Čím to sakra je, že vždycky, když se odněkud po delší době vracím do Teplic, vnímám to jako startující faktor deprese už pár dní před tím návratem…? Vracáky z Prahy ještě jdou (mý rodný městečko taky nic moc), ale jde-li o return třeba ze Sázavy, Šumavy, Krkonoš apod., chce se mi prostě vážení (a samozřejmě i ti druzí) BLEJT.

Tam totiž chybí srovnatelnost. Protože - strana A: lesní velikáni, veverky, majestátní hory, sýkorky, kachňata na řece, káňata na nebi, užovky v potoce, vlastní půldruhakilovej trhač dovádějící v ČISTÝ trávě (bez hoven miláčků sousedních sídlištních rodin, neřkuli lidskejch - no, jestli jsou to teda za každou cenu taky lidi…) a pak ještě dlouhý ATD… - Strana B: špinavý ulice, plný podivnejch mátožnejch postav (Trnovany & Prosetice = Harlem + Bronx), u kterejch nevíte, z kterýho přesně hororu od Polanskiho vylezly, nablito a nasráno donedohledna, na trávníkách všechno od šprcek přes plastový flašky a igelitový pytlíky až po pneumatiky a vyhozený matrace, z balkónu výhled na 5tipatrovej vybydlenec, plnej kostlivců, z nichž někteří po vypotácení se na ulici mají ještě zapomenutou jehlu v lokti (zásahy PČR a RZP obden)… K tomu všemu očekávaná neurvalost publika zejtra v práci…

Člověka pak drží nad H 2O jen to, že zaplaťpámbu je tu v subkulturní muzikální hladině docela živo kolem JAZZclubu Jardy Purkyta a že možná během zimy přijede tenhle nebo támhleto…

…Kterýmžto nenásilným způsobem na tenhle skvělej klubík opět upozorňuji a doporučuji Vaší P. T. pozornosti. Já vím: je to makačka, sedět 2 hodiny a poslouchat, nekecat si při tom ty svoje nesmysly a soustředit se na to, co produkuje někdo jinej, ale třeba to zkuste - a TŘEBA to vyjde…

…Tohle jsem psal 4 dny před návratem z Krkonoš, takže snad uznáte, že ta deprese už byla (po 3 tejdnech!) významná. Navíc když v těch horách vidíte, jak se ptáci vykrmili a už maj klid, brabenci zalezli a nezloběj, medvědi se jistě taky zazimovali, jelikož jsem žádnýho nepotkal (cože - že v Krkonoších nejsou? - pchéé!), zatímco z novin se dozvídám, jak akorát lidi blbnou, hrabou a pruděj furt - asi že se na tu zimu ještě necejtěj dost narvaný, nebo co… Ale tentokrát mě výjimečně drželo, že díky aktivitě Ivana Dostála uvidím v Národním domě (UL), co jsem ještě neviděl a že se mi možná podepíše i Al Kooper. - A to se skoro i stalo, kdybych míval měl ve správnou chvíli na správným místě papír a tužku.

Člověka prostě MUSÍ něco držet při životě, když už to není jeho domovský město. Yarda Pichlík

	PROTECT YOUR FAMILY GET QUOTE Health Insurance Best Deal Cheap Car Cover Home Insurance