¨ Pohlednici
s kaktusy,
kterou vydali ústečtí kaktusáři ke 40. výročí založení své
organizace v UL. Autor ing. L. Kunte je ředitelem průmyslové
školy zemědělské v Děčíně - Libverdě, kde svého času profesoroval
homolský rodák Hibsch, k jehož poctě bude koncem tm. otevřeno
Hibschovo muzeum v jeho rodném domě v Homoli. (Datum uvede
tisk dle slov starosty Homole). Ing. Kunte je též známým cestovatelem
po zemích oplývajících kaktusy a je duší všeho kaktusářského
dění zde a ve státě. Je rovněž redaktorem časopisu Kaktusy,
který vychází celostátně. Helena Borská
¨ PARKY
- VĚC VEŘEJNÁ. Ale jak pro koho?
- U příležitosti obnovy areálu ústeckého
letního kina, resp. ankety 'Parky, věc veřejná', proběhla
na toto téma ve středu 6. března od 10.00 hodin v klubu Kladívko
tisková konference. Pomyslnou taktovku před novináři, ale
i ostatními kolegy z Ústeckého podpůrného spolku (www.usti-nl.cz/ups),
třímal ing. arch. Zdeněk Havlík, dále hovořila architektka
(urbanistka) pí Jitka Fikarová (www.arch.cz/fikarova) a za
spolupracující o. s. Fokus Jaroslav Licek. Z hlediska nových
finančních zdrojů byla, krom podpory města, zmíněna možnost
grantu z Nadace VIA (260 tis. Kč); ústecká podnikatelská sféra
prý zatím mlčí, nicméně by ÚPS jakýkoliv příspěvek, či podnět
z její strany jen uvítal. Park by se měl stát místem, které
lidé budou navštěvovat daleko častěji, než je tomu dosud -
možným řešením se jeví vybudování restauračního zařízení s
celoročním provozem. Dalším úmyslem je, krom rekonstrukce
sociálního zařízení, oživit promítací plátno o velikosti 320
m2 a možná tak dohnat lázeňské město Teplice, které jej má
k dispozici takřka po celý rok (viz 'Zimní' kino Kolonáda
v rámci Febiofestu). Vždyť kromě festivalů Porta a Hudba.Ústí
a Slavností piva, se v 'Leťáku' neděje vůbec nic. Jednou za
rok pro tento účel natřem za nemalý náklad lavičky, aby nám
lid neskřípal zuby, zlikvidujem keře, kde by se prý mohl někdo
schovávat a zase 'usnem'. Disponujeme největším prostorem
t. charakteru v sev. Čechách, ale vlastně bychom se za něj
měli stydět. Nebo je to jinak, co myslíte? 'Především by to
měl zůstat volně průchozí PARK,' zdůrazňuje pí Fikarová, a
'jako k PARKU, zelenému prostoru rozloze téměř 34 ha, k němu
také přistupovat', doplňuje p. Havlík. Snad jste zaregistrovali,
že v rámci kampaně byly vytisknuty také anketní lístky dotazující
se na váš názor ohledně dalšího využití, názvu, jakožto i
ochoty zapojit se do obnovy areálu. Doufejme, že je většina
z vás vyplnila svými podnětnými návrhy a těšme se na (snad
už) 'lepší zítřky' kdysi reprezentativního místa s 50tiletou
tradicí. V případě jakýchkoliv návrhů atd. lze i nadále ÚPS
kontaktovat na tel.: 047/522 06 78 (pí Němečková), e-mailu:
iva@rosenkranz.cz, nebo stránkách www.usti-nl.cz/ups. Emilio
¨ JEŠTĚ
K 'PÁNOVI PRSTENŮ'
- (Viděl jsem v teplickém DK v kině Květen.) Neklonil bych
se ani ke zjančeným zbožňovatelům, ani k odmítačům. Dokonce
si ani nemyslím jako Leoš Kofroň (Rock And Pop), že režisér
Peter Jackson důstojně prohrál v boji s těžkým tématem. Jenom
tomu místy dal trochu moc velkou pompu, boje s příšerami příliš
připomínají 'dospělácké' akční filmy a nesmrtelností některých
klaďasů jsou směšné. Největší zásluha je ale asi v tom, že
přibližuje a zatraktivňuje velkou myšlenku… za kterou ovšem
nemůže ani tak režisér, jako původní autor. Zvukové efekty
ohromující! (Tentokrát myšleno pochvalně.) A bezprostřední,
co mě napadalo v průběhu tříhodinového sledování? Tak třeba:
Ta Paní Lesa by měla něco dělat s těma svejma ušima - to už
se přece dneska dá operovat. A to hořící vertikální Oko -
symbol zlé síly… to přece vypadá jako úplně, ale ÚPLNĚ jinej
orgán! Jarda Pichlík
¨ CHCETE
DOBRÉ FILMY?
