Miroslav Houra V našem městě od r. 1960 žije a tvoří malíř, kreslíř, grafik, řezbář, ilustrátor, tvůrce monumentálních prací pro exteriéry i interiéry, a to není zdaleka všechno, čemu se umělec Miroslav Houra věnuje. Mnohostranný výtvarník, jehož rukopis je zcela osobitý, pro nezaměnitelný styl ho poznáme už z dálky. Je především kreslířský typ, jeho projev závisí na linii, zároveň je bytostným malířem, a proto i značná část jeho grafiky září barvami, je v něm také kus sochaře, který i při práci v ploše projevuje sklon k reliéfu. Jeho dílo je tak rozsáhlé, ať už na plátně, papíru, ve skle, dřevě i kovu, že je velmi těžké postihnout přiměřeně natož stručně, čemu se věnoval nejvíce a s čím bych Vás chtěla seznámit. Je individualitou, která si uměním vydobyla uznávané místo mezi umělci svou osobností, až tvrdošíjnou vytrvalostí, zvědavostí a odhodlaností stále poznávat lidi, kraje, země i různé kultury. Nejenom jeho výtvarná tvorba, ale i upřímné vypravování nám přibližuje uplynulou dobu, změny, které nás provázely. Je citlivým pamětníkem, úspěšným umělcem, jenž značnou částí díla naše město proslavil. Narodil se 3. srpna 1933 v Krhanicích nad Sázavou. Dodnes na tento kraj, na své dětství rodiče i sestru rád vzpomíná. Maloval si modříny, stodoly (a je úžasné nahlédnout do knih od Františka Hrubína - Romance pro křídlovku) i Lešanské jesličky, do kterých jen pro sebe vytvořil unikátní ilustrace. Obdivuje Hrubínovy verše a Lešany, leží jen naproti přes řeku Sázavu. Jeho cesta ke studiím na Vyšší škole uměleckého průmyslu a následně na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze nebyla jednoduchá. Vystudoval výtvarnou výchovu a dějepis. Jeho profesory, které dodnes obdivuje, byli grafik a ilustrátor Cyril Bouda, sochař Karel Lidický a malíř Martin Salcman. Studia ukončil v r. 1955 a jako řada jiných přijal povinnost budovat pohraničí - odešel do severních Čech, do Světce nedaleko Bíliny. Světec je rodištěm jiného proslulého malíře a grafika Vojtěcha Preissiga. Houra začal ve Světci na 8leté škole, pojmenované právě po V. Preissigovi. Působil zde jako učitel 5 let. R. 1933 byl osudový pro oba. Houra se v tomto roce narodil a Preissig získal čestné občanství obce Světec. Oba významní umělci se zde osudově setkali a Preissig na mladého Houru navždy zapůsobil. V životních osudech lidí je cosi symbolického. A k tomu došlo i ve Světci. Houra zde objevil Preissigovy plakáty, pohlednice, které oslavovaly 1. čsl. zahraniční odboj. Během 2. svět. války se Preissig podílel na vydávání ilegálního časopisu 'V boj!' Většina unikátních grafických památek byla později bohužel zničena. Houra se jeho grafickým uměním nadchl - dovršením určité osudové symboliky je jmenování Houry čestným občanem obce Světec v r. 2003. Od Preissigova ocenění uplynulo 70 let. Houra si uznání velmi váží. Zde začínala jeho učitelská praxe, ale i současná výtvarná. Sám na to vzpomíná: 'Světec bylo místo svým způsobem zázračné. Doslova půlkou vsi procházel povrchový důl. Úchvatné dramatické divadlo: robustní kubizující domy, zjizvená otevřená země, hořící, dýmající sloje uhlí, mezi tím pulzující činnost člověka. To všechno do budoucna určilo tloušťky a rytmus mých čar, proporce figur. Ty motivy mě svou dimenzí, černou vůní práce uhrančivě lákaly. Teprve v této krajině