úvodník 
  program - obsah 
  bylo, je či bude...I. 
  bylo, je či bude...II. 
  primátoři 
  hvězdné okénko 
  káráme & chválíme I.  
  státní vědecká knihovna
  
nová bystřílna 
  ústecké hospody 
  teplické hospody 
  zoo 
  kontakty 
  odkazy 
  podporují nás 
  návštěvní kniha

 
   

Jste

návštěvník

Kde natankovat
v Ústí n. L.?

novinky z kultury na severu Čech

HOKEJ V ÚSTÍ N. L.

Ústí nad Labem - aktuální zpravodajství

KULTURNÍ OBZOR - informační servis o kultuře na Litoměřicku

Počasí v Ústí n. L.

 

BYLO, JE či BUDE... to TAK II.


¨ Pohlednici s kaktusy, kterou vydali ústečtí kaktusáři ke 40. výročí založení své organizace v UL. Autor ing. L. Kunte je ředitelem průmyslové školy zemědělské v Děčíně - Libverdě, kde svého času profesoroval homolský rodák Hibsch, k jehož poctě bude koncem tm. otevřeno Hibschovo muzeum v jeho rodném domě v Homoli. (Datum uvede tisk dle slov starosty Homole). Ing. Kunte je též známým cestovatelem po zemích oplývajících kaktusy a je duší všeho kaktusářského dění zde a ve státě. Je rovněž redaktorem časopisu Kaktusy, který vychází celostátně. Helena Borská
¨ PARKY - VĚC VEŘEJNÁ. Ale jak pro koho? - U příležitosti obnovy areálu ústeckého letního kina, resp. ankety 'Parky, věc veřejná', proběhla na toto téma ve středu 6. března od 10.00 hodin v klubu Kladívko tisková konference. Pomyslnou taktovku před novináři, ale i ostatními kolegy z Ústeckého podpůrného spolku (www.usti-nl.cz/ups), třímal ing. arch. Zdeněk Havlík, dále hovořila architektka (urbanistka) pí Jitka Fikarová (www.arch.cz/fikarova) a za spolupracující o. s. Fokus Jaroslav Licek. Z hlediska nových finančních zdrojů byla, krom podpory města, zmíněna možnost grantu z Nadace VIA (260 tis. Kč); ústecká podnikatelská sféra prý zatím mlčí, nicméně by ÚPS jakýkoliv příspěvek, či podnět z její strany jen uvítal. Park by se měl stát místem, které lidé budou navštěvovat daleko častěji, než je tomu dosud - možným řešením se jeví vybudování restauračního zařízení s celoročním provozem. Dalším úmyslem je, krom rekonstrukce sociálního zařízení, oživit promítací plátno o velikosti 320 m2 a možná tak dohnat lázeňské město Teplice, které jej má k dispozici takřka po celý rok (viz 'Zimní' kino Kolonáda v rámci Febiofestu). Vždyť kromě festivalů Porta a Hudba.Ústí a Slavností piva, se v 'Leťáku' neděje vůbec nic. Jednou za rok pro tento účel natřem za nemalý náklad lavičky, aby nám lid neskřípal zuby, zlikvidujem keře, kde by se prý mohl někdo schovávat a zase 'usnem'. Disponujeme největším prostorem t. charakteru v sev. Čechách, ale vlastně bychom se za něj měli stydět. Nebo je to jinak, co myslíte? 'Především by to měl zůstat volně průchozí PARK,' zdůrazňuje pí Fikarová, a 'jako k PARKU, zelenému prostoru rozloze téměř 34 ha, k němu také přistupovat', doplňuje p. Havlík. Snad jste zaregistrovali, že v rámci kampaně byly vytisknuty také anketní lístky dotazující se na váš názor ohledně dalšího využití, názvu, jakožto i ochoty zapojit se do obnovy areálu. Doufejme, že je většina z vás vyplnila svými podnětnými návrhy a těšme se na (snad už) 'lepší zítřky' kdysi reprezentativního místa s 50tiletou tradicí. V případě jakýchkoliv návrhů atd. lze i nadále ÚPS kontaktovat na tel.: 047/522 06 78 (pí Němečková), e-mailu: iva@rosenkranz.cz, nebo stránkách www.usti-nl.cz/ups. Emilio
¨ JEŠTĚ K 'PÁNOVI PRSTENŮ' - (Viděl jsem v teplickém DK v kině Květen.) Neklonil bych se ani ke zjančeným zbožňovatelům, ani k odmítačům. Dokonce si ani nemyslím jako Leoš Kofroň (Rock And Pop), že režisér Peter Jackson důstojně prohrál v boji s těžkým tématem. Jenom tomu místy dal trochu moc velkou pompu, boje s příšerami příliš připomínají 'dospělácké' akční filmy a nesmrtelností některých klaďasů jsou směšné. Největší zásluha je ale asi v tom, že přibližuje a zatraktivňuje velkou myšlenku… za kterou ovšem nemůže ani tak režisér, jako původní autor. Zvukové efekty ohromující! (Tentokrát myšleno pochvalně.) A bezprostřední, co mě napadalo v průběhu tříhodinového sledování? Tak třeba: Ta Paní Lesa by měla něco dělat s těma svejma ušima - to už se přece dneska dá operovat. A to hořící vertikální Oko - symbol zlé síly… to přece vypadá jako úplně, ale ÚPLNĚ jinej orgán! Jarda Pichlík
¨ CHCETE DOBRÉ FILMY? Se sloganem 'Za dobré filmy se platí!' vytáhl do boje o nové zákazníky placený kabelový kanál HBO. Nemohu si pomoci, ale právě to heslo mi až příliš evokuje hlášku 'Za blbost se platí!'. Náhoda?! (oho)