Se sloganem 'Za dobré filmy se platí!' vytáhl do boje o nové
zákazníky placený kabelový kanál HBO. Nemohu si pomoci, ale
právě to heslo mi až příliš evokuje hlášku 'Za blbost se platí!'.
Náhoda?! (oho)
¨ Kde
jste všichni 21. 3. 02 , v první jarní den, byli?
Inu, devět pětek je devět pětek.
Ale jen tak pro zajímavost, v CORSU to večír rozjížděli GLORY
DAYS (nejen Kokos) a bohužel neroztančili publikum ani známou
'Kudy kam', páč tam žádné publikum neměli!!! Obvyklou show
(šou) dělali asi pro u všech všudy cca 10 platících a personál
CORSA. …tak, divíte se, že se nikomu nechtělo 'tancovat v
dešti'? Ovšem ještě větším překvapením pro mne byl přístup
pražských (spíš Kostelec n. Orlicí - pozn. Emu) 4členných
WALK CHOC ICE, páč si s prázdným sálem hlavu rozhodně nelámali.
Hráli pro sebe, pro mě a pro těch pár 'posledních mohykánů',
ale hlavně hráli dobře! Jen pochybuju, že se po 'tomhle' v
Ústí ještě ukážou…. Sotva jim namluvíme, že nás zrovinka zaplavila
epidemie (oblíbené) chřipky, nebo že uhodila další morová
rána… Marfushka (Marfushenka@seznam.cz), foto: Míra Vaňkát
(GD v Kladívku)
¨ V
Teplicích proběhl PROJEKT 100 - Viděl jsem z něj filmy
3. Z toho se mi líbily 2. Ale abych nebyl zas tak nespravedlivý,
v Pasoliniho Kytici z tisíce a jedné noci byly pěkné exteriéry.
Jinak to je paskvil bez inzerované erotiky, o zmateném ději
či spíše neději ani nemluvě. Frťan s promítačem mi posléze
zvedl náladu, takže jsem nemusel večer vyhodnotit jako promarněný.
Nebe nad Berlínem je nádherný obraz, a jelikož mám své oči
rád, dovolil jsem jim zhlédnout jej již cca popáté. Závěreční
Monty Pythoni dali mému životu opět smysl. Jen doufám, že
totéž potkalo organizační duši celého projektu - pana Martina
Rybu, který na můj dotaz k průběhu akce nesouvisle mrmlal
cosi o perlách a sviních. ddr
¨ UL
PARTY MACHINE VÉVODIL KOSŤA!
- Ústečtí kulturní aktivisté, Honza Kvasnička a Jarka Jiroutová,
se po artfestivalu KULT (18. - 27. 1., Bio U Libušky a Činohra)
vrhli na přípravu akce UL PARTY MACHINE. Sobota 16. března
znamenala pro bar Národního domu UL nejen dobrý kšefty, za
něž nese odpovědnost cca 200 návštěvníků, ale i 'anarchii'
v podobě po x letech prvního a zároveň posledního koncertu
Jazz-Tau-Race. Zub času potvrdil, nakolik měla a stále má
tahle partička nejen na ústecké hudební scéně co říct. Hráli
úplně poslední a byl to fakt vodvaz, i já řepou mlátil třeba
jak na koncertě metalových Moonspell a Tiamat o den později
v pražském Sky clubu Brumlovka. Ze všech tří těles sršela
energie a feeling a je úplně jedno,
jde-li o metal, nebo jazz-rock. Set My Mixture (http://mymixture.hyperlink.cz)
si přesně nevybavuju, páč při každym pohledu na pódium, se
mi zdálo, že tam stojej úplně ty samý muzikanti; akorát občas
někdo přijde, někdo odejde... V Universal Android hraje mj.
