u POCTA MUŽI, KTERÝ SÁZEL STROMY - Ve středu 7. listopadu vyvrcholí v knihovně K. H. Máchy v Litoměřicích již několik let trvající projekt nazvaný Muž, který sázel stromy. Skupinka mladých umělců ze severních Čech v jeho rámci zhodnocuje celoživotní úsilí pana Josefa Hlušičky, jenž stejně jako hrdina známé Gionovy novelky, která byla i zanimována, po celý život sázel stromy. Konkrétně zalesňoval oblast Keblicka na Litoměřicku. O jeho odkaz se zajímají hned 3 umělci: jeho syn, básník Pavel Hlušička, známější pod pseudonymem Mnoháček Zgublačenko, dále fotograf Jakub Vrhel a dokumentaristka Klára Doležálková. Ti společně s harmonikářem Františkem Jindřiškem a kytaristou Láďou Forejtem - Ringem představí film, fotografie a básně, které oslavují činnost muže, jenž i přes nepřízeň osudu sázel stromy. Začíná se v 18.00, vstup je zdarma. Projekt finančně podpořilo Zdravé město Litoměřice. Na fotografii, jejímž autorem je Jakub Vrhel, je Hlušička starší a mladší. jarobal@seznam.cz
u VODA, MOŘE, OCEÁNY (20. 11. út - 21. 11. st) - Vážení přátelé, s potěšením Vám oznamujeme, že se letos na podzim v Ústí n. L. opět uskuteční další ročník Mezinárodního filmového festivalu Voda, Moře, Oceány. Prezidentem je opět filmový režisér světového věhlasu Steve Lichtag (www.lichtag.com) a viceprezidentem Ing. arch. Zdeněk Havlík. Organizací byla letos již podruhé pověřena ústecká agentura Dream Production (www.dreamproduction.cz). Stejně jako v loňském roce, tak i letos převzali přímou záštitu nad festivalem ministr životního prostředí ČR RNDr. Martin Bursík a primátor města Ústí n. L. Mgr. Jan Kubata. Jsme přesvědčení, že nejenom přítomnost významných zahraničních a domácích hostů - filmařů, fotografů i ochránců vodního světa, ale i tyto významné záštity dodají festivalu patřičný lesk a důležitost. Festival by se samozřejmě nemohl uskutečnit bez spolupráce s dalšími partnery, renomovanými firmami či organizacemi. Významnými partnery loňského ročníku byly město Ústí n. L., Severočeská vodárenská, a. s., Syner, a. s., Allianz, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s. a Stavby silnic a železnic, a. s. Hlavním projekčním místem bude Dům Kultury města Ústí n. L. (www.volny.cz/dkul) a ústecká Státní vědecká knihovna (www.svkul.cz). Bližší informace naleznete na www.vodamoreoceany.cz. Za realizační tým a autorský kolektiv… Steve Lichtag (steve@lichtag.com) a Ing.arch. Zdeněk Havlík (havlik@atelierap.cz)
u NOVÝ FILM VYŽVEJKLÉ BAMBULE v ústecké Aule a litoměřické knihovně - Kromě happeningů a live performancí se severočeský radikální balet Vyžvejklá Bambule věnuje v posledních letech i filmařině. Název již 3tího počinu tvůrčího dua Neuvirt - Stejskal je Acta Sudetica. Dva zhruba hodinové bloky o několika mužích, jimž se historie Sudet krutě svezla po hřbetě, protne i živé vystoupení tvůrců. V obou případech se můžeme těšit mj. na skvělé výkony Radka Háska, Jiřího Blackfoota Šerého a dalších zajímavých persons. Labskoústecká premiéra proběhne ve filmovém klubu Aula na Pedagogické fakultě UJEP ve středu 21. 11. od 20.00, litoměřická pak v Knihovně K. H. Máchy (Mírovém nám. 26) za týden, ve středu 28. 11. od 18.00. Ve všech případech je vstup zdarma. jarobal@seznam.cz
