úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
kino
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
káráme & chválíme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
demo recenze
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

   * Nejsem vůbec žádný estét, ani organizovaný ochránce přírody (nepřivazuju se řetězy ke stromům napadených kůrovcem, ale toto dřevo KRADU a v zimě s ním topím), ale nesnáším jakýkoliv umělohmotný bordel ponechaný v přírodě. Letošní tzv. ČARODĚJNICE proběhly za zvýšené invaze 'obětí panelového bydlení'. Na tržnici oblečené pestrobarevné rodinky (v počtu asi 172 ks) táhnoucí se po hřebenech Dobětické výšiny připomínaly 30. dubna někdejší VÝSTUP NA RYSY. Když už nemohly dofunět tam, kam měly původně namířeno, tak sebou plácly třeba pár metrů u lesa a tam si rozdělaly oheň. Každý den chodím těmito trasami venčit své psy a tak jsem mohl na vlastní oči uvidět např. takové dva exemplární obtloustlé mladé hybridy, které dojeli AUTEM až do lesa. 5 metrů od něj založili oheň. ONA, takový malý podsaditý PRASÍK, který doma určitě 'štrikuje' nebo 'planetaří' s NOVOU a ON - její malý prasečí TÁTA. Pod pupečním převisem měl na opasku zavěšenou tobolku na VĚCI + mobil. TI DVA si prostě řekli, že si spolu udělají takový PĚKNÝ DEN a tak si sebou vzali: buřty, hořčici, chleba, vložku, pitíčko, pití, džus, lahvový, papírové kapesníčky, křížovku, čalamádu, cigarety atd. Šel jsem se druhý den podívat na výsledek jejich obžerských orgií. NEZKLAMALI! Zbytky celého tohoto seznamu se v okruhu 20ti m volně povalovaly kolem ohniště. A na závěr (když už zřejmě jejich obžerství dosáhlo vrcholu), tak si zřejmě DALI PAUZU! Důkazem toho byl obal od TWIX. Tomu se nedivím, vždyť je TAK JEMNÁ! Své zhnusení zakončím stejnými slovy, jakými občas častoval F. Zappa své obecenstvo - JE MI VÁS LÍTO, PRASATA! J. B. Š.
   * Káráme také jednu pani neurčitého věku a pohlaví, která cestovala dne 15. 5. trolejbusem z konečné trolejbusu ze sídliště Dobětice. Toto samotné by ještě nebylo zas tak hrozné, ale pravou příčinou mého údivu bylo to, že její malý vnuk (zřejmě) jí položil nějakou zcela obligátní otázku a ona mu za to vyťala facku, za jakou by se nemusel stydět žádný estébák. Ihned po ní na toho malého 'lumpa' zařvala na celý trolejbus: 'SEĎ A NEČUM!' Jako polehčující okolnost by se snad dalo říci, že ten nezvedenec skutečně někam čuměl. J. B. Š.
   * Veřejně kárám sám sebe za to, že jsem opomenutím nedodal květnový program divadla v OKD CORSO. Provozovatele kombinovaného nápojo-krmného automatu na teplickém vlakovém nádraží, že pod číslem objednávky 67 se skrývá vzdálená pachuť avizovaného 'hovězího vývaru' za 5 Kč. Na spravení chuti osobně doporučuji č. 19 - 'čaj extra' za stejnou cenu.
   * Autora našeho Hvězdného okénka za to, že si zakoupil na leasing (výhodný) videokameru, aniž by o tom zpravil svou družku, se kterou si poměrně vážně plánují další společný život.
   * Stejného autora za to, že v automatickém odkazu e-mailové pošty použil sprosté slovo, které by mohlo někoho hrubě urazit.
   * Všechny ty, kteří nedodávají své programy včas a nebo až na naše několikeré vyzvání. J. B. Š.
   * I v naší pokročilé době narazí čas od času jedinec na nějaký ten lidský šlendrián, hraničící občas až s občanskou zhovadilostí. V měsíci květnu mne bohapusté buvoloidní ženy v obchodech snad přímo vyhledávaly. První setkání proběhlo v ulici Kollárově v Teplicích, kde na rohu s Masrykovou nalézá se prodejna grilovaných kuřat. Pocítil jsem i já, se svou družkou touhu pozřít propečeného kura, a protože vím, že křídlem se nenasytím, poručil jsem si: "Dejte mi, prosím, dvě stehna." Prasečí očička prodavaččina na mne překvapeně zamrkala a Husákova pohrobkyně mi sdělila: 'Jste dva- tak jedině půlku kuřete !' Podíval jsem se na datum na hodinkách, ty však ukazovaly rok 2000, nikoliv například 1985!! Takže pokud budete mít milí čtenáři zájem spatřit skanzen socialismu, kde si nemůžete koupit to co sami chcete, ale to, co vám nabídne prodavačka, navštivte tuto prodejnu.
   * Druhý případ nastal o týden později, při návštěvě obchodu "Všímmožným zbožím" nahoře na Masarykově ulici v Teplicích, naproti bývalému hotelu Thermia. Měli tam leccos, mimo jiné i kalhoty. A právě ty mne poslala moje družka vyzkoušet si. Sama stála venku s naší přihlouplou fenkou Woodynkou, která do krámu nesmí ani když hárá. Oblékl jsem si kaťata nevalného vzhledu a zeptal se slušně obtloustlé prodavačky opět prasečího vzezření, zdali se mohu jít ukázat ke dveřím své družce. Svině zachrochtala a pak se spustil proud zatím někde v skrytu duše zašlapaných úvah na téma: 'to by mohl, chtít každý, v žádném případě, chrocht, chrocht a co já si o sobě vlastně myslím?' Celkově z toho vyplývalo, že jsem zloděj, možná i menší vražík. Neboť jsem starý nestyda, stáhl jsem si kalhoty před onou bachyní a vmetl jsem jí je do tváře se slovy nevybíravými.
   * Nu a do třetice všeho zlého. K vánocům jsem dostal boty. To se asi stalo již kdekomu z nás, ovšem asi ne každému se po čtrnácti dnech nošení rozpadly na kusy. Vzal jsem tedy onu obuv a spolu se svou družkou a svou fenou Woodynkou jsem zavítal do prodejny obuvi Argo, Budějovická 826, Tábor, tel.:0361/ 256320. Bába, která nás kysele uvítala by mohla klidně hrát zombie ve filmu "Návrat oživlé smrti". Když jsme jí slušně (neboť umíme být i slušní), vysvětlovali, kde je chyba, jen vztekle zasykla: Nepotřebuji komentář!!, jakoby boty vyráběla firma jejího polodementního syna. Takže až pojedete na jih, bacha na tento "obchůdek!!!"