Ondra Švandrlík, ten z Bar-bu-chy; to už se mi pamatuje líp.
A, soudě taky podle 1. ústecké CD kompilace na akci vystupujících
kapel (k dostání t. večera u vstupu, kdykoliv na www.nemadema.cz),
se mi to líbí. Přes pomyslný kouře poudaček s Tomem, Marfuschkou,
Kubou, Kytičkou, Helčou, starým známým z Doubice (buď zdráv)
atd., vzpomínám 1. band - Orly W Blotie Europy (www.sweb.cz/orlywblotieeuropy),
kde krom Bažiho hraje taky Jirka Charypar ze Švihadla (s těmi
se možná uvidíme 8. června na festivalu Hudba.Ústí.02). A
na plakátech i jinde avizovaný Konik? 'Konik se omluvil z
důvodu práce v Činoherním studiu,' vysvětluje absenci 'kontroverzního'
bandu Jarka. A kosťa, neboli kostlivec? Ten na sále dohlížel
na hladký průběh - případné bordel dělající vožraly by popohnal
ven vidlema, na zbytek se usmíval. Stejně jako loni na řehlovickém
statku, kde byl součástí sochařského sympozia 'Proudění'.
A má méno, dybyste to nevěděli: 'Dvojčata' mu řikaj (pro příště,
nebo...). Světelné efekty a videoprojekci kočíroval bývalý
dramaturg Doma, Jan J. Votruba, signální zábrany zapučila
fa 'Signal' (domluvíme placenou reklamu?) a na kulatých, po
obou stranách pódia zavěšených, 'plechách' se vyřádili oba
dva pořadatelé. Závěr? Stačí, dyž řeknu: 'Kde to žije, tam
je Honza s Jarkou...?' (&) Emilio+foto
¨ TRHÁKEM
březnového ČÍSLA
časopisu TlachaPost jsou výsledky ankety, která zkoumala
jak studenti hodnotí učitele. Proběhl i 2. maturitní ples,
tentokrát 4. ročníků; v čísle se objeví 2 příspěvky, naznačující,
že maturanti na plese myslí hlavně na svou zábavu a zapomínají,
že si pozvali i rodiče a učitele. Přišla také reakce na minulý
Pánský klub, ve kterém se Kilián zabýval vztahem žen a elektroniky.
Jak špatně se shání vytoužený narozeninový dárek prozradí
článek Papírová prsa. Několik zásad spojených s malováním
vašeho pokoje uvádí Axelin. Dále v čísle najdete informace
o cenách Hudební akademie, podrobnosti o čajích-nečajích,
rozhovor s účastníky olympiády z angličtiny, také něco o hippies
a o tom, jaké je to žít bez čichu. Žralok trochu zkritizuje
biflování literatury (nejen) k maturitě. Nechybí nová Biglesova
hitparáda, rozhovor s Petrem Rajchertem ani pravidelné soutěže
o ceny. -tf-
¨ MIROSLAV
HORNÍČEK v Ústí n. L.
Nebylo možné nenavštívit vernisáž výstavy Horníčkových
koláží v Galerii Albis (7. - 30. 3. 02). Oblíbený spisovatel,
dramatik, herec, režisér i autor koláží se tak do Ústí po
letech vrátil, i když sám ze zdravotních důvodů nemohl být
přítomen. Nezapomenutelná slova v úvodu zazněla z dopisu prof.
PhDr. Stanislava Fremunta. Jak se Horníček dostal ke kolážím?
Zaujat především těmi od M. Ernsta, začal sbírat staré noviny,
časopisy a jiné tisky, vybíral z nich, stříhal, odděloval,
skládal a lepil. Díky nevyčerpatelné nápaditosti, bohaté fantazii,
trpělivosti, dostávají se v jeho kolážích osoby a věci do
nových souvislostí, nabývají jiných významů a dimenzí. Sáhl
po štětci, kladl dohromady vzájemně se nesnášející barvy a
rozpouštědla, zkoušel co to udělá a fantazie provedla své
- vznikla série barevných her. Jeho volný čas v sobě skrývá
dobrodružný lov i sběratelskou vášeň, fantazii i ztvárnění
snů, humor i tragiku, nezávaznost i možnost brát věci vážně.
