Ve
spodní části ústecké zoologické zahrady jsou dva velké výběhy, z
nichž jeden obývají zvláštní ptáci z nadřádu běžců - KASUÁŘI PŘILBOVÍ.
Jak už zařazení napovídá, jedná se o nelétavé ptáky, kteří se pohybují
pouze na svých silných nohách. Kasuáři jsou obyvateli pralesních oblastí
na Nové Guinei, kde žijí poměrně skrytým způsobem života, Takže poznatky
z přírody jsou velmi kusé. Na první pohled jsou nápadní svým zbarvením,
neboť mají na hlavě a na krku holou červenou a modrou kůži, která na
přední straně vybíhá v masité laloky. Na hlavě mají nápadný hřeben z
rohoviny, který je u samic podstatně větší než u samců. Jeho funkce
není přesně známá, snad slouží jako ochrana před ostrými větvičkami
při běhu hustým pralesním porostem, snad si s ním kasuáři vyhrabávají
potravu ze země. Peří je silné, černě zbarvené, spojené do dlouhých
vláken, takže připomíná srst. Prachové peří jim úplně chybí. U kasuárů
jsou samice větší než samci. Období rozmnožování probíhá v období dešťů,
kdy je všude dostatek potravy, hlavně ovoce a hmyzu. Samice snáší tři
až osm zelenavých vajec do hnízda, které opouští a sezení na vejcích
se ujímá samec. Po téměř dvou měsících se vyklubou mláďata, o které
se samec i nadále stará, hlídá je a učí je hledat potravu. Malí kasuáři
mají peří s podélnými hnědými, černými a bílými proužky, které se postupně
mění do tmavě hnědé a později černé barvy. V ústecké ZOO žijí kasuáři
od roku 1994, kdy přišli jako čtyřměsíční "kuřata". V současné době
jsou již dospělí a samice začala dokonce snášet vejce.
Ve
spodní části ústecké zoologické zahrady jsou dva velké výběhy, z
nichž jeden obývají zvláštní ptáci z nadřádu běžců - KASUÁŘI PŘILBOVÍ.
Jak už zařazení napovídá, jedná se o nelétavé ptáky, kteří se pohybují
pouze na svých silných nohách. Kasuáři jsou obyvateli pralesních oblastí
na Nové Guinei, kde žijí poměrně skrytým způsobem života, Takže poznatky
z přírody jsou velmi kusé. Na první pohled jsou nápadní svým zbarvením,
neboť mají na hlavě a na krku holou červenou a modrou kůži, která na
přední straně vybíhá v masité laloky. Na hlavě mají nápadný hřeben z
rohoviny, který je u samic podstatně větší než u samců. Jeho funkce
není přesně známá, snad slouží jako ochrana před ostrými větvičkami
při běhu hustým pralesním porostem, snad si s ním kasuáři vyhrabávají
potravu ze země. Peří je silné, černě zbarvené, spojené do dlouhých
vláken, takže připomíná srst. Prachové peří jim úplně chybí. U kasuárů
jsou samice větší než samci. Období rozmnožování probíhá v období dešťů,
kdy je všude dostatek potravy, hlavně ovoce a hmyzu. Samice snáší tři
až osm zelenavých vajec do hnízda, které opouští a sezení na vejcích
se ujímá samec. Po téměř dvou měsících se vyklubou mláďata, o které
se samec i nadále stará, hlídá je a učí je hledat potravu. Malí kasuáři
mají peří s podélnými hnědými, černými a bílými proužky, které se postupně
mění do tmavě hnědé a později černé barvy. V ústecké ZOO žijí kasuáři
od roku 1994, kdy přišli jako čtyřměsíční "kuřata". V současné době
jsou již dospělí a samice začala dokonce snášet vejce. 