¨ Kde jste všichni 21. 3. 02 , v první jarní den, byli? Inu, devět pětek je devět pětek. Ale jen tak pro zajímavost, v CORSU to večír rozjížděli GLORY DAYS (nejen Kokos) a bohužel neroztančili publikum ani známou 'Kudy kam', páč tam žádné publikum neměli!!! Obvyklou show (šou) dělali asi pro u všech všudy cca 10 platících a personál CORSA. …tak, divíte se, že se nikomu nechtělo 'tancovat v dešti'? Ovšem ještě větším překvapením pro mne byl přístup pražských (spíš Kostelec n. Orlicí - pozn. Emu) 4členných WALK CHOC ICE, páč si s prázdným sálem hlavu rozhodně nelámali. Hráli pro sebe, pro mě a pro těch pár 'posledních mohykánů', ale hlavně hráli dobře! Jen pochybuju, že se po 'tomhle' v Ústí ještě ukážou…. Sotva jim namluvíme, že nás zrovinka zaplavila epidemie (oblíbené) chřipky, nebo že uhodila další morová rána… Marfushka (Marfushenka@seznam.cz), foto: Míra Vaňkát (GD v Kladívku)
¨ V Teplicích proběhl PROJEKT 100 - Viděl jsem z něj filmy 3. Z toho se mi líbily 2. Ale abych nebyl zas tak nespravedlivý, v Pasoliniho Kytici z tisíce a jedné noci byly pěkné exteriéry. Jinak to je paskvil bez inzerované erotiky, o zmateném ději či spíše neději ani nemluvě. Frťan s promítačem mi posléze zvedl náladu, takže jsem nemusel večer vyhodnotit jako promarněný. Nebe nad Berlínem je nádherný obraz, a jelikož mám své oči rád, dovolil jsem jim zhlédnout jej již cca popáté. Závěreční Monty Pythoni dali mému životu opět smysl. Jen doufám, že totéž potkalo organizační duši celého projektu - pana Martina Rybu, který na můj dotaz k průběhu akce nesouvisle mrmlal cosi o perlách a sviních. ddr
¨ UL PARTY MACHINE VÉVODIL KOSŤA! - Ústečtí kulturní aktivisté, Honza Kvasnička a Jarka Jiroutová, se po artfestivalu KULT (18. - 27. 1., Bio U Libušky a Činohra) vrhli na přípravu akce UL PARTY MACHINE. Sobota 16. března znamenala pro bar Národního domu UL nejen dobrý kšefty, za něž nese odpovědnost cca 200 návštěvníků, ale i 'anarchii' v podobě po x letech prvního a zároveň posledního koncertu Jazz-Tau-Race. Zub času potvrdil, nakolik měla a stále má tahle partička nejen na ústecké hudební scéně co říct. Hráli úplně poslední a byl to fakt vodvaz, i já řepou mlátil třeba jak na koncertě metalových Moonspell a Tiamat o den později v pražském Sky clubu Brumlovka. Ze všech tří těles sršela energie a feeling a je úplně jedno, jde-li o metal, nebo jazz-rock. Set My Mixture (http://mymixture.hyperlink.cz) si přesně nevybavuju, páč při každym pohledu na pódium, se mi zdálo, že tam stojej úplně ty samý muzikanti; akorát občas někdo přijde, někdo odejde... V Universal Android hraje mj. Ondra Švandrlík, ten z Bar-bu-chy; to už se mi pamatuje líp. A, soudě taky podle 1. ústecké CD kompilace na akci vystupujících kapel (k dostání t. večera u vstupu, kdykoliv na www.nemadema.cz), se mi to líbí. Přes pomyslný kouře poudaček s Tomem, Marfuschkou, Kubou, Kytičkou, Helčou, starým známým z Doubice (buď zdráv) atd., vzpomínám 1. band - Orly W Blotie Europy (www.sweb.cz/orlywblotieeuropy), kde krom Bažiho hraje taky Jirka Charypar ze Švihadla (s těmi se možná uvidíme 8. června na festivalu Hudba.Ústí.02). A na plakátech i jinde avizovaný Konik? 'Konik se omluvil z důvodu práce v Činoherním studiu,' vysvětluje absenci 'kontroverzního' bandu Jarka. A kosťa, neboli kostlivec? Ten na sále dohlížel na hladký průběh - případné bordel dělající vožraly by popohnal ven vidlema, na zbytek se usmíval. Stejně jako loni na řehlovickém statku, kde byl součástí sochařského sympozia 'Proudění'. A má méno, dybyste to nevěděli: 'Dvojčata' mu řikaj (pro příště, nebo...). Světelné efekty a videoprojekci kočíroval bývalý dramaturg Doma, Jan J. Votruba, signální zábrany zapučila fa 'Signal' (domluvíme placenou reklamu?) a na kulatých, po obou stranách pódia zavěšených, 'plechách' se vyřádili oba dva pořadatelé. Závěr? Stačí, dyž řeknu: 'Kde to žije, tam je Honza s Jarkou...?' (&) Emilio+foto
¨ TRHÁKEM březnového ČÍSLA časopisu TlachaPost jsou výsledky ankety, která zkoumala jak studenti hodnotí učitele. Proběhl i 2. maturitní ples, tentokrát 4. ročníků; v čísle se objeví 2 příspěvky, naznačující, že maturanti na plese myslí hlavně na svou zábavu a zapomínají, že si pozvali i rodiče a učitele. Přišla také reakce na minulý Pánský klub, ve kterém se Kilián zabýval vztahem žen a elektroniky. Jak špatně se shání vytoužený narozeninový dárek prozradí článek Papírová prsa. Několik zásad spojených s malováním vašeho pokoje uvádí Axelin. Dále v čísle najdete informace o cenách Hudební akademie, podrobnosti o čajích-nečajích, rozhovor s účastníky olympiády z angličtiny, také něco o hippies a o tom, jaké je to žít bez čichu. Žralok trochu zkritizuje biflování literatury (nejen) k maturitě. Nechybí nová Biglesova hitparáda, rozhovor s Petrem Rajchertem ani pravidelné soutěže o ceny. -tf-
