úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
kino
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme & káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
demo recenze
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

VELKÁ VODA V KLADÍVKU ANEB JIŽANSKÝ ŽIVEL BIG WATER Z TEPLIC

   Titulek možná zaujme instalatéra, ale pokud bude chtít číst dál, měl by fandit jižanskému rock'n'rollu. Řeč totiž nebude o závadách ve vodovodní instalaci známého ústeckého Klubu, ale o teplické formaci BIG WATER, která se Ústečákům představila jako host skupiny LABE Zuzky Fenglové a Pavla Kušníra. Návštěva koncertu byla slušná, přítmí klubu se červenalo a modralo vlajkami Dixie na tricích, na stoly dutě dopadaly dna pivních sklenic a koloniální větrák u stropu líně rozháněl dusný vzduch a houstnoucí dým cigaret. Kladívko se 17. května úderem desáté proměnilo v zapadlý pub na periferii floridského Jacksonville. První akord ústeckého koncertu teplických BIG WATER ze svého stratocastera vyluzuje Jura Machač, ke kterému se přidává Milan Renč. Jižanský riff v kytarovém unisonu připravuje půdu pro rytmiku: Jirka Drexler a Franta "Frank" Janačík. První skladba BIG WATER se na posluchače v Kladívku valí jako matka vod Mississippi a to ještě nezačal zpívat nový frotman, někdejší sirotek po ústeckém PETR BULTAS BANDU Michal Vojnar. Tohle všechno se ale odehrálo až po rozhovoruse zakládajícími členy Milanem Renčem a Jurou Machačem. Tak od začátku. Kdy jste založili Big Water? (Milan:) V květnu 97 v Teplicích. Nabudil mě k tomu kámoš Ota Schneider, velkej příznivec jižanskýho rocku. Hráli jsme po hospodách a on do mě pořád ryl, ať založim jižanskou kapelu. Co kapely před Big Water, byly nějaký? (Milan:) Hrál jsem v Generacích, vlastně jsem je zakládal. Pak jsem odešel na vojnu, mezitim se to 'trošku' vyměnilo a od tý doby jsem už nehrál. Začalo to jako pauzička a nakonec jsem na kytaru nesáhl - 15 let. Mezi muzikanty mě vrátili kámoši. Pořád do mě hučeli ať zkusim něco udělat, že se tu nic neděje. Jižanskejch kapel je v Čechách fakt málo - dobrejch je asi deset a na sever prakticky nejezděj-nejblíž tu máme M. B. A. BAND z Mladý Boleslavi. Založil BIG WATER. Vzpomeneš si na první obsazení? (Milan:) Basu hrál Martin Fišnar a taky tam byl zpěvák, jak se, sakra, jmenoval? (Jura:) Honza Ital přece, to ví každej. (Milan:) No jasně, Honza Ital, to ví každej. Na bicí tam byl Tomáš Portů (nyní MLADÍ A NEŠKODNÍ), taky se v sestavě mihnul Péťa Malipetr, teď hraje s Milanem Daimem. No a samozřejmě Jura Machač, zrovna se přistěhoval a stihnul to tak akorát. Tak ty jsi Juro moravák. Co tě vedlo k tomu, abys se přistěhoval do Teplic? (Jura:) Hrál jsem na Moravě 15 let, hlavně v okolí Valašského Meziříčí. A s kolegou naší asi nejznámější formace, KLEPETO, nás napadlo, že tady na severu dáme dohromady muzikanty. Měl to bejt takovej hard-rock projekt. To ale nevyšlo, kámoš přišel o dost velký prachy a z Moravy se nehnul. Já už byl přestěhovalej, a tak už jsem zůstal. V Teplicích si mě v roce 94 našel Renda Horňák, dával dohromady ASAKRA, na obzoru bylo studio, smlouva s Monitorem a nakonec jsem s touhle kapelou hrál, až do BIG WATER. Tak to bylo v roce 1997, Big Water ale měnili sestavu ještě několikrát? (Milan:) Hráli jsme tak rok a pak odešla rytmika. Zrovna jsme měli nahrávat demosnímek pro rozhlas Ústí n. L.. Byli jsme s Jurou jak T-REX ; jenom ve dvou kytarách. Zkoušeli pořád, třičtvrtě roku jsme takhle hráli a pak dostali tip na basáka Láďu Machalu z Krupky. Zkoušeli jsme s ním, pořád bez bicích, až jsme potkali v teplický Panorámě Martina Lapáčka, našeho dlouholetýho kamaráda. Jenomže to nebylo 'ono'. Martin dlouho nehrál, taky tak deset, patnáct let a zkrátka, nebylo to takový jak jsme si představovali. Začali jsme hledat znovu a nakonec tadyhle Jirku Drexlera (ex GENERACE a naposledy BLUES COLLECTIV) přivedl Láďa Machala. Odehráli jsme pár akciček, ale najednou se Láďa Machala sbalil a zůstali jsme bez basáka. Teď s Váma hraje ex-AYERDALL Franta Janačík, kde jste na něj přišli? (Milan:) Přivedl ho novej zpěvák Michal Vojnar. Znají se už z PETR BULTAS BANDU a když Láďa odešel, tak mu volal, jestli by o někom nevěděl. Franta nevěděl, ale znal nás. My jeho taky - připravoval s námi rozhovor do pořadu, který tehdy měl v rozhlase Ústí (Krocky Františka Janačíka) a před rokem AYERDALL hrál na Mariánských slavnostech v Krupce, kde jsme vystupovali taky. Řekli jsme si, že by to byla posila - pozvali ho na pivo a bylo to hotový, padli jsme si do noty. Dneska nás čeká první koncert, v týhle sestavě zkoušíme tak dva měsíce. Zmínil jsi se, že vám utekla rytmika před nahráváním demosnímku - takže jste ještě nic nenatočili? (Milan:) Demosmímek máme od února. Točili jsme ho v Teplicích u Ládi Veselýho. Sedm písniček a pomalu to nestačíme vypalovat, jakej je zájem. Jenomže to už je historie, všechny skladby znějí už trochu jinak, Franta si písničky po Láďovi předělal po svým a zní to teď syrověji a zemitěji. Takže znovu do studia? (Milan:) No to ne, nejsou prachy a vůbec… spíš se teď soustředíme na hraní. Franta se zaučil rychle a tak jsme ani nemuseli rušit kšefty domluvený na léto. Docela se těšíme na Mlejn v Hřmeníně u Ml. Boleslavi, to je každoroční jižanskej festival, kterej pořádá M. B. A. BAND. Hraní nás čeká dost, tak snad tahle sestava nějaký čas vydrží.

BIG WATER kontakt:
Milan Renč 0417/438 35, Jura Machač 0417/381 565,
e-mail: frantisek.janacik@ul.cro.cz

29°C VE STÍNU A PŘÍJEMNÉ KLIMA S JARKEM NOHAVICOU V MĚSTSKÉM DIVADLE

    Jarka Nohavicu jsem poprvé osobně viděl a slyšel v deseti letech, je to již hodně dávno. Čas letí, ale nevadí, Jarek N. za chviličku začíná, tak rychle za ním…
    (Támhle je.) Dobrý den, mohl bych Vám položit pár otázeček? Bohužel, za chviličku hraji a reportérům moc informací nepodávám. Já ale nejsem reportér, pracuji zde v divadle a též muzicíruji. Ááá, takže pan muzikant a umělec… Tak trošičku (skromně). Tak se ptejte, já budu odpovídat. Děkuji, (vroucně… a začínám otázkou:) v roce 83 jste v letním kině poprvé s K. Plíhalem 'dobil' ústeckou PORTU… Tak to už je sedmnáct let! (úsměv) A letos se na PORTĚ neobjevíte? Ne, vystupuji teď velmi zřídka a pojímám to spíše jako výlety, a protože mám spoustu jiných starostí, tak letos koncertuji přiměřeně a přes léto spíš vůbec ne. Letos se již do Ústí nedostanu. Dáte si nohu za krk? Ne, už ne…! (větší smích) A co Paříž? Ano, byl jsem tam na výletě a kromě toho, že jsem hrál tamním českým a slovenským občanům (emigrační komunity organizované při Nadaci Olgy Havlové, pozn. aut.), měl jsem poprvé šanci si město prohlédnout. Byl jste někdy internován ve vězení (otázka od K. V., alias kpt. Picard)? Ano (humoristický smích), zavřený jsem byl, ale na vojně… a to byla Armáda socialistická československá, takže to bylo turecké vězení, přesto však - jako každé jiné - velmi nepříjemné. Když dostanete čtrnáct ostrých, tak to stačí. Nadávali Vám - třeba na vojně nebo v mládí, stejně jako našemu kamarádu se shodným jménem - např. 'Nohavice, placatice, škeble blbá'? Néé! Kdepak, mně říkali 'Nohavka'. To jméno je natolik výrazné, že hlupáky svádí. Vždycky, když je člověk něčím nápadný, ať už jménem, dlouhými vlasy, barvou pleti či dokonce opačným pohlavím, už se na vás dívají jako na vyvrhele… prostě pravověrné 'papaky'! Přesně tak, proto jsem velmi rád, že pracuji v divadle… v to našem KRÁSNÉM DIVADLE! Máte štěstí… Odbočíme, co rád labužírujete? Mám velmi rád všechny zeleninové saláty (smíšeček) a vůbec zeleninu a ovoce… Přeložil jste několik písní od Vysockého a Okudžavy, ale četl jsem, že ne tak docela sám… O tom, že by to někdo překládal se mnou, nevím. Pokud si pamatuji, tak jsem některé písně překládal sám a u jiných jsem použil překlady Milana Dvořáka. Že bychom však něco překládali společně, na to si nevzpomínám. Tak to asi byla nějaká novinářská 'kačenka'. Jste prý vyučen vinařem… Bože můj, Bože můj… to jste četl opravdu špatnou literaturu. (teď jsem JN položil otázky, které nebudu publikovat, ale odpovědi povětšinou končí tím, že 'lidé, kteří to psali, se velmi mýlili', krásné, viďte…) Jste pivař, či vinař? Teď už nepiju vůbec, ale když jsem pil, tak vodku. A kolik tak litříků jste dokázal absorbovat? Nóóó, tak ten svůj sud snad už mám určitě odpitý, a proto již mohu být - 'jak říkám' - nehrající trenér. Na všech mejdanech teď 'sedím na lavičce' a můžu si to dovolit, protože jsem 'kopal bundes ligu'. Když jsem chlastal, nebylo to jako dneska… vypijete dvě decky a už se 'rozbíjejí violy'. S Plíhalem jsme vypili dvě deci vodky a dvě deci bechera a tím začínal náš každý den… S Plíhalem jste asi velcí kamarádi. Ano, samozřejmě, on tedy začínal dříve a jinde, ale pak jsme se sešli, zhruba v polovině osmdesátých let, jako většina z nás - muzikantů. A do dneška se scházíme… sic již méně, ale scházíme…
    Po krátkém hudebním úvodu přivítal JN posluchače slovy: "Dobrý večer, jsem velmi rád, že jsem se dostal do Ústí nad Labem, že jste si dnes večer na mne udělali čas a že se můžeme setkat v tomto krásném divadle. Jsem tu poprvé a mám takové tušení, že mnozí z vás taky. Nebojte se, nelekejte se, nepadá na mě nějaká velkolepá slavnostní atmosféra z té krásy kolem. Budu hrát, jako vždy písničky různé… smutnější a zamyšlenější, jako bude ta úvodní. Písničky rozvernější, starší nové i nejnovější… s kytarou i heligónkou. Písně - řekl bych - umělecky vydařenější, které v tomto prostředí vyzní a na druhé straně vyložené umělecké propadáky, které tu taky vyzní. Takže jsem opravdu rád, že jste ze svých pelechů dorazili. Já to znám… jak je to těžké, vydat se do světa širého. Tak se uvelebte, pokud jste tak ještě neučinili, přitulte se k sobě… to na začátku rád říkám. Stejně jako rád říkám, že pokud se náhodou dnes večer výjimečně nemáte ke komu přitulit, přitulte se ke mně, má náruč je široká. Dobrý večer…" V průběhu koncertu představil svou právě vyšlou desku 'Mé smutné srdce', ze které zahrál hned několik písní. Na koncertech hrajete skladby ve stále stejném pořadí, nebo se repertoár liší podle prostředí a nálad? V divadlech vystupuji jinak. Venku, kde je třeba tisíc lidí, kteří se chodí občerstvovat, bych jen těžko mohl hrát smutné komorní písně, které naopak tady vyzní velice efektně. Moje výhoda je v tom, že každý večer je trochu jiný… podle lidí, atmosféry a nálady. Kde je to lepší, se jednoznačně říci nedá. Ale tady se hrálo bezvadně, akustika je příjemná a otevřená. Posléze na adresu JN padlo ještě hodně otázek a z jeho úst odeznělo mnoho odpovědí, co mě ale ještě obzvlášť překvapilo, bylo, když se tu náhle objevila kolegyně z divadla, harfenistka… a pak si tak povídali a já prostřednictvím svého zdatného sluchu (a diktafonu) zaznamenal, jak říká, že ještě ze svých studentských let zná pana Plíhala, který u nich v Ostravě dělal kotelníka, přičemž i skládal své velmi dobré songy. Při loučení mi JN poděkoval, stejně jako i já jemu (co bych se nepochlubil), pochválil akustiku i stylovost divadla a především našeho osvětlovače Pepču, jenž prý vytvořil velmi příjemnou 'světelnou' náladu, při které mohl JN hrát, zpívat a bavit obecenstvo. Já mu na závěr upřímně děkuji, za to že je a jaký je. Za některé otázky - ačkoli zde všechny uvedeny nejsou - se mu omlouvám, neboť jsem patrně byl medii a časopisy poněkud dezinformován. Díky.