Vyprávění nám přiblíží velmi aktivního člověka, Petra Svobodu (* 9. 5. 1960 Ústí n. L.), který má stále kolem sebe mladé lidi. Věnuje se jim, jak nejlépe dovede. Čas má neobyčejně naplněný, přesto si život bez této činnosti neumí představit. Snad proto, že je obklopený mládím, má pocit že nestárne. Jak se k velké životní zálibě dostal? Oba rodiče jsou učitelé. Až do 4té třídy chodil na 3. ZŠ, pokračoval v Jateční a nakonec na ZŠ při PF v ul. České mládeže. Jak sám říká, nejvíce ho ovlivnil člověk, s nímž se setkal v 10ti letech na jaře 1970. Vlastimil Kemr (s přezdívkou Aťa), vedl 1. středisko Junáka na Klíši . Výkladní skříň klubovny ve Štefánikově ulici, kterou Aťa zdobil, Petra, jenž chodil kolem, velice lákala. Na krátkou dobu se stala JEJICH skautskou klubovnou. Aťa byl nesmírně hodný, zajímavě vedl oddíl, každého vyslechl, uměl poradit, každý k němu okamžitě pojal důvěru. Obdivoval jeho dovednost při vyřezávání ze dřeva - totemy, různé postavy, betlémy ap. Postupně tehdy musel Aťa převést činnost pod pionýrskou skupinu na 1. ZDŠ. V r. 1974 mu byla práce s oddílem zakázána úplně. Petr se spolu se starším bratrem věnoval minivolejbalu a dál pokračoval v modelařině, sestavoval letadla, makety historických lodí ap. Ukončil ZŠ a protože nesměl studovat, šel se učit do Chirany, kde 3 roky probíhaly opravy složitých lékařských přístrojů. Z dnešního pohledu prý úroveň naprosto nepochopitelná. Pak se podařilo najít střední školu, kde by mohl studovat. Byla jí SPŠ elektrotechnická v Chomutově, kam nastoupil do 2. roč. denního studia. Maturoval v r. 1981. Následovalo, jak říká, období nepodstatné - 2 roky základní vojenské služby ( na letišti v Praze), zaměstnání v Tonasu a Chiraně. Od září 1984 nastupuje jako dílenský učitel na SPŠ strojní a elektrotechnické v Ústí n. L. S dětmi začíná pracovat už při studiu na SŠ a poté na vojně. Byl ale omezen časově. Vede sice pionýrský odd., ale skautsky a se skautskými prvky. Jako odd. vedoucí jezdí na letní a zimní tábory, později i jako hlavní vedoucí tábora. Sbírá zkušenosti v práci s dětmi a činnost pokládá za velmi důležitou. V lednu 1989 se oženil. Rozhodující zlom nastal v listopadu 1989. Hned 5. 12. 1989 se kontaktoval s Aťou, učil se za pochodu. Na jaře 1990 složil za přítomnosti takřka všech zkušených starších skautů v sebuzínském lomu slib a dostal exilový odznak. klubovnu nejprve budovali na různých místech, ale nebylo to jednoduché. Získal přezdívku Důče, váže se ke splněné vůdcovské zkoušce. Měl na starosti Vlčata, Aťa byl vůdcem střediskovým. První oddíl nazvali dle statečného letce, ústeckého rodáka, OttyHanzlíčka (1.premyslaorace.cz), dalším je slavná Ústecká Dvojka (2.premyslaorace.cz) a 4tým pak (dívčí) Vlaštovky (www.vlastovky.webgarden.cz). Celé středisko nese název Bílý javor (www.skauting.cz/bilyjavor). Ve čtvrtek 30. března 1995 velitel klíšského střediska - bratr Vlastimil ‘Aťa’ Kemr náhle zemřel. Od r. 1997 se stává předsedou okresní rady (www.skauting.cz/ustinl) P. Svoboda. Ve stejném roce získávají i klubovnu na Stříbrnických nivách. Do skautování je zapojena celá rodina - dcera Eva (17 let) přebírá Světlušky, Petr řídí oddíl dál, ovšem pouze jako zástupce. Výborně si vedou 2 mladí odchovanci - Vlastimil Laube (Svišťa) a Martin Liška (Myšák). Dohlíží na ně, pravomoc i funkce mají rozdělené, nejsou takřka žádné problémy. Je zajištěna stránka výtvarná i hudební, funguje dobře i výchovná. Hospodářka je taktéž perfektní. Petr má rád demokracii, ale musí ji provázet odpovědnost, disciplína a pořádek. Každý rok probíhají 3 letní tábory, a ty považuje pro vzájemné poznání za nesmírně důležité. Shrnuje - ‘…letos proběhla řada zajímavých akcí, např. v dubnu setkání oddílů v Praze, v květnu Po liščí stopě v ústecké ZOO, krajské kolo Svojsíkova závodu, účastnili jsme se Intercampu ve Francii, letního tábora a též 21. světového skautské ho Jamboree v Anglii’. Vydařila se i společná dovolená odd. vedení v Harachově (13 lidí) - lépe se tam poznávali, pro celoroční práci s dětmi se vytvořila sehraná parta. Je zastáncem výchovy k týmové práci, když jsou spolu (např. na táboře) děti různých věkových stupňů, dospělí i malí si vzájemně pomáhají. Stále pracuje na SPŠ jako dílenský učitel a kromě toho i podniká (reklamní atelier). Má velké zkušenosti ve vedení táborů a dětských kolektivů. A co je hlavní, baví ho, co dělá! Skauting má velký vliv na každého, a to v kladném slova smyslu . Závěrem zve čtenáře na výstavu 100 let skautingu a Jamboree 2007 - od 5. 11. (po) do 30. 11. (pá) je ji možno zhlédnout ve výstavní síni Ars Porta Bohemica (Galerie APB) na Sev. Terase V 1. části nás uvítají fotografie z Jamboree, v další historie skautingu a samozřejmě současná činnost ústeckých skautských oddílů. Co popřát? Aby mu takováto intenzivní aktivita vydržela a stejně úspěšná aby byla i skautská činnost, na které mu velmi záleží.
Mgr. Marie Peterková
Vyprávění nám přiblíží velmi aktivního člověka, Petra Svobodu (* 9. 5. 1960 Ústí n. L.), který má stále 
kolem sebe mladé lidi. Věnuje se jim, jak nejlépe dovede. Čas má neobyčejně naplněný, přesto si život bez této činnosti neumí představit. Snad proto, že je obklopený mládím, má pocit že nestárne. Jak se k velké životní zálibě dostal? Oba rodiče jsou učitelé. Až do 4té třídy chodil na 3. ZŠ, pokračoval v Jateční a nakonec na ZŠ při PF v ul. České mládeže. Jak sám říká, nejvíce ho ovlivnil člověk, s nímž se setkal v 10ti letech na jaře 1970. Vlastimil Kemr (s přezdívkou Aťa), vedl 1. středisko Junáka na Klíši . Výkladní skříň klubovny ve Štefánikově ulici, kterou Aťa zdobil, Petra, jenž chodil kolem, velice lákala. Na krátkou dobu se stala JEJICH skautskou klubovnou. Aťa byl nesmírně hodný, zajímavě vedl oddíl, každého vyslechl, uměl poradit, každý k němu okamžitě pojal důvěru. Obdivoval jeho dovednost při vyřezávání ze dřeva - totemy, různé postavy, betlémy ap. Postupně tehdy musel Aťa převést činnost pod pionýrskou skupinu na 1. ZDŠ. V r. 1974 mu byla práce s oddílem zakázána úplně. Petr se spolu se starším bratrem věnoval minivolejbalu a dál pokračoval v modelařině, sestavoval letadla, makety historických lodí ap. Ukončil ZŠ a protože nesměl studovat, šel se učit do Chirany, kde 3 roky probíhaly opravy složitých lékařských přístrojů. Z dnešního pohledu prý úroveň naprosto nepochopitelná. Pak se podařilo najít střední školu, kde by mohl studovat. Byla jí SPŠ elektrotechnická v Chomutově, kam nastoupil do 2. roč. denního studia. Maturoval v r. 1981. Následovalo, jak říká, období nepodstatné - 2 roky základní vojenské služby ( na letišti v Praze), zaměstnání v Tonasu a Chiraně. Od září 1984 nastupuje jako dílenský učitel na SPŠ strojní a elektrotechnické v Ústí n. L. S dětmi začíná pracovat už při studiu na SŠ a poté na vojně. Byl ale omezen časově. Vede sice pionýrský odd., ale skautsky a se skautskými prvky. Jako odd. vedoucí jezdí na letní a zimní tábory, později i jako hlavní vedoucí tábora. Sbírá zkušenosti v práci s dětmi a činnost pokládá za velmi důležitou. V lednu 1989 se oženil. Rozhodující zlom nastal v listopadu 1989. Hned 5. 12. 1989 se kontaktoval s Aťou, učil se za pochodu. Na jaře 1990 složil za přítomnosti takřka všech zkušených starších skautů v sebuzínském lomu slib a dostal exilový odznak. klubovnu nejprve budovali na různých místech, ale nebylo to jednoduché. Získal přezdívku Důče, váže se ke splněné vůdcovské zkoušce. Měl na starosti Vlčata, Aťa byl vůdcem střediskovým. První oddíl nazvali dle statečného letce, ústeckého rodáka, OttyHanzlíčka (1.premyslaorace.cz), dalším je slavná Ústecká Dvojka (2.premyslaorace.cz) a 4tým pak (dívčí) Vlaštovky (www.vlastovky.webgarden.cz). Celé středisko nese název Bílý javor (www.skauting.cz/bilyjavor). Ve čtvrtek 30. března 1995 velitel klíšského střediska - bratr Vlastimil ‘Aťa’ Kemr náhle zemřel. Od r. 1997 se stává předsedou okresní rady (www.skauting.cz/ustinl) P. Svoboda. Ve stejném roce získávají i klubovnu na Stříbrnických nivách. Do skautování je zapojena celá rodina - dcera Eva (17 let) přebírá Světlušky, Petr řídí oddíl dál, ovšem pouze jako zástupce. Výborně si vedou 2 mladí odchovanci - Vlastimil Laube (Svišťa) a Martin Liška (Myšák). Dohlíží na ně, pravomoc i funkce mají rozdělené, nejsou takřka žádné problémy. Je zajištěna stránka výtvarná i hudební, funguje dobře i výchovná. Hospodářka je taktéž perfektní. Petr má rád demokracii, ale musí ji provázet odpovědnost, disciplína a pořádek. Každý rok probíhají 3 letní tábory, a ty považuje pro vzájemné poznání za nesmírně důležité. Shrnuje - ‘…letos proběhla řada zajímavých akcí, např. v dubnu setkání oddílů v Praze, v květnu Po liščí stopě v ústecké ZOO, krajské kolo Svojsíkova závodu, účastnili jsme se Intercampu ve Francii, letního tábora a též 21. světového skautské ho Jamboree v Anglii’. Vydařila se i společná dovolená odd. vedení v Harachově (13 lidí) - lépe se tam poznávali, pro celoroční práci s dětmi se vytvořila sehraná parta. Je zastáncem výchovy k týmové práci, když jsou spolu (např. na táboře) děti různých věkových stupňů, dospělí i malí si vzájemně pomáhají. Stále pracuje na SPŠ jako dílenský učitel a kromě toho i podniká (reklamní atelier). Má velké zkušenosti ve vedení táborů a dětských kolektivů. A co je hlavní, baví ho, co dělá! Skauting má velký vliv na každého, a to v kladném slova smyslu . Závěrem zve čtenáře na výstavu 100 let skautingu a Jamboree 2007 - od 5. 11. (po) do 30. 11. (pá) je ji možno 
zhlédnout ve výstavní síni Ars Porta Bohemica (Galerie APB) na Sev. Terase V 1. části nás uvítají fotografie z Jamboree, v další historie skautingu a samozřejmě současná činnost ústeckých skautských oddílů. Co popřát? Aby mu takováto intenzivní aktivita vydržela a stejně úspěšná aby byla i skautská činnost, na které mu velmi záleží. 