A především svobodu tvorby a radosti ze seberealizace; díky
'posedlosti' vznikají přes 30 let nádherné koláže. Poslední
léta pracoval na kolážích intenzivněji než dřív; vzniklo jich
velké množství, jejich souborné vystavení by si vyžádalo několik
velkých výstavních sálů. Sám tuto činnost nazývá hraním, ale
i to má svá pravidla. I hrou můžeme něco sdělit, někoho pobavit,
potěšit, pohladit, sami snít a vtáhnout druhé do našeho snu,
nebo je přilákat k následování. A Horníčkovy koláže skutečně
lákají, nabádají a vyzívají: pojďte si hrát!. Přímo jsou slyšet
jeho slova 'Zastav se a prodli, potěš se a zamysli, hledej
a nalézej, přeji ti krásný zážitek a pohodu ze hry'. Prohlídka
jeho koláží je lekcí duševní jógy: člověk vstoupí, zapomíná
na starosti, trápení a stresy, přestane spěchat, začne i přemýšlet,
je vtažen do hry a odchází s úsměvem na tváři, uklidněný,
vyrovnaný, odpočatý a o cosi bohatší… Horníček je mistr psaného
i mluveného slova a nyní i výtvarného projevu koláží. Milujeme
jeho humor, slovní klauniádu s hlubokým podtextem. Je nádherné,
že nám bylo dáno poznat Horníčkovo umění - zážitek plný kouzla
a fantazie.
Mgr. Marie Peterková
¨ STERBA
OPRAVDU PRO NÁROČNÉ?
- 22. února 02 se v Městském divadle UL uskutečnil Koncert
duchovní hudby. Čechoameričan Roberto Sterba - bell canto
tenor a česká varhanice Zuzana Němečková prezentovali několik
skladeb od J. S. Bacha, A. Dvořáka a dalších. Divadelní varhany
zdaleka neznějí tak krásně jako kostelní a celkově velmi slabou
a nudnou první část vystoupení podtrhl svým nerozezpívaným
hlasem samotný tenor. Po přestávce byl zpěv lepší a některé
skladby posluchačsky zajímavější, ale celkově byl koncert
dost slabý. Mezi ty lepší skladby patřily Biblické písně č.
4 - 5 a Largo z Novosvětské symfonie (varhany sólo) od A.
Dvořáka a Toccata a Fuga d mol od J. S. Bacha. To ale bylo
na celý koncert žalostně málo. Originální CD, nahrané v kostele,
je prý (nemohu potvrdit) celkem pěkné, ale živý koncert se
moc nevydařil. Nápad pěkný, ale výběr skladeb a provedení
dost pokulhávají. V ústeckém MD tato dvojice letos již vystupovat
nebude. Pokud je potkáte jinde a nejste vášnivý vyznavač vážné
(a velmi náročné) hudby, raději se vystoupení vyhněte (nejste-li
zároveň masochista). Jinak se pravděpodobně zařadíte mezi
další posluchače, kteří tento koncert předčasně opustili.
Pozňa (jan.poznik@post.cz)
¨ 1.
3. 02 nám REQUIEM AETERNAM dokázali,
že jsou vskutku nesmrtelní (znovuvzkříšení),
leč základy mají značně překopané. Inu posuďte sami: v daný
pátek se nám AXELu předvedli v této sestavě: 'starý, známý'
Miloš D. (doprovod. kytara, zpěv), Tarrath (sólová kytárka),
'necro' Miro (basa), P. Kocábek (klávesy), no a automatický
bicí (doufejme, že poprvé a naposled, páč 1) to nebylo prostě
vono!, 2) podium bez zpoceného bubeníka je též divného rázu!).