u VELKEJ JAZZ-BLUESOVEJ VEJVAR V NÁROĎÁKU ve dnech 17. - 24. X. 07, skrývající se pod označením ‘XI.MEZINÁRODNÍ JAZZ & BLUES FESTIVAL’, bych popsal jen jednou větou: to tu faktještě nebylo! Víc o tom psát pokládám za nevhodné z mé strany, když jsem se zúčastnil jen jednoho dne, i když dle mého úsudku toho nejlepšího. Samozřejmě bych se rád rozněžnil o kytarovém masakru Chrise Duartea, o skvělém Paulu Jonesovi s jeho MANFREDS, kdy se svým vystupováním anglického lorda prezentoval přes polovinu největších hitů někdejších Manfred Mann - vč. svých pověstných tanečků a úklon publiku, o neskutečně drtivém dojmu z vystoupení TEN YEARS AFTER a konečně i noblesním závěru v podání chodící encyklopedie americké hudební kultury, jak správně vystihl pan ředitel Ivan Dostál ve svém krátkém úvodu, Al Koopera s jeho současnou skupinou FUNKY FACULTY. Aristokratická prezentace jeho jazz-bluesových improvizací s tím úžasným ‘nikdy nevím, kdy skončím’, vč. toho, jak se v závěru objevil v hledišti půl metru od nás a některý dokonce trochu vomet svým flitrovým pláštíkem, byla z pohledu těch, co ho sledujeme ze 60tejch, opravdu neuvěřitelná… - Nojo, tak takhle nějak bych o tom mohl hovořit, aniž bych kecal. Jenže by to byly pořád tyhlety sice čtivý, ale přesto spíš společenský cancy. Takže doufám, že napíše někdo povolanější - třeba právě I. Dostál. Nebo že by Fred prolomil konečně své mnohaleté publicistické mlčení? Každopádně - i kdyby se na to oba vysrali - poučka, z letošního ročníku plynoucí, zní: ‘Dostál na Hrad!’ (pic)
u STŘEDOHOŘÍ V KÝČI - Kýč - díla, která jsou příliš okázalá, rušivá, triviální nebo ‘laciná’. Zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná, nebo která mají silný emocionální náboj. Téma zobrazované kýčem musí být okamžitě identifikovatelné. Je to nemoc neodpovědného snění, náhražka, sebeuspokojení v iluzích a slasti. (Wikipedia.cz) - S vědomím toho, že posláním našeho sdružení není ‘jen’ pořádání exkurzí, divadelních představení a procesí, byť zajímavých a rozhodně neotřelých, rozhodli jsme se rozšířit činnost na poli kulturním o další aktivitu. Cílem bylo prezentovat objekt našeho zájmu - totiž krajinu a ducha Českého středohoří uměleckou formou a dát zároveň příležitost i osobám, které (prozatím) stojí mimo naše řady. V našich zeměpisných šířkách má velkou tradici produkce děl, která bývají více či méně spravedlivě označována jako kýč. Odhlédli jsme proto od individuálního estetického cítění členů sdružení (bezesporu vytříbeného) a dali prostor právě dílkům, která zobrazují krajinu našeho srdce ne možná originálním uměleckým pojetím, zato však s láskou a hlubokým vztahem ke ztvárňovaným objektům. Akce byla pojata jako výstava prací, jejich prezentace a zároveň soutěž o ‘nejlepší’ kýč. Soutěžilo a vystavovalo se ve 3 kategoriích. Vernisáž spojená s malým pohoštěním a s vystoupením kytaristky Lucie Šťavíkové, studentky pražské konzervatoře, proběhla za slunného podzimního odpoledne v sobotu 13. 10. 