Pane
Rusíne,
nezdá se Vám, že to už bije do očí? Zezačátku
jsem si myslela, že se mi to jen tak zdá, ale když se Vaše neslané
nemastné odpovědi opakují prakticky v každém čísle NÚP a každá
druhá věta vypadá, jako když si z lidí děláte prdelky, tak už
k tomu nemohu mlčet. Myslím, že neblafujete jen ty ubohé dívky,
které se k Vám s důvěrou obracejí o radu, ale i všechny nás
ostatní čtenáře. Máte vůbec příslušnou aprobaci na takový post,
na jakém jste prezentován? Vědí vůbec Vaši kolegové, koho mají
mezi sebou? Mnoho narážek ve Vašich odpovědích je více než podezřelých.
Kolikrát jenom jste už zmínil něco jako 's jednou mou bývalou
přítelkyní' apod. Kolik jste jich vůbec měl? Neměl byste si
nechat provést test na HIV? Není to náhodou jediný důvod, proč
vedete tuto poradnu? Je-li k tomu nutná jenom taková 'škola',
pak vím o několika podobných týpcích (rozumějte děvkařích),
kteří by mohli zastávat stejné místo - a možná i lépe. Co je
zvlášť politovánihodné, ještě nikdy jsem si nevšimla, že byste
opravdu seriózně pomohl. Vždycky jenom kydy. A pokud má někdo
konkrétní zájem o nějakou službu, zamluvíte to a nikam ho zřejmě
nepozvete. (Jako teď v posledním čísle). Zajímavé je, že se
ještě nikdo proti takové neserióznosti neohradil. Vlastně jednou
ta jedna slečna, které jste nezavolal, ale zveřejnil její telefon.
(Za to Vás mohla dát k soudu podle zákona na ochranu osobnosti,
jestli to nevíte). Každopádně byste měl poradnu předat někomu,
kdo to bude myslet vážně a Vy byste mohl jít třeba pálit cihly
nebo kydat hnůj. Čus! Jitka Levá, UL Krásné Březno
Vážení čtenáři, zejména pak vy - mladí,
dnes opět nebudu odpovídat na Vaše přitroublé
dotazy. Důvod mám k tomu jediný: Nezajímají mne a nehodlám se
jimi zatěžovat. Jsem ale ochoten dát vám několik užitečných
rad pro následující, jarní období. A nebo ne, radši Vám povím
nějakou pěknou historku. PĚKNÁ HISTORKA
To jaro začínalo jako již tolik jar předtím.
Jirka bloumal ulicemi s volkmenem. Něco mu ale scházelo. Byla
to láska. Jirka měl hodně rád sám sebe, docela si s tím vystačil,
ten den však bylo vše jiné. Nervosně měnil kazety ve svém přístroji,
chvilkami bezvládně lapal po dechu. Nad hlavou mu prolétl orel
a kanár. Jirka se za nimi ohlédl a též ho přitom napadalo: 'Kam
asi letějí? Že by na jih? Asi ano, vždyť je jaro.' Takto tedy
přemýšlel. Poté pokračoval: 'A co já, kdy jsem byl naposled
někde? Co kdybych jel taky na jih? Křídla nemám, tak pojedu
autem, auto zatím ještě mám.' Jirka tedy nastartoval, šlápl
na plyn a jel. Jel rychle, byl mlád a měl rád dynamickou jízdu.
Cestou míjel různé stavby, mosty, železnice a řeky. Jirka měl
vždy rád řeky. Sám nevěděl proč. Snad pro jejich tekoucí vodu
v korytech, nebo pro ryby, které v nich plavou. Kolem jedné
takové řeky dojel až do Českého Krumlova. Byl okouzlen. Něco
tak hezkého ještě nikdy neviděl. Ani v Chomutově. Všechno se
mu, Jirkovi, natolik líbilo, že se rozhodl najít si zde dívku.
Jak tak kráčel městem, spatřil velký neonový nápis: DÍLNA KERAMICKÁ.
To bylo něco pro Jirku. Měl totiž, kromě řek a hudby strašně
rád světelné nápisy. Kromě toho byl také keramik. Vešel tedy
do dvířek dílenských a řekl dívce, točící na kruhu:
'Já jsem Jirka, co má rád nebe
já jsem ten chlapík, kdo by to řek,
co má rád hlínu a hudbu a tebe,
pojď - budem spolu po celý věk.'
A tak se i stalo. Ta dívka se jmenovala Pavla,
byla krásná a s Jirkou pak byla minimálně do uzávěrky tohoto
čísla NUP. Těším se spolu s vámi na květen. Váš… ZDDR
- ODBORNÍK