Ináč to fšechno, až na pár mušek, které se dozajista příště
už neobjeví, šlapalo - důkazem budiž skupinka před podiem
hlavou mlátících (tanec, či co ?!) a vysoká návštěvnost. Ještě
se zmiňme o jakéms takéms 'intru' neb 'úvodu' (jak chcete)
v podání P. Kocábka a o zajímavých módních kreacích (nejsou
zbytečné?), ve kterých se nám Requiem postavili před obzor.
Ale což, je to jejich 'image' neberme jim ji! (Pozn. red.:
R. A. vystoupí v Axelu aktuálně v pátek 19. dubna spolu s
Kristýnou a děčínskými Fastness.) Marfuschka (Marfushenka@seznam.cz),
foto: Emilio
¨ PROŠKŮV
MEMORIÁL vs TEROR
- Počínaje 13. březnem jste týden měli příležitost ve vysokoškolských
kolejích (resp. ve VŠ baru) zhlédnout 87 děl a dílek více
či méně mladých ústeckých tvůrců. Jednalo se o každoroční
Memoriál Miroslava Proška (M. Prošek působil v Ústí n. L.
v 80. letech a ovlivnil řadu současných zdejších pedagogů
a umělců), pořádaný společnými silami Katedry výtv. výchovy
a Fakulty užitého umění a designu při UJEP. Převažující název
vyst. exponátů byl 'Bez názvu' a dodejme, že nemálo z nich
bylo také bez nápadu a účelu. Další část expozice vyzněla
a dozněla řečením svého vtipu a ihned ztratila význam. O to
více vynikly práce dobré, invenční, či snad - nedej Bože,
dnes? - krásné. Pokud jste si nechali ujít vernisáž výstavy,
vězte, že v jejím průběhu do baru, v němž se konala, vtrhla
teroristická organizace Art - kajdá, strhla ta nejnepovedenější
díla a poživačným bohémům, nasávajícím stáčené víno a krmící
se nezdravě mastnými a přesolenými brambůrky, vnucovala karotku.
(jaro)
¨ PRIVATE
GAMES
- První ročník vznikl (jak jinak) po bouřlivé diskusi u pivka,
nicméně
proběhl za účasti tří heroických týmů, a to Rosekranz ve složení
Míra a Karel, dále tým Dadla a Kelly ve složení Dadla a Kelly
a nakonec New Design ve složení Pumpa a Havran. Nástup sportovců
a fanoušků byl impozantní, protože Kelly ve své škole připravil
skvělé prostředí, a ke zdárnému zahájení přispěl svou Mírou
i každý akreditovaný sportovec. Dispiclíny byly velmi obtížné
a proto se nakonec dohodlo, že soutěže budou probíhat v tomto
pořadí: PC hra Collin McRae, 301 v šipkách, dětský stolní
hokej, střelba ze vzduchovky, karetní hra 'Sedma' a jako finále
fotbálek v místní tělocvičně (na 2 x 5 minut). Nástup borců
proběhl ve vzájemně poklidné atmosféře a po umrtvení emocí
koštem z Kellyho pověstného 'Ovocného košíku', bylo sportovní
klání zahájeno. A bylo o co hrát, neboť Dadla, jakožto spoluorganizátor
PG's, věnoval do soutěže putovní cenu, která byla nazvána
'Curlingový kámen'. Umělecké dílo v hodnotě několika desítek
(tisíci), bylo slavnostně odhaleno před nástupem borců k první
dispiclíně. Ano, mnozí z nás si v tu chvíli představovali,
jak to ostatním natřou a tuto nádheru umístí v prestižní místnosti
slávy, avšak sportovní zápolení je neúprosné a palma vítězství
je určena jen pro nejlepší. (Kelly sice tvrdil, běhal kolem
školy, ale vzhledem k jeho figuře nu to stejně nikdo nevěřil.)
První soutěž dopadla dle očekávání a tým Rosekranz se ujal
vedení. (Natrhli nám to o třídu, pozn. aut.). Před zahájením
další soutěže, a to 301 v šipkách, si skoro zhroucený Dadla
musel na chvilku odpočinout, protože se mu ještě klepaly ruce,
ale ostřílení borci již spěchali za cennými bodíky. I já se
těšil, že ty tuříny pobijem, ale zcela nečekaně dostal odvážný
a chrabrý tým New Design na prdel v obou kolech, čímž se ocitl
na chvostu start. pole a soutěž se stala jasnou kořistí Dadlovců.
Na střelbu ze vzduchovky se všichni těšili, protože každý
kluk rád střílí. Poté, co Dadla nasadil optiku, začalo být
frišno. Jako skrytí myslivci se ovšem ukázali borci z Rosekranz
a opravdu nečekaně s přehledem zvítězili. Měl jsem sice za
to, že umístit pivní, dobře vyzrálý sýr, na chodbu, kde se
střílelo, je nečestné a nesportovní, ale vzhledem k tomu,
že ačkoliv Havran zuřivě SMSkoval externím poradcům, stejně
jsme opět byli nejhorší, čímž se stalo, že v polovině PG's
bylo jasno, že to s myšlenkou na vítězství bude dost v prdeli.
V hokeji probíhala bitva až
do posledního hvizdu a u Karla z Rosekranz se projevila punková
drsnost. Nic nepomohlo, že hřiště bylo malé, sázel jeden gól
za druhým. Odpočinkem se mohla stát Sedma, ale poté, co jsme
získali jeden bodík, Dadlovci nechutně rozmlátili jakékoliv
naděje a doslova nás rozsekali 5:0 (a RK 5:1). Požadoval jsem
sice revizi výsledků, ale byl jsem umlčen 14tistupňovým ležákem
místních pivovarů, a v tuto chvíli mi to již nevadilo. Blížila
se ale dispiclína poslední, a to fotbal. Stav před soutěží
byl: vede Rosekranz, před Dadlovci a na chvostě jsme byli
my. Matematika byla jasná. V případě, že porazíme Dadlovce,
trofej vyhrává Rosekranz. Byl to lítý boj. Brečel jsem, zvracel,
nadával, ale po prodloužení (na náhlou smrt), jsme utrpěli
vítězství, což znamenalo konec utrpení z běhání a kopání do
plážového míčku. (Ono by se stejně nedalo už dál hrát, neboť
jsme celou zásobu prokopali. pozn. aut.) Private Games tedy
skončily historickým vítězstvím týmu Rosekranz, před Dadlou
a Kellym a námi. Ale za na podzim si to rozdáme znovu. Nebudeme
běhat, jako debilové a ani hokej se moc nechytl, takže zvolíme
soutěže úměrné našemu věku i postavení. A potom se uvidí.
Tuříni Pro CNN Pumpa
¨ Velikonoce
v Penzionu aneb libo-li 'nakládané prdelky'?
Navštívit Velikonoční výstavu prací seniorů z Bukovského penzionu
je pro mne každoročně radost. Na malovaných, tkaných, okrajkovaných,
háčkovaných a letos poprvé i 'obdrátkovaných' vajíčkách 20.
března bylo vidět, že jsou vyráběna s láskou a chutí, to samé
platí také o dalších milých drobnostech, které sice až tak
úzce s nejkrásnějšími svátky roku souviset nemusely, ale potěšily
a radost udělaly. Letos to byly např. od loňska 'zbylé' čarodějnice,
malované květináče, rybky z kamínků a drátků, háčkované obrázky
a naprostá novinka a řek bych i hit výstavy - nakládané prdelky.
Na můj vkus sice madam trochu šetřily celým pepřem a bobkovým
listem, ale jinak je ta delikatesa (pouze k dívání) lahůdkou
nad jiné. Fajn nápad svědčí o tom, že fantazie a vtip zdaleka
nejsou dány jen 'těm našim mladým'. Kdo to říkal?! (eks)
¨ ZA
MĚSTEM ZVANÝM TEPLICE
se směrem do středohoří táhne Poppova trasa. Není problémem
na ni v horách a vískách naší malebné krajiny narazit, neboť
se rozkládá v podstatě všude. Po množících se dotazech ze
strany čtenářů NÚP jsem - jakožto pravý a nefalšovaný investigativní
novinář - začal pátrat a zjistil toto: Franz Popp byl šéfdirigentem
teplického divadelního orchestru, a poněvadž nebyl oblíbený
- byl příliš přísný udělali si z něho muzikanti z orchestru
tento šprým. Pan Popp prý rád chodí na procházky po kraji,
nu a nyní kam přijde, tam se nachází jeho trasa patřičně označená
nápisem či samolepkou. Spíše by se však měla jmenovat 'Trasa
zákeřných muzikantů'. (neu)
¨ V
rámci 'Projektu 100 - 2002',
který probíhal od 12. do 21. března v teplickém kině Lípa,
byl promítnut také film 'Graduate' (Absolvent). Režisér Mike
Nichols je rozporuplný podivín, který v minulosti dokázal
zplodit takové skvosty, jako např. téměř nezfilmovatelnou
'Hlavu 22', ale naproti tomu i supersračku 'Den delfína'.
Zmíněný snímek patří jednoznačně do té první party. Pochází
z roku 1967 (!) a jde o herecký debut Dustina Hoffmana, jehož
mistrovství už tady tluče pěkně na vrata. Na rozdíl od mnoha
novějších a výpravnějších filmů, v nichž člověk pravidelně
trpí drobnými nesrovnalostmi, režijními nedomyšlenostmi, naivismy
nebo naopak děláním naivních blbců z diváků, tady jsem takový
moment nenašel ani jeden. Všechno podtrhuje hudba Simona a
Garfunkela, patřící k Americe 'šedesátejch' přímo neodpreparovatelně.
Jen těch jejich písní mohlo být víc - 3x se opakuje Scarborough
Fair, 3x Sounds Of Silence, jednou zazní má zbožňovaná méně
známá April Come She Will a jednou, ke konci, rarita jak stehno
- Mrs. Robinson (vzhledem ke jménu hlavní ženské postavy očekávaná
od začátku) - v tak neuvěřitelné, vlastně úděsné verzi, že
to musí být nějaký hodně zkraje zavržený demáč. A to k tomu
konci právě sedí. Film jestli ne na 10, na 9 hvězdiček určitě.
Jarda Pichlík
¨ Centrum
ekologické výchovy VIANA
při Schole Humanitas v Litvínově, Severočeské
vodovody a kanalizace, a. s., Severočeská vodárenská společnost,
a. s. a Povodí Ohře, s. p. - uspořádaly ke Světovému dni vody
(22. 3.) fotografickou soutěž na téma 'Voda kam se podíváš'.
Soutěž byla prezentována v tisku a ve sdělovacích prostředcích.
Do soutěže bylo zasláno 65 fotografií od 27 autorů z Ústeckého
a Karlovarského kraje. Porota neměla jednoduchou práci při
rozhodování o vítězných fotografiích. V obou kategoriích -
žáci středních škol a učilišť, ostatní veřejnost - byly uděleny
tři ceny, které zajistily výše jmenované vodárenské společnosti.
Výsledky: I. kategorie - (1.) Markéta Bašteková, Litvínov
- Janov, (2.) Petra Paťavová, Děčín, (3.) Tomáš Bruna, Litvínov;
II. kategorie - (1.) Blanka Nováková, Ústí n. L., (2.) Petr
Tomaštík, Chomutov, (3.) Markéta Poustková, Most. Výstavu
soutěžních fotografií je možno zhlédnout v klubu Scholy Humanitas
v Litvínově do konce dubna. Vladimír Pacina, z. ř. (chrenka@humanitas.cz)
¨ 'VÝR
OČÍ' - Divadlo Vizita - v divadle Archa (25. 2. 02) -
Slyšela jsem o nich samou
chválu a moc jsem se těšila, až se přesvědčím na vlastní oči,
uši a bránici. ALE… nic moc. Nadšené očekávání brzy vystřídala
pochybnost o mé kapacitě jejich humor pochopit. Po hodině
a půl úporného hledání vtipu jsem se přestala obviňovat a
poslední půlhodinu jsem už jen útrpně čekala na konec. Kvalita
nemohla být nahrazena délkou trvání celého 'představení',
pánové Dušek a Zbrožek zřejmě neměli svůj den. V improvizovaných
dialozích se míjeli, většina jejich pokusů o vtip vyznívala
těžkopádně a polopatisticky a herci tak nakonec nