpeg video) červen - červenec 03 - Óká… jdeme na to! Tákže fajn odmyslete si, že tahle band-a hardcoristů žije v matičce Praze a zaposlouchejte se do 4 songů, které vás okamžitě přenesou na koncert NY HC kapel. O tom svědčí i jejich bravurně zpívaná angličtina, což některým českým, anglicky zpívajícím kapelkám trochu chybí. Zůstanu-li ještě u textů, tak vám samotné názvy songů napoví jakým směrem se Status ubírají. Při prvním poslechu se mým favoritem stal song 'Come Alive", který nebezpečně stíhal 'What I Am' současně s 'How dare you?' - oukej - tak ještě na 4tém místečku se umístil 'Government', který není poslední, ale v hodnocení musí být jeden první a druhý zkrátka druhý :-). Při x-tém protočení tohoto kotouče proniknete do kvalitního hardcoru Made In CZ, který je prosypán neuvěřitelnými vychytávkami. Když si toto mini pálené CD hodíte do compu, tak vězte, že vás videoklípky těžce usadí na židli… proč? Protože zrovna na song 'Come Alive' je dost coolově natočený klípek, který byl vytvořen ze záběrů z koncertu a nahrávání ve studiu Hostivař a zároveň ze závodů bikerů s kvalitními skoky a pády. vše je skutečně parádně do sebe zastříhané a smíchané. Druhý klípek k 'What I Am' je zaměřen jen a jen na bikery. Některé záběry jsou součástí bookletu, který je velmi jednoduše proveden (ale v jednoduchosti je přeci krása, ne?). Dokonce zde nenaleznete ani texty, ty však není problém sehnat na jejich webových stránkách (www.statuspraesents.cz). Jako závěrečný bonus vám nabídnou výtečný, 'zhulenecky' joke(ový) záběry ze studia :-). Co tedy dodat na konec? Od Status Praesents můžeme očekávat ještě velké věci, protože kluci mají jasně stanové cíle, kterých díky své profesionalitě a kvalitě jisto jistě dosáhnou!!! by Marky (punkeroi@email.cz)