¨ MIROSLAV HORNÍČEK v Ústí n. L. Nebylo možné nenavštívit vernisáž výstavy Horníčkových koláží v Galerii Albis (7. - 30. 3. 02). Oblíbený spisovatel, dramatik, herec, režisér i autor koláží se tak do Ústí po letech vrátil, i když sám ze zdravotních důvodů nemohl být přítomen. Nezapomenutelná slova v úvodu zazněla z dopisu prof. PhDr. Stanislava Fremunta. Jak se Horníček dostal ke kolážím? Zaujat především těmi od M. Ernsta, začal sbírat staré noviny, časopisy a jiné tisky, vybíral z nich, stříhal, odděloval, skládal a lepil. Díky nevyčerpatelné nápaditosti, bohaté fantazii, trpělivosti, dostávají se v jeho kolážích osoby a věci do nových souvislostí, nabývají jiných významů a dimenzí. Sáhl po štětci, kladl dohromady vzájemně se nesnášející barvy a rozpouštědla, zkoušel co to udělá a fantazie provedla své - vznikla série barevných her. Jeho volný čas v sobě skrývá dobrodružný lov i sběratelskou vášeň, fantazii i ztvárnění snů, humor i tragiku, nezávaznost i možnost brát věci vážně. A především svobodu tvorby a radosti ze seberealizace; díky 'posedlosti' vznikají přes 30 let nádherné koláže. Poslední léta pracoval na kolážích intenzivněji než dřív; vzniklo jich velké množství, jejich souborné vystavení by si vyžádalo několik velkých výstavních sálů. Sám tuto činnost nazývá hraním, ale i to má svá pravidla. I hrou můžeme něco sdělit, někoho pobavit, potěšit, pohladit, sami snít a vtáhnout druhé do našeho snu, nebo je přilákat k následování. A Horníčkovy koláže skutečně lákají, nabádají a vyzívají: pojďte si hrát!. Přímo jsou slyšet jeho slova 'Zastav se a prodli, potěš se a zamysli, hledej a nalézej, přeji ti krásný zážitek a pohodu ze hry'. Prohlídka jeho koláží je lekcí duševní jógy: člověk vstoupí, zapomíná na starosti, trápení a stresy, přestane spěchat, začne i přemýšlet, je vtažen do hry a odchází s úsměvem na tváři, uklidněný, vyrovnaný, odpočatý a o cosi bohatší… Horníček je mistr psaného i mluveného slova a nyní i výtvarného projevu koláží. Milujeme jeho humor, slovní klauniádu s hlubokým podtextem. Je nádherné, že nám bylo dáno poznat Horníčkovo umění - zážitek plný kouzla a fantazie.
Mgr. Marie Peterková
¨ STERBA OPRAVDU PRO NÁROČNÉ? - 22. února 02 se v Městském divadle UL uskutečnil Koncert duchovní hudby. Čechoameričan Roberto Sterba - bell canto tenor a česká varhanice Zuzana Němečková prezentovali několik skladeb od J. S. Bacha, A. Dvořáka a dalších. Divadelní varhany zdaleka neznějí tak krásně jako kostelní a celkově velmi slabou a nudnou první část vystoupení podtrhl svým nerozezpívaným hlasem samotný tenor. Po přestávce byl zpěv lepší a některé skladby posluchačsky zajímavější, ale celkově byl koncert dost slabý. Mezi ty lepší skladby patřily Biblické písně č. 4 - 5 a Largo z Novosvětské symfonie (varhany sólo) od A. Dvořáka a Toccata a Fuga d mol od J. S. Bacha. To ale bylo na celý koncert žalostně málo. Originální CD, nahrané v kostele, je prý (nemohu potvrdit) celkem pěkné, ale živý koncert se moc nevydařil. Nápad pěkný, ale výběr skladeb a provedení dost pokulhávají. V ústeckém MD tato dvojice letos již vystupovat nebude. Pokud je potkáte jinde a nejste vášnivý vyznavač vážné (a velmi náročné) hudby, raději se vystoupení vyhněte (nejste-li zároveň masochista). Jinak se pravděpodobně zařadíte mezi další posluchače, kteří tento koncert předčasně opustili. Pozňa (jan.poznik@post.cz)
¨ 1. 3. 02 nám REQUIEM AETERNAM dokázali, že jsou vskutku nesmrtelní (znovuvzkříšení), leč základy mají značně překopané. Inu posuďte sami: v daný pátek se nám AXELu předvedli v této sestavě: 'starý, známý' Miloš D. (doprovod. kytara, zpěv), Tarrath (sólová kytárka), 'necro' Miro (basa), P. Kocábek (klávesy), no a automatický bicí (doufejme, že poprvé a naposled, páč 1) to nebylo prostě vono!, 2) podium bez zpoceného bubeníka je též divného rázu!). Ináč to fšechno, až na pár mušek, které se dozajista příště už neobjeví, šlapalo - důkazem budiž skupinka před podiem hlavou mlátících (tanec, či co ?!) a vysoká návštěvnost. Ještě se zmiňme o jakéms takéms 'intru' neb 'úvodu' (jak chcete) v podání P. Kocábka a o zajímavých módních kreacích (nejsou zbytečné?), ve kterých se nám Requiem postavili před obzor. Ale což, je to jejich 'image' neberme jim ji! (Pozn. red.: R. A. vystoupí v Axelu aktuálně v pátek 19. dubna spolu s Kristýnou a děčínskými Fastness.) Marfuschka (Marfushenka@seznam.cz), foto: Emilio
¨ PROŠKŮV MEMORIÁL vs TEROR - Počínaje 13. březnem jste týden měli příležitost ve vysokoškolských kolejích (resp. ve VŠ baru) zhlédnout 87 děl a dílek více či méně mladých ústeckých tvůrců. Jednalo se o každoroční Memoriál Miroslava Proška (M. Prošek působil v Ústí n. L. v 80. letech a ovlivnil řadu současných zdejších pedagogů a umělců), pořádaný společnými silami Katedry výtv. výchovy a Fakulty užitého umění a designu při UJEP. Převažující název vyst. exponátů byl 'Bez názvu' a dodejme, že nemálo z nich bylo také bez nápadu a účelu. Další část expozice vyzněla a dozněla řečením svého vtipu a ihned ztratila význam. O to více vynikly práce dobré, invenční, či snad - nedej Bože, dnes? - krásné. Pokud jste si nechali ujít vernisáž výstavy, vězte, že v jejím průběhu do baru, v němž se konala, vtrhla teroristická organizace Art - kajdá, strhla ta nejnepovedenější díla a poživačným bohémům, nasávajícím stáčené víno a krmící se nezdravě mastnými a přesolenými brambůrky, vnucovala karotku. (jaro)
¨ PRIVATE GAMES - První ročník vznikl (jak jinak) po bouřlivé diskusi u pivka, nicméně proběhl za účasti tří heroických týmů, a to Rosekranz ve složení Míra a Karel, dále tým Dadla a Kelly ve složení Dadla a Kelly a nakonec New Design ve složení Pumpa a Havran. Nástup sportovců a fanoušků byl impozantní, protože Kelly ve své škole připravil skvělé prostředí, a ke zdárnému zahájení přispěl svou Mírou i každý akreditovaný sportovec. Dispiclíny byly velmi obtížné a proto se nakonec dohodlo, že soutěže budou probíhat v tomto pořadí: PC hra Collin McRae, 301 v šipkách, dětský stolní hokej, střelba ze vzduchovky, karetní hra 'Sedma' a jako finále fotbálek v místní tělocvičně (na 2 x 5 minut). Nástup borců proběhl ve vzájemně poklidné atmosféře a po umrtvení emocí koštem z Kellyho pověstného 'Ovocného košíku', bylo sportovní klání zahájeno. A bylo o co hrát, neboť Dadla, jakožto spoluorganizátor PG's, věnoval do soutěže putovní cenu, která byla nazvána 'Curlingový kámen'. Umělecké dílo v hodnotě několika desítek (tisíci), bylo slavnostně odhaleno před nástupem borců k první dispiclíně. Ano, mnozí z nás si v tu chvíli představovali, jak to ostatním natřou a tuto nádheru umístí v prestižní místnosti slávy, avšak sportovní zápolení je neúprosné a palma vítězství je určena jen pro nejlepší. (Kelly sice tvrdil, běhal kolem školy, ale vzhledem k jeho figuře nu to stejně nikdo nevěřil.) První soutěž dopadla dle očekávání a tým Rosekranz se ujal vedení. (Natrhli nám to o třídu, pozn. aut.). Před zahájením další soutěže, a to 301 v šipkách, si skoro zhroucený Dadla musel na chvilku odpočinout, protože se mu ještě klepaly ruce, ale ostřílení borci již spěchali za cennými bodíky. I já se těšil, že ty tuříny pobijem, ale zcela nečekaně dostal odvážný a chrabrý tým New Design na prdel v obou kolech, čímž se ocitl na chvostu start. pole a soutěž se stala jasnou kořistí Dadlovců. Na střelbu ze vzduchovky se všichni těšili, protože každý kluk rád střílí. Poté, co Dadla nasadil optiku, začalo být frišno. Jako skrytí myslivci se ovšem ukázali borci z Rosekranz a opravdu nečekaně s přehledem zvítězili. Měl jsem sice za to, že umístit pivní, dobře vyzrálý sýr, na chodbu, kde se střílelo, je nečestné a nesportovní, ale vzhledem k tomu, že ačkoliv Havran zuřivě SMSkoval externím poradcům, stejně jsme opět byli nejhorší, čímž se stalo, že v polovině PG's bylo jasno, že to s myšlenkou na vítězství bude dost v prdeli. V hokeji probíhala bitva až do posledního hvizdu a u Karla z Rosekranz se projevila punková drsnost. Nic nepomohlo, že hřiště bylo malé, sázel jeden gól za druhým. Odpočinkem se mohla stát Sedma, ale poté, co jsme získali jeden bodík, Dadlovci nechutně rozmlátili jakékoliv naděje a doslova nás rozsekali 5:0 (a RK 5:1). Požadoval jsem sice revizi výsledků, ale byl jsem umlčen 14tistupňovým ležákem místních pivovarů, a v tuto chvíli mi to již nevadilo. Blížila se ale dispiclína poslední, a to fotbal. Stav před soutěží byl: vede Rosekranz, před Dadlovci a na chvostě jsme byli my. Matematika byla jasná. V případě, že porazíme Dadlovce, trofej vyhrává Rosekranz. Byl to lítý boj. Brečel jsem, zvracel, nadával, ale po prodloužení (na náhlou smrt), jsme utrpěli vítězství, což znamenalo konec utrpení z běhání a kopání do plážového míčku. (Ono by se stejně nedalo už dál hrát, neboť jsme celou zásobu prokopali. pozn. aut.) Private Games tedy skončily historickým vítězstvím týmu Rosekranz, před Dadlou a Kellym a námi. Ale za na podzim si to rozdáme znovu. Nebudeme běhat, jako debilové a ani hokej se moc nechytl, takže zvolíme soutěže úměrné našemu věku i postavení. A potom se uvidí. Tuříni Pro CNN Pumpa
¨ Velikonoce v Penzionu aneb libo-li 'nakládané prdelky'? Navštívit Velikonoční výstavu prací seniorů z Bukovského penzionu je pro mne každoročně radost. Na malovaných, tkaných, okrajkovaných, háčkovaných a letos poprvé i 'obdrátkovaných' vajíčkách 20. března bylo vidět, že jsou vyráběna s láskou a chutí, to samé platí také o dalších milých drobnostech, které sice až tak úzce s nejkrásnějšími svátky roku souviset nemusely, ale potěšily a radost udělaly. Letos to byly např. od loňska 'zbylé' čarodějnice, malované květináče, rybky z kamínků a drátků, háčkované obrázky a naprostá novinka a řek bych i hit výstavy - nakládané prdelky. Na můj vkus sice madam trochu šetřily celým pepřem a bobkovým listem, ale jinak je ta delikatesa (pouze k dívání) lahůdkou nad jiné. Fajn nápad svědčí o tom, že fantazie a vtip zdaleka nejsou dány jen 'těm našim mladým'. Kdo to říkal?! (eks)
¨ ZA MĚSTEM ZVANÝM TEPLICE se směrem do středohoří táhne Poppova trasa. Není problémem na ni v horách a vískách naší malebné krajiny narazit, neboť se rozkládá v podstatě všude. Po množících se dotazech ze strany čtenářů NÚP jsem - jakožto pravý a nefalšovaný investigativní novinář - začal pátrat a zjistil toto: Franz Popp byl šéfdirigentem teplického divadelního orchestru, a poněvadž nebyl oblíbený - byl příliš přísný udělali si z něho muzikanti z orchestru tento šprým. Pan Popp prý rád chodí na procházky po kraji, nu a nyní kam přijde, tam se nachází jeho trasa patřičně označená nápisem či samolepkou. Spíše by se však měla jmenovat 'Trasa zákeřných muzikantů'. (neu)
¨ V rámci 'Projektu 100 - 2002', který probíhal od 12. do 21. března v teplickém kině Lípa, byl promítnut také film 'Graduate' (Absolvent). Režisér Mike Nichols je rozporuplný podivín, který v minulosti dokázal zplodit takové skvosty, jako např. téměř nezfilmovatelnou 'Hlavu 22', ale naproti tomu i supersračku 'Den delfína'. Zmíněný snímek patří jednoznačně do té první party. Pochází z roku 1967 (!) a jde o herecký debut Dustina Hoffmana, jehož mistrovství už tady tluče pěkně na vrata. Na rozdíl od mnoha novějších a výpravnějších filmů, v nichž člověk pravidelně trpí drobnými nesrovnalostmi, režijními nedomyšlenostmi, naivismy nebo naopak děláním naivních blbců z diváků, tady jsem takový moment nenašel ani jeden. Všechno podtrhuje hudba Simona a Garfunkela, patřící k Americe 'šedesátejch' přímo neodpreparovatelně. Jen těch jejich písní mohlo být víc - 3x se opakuje Scarborough Fair, 3x Sounds Of Silence, jednou zazní má zbožňovaná méně známá April Come She Will a jednou, ke konci, rarita jak stehno - Mrs. Robinson (vzhledem ke jménu hlavní ženské postavy očekávaná od začátku) - v tak neuvěřitelné, vlastně úděsné verzi, že to musí být nějaký hodně zkraje zavržený demáč. A to k tomu konci právě sedí. Film jestli ne na 10, na 9 hvězdiček určitě. Jarda Pichlík
¨ Centrum ekologické výchovy VIANA při Schole Humanitas v Litvínově, Severočeské vodovody a kanalizace, a. s., Severočeská vodárenská společnost, a. s. a Povodí Ohře, s. p. - uspořádaly ke Světovému dni vody (22. 3.) fotografickou soutěž na téma 'Voda kam se podíváš'. Soutěž byla prezentována v tisku a ve sdělovacích prostředcích. Do soutěže bylo zasláno 65 fotografií od 27 autorů z Ústeckého a Karlovarského kraje. Porota neměla jednoduchou práci při rozhodování o vítězných fotografiích. V obou kategoriích - žáci středních škol a učilišť, ostatní veřejnost - byly uděleny tři ceny, které zajistily výše jmenované vodárenské společnosti. Výsledky: I. kategorie - (1.) Markéta Bašteková, Litvínov - Janov, (2.) Petra Paťavová, Děčín, (3.) Tomáš Bruna, Litvínov; II. kategorie - (1.) Blanka Nováková, Ústí n. L., (2.) Petr Tomaštík, Chomutov, (3.) Markéta Poustková, Most. Výstavu soutěžních fotografií je možno zhlédnout v klubu Scholy Humanitas v Litvínově do konce dubna. Vladimír Pacina, z. ř. (chrenka@humanitas.cz)
¨ 'VÝR OČÍ' - Divadlo Vizita - v divadle Archa (25. 2. 02) - Slyšela jsem o nich samou chválu a moc jsem se těšila, až se přesvědčím na vlastní oči, uši a bránici. ALE… nic moc. Nadšené očekávání brzy vystřídala pochybnost o mé kapacitě jejich humor pochopit. Po hodině a půl úporného hledání vtipu jsem se přestala obviňovat a poslední půlhodinu jsem už jen útrpně čekala na konec. Kvalita nemohla být nahrazena délkou trvání celého 'představení', pánové Dušek a Zbrožek zřejmě neměli svůj den. V improvizovaných dialozích se míjeli, většina jejich pokusů o vtip vyznívala těžkopádně a polopatisticky a herci tak nakonec nejvíce bavili sami sebe. Chabou improvizaci divadelní částečně vynahradila improvizace hudební (3 extra hudebníci - dech. nástroje, bubny, kontrabas + Martin Zbrožek - piano = slušný jazz), nicméně, pokud jste ten večer v divadle Archa nebyli, nemáte čeho litovat. evo
¨ Ekologický klub pro teenagery - aneb něco o MINISTROVI?! - Ekologický klub začal fungovat v listopadu roku 01v prostorách ZŠ v Doběticích. Je to můj první klub a doufám, že ne poslední. Opakuji klub, nikoli škola. Ačkoli bych chtěla členy něčemu naučit. A to, dívat se. Což není vůbec snadná věc. Hlavní je - dívat se správně. Pod pozlátkem a reklamou se totiž schovává skutečnost, která je úplně jiná než ta na obrazovkách televize. Jednou udělali v Americe malý průzkum u nejmladší populace. Zeptali se, jakou má kráva barvu. Drtivá většina dětí odpověděla, že fialovou. Nejsou to hloupé děti. Říkají, co vidí. Bohužel, obal čokolády Milka je fialový. Dětí mívají často zkreslené představy o světě. Již od malinka se na ně hrne obrovské množství informací, přitom inteligence světově stále klesá. Kde je pravda? To musí zjistit každý sám. Malou pomocí je náš Ekologický klub. Budeme si tu hrát na skutečný svět. Budeme stavět svoje vlastní město, na svém pozemku, (i když jen z papíru). Budeme malí človíčci, kteří se budou učit jak ve svém městě hospodařit, aby vzkvétalo. Není to vůbec snadné a bude to vyžadovat ještě moc a moc práce. Je ovšem jen na členech, jak se k práci postaví a jestli se dokáží postarat sami o sebe. Dalším naším cílem je poznávání přírody a okolí Ústí, protože je naším životním prostředím a to musíme poznávat a chránit. Říkáte si, co je to vlastně Ekologie? Proč Ekologický klub? Když jsem jednou v klubu povídala o tepelných elektrárnách a o kyselých deštích, zeptal se mě jeden teenager, proč jim to říkám, když jsme ekologický klub, vždyť si máme povídat o krásné přírodě a tak. A v tom to je, nemůžeme chránit přírodu, když nevíme, co jí hrozí. To je jako s nemocí. Když stonáte, jdete k doktorovi, aby určil, co vám je a pak vás bude podle toho léčit. Rozdíl je v tom, že nemocí přírody a celé planety jsou právě lidé. Musíme proto nejprve léčit je. A to léčení se jmenuje ekologie. Je to celosvětový pojem, léčebná metoda celého světa. Učí se nyní na základní, střední a vysoké škole. Já právě takovou školu studuji. Jsem tedy studentka 4. ročníku Fakulty životního prostředí UJEP v Ústí n. L. a tak si na vedení Ekologického klubu troufám. Nebojte se, nejsem žádná ekologická aktivistka. Nepřivazuji se ke stromům ani nestávkuji u Temelína. Spíš naopak. Myslím, že každý by měl přemýšlet svou vlastní hlavou a nenechat se ovlivnit ostatními. Tím myslím i členy našeho klubu, když mi nevěří, nebo se mnou nesouhlasí. Je to jejich rozhodnutí. V rámci mezí, samozřejmě. ('Školu je podpálit nenechám!?') Doufám, že se nám všem společně podaří zdárně dokončit naše městečko Zapadákov a že si všichni z našeho klubu něco odnesou, i když to bude třeba jen dobrá nálada. I to není málo. PS: Budeme také vydávat časopis Ostrov E. K. (Ekologického klubu YMCA v Ústí n. L.), ve kterém chceme o našich aktivitách všechny informovat - o tom, co jsme se naučili a poznali. Proč byste se něco o 'skutečném' světě nedozvěděli i vy? V časopise budu mít také své malé místo, kde vám budu objasňovat, jaké choroby naše planeta má a jak se dají léčit. S pozdravem Martina Nejedlá
¨ Už asi víte, co teď budete číst, ale Lukáš byl jediný, který článek do našeho časopisu donesl a tak si ho nesmíte nechat ujít; a proto ho též chceme otisknout v Nových ústeckých přehledech. V našem Ekologickém klubu (ve městě Zapadákově, kde je starosta pan Josef Packal a působí též jeho zastupitelé) se Město rozhodlo, že jako platidlo budou Frnky. O NB (Národní banku) se stará Ministr - Martina. Martina se stará o vypůjčené a vrácené Frnky. Šárka, Veronika, Lenka a nyní i já se staráme o časopis. Každá ve městě má svůj pozemek, na kterém stojí - (bude stát) jeho 'barák'. Pozemky spojuje jedna jediná cesta vedoucí po městě Zapadákově. Pan starosta, když onemocní, má své zastupitele, kteří ho zastoupí a společně rozhodují o důležitých věcech. Každý, by měl udržovat pořádek v okolí svého domu a ve městě. Každý by měl mít zaměstnání a nebýt bezdomovec. Každý obyvatel má tyto závazky: Postavit dům pro sebe či svou rodinu. Udržovat pořádek a čistotu v okolí svého domu. Stát se aktivním občanem a účastnit se výstavby města. Jestli budou závazky porušeny, bude mu ministrem odebrána půda!!! Lukáš Zima (člen E K YMCA a žák ZŠ Rabasova v Doběticích)
¨ JAZZ CLUB PIANO (Teplice) - V sobotu 2. 3. přicestoval do Piána 'originální bavič', pan RADOMIL UHLÍŘ se svou one man show - DOBRÝ KOHOUT NIKDY NEHUBNE. Stalo se tak v den, kdy jeho herecký partner J. DUŠEK rozdával v Praze filmařské smetánce sošky lvů. Teplické představení mělo rozhodně srovnatelnou, spíše však lepší atmosféru, než onen pražský candrbál. ddr
¨ O VÝSTAVĚ J. B. ŠERÉHO V GALERII SUTERÉN - V NÚP jsem si přečetla oznámení o chystané výstavě J. B. Šerého. Mám ráda lidi slušné, nadané a vtipné - to všechno autor splňuje. Věděla jsem, že 'dělal' do muziky, tance, chovatelství psů, novinařiny - a teď ještě výtvarník? Viděla a žasla. Žádné obrazy, ale nepřehledná řada dřev různých tvarů (některé přímo samorosty), původu a barev, každé s průvodním slovem o použití, případně historii. Nejvíc mě zaujaly exponáty BŘÍZA - oblíbená skauty pro snadnou zápalnost i za vlhka a milenci na vyřezávání srdíček, zavrhovaná lesáky jako plevelný strom, BEZINKA - hořlavina III. stupně čili skoro nehořlavá, vhodná spíše na obalování květů na řízky nebo plodů na likéry a přibarvování vín a JAVOR - list je znakem Kanady, název skupiny sourozenců Ulrichových i ústeckého skautského střediska. Dřevo bylo podloženo vysloužilým hokejovým tričkem a hokejkou. Když došlo v řadě na vzácné dřevo EBEN, visela tam fotografie herce a moderátora M. Ebena s vysvětlením, že eben se v okolí krajského města nevyskytuje. (Napsala jsem o tom exponátu M. Ebenovi. Vzápětí odepsal s tím, že 'děkuji Vám za milý dopis, ten galerijní exponát mne moc pobavil'). Na výstavě jsem se setkala s autorem, který na moje otázky odpověděl, že: nápad uspořádat podobnou výstavu dostal před zimou, když si obstarával topivo pomocí dalších vystavených exponátů, jako pily, sekery a klínů, materiály vyhledával také při venčení svého hejna psů, dohromady je dával asi měsíc (ta dřeva) a z úspěchu té nevídané výstavy se raduje. Úspěch dokazuje řada kladných zápisů v knize návštěv a ohlas v okolí. Jen ten konec výstavy je neslavný. Dříví spálí vedoucí galerie Suterén pan Růžička, odpady nasbírané v okolí města, které také tvořily součást výstavy, budou ekologicky zničeny. Ať mi autor odpustí, že se sem nevejdou vtipné popisy, jak nás dříví provází životem, jeho dělení, původ jmen i jeho všestranné použití a využití, což zabralo pět hustých stran počítačové tiskárny. '
Teplo s Vámi', končí autor a končí i Helena Borská
¨ HORNÍČKOVY KOLÁŽE - Pouze s pozvánkou jste 7. března v galerii Albis mohli jen z nahrávky vyslechnout Miroslava Horníčka, jehož koláže zde byly od toho data až do 30. března vystaveny. Milovníci slavnostních chvil si i tak mohli přijít na své, neboť expozici uvedly takové (vážené) postavy ústecké honorace, jakými jsou primátor Pátek, či šéf Albisu Kučírek. Ten také zavelel připít na podlomené zdraví autorovo (Horníček se v současné době léčí v nemocnici). Pro (dnes 83letého) spisovatele, dramatika, herce a režiséra, jsou od 70. let minulého století koláže relaxací a radostí ze seberealizace. Kráčí ve stopách Maxe Ernsta a dalších surrealistů a příliš invence se od něj nedočkáme. Česká výtvarná obec ho víceméně přehlíží. Základ autorovy tvorby spočívá ve skládání izolovaných motivů (výstřižků z novin a časopisů) v nový estetický předmět. Opakují se výjevy hodin, času vůbec, žen, kouzelné módy 19. a počátku 20. století, kontrast oprýskaného - starého a živého - barevného. Osobně si smysl Horníčkových děl vykládám jako starcovu meditaci nad pomíjivostí času. (jaro)
¨ Ve Velvetu 8. března recitoval svou potemnělou poezii, melodramaticky zanořenou do velké hudby, z nové desky 'Šepoty a výkřiky', Pavel Zajíček s Dg. 307. Bylo to krásný - jak jinak - a i lidí přijelo zase dost z různejch okolních provincií, když už Tepličáci udržují nesmyslnej bojkot Růžičkova podniku i v tomto roce. V nálevně figuroval i šedoeminentní Lábus Drápal, u něhož bylo možno zakoupit nejen tu poslední, ale i jiné zajíčkoviny. Po koncertě Dégéček se konalo vystoupení ne tedy předkapely, nýbrž naopak pokapely Befelemepeseveze - a to teď na mně nechtějte, abych stopro věděl, odkud byli, ale myslím, že z Plzně - jestli ne, ať se nezloběj. Každopádně nehráli blbě, ale to víte - excelovat po Zajíčkovi nelehko… Jarda Pichlík
¨ V konkurenčním (a krásném!) podniku Božák den nato odpověděl Růžičkův nepříbuzný Růžička pěkným protiúderem v podobě naprosto famózního koncertu brněnsko-rakouských BOO, v jejichž středu se skvěla den předtím v rámci 'Andělských cen' oceněná Andrea Konstankiewiczová se svým inteligentně drasticky expresívním čelem. Totiž pardon: cellem! Její foto by měl někam sem dodat právě jmenovaný majitel klubíku. Pokud tu nic nevidíte, tak - hmm… asi zapomněl. Ale věřím mu a jestli mě víra má uzdraví, to uvidíme. Každopádně BOO mají na kontě druhou desku a jedou! Jarda Pichlík
¨ ÚPS&ČMPS: BIGBÍTEM ZA ZÁCHRANU LETNÍHO KINA - Takhle narvaný Kladívko sem už dlouho neviděl, a asi se mi to zas jen tak nepovede. Provozní/výčepní Koki se spokojeně usmívá - není divu, vytočit 6 sudů piva za 1 večer je fakt lahoda (pozor: 2smysl). Příchozí lid vypadá rovněž spokojen, za akci (út 12. 3.) hudebně obsazenou Glory Days, Rose Means Rose, Boom, Rose'n'Kranz a Houpacími koni, se nevybíralo žádné vstupné. Nepočítaje v to dobrovolně vhazované peníze do klobouku. Jiný Klobouk - CDJ - měl roztáčet (zkuste hádat co) dole v Ponorce (po schodech dolu), povětšinou si však roztáčel ústní pant, který pro častou vysychavost musel rovněž často zalejvat. Úlohou moderátora diskuse na téma 'Záchrana areálu letního kina' byl pověřen jistý hrabě Radim von Neuvirt (hRvN), aby střídavě předával a bral (leckdy spíše vytrhával) bezdrátový mikrofon PhDr. Václavu Kaiserovi (archív města UL, Muzeum), Jaroslavu 'Achabu' Haidlerovi (říďa Činohry) a ing. arch. Zdeňkovi Havlíkovi (hlavní iniciátor kampaně 'Parky, věc veřejná'). Z úst všech zmiňovaných byla slyšet různá moudra, fakty, návrhy, humor, či 'jen' informace týkající se letního kina - tedy pokud střídající se hlukové vlny přítomných, kteří, co si budem namlouvat, přišli hlavně za muzikou, dovolily. Tento 'neřád' se snažil eliminovat právě kolega hrabě; ovšem řvaním a označováním někoho 'tou štětkou vzadu' dokázal na 1 stranu opak (lidi se nasrali a odešli, nikdo na sebe přece nenechá řvát ňákym Tepličákem), na 2 (po)zůstalé přinutil k (relativnímu) klidu. Osobně si myslim, že tého večera nebylo nejdiskutovanějším tématem letní kino, ale právě autor Hvězdného okénka v NÚP (ostatně ty tu za jeho hlasu slavili své 4. narozeniny 7. března). Stručně ke kapelám: Glory Days - hudebně i kostýmově čim dál tim lepší (aktuálně 9. dubna v Doma s KAVA KAVA) a - Rose Means Rose - dobrý jako dycky (velký ohlas hlavně přítomných punkáčů); The Boom s 9tičlenným ženským křovím nechali vzpomenout svůj Vánoční koncert v ND; Rose'n'Kranz s Pavlem 'Nepičem' u mikrofonu zas připomněli Bowieho, Cure, Garbage i kousky vlastní (KAVA KAVA to jistí) a Houpací koně? - Řek bych; vostřejší, říznější a jaksi šťavnatější, než se mi zdáli naposled (29. 3. v ND slaví[-li] svůj 333 koncert!). 1. diskusně taneční BESEDU pořádal Českomoravský podpůrný spolek (www.usti-nl.cz/cmps) ve spolupr. s Ústeckým podpůrným spolkem (www.usti-nl.cz/ups) a Míra Vaňkát za oba říká: 'Díky všem kapelám, co vystoupily bez nároku na honorář, i Kokimu'. Jo, jo, taky díky, Míro, i vám, co ste přišli a budete mít chuť se na 'znovuobrození' letního kina UL podilet. Emilio, foto: eks
¨ HISTORIE CHABAFESTU, aneb Kam punkáči, kam pudeme? - Nerad poslouchám o akcích, který měly tradici a k tomu ještě dobrou návštěvnost v čase minulém. Nerad se srovnávám s faktem, že co 'bylo' už možná nikdy 'nebude'. Nerad přijímám fakt, že lidi, kerý to uměli 'udělat', to 'udělat' uměj pořád, ale už se jim do toho moc nechce. Bohužel důvodů 'pačemů ne' je někdy víc, než 'pačemů áno' a v těchto aktivistech by tak moh převládat pocit: 'Dyž nic neudělám, taky nic nezkazim'. Doufám, že v případě punkového, slušně známého až za dalekými hranicemi ÚL, CHABAFESTu (kde mj. zahrála Zona A, Kundotkov Syndrom, No a Čo, Plus Mínus -SK, švédští Article Nine a Driller Killer) si jeho tvůrci dávaj pouze woraz. A takhle nějak to mohlo vypadat v úplných začátcích a pokračovalo směrem k současné současnosti - alespoň tak mi to tvrdila kapela Houba (www.houba.info), hlavně teda Martíček s Michaelem (bří nikoliv bra-tra-nci Noskové) za občasné asistence Hrdly (Petr Hrdlička), v nepřítomnosti Jirky Brokla: První Chaba - jaro 99, přesně 21. 5. - sál chabařovické nálevny 'U Formana', kde si předtim užívali metalisti při Nocích vzkříšení. 1. punkový 'Skoro fest' se Pod kaštanama ve Skoroticích udál na podzim 98 a hráli na něm třeba Totální nasazení, nebo J. Taksi. Potom měli hoši ultrum, 'majitel viděl punkáče a zalek se' odůvodňuje to faktem rozjíždějících se diskoték. (Ještě předtim, v 96, tu byly Habrovice - 'U kamennýho stolu'.) Upřímně, wono se na těch punkáčskejch akcích vobčas něco rozbije (třeba židle), hustý výskyt taky hlásí pěnivý mok vsakující se třeba do parket, nebo ležících, spících číráků (zajisté často Cimrmanologů), o dalších 'nepřístojnostech' nemluvě. Na 2. stranu neznám akci, kde by se někdy, nebo víckrát něco nestalo, ať už sou to metalisti, skini, 'diskotéci', nebo houseři (což vyjde skoro nastejno). Proč to ale rozdělovat na akce a AKCE. Hlavně, že se něco děje a je pohoda. Teda měla/mohla by bejt. Co by nemělo bejt je násilí i třeba za pomocí tzv. prud. Na kdejaký diskotéce vám kdekdo bude vnucovat perník (ano, babi, mluvím o Pardubickém) a ještě k tomu vám rozbije držku, dyž se na něj jenom blbě podíváte. Punkáči, metalisti - a proč to vůbec rozdělovat - sice mnohdy vypadaj drsně, že byste (vy starší a pokročilí) před nima radši skočili třeba do škarpy; maj číra nahoru, mastný vlasy, žádný vlasy, neholený brady, špínu za nehtama, děravý kalhoty, zámek na krku, rozpáranýho Ježíše na triku, obrácenej kříž na krku, sou vulgární, (nebo vulgární jenom chtěj bejt) ale... Ale dyž s nima promluvíte, najednou zjistíte, že za tim všim je úplně 'normální člověk', kterej to má v hlavě (a duši) kolikrát srovnanější než kdejakej nagelovanej rádoby slušnák ve značkovejch hadrech za desítku (10.000,- Kč). Ale všude sou výjimky a rozdělovat to na ty a TY skutečně nemá cenu. Takže Karel, majitel Formana, že za sál nic nechce, vytočí na pivu, ale ať to hlavně kluci nahlásej na vouřadě. Tu paní kulturní referentka Arnoštová opáčí: 'A nehrajou tam ty zakázaný kapely?' přičemž šáhne do tajného šuplíku pro papír se zakázanými jmény (většina skinských kapel a dokonce i Tři sestry - !?!). Doplní, že by jejich ouřad mohl chtít až 20% částku z vybraného vstupného, o OSE (Ochraný Svaz Autorský - www.osa.cz) nemluvě. Čili na 1. Chaba hráli třeba Nabeton nebo Jaksi Taksi, načež, resp. k častému výjezdu Houbařů mimo hranice svého města, Hrdla dodává: 'Pozveš, pozvou' a Michael vzápětí reaguje: 'Ne každá pozve, pozve'. Jasný. Čili 1. Chaba končily někdy v 1.00 ráno a tak to by až do pořadového čísla 8., pročež u 9ky se vouřad zasek a požadoval konec produkce už ve 22.00. To se klukům nepozdávalo, tak si vyhlídli klubík na Severní Terase, Cartel se menuje. Jelen (ten to tam kočíruje) je f pohodě a f pohodě to i proběhlo, nebejt pozdějšího policejního zásahu vlastně proti ničemu (ale čárka do prac. výkazu se halt někdy udělat musí) - NÚP prostřednictvím utajeného Delty informovaly v č. 7+8/01 (str. 63). Dokončení příště... Emilio



K

Archiv:


 


Copyright © 2001 KK & UKP'98