07 v pro tento účel speciálně upravených kmenových reprezentačních prostorách Středohoří sobě v Božtěšické ulici v Ústí n. L. Nejvíce artefaktů - 24 - se sešlo v kategorii výtvarné. Námětem obrazů, ale např. i 1 výšivky a 1 koláže, byly většinou kopce a kopečky, hrady a chaloupky v Českém středohoří. Zvláště rádi bychom poděkovali dětem, které se svými malůvkami také do soutěžního klání zapojily a jejichž práce působily při výstavě jako příjemné osvěžení a příslib toho, že hluboký vztah k naší krajině nezanikne ani s nástupem budoucích generací. Vítězem v této kategorii byla komisí, tvořenou PhDr. Vítem Honysem (Národní památkový ústav) a Mgr. Martinem Kolářem (FUUD), vyhodnocena Andrea Štolfová z Ústí n. L. s výšivkou hradu Střekova. V literární kategorii soutěžilo 13 děl, bez výjimky se jednalo o básně, které byly při vernisáži výstavy veřejně umělecky čteny. Obsahově šlo o velmi širokou škálu motivů, jimž však byla společná oslava krásy a historie kraje mezi polabskou rovinou a česko-saským pomezím. Komise, tvořená Mgr. Janem Kvapilem (UJEP Ústí n.L.), Mgr. Viktorem Kellerem (Regionální muzeum Teplice) a Mgr. Radkem Fridrichem (UJEP Ústí n. L.), dospěla k prazvláštnímu výsledku, a sice k udělení 3 prvních cen. Získali je Jana Haasová z Prahy (báseň Kamenné moře), Pavel a Petra Kudělovi z Knínic (báseň Královna Středohor) a Jiří Šedivý z Ústí n. L. (báseň V Bertině údolí). Jak jsme očekávali, nejmenší počet přihlášených prací (1) byl v kategorii hudební. Komise zastoupená Mgr. Lubošem Hánou (UJEP Ústí n. L.) přesto nehodlala udílet ceny jen tak ‘pro nic za nic’ a podrobila dílo pečlivé analýze. Nakonec došla k závěru, že vítězové, spoluautoři Radka Hotovcová a Karel Nepraš se skladbou Středohoří v kýči, si cenu zaslouží. Ještě jednou bychom rádi na tomto místě poděkovali všem zúčastněným. Úspěch i vřelé přijetí této akce nás přesvědčily, že aktivity na poli múzickém budeme v našem sdružení dále rozšiřovat. (V budoucnu bude možné zhlédnout jednotlivá díla na: stredohorisobe.wz.cz.) Za o. s. Středohoří Sobě… Viktor Keller (info@ceskestredohori.cz)
u HIRAM BULLOCK V ÚSTÍ N. L. - Vystoupení kytaristy Hirama Bullocka(www.hirambullock.com) dále jen H. B. v Kákáesce (pondělí 10. 9.) předčilo moje očekávání. Obrovský hlavní hrdina večera vstoupil do úvodu odvážně a rázně. Zakřičel na obecenstvo, jak že se má a pak nám 2 hodiny vtloukal do hlav všechen ten funky jazz a moderní jazz s bigbeatem a senil balady spolu s blues. Sám nevím co všechno. Hrál výborně, sóla byla perfektní, doprovodná tzv. “9” hrála moc dobře i když byla ‘jen’ z Prahy. Bubeník dokonce býval kdysi takovej místní slušnej chlapec. No, mohl tomu Fandovi dát někdo třeba kytku… Předvedli nám průřez historií i budoucností H. B., mně se líbili chlapci s dechama (sx, poz, 2 tp), hráli moderně, rychle a pořád intonovali, asi v mládí dost cvičili. Jeden místní ministr tu dokonce tzv. skákal jak oni pískali - zvláštní. Zvuk byl dobrej, málo nahlas (můj problém) obecenstvo jásalo, sedící si museli stoupnout, aby byl přídavek. Samozřejmě Smoke On The Water od Párplů, jak jinak. Takže díky I. D. & Comp. za koncert, který přišel na rovných 100 Kč. Jen mi vadilo, že tam nebyli moji staří spoluhráči - Kuře Veselý, P. Kušnír a I. Hasse, asi jeli novej seriál… (kokoti)… Luděk Nedvěd
u VIDĚL JSEM FILM, KTERÝ BOŘÍ KONVENCE v kinematografii - ‘Faunův Labyrint’ - Je pravda, že jsem na to chtěl jít už před 7 měsíci v Sydney, ale šel jsem v pondělí 17. 9. 07 v Ústí. Tvůrci se odvážně pustili do boření tabuizovaných témat, jako je smrt dítěte a co víc, byla to hlavní hrdinka. Španělský fašista ji postřelí do břicha, přičemž mladá Ofélie umírá důsledkem vykrvácení. Další, podle mě, odvážný kus nastal ve chvíli, kdy jeden ze ‘zlých’ ukousává dvěma vílám hlavy (poměrně ve slušném detailním záběru, kdy po kousnutí visí krvavá slina spojující bezhlavé torzo víly s tlamou příšery). Dále pro dokreslení krutosti doby: umlácení nevinného rolníka prázdnou láhví. Fašista tloukl do obličeje, který se věrohodně deformoval a místo hrůzostrašné grimasy, se mladíkovi důsledkem úderů flašky, objevuje na obličeji kašovitá hmota. Nebo dobíjení raněných, mučení zajatců (rány kladivem), řezání nohy pilkou a jako třešnička na dortu - detailní záběr na zašívání prořízlé tváře. Snesu hodně, ale film mě vyděsil, znechutil, naštval i vystrašil, což svědčí, že se jednalo o kvalitní snímek. Pokud se mě zeptáte na většinu jiných, tak řeknu: ‘Jo ten byl docela dobrej’, ale takový, co je schopen ve mně vzbudit emoce, pro které si jej budu pamatovat, je pro mě kvalitním. Je smutné, že jsem tak na jedinečném filmu seděl v poloprázdné Mumii (asi 10 lidí vč. pana promítače) a české teenagerovské komedie s kokotkem Kotkem jsou kasovními trháky... Proto Vás nabádám, abyste se zasadili o osvětu, vtrhli například do Blue Café, Emca nebo Domova a odtáhli šampóňáky za nagelované vlasy na pořádný film, třeba to přemůže mediální masáž, jež je důvodem tak vysoké návštěvnosti herecky slabých a trapností překypujících slátanin... Kilián Nedory (Nedory@seznam.cz)
knihovně K. H. Máchy v Litoměřicích již několik let trvající projekt nazvaný Muž, který sázel stromy. Skupinka mladých umělců ze severních Čech v jeho rámci zhodnocuje celoživotní úsilí pana Josefa Hlušičky, jenž stejně jako hrdina známé Gionovy novelky, která byla i zanimována, po celý život sázel stromy. Konkrétně zalesňoval oblast Keblicka na Litoměřicku. O jeho odkaz se zajímají hned 3 umělci: jeho syn, básník Pavel Hlušička, známější pod pseudonymem Mnoháček Zgublačenko, dále fotograf Jakub Vrhel a dokumentaristka Klára Doležálková. Ti společně s harmonikářem Františkem Jindřiškem a kytaristou Láďou Forejtem - Ringem představí film, fotografie a básně, které oslavují činnost muže, jenž i přes nepřízeň osudu sázel stromy. Začíná se v 18.00, vstup je zdarma. Projekt finančně podpořilo Zdravé město Litoměřice. Na fotografii, jejímž autorem je Jakub Vrhel, je Hlušička starší a mladší. jarobal@seznam.cz
potěšením Vám oznamujeme, že se letos na podzim v Ústí n. L. opět uskuteční další ročník Mezinárodního filmového festivalu Voda, Moře, Oceány. Prezidentem je opět filmový režisér světového věhlasu Steve Lichtag (www.lichtag.com) a viceprezidentem Ing. arch. Zdeněk Havlík. Organizací byla letos již podruhé pověřena ústecká agentura Dream Production (www.dreamproduction.cz). Stejně jako v loňském 
roce, tak i letos převzali přímou záštitu nad festivalem ministr životního prostředí ČR RNDr. Martin Bursík a primátor města Ústí n. L. Mgr. Jan Kubata. Jsme přesvědčení, že nejenom přítomnost významných zahraničních a domácích hostů - filmařů, fotografů i ochránců vodního světa, ale i tyto významné záštity dodají festivalu patřičný lesk a důležitost. Festival by se samozřejmě nemohl uskutečnit bez spolupráce s dalšími partnery, renomovanými firmami či organizacemi. Významnými partnery loňského ročníku byly město Ústí n. L., Severočeská vodárenská, a. s., Syner, a. s., Allianz, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s. a Stavby silnic a železnic, a. s. Hlavním projekčním místem bude Dům Kultury města Ústí n. L. (www.volny.cz/dkul) a ústecká Státní vědecká knihovna (www.svkul.cz). Bližší informace naleznete na www.vodamoreoceany.cz. Za realizační tým a autorský kolektiv… Steve Lichtag (steve@lichtag.com) a Ing.arch. Zdeněk Havlík (havlik@atelierap.cz)
Kromě happeningů a live performancí se severočeský radikální balet Vyžvejklá Bambule věnuje v posledních letech i filmařině. Název již 3tího počinu tvůrčího dua Neuvirt - Stejskal je Acta Sudetica. Dva zhruba hodinové bloky o několika mužích, jimž se historie Sudet krutě svezla po hřbetě, protne i živé vystoupení tvůrců. V obou případech se můžeme těšit mj. na skvělé výkony Radka Háska, Jiřího Blackfoota Šerého a dalších zajímavých persons. Labskoústecká premiéra proběhne ve filmovém klubu Aula na Pedagogické fakultě UJEP ve středu 21. 11. od 20.00, litoměřická pak v Knihovně K. H. Máchy (Mírovém nám. 26) za týden, ve středu 28. 11. od 18.00. Ve všech případech je vstup zdarma. jarobal@seznam.cz
07, skrývající se pod označením ‘XI.MEZINÁRODNÍ JAZZ & BLUES FESTIVAL’, bych popsal jen jednou větou: to tu faktještě nebylo! Víc o tom psát pokládám za nevhodné z mé strany, když jsem se zúčastnil jen jednoho dne, i když dle mého úsudku toho nejlepšího. Samozřejmě bych se rád rozněžnil o kytarovém masakru Chrise Duartea, o skvělém Paulu Jonesovi s jeho MANFREDS, kdy se svým vystupováním anglického lorda prezentoval přes polovinu největších hitů někdejších Manfred Mann - vč. svých pověstných tanečků a úklon publiku, o neskutečně drtivém dojmu z 
vystoupení TEN YEARS AFTER a konečně i noblesním závěru v podání chodící encyklopedie americké hudební kultury, jak správně vystihl pan ředitel Ivan Dostál ve svém krátkém úvodu, Al Koopera s jeho současnou skupinou FUNKY FACULTY. Aristokratická prezentace jeho jazz-bluesových improvizací s tím úžasným ‘nikdy nevím, kdy skončím’, vč. toho, jak se v závěru objevil v hledišti půl metru od nás a některý dokonce trochu vomet svým flitrovým pláštíkem, byla z pohledu těch, co ho sledujeme ze 60tejch, opravdu neuvěřitelná… - Nojo, tak takhle nějak bych o 
tom mohl hovořit, aniž bych kecal. Jenže by to byly pořád tyhlety sice čtivý, ale přesto spíš společenský cancy. Takže doufám, že napíše někdo povolanější - třeba právě I. Dostál. Nebo že by Fred prolomil konečně své mnohaleté publicistické mlčení? Každopádně - i kdyby se na to oba vysrali - poučka, z letošního ročníku plynoucí, zní: ‘Dostál na Hrad!’ (pic) 
nebo ‘laciná’. Zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná, nebo která mají silný emocionální náboj. Téma zobrazované kýčem musí být okamžitě identifikovatelné. Je to nemoc neodpovědného snění, náhražka, sebeuspokojení v iluzích a slasti. (Wikipedia.cz) - S vědomím toho, že posláním našeho sdružení není ‘jen’ pořádání exkurzí, divadelních představení a procesí, byť zajímavých a rozhodně neotřelých, rozhodli jsme se rozšířit činnost na poli kulturním o další aktivitu. Cílem bylo prezentovat objekt našeho zájmu - totiž krajinu a ducha Českého středohoří uměleckou formou a dát zároveň příležitost i osobám, které (prozatím) stojí mimo naše řady. V našich zeměpisných šířkách má velkou tradici produkce děl, která bývají více či méně spravedlivě označována jako kýč. Odhlédli jsme proto od individuálního estetického cítění členů sdružení (bezesporu vytříbeného) a dali prostor právě dílkům, která zobrazují krajinu našeho srdce ne možná originálním uměleckým pojetím, zato však s láskou a hlubokým vztahem ke ztvárňovaným objektům. Akce byla pojata jako výstava prací, jejich prezentace a zároveň soutěž o ‘nejlepší’ kýč. Soutěžilo a vystavovalo se ve 3 kategoriích. Vernisáž spojená s 
malým pohoštěním a s vystoupením kytaristky Lucie Šťavíkové, studentky pražské konzervatoře, proběhla za slunného podzimního odpoledne v sobotu 13. 10. 07 v pro tento účel speciálně upravených kmenových reprezentačních prostorách Středohoří sobě v Božtěšické ulici v Ústí n. L. Nejvíce artefaktů - 24 - se sešlo v kategorii výtvarné. Námětem obrazů, ale např. i 1 výšivky a 1 koláže, byly většinou kopce a kopečky, hrady a chaloupky v Českém středohoří. Zvláště rádi bychom poděkovali dětem, které se svými malůvkami také do soutěžního klání zapojily a jejichž práce působily při výstavě jako příjemné osvěžení a příslib toho, že hluboký vztah k naší krajině nezanikne ani s nástupem budoucích generací. Vítězem v této kategorii byla komisí, tvořenou PhDr. Vítem Honysem (Národní památkový ústav) a Mgr. Martinem Kolářem (FUUD), vyhodnocena Andrea Štolfová z Ústí n. L. s výšivkou hradu Střekova. V literární kategorii soutěžilo 13 děl, bez výjimky se jednalo o básně, které byly při vernisáži výstavy veřejně 
umělecky čteny. Obsahově šlo o velmi širokou škálu motivů, jimž však byla společná oslava krásy a historie kraje mezi polabskou rovinou a česko-saským pomezím. Komise, tvořená Mgr. Janem Kvapilem (UJEP Ústí n.L.), Mgr. Viktorem Kellerem (Regionální muzeum Teplice) a Mgr. Radkem Fridrichem (UJEP Ústí n. L.), dospěla k prazvláštnímu výsledku, a sice k udělení 3 prvních cen. Získali je Jana Haasová z Prahy (báseň Kamenné moře), Pavel a Petra Kudělovi z Knínic (báseň Královna Středohor) a Jiří Šedivý z Ústí n. L. (báseň V Bertině údolí). Jak jsme očekávali, nejmenší počet přihlášených prací (1) byl v kategorii hudební. Komise zastoupená Mgr. Lubošem Hánou (UJEP Ústí n. L.) přesto nehodlala udílet ceny jen tak ‘pro nic za nic’ a podrobila dílo pečlivé analýze. Nakonec došla k závěru, že vítězové, spoluautoři Radka Hotovcová a Karel Nepraš se skladbou Středohoří v kýči, si cenu zaslouží. Ještě jednou bychom rádi na tomto místě poděkovali všem zúčastněným. Úspěch i vřelé přijetí této akce nás přesvědčily, že aktivity na poli múzickém budeme v našem sdružení dále rozšiřovat. (V budoucnu bude možné zhlédnout jednotlivá díla na: stredohorisobe.wz.cz.) Za o. s. Středohoří Sobě… Viktor Keller (info@ceskestredohori.cz)
(www.hirambullock.com) dále jen H. B. v Kákáesce (pondělí 10. 9.) předčilo moje očekávání. Obrovský hlavní hrdina večera vstoupil do úvodu odvážně a rázně. Zakřičel na obecenstvo, jak že se má a pak nám 2 hodiny vtloukal do hlav všechen ten funky jazz a 
moderní jazz s bigbeatem a senil balady spolu s blues. Sám nevím co všechno. Hrál výborně, sóla byla perfektní, doprovodná tzv. “9” hrála moc dobře i když byla ‘jen’ z Prahy. Bubeník dokonce býval kdysi takovej místní slušnej chlapec. No, mohl tomu Fandovi dát někdo třeba kytku… Předvedli nám průřez historií i budoucností H. 
B., mně se líbili chlapci s dechama (sx, poz, 2 tp), hráli moderně, rychle a pořád intonovali, asi v mládí dost cvičili. Jeden místní ministr tu dokonce tzv. skákal jak oni pískali - zvláštní. Zvuk byl dobrej, málo nahlas (můj problém) obecenstvo jásalo, sedící si museli stoupnout, aby byl přídavek. Samozřejmě Smoke On The Water od Párplů, jak jinak. Takže díky I. D. & Comp. za koncert, který přišel na rovných 100 Kč. Jen mi vadilo, že tam nebyli moji staří spoluhráči - Kuře Veselý, P. Kušnír a I. Hasse, asi jeli novej seriál… (kokoti)… Luděk Nedvěd
Labyrint’ - Je pravda, že jsem na to chtěl jít už před 7 měsíci v Sydney, ale šel jsem v pondělí 17. 9. 07 v Ústí. Tvůrci se odvážně pustili do boření tabuizovaných témat, jako je smrt dítěte a co víc, byla to hlavní hrdinka. Španělský fašista ji postřelí do břicha, přičemž mladá Ofélie umírá důsledkem vykrvácení. Další, podle mě, odvážný kus nastal ve chvíli, kdy jeden ze ‘zlých’ ukousává dvěma vílám hlavy (poměrně ve slušném detailním záběru, kdy po 
kousnutí visí krvavá slina spojující bezhlavé torzo víly s tlamou příšery). Dále pro dokreslení krutosti doby: umlácení nevinného rolníka prázdnou láhví. Fašista tloukl do obličeje, který se věrohodně deformoval a místo hrůzostrašné grimasy, se mladíkovi důsledkem úderů flašky, objevuje na obličeji kašovitá hmota. Nebo dobíjení raněných, mučení zajatců (rány kladivem), řezání nohy pilkou a jako třešnička na dortu - detailní záběr na zašívání prořízlé tváře. Snesu hodně, ale film mě vyděsil, znechutil, naštval i vystrašil, což svědčí, že se jednalo o kvalitní snímek. Pokud se mě zeptáte na většinu jiných, tak řeknu: ‘Jo ten byl docela dobrej’, ale takový, co je schopen ve mně vzbudit emoce, pro které si jej budu pamatovat, je pro mě kvalitním. Je smutné, že jsem tak na jedinečném filmu seděl v poloprázdné Mumii (asi 10 lidí vč. pana promítače) a české teenagerovské komedie s kokotkem Kotkem jsou kasovními trháky... Proto Vás nabádám, abyste se zasadili o osvětu, vtrhli například do Blue Café, Emca nebo Domova a odtáhli šampóňáky za nagelované vlasy na pořádný film, třeba to přemůže mediální masáž, jež je důvodem tak vysoké návštěvnosti herecky slabých a trapností překypujících slátanin... Kilián Nedory (Nedory@seznam.cz)