jsem se narodil… výtvarně narodil…' Motivy ze Světce - stylizované černobílé linoryty - poslal v r. 1960 na výstavu hostí 'Sdružení českých umělců grafiků Hollar'. A právě tam pak byl v r. 1967 za soubor barevných dřevořezů přijat za člena. Do dnešní doby realizoval přes 130 samostatných výstav v Čechách i na Moravě, stejně tak i v zahraničí. Jmenuji např.: Víděň (1967), Lódž (1978), Magdeburk (1982), Berlín (1988), Vladimir (1991), Katowice (1995), Modena (2001) a jinde. Samozřejmě byl zastoupen na více než 150 kolektivních přehlídkách. Za grafiku, hlavně na výstavách ExLibris (www.exlibrisweb.cz/houra.htm) obdržel několik ocenění: r. 1973 v Perugii, 1976 Lisabonu, 1986 Norimberku, 1991 Pasově, 1992 v Praze. A to jsou jen některé údaje z mnoha. V r 2003 uspořádalo sdružení Hollar u příležitosti jeho 70. narozenin v Praze výstavu jeho grafik a kreseb Mezníky. Další - v témže roce - následovala v zámecké galerii Duchcov. Všem úspěchům, které zde není možné vcelku uvést, předcházela usilovná práce a působení právě v Ústi n. L. Je s Ústím bytostně a umělecky neobyčejně spjatý. Vytvořil zde vynikající díla, získal četná mezinárodní ocenění. Vyučoval na ústecké pedagogické fakultě až do r. 1971, kdy byl vyhozen. Spolu s Jaroslavem Brožkem a Bohuslavem Malečkem byli pro vytváření veškeré metodiky a metodických příruček Státního pedagogického nakladatelství sehraným reprezentativním týmem. Napsali základní učebnice pro ZŠ (6. - 9. tř.), vysokoškolská skripta i metodiku výtvarné výchovy, podnikali besedy o umění… V době politických změn jim už mnohé nevyšlo. Na poslední chvíli byla v r. 1971 vydána jeho samostatná kniha - Jak se dívat na grafiku. Fakulta výtvarného umění byla tehdy zlikvidována. Prošel složitou cestou. Nebylo běžné pracovat na tzv. volné noze. Byl to zlom, ze kterého vyšel opět usilovnou prací. Brzy připravil výstavu. Pomohli přátelé architekti, poskytli mu možnost výtvarné spolupráce a další realizace. Vznikla díla, kterých si váží - nová dřevěná vrata a kovové mříže k baroknímu kostelu sv. Vojtěcha, dále největší mozaika v Evropě na přístavbě bývalého SVČ KNV, mozaiky na dalších místech, keramické a dřevěné reliéfy, tapiserie… Příležitostně ilustruje a zdobí bibliografie. Jeho práce jsou zastoupeny v NG v Praze a dalších českých galeriích i v soukromých sbírkách - v ČR, Evropě i zámoří. Pro české i zahraniční sběratele vytvořil přes 800 ex libris. Nejvíce si snad cení zlaté medaile za ex libris na mezinárodní výstavě v Perugii v r. 1973. Když tehdy do krásného města přijel, tak fantastické přivítání nečekal, všude - ve výlohách, na dveřích - byl umístěn plakát s jeho zvětšenou reprodukcí. Provázela ho příjemná atmosféra a hezký pocit. Za další úspěch považuje loňskou výstavu v Budyni nad Ohří, která trvala od dubna do srpna. (Hezké prostředí vodního hradu.) Uvedl ji starosta p. Medáček a k zahájení vernisáže se nabídl ředitel Lyry Pragensis Milan Friedl. Vše proběhlo na vynikající úrovni. Byl to jakýsi průřez celé jeho tvorby, samozřejmě vč. ex libris. Dalším tématem by mohly být např. rámy jeho obrazů, ale to by určitě chtělo delší rozvedení. Zakončím jeho myšlenkou: 'Slova, slova??? Obrazy vznikají pro radost očí… Raději se dívejte'. Mgr. Marie Peterková- M. Houra: Pocta rodnému kraji - acryl + kombinovaná technika