úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
kino
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme & káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
demo recenze
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

A VÝZNAČNÉ OSOBNOSTI - XXIII.
   Stojí psáno, že od 10. 10. 1864 až do 10. 1. 1883 stál v čele našeho města Anton Strohschneider. Narodil se 16. 8. 1812 v Ústí n. L. Vyučil se řezníkem a uzenářem a svoje řemeslo provozoval ve vlastním domě čp. 53 v Hrnčířské ulici. V městské radě úřadoval od roku 1848. Tehdy také velel 2. rotě ústecké národní gardy. Dbal na rozkvět města, což se mu dařilo. Během jeho úřadování byla otevřena část severozápadní dráhy s železničním mostem v roce 1874. Most byl 229 m dlouhý, dvoupatrový. V horní části jezdily vlaky, ve spodní auta a povozy. Most měl i cesty pro pěší. Koncem 2. světové války byl silně poškozen náletem. Po opravě sloužil ještě do roku 1957 pro provoz železnice. Pak byl odstraněn a o několik metrů blíže k městu postaven nový podobné konstrukce.
    1866, jak už bylo posledně řečeno, bylo město těžce poškozeno po stránce vyživovací a zdravotní válečným konfliktem mezi Pruskem a Rakouskem. Dokonce byl připraven ze strategických důvodů k odstřelu pětiobloukový železniční viadukt pod Mariánskou skalou, přestavěný v naší době. Představitelé města si s velkou námahou vynutili odklad akce. Ještě celý rok po uzavření míru udržovala rakouská monarchie v Ústí n. L. prapor pěšího pluku velkoknížete Michaela, který byl později vystřídán polními myslivci.
    Ale múzy kupodivu nemlčely. Žil zde vynikající malíř Ernst Gustav Doerell. Narodil se 22. 8. 1832 v saském Freibergu (kde nemá ani koutek v muzeu či pojmenovanou ulici) jako syn horního úředníka. Po smrti otce se vyučil u strýce, obchodníka v Litoměřicích, později u malíře pokojů Hilbranta v Teplicích. Stále tíhl k malování a pilně chodil po krajině se skicákem. 1863 se natrvalo usadil v Ústí n. L., kde se oženil. S Rothem otevřel ústav pro kamenotisk a umělecké světelné obrazy. Dědictví mu umožnilo stát se žákem Akademie výtvarných umění v Praze - spolu s Crollem, Bubákem a Kosárkem. Po vyčerpání financí se opět vrátil ke starému způsobu života - malovat okolí města nejen pro potěšení, ale zejména pro obživu. Jsme mu vděčni za zachycení mnoha míst, která už zanikla. Zemřel v nouzi 18. 3. 1877 a byl pohřben na tehdejším hřbitově, nynějších Mánesových sadech. Jeho obydlí s pamětní deskou v Pražské ulici bylo zničeno náletem 1945, jeho hrob kopáním pro parovodní potrubí. Zůstala jen jeho busta, několikero malířských potřeb a spousta krásných obrázků roztroušených po světě. Na jeho první posmrtnou výstavu se podařilo shromáždit více než 300 prací, údajně sotva polovinu. V připravované přestavbě Městského muzea se počítá se stálou Doerellovou výstavou.
    To vše se dálo za starostování A. Strohschneidera, který dostal 1869 od císaře zlatý záslužný kříž s korunou. 1868 byla založena vyšší dívčí škola, 1876 postavena rozsáhlá školní budova č. 1000 (tolik bylo tehdy ve městě domů) ve Smetanových sadech, nynější Městské muzeum vedle divadla. V sále této budovy dlouho zasedala městská rada, byl to tehdy největší sál ve městě. 1872 probíhaly bouřlivé schůze na podporu zřízení české školy. Pro klid byla tehdejšími úřady přislíbena, ale na nátlak německých orgánů byla žádost na Ústřední matici školskou 1881 odvolána.
    O starostovi se tradovalo, že byl k zákazníkům řeznictví a pohostinství velmi zdvořilý. Říkal stále "poctěte mě opět brzy" a nepřátelským pruským oficírům také řekl "přijďte zase brzo!" Zemřel 10. ledna 1883 na otravu krve (karbunkl na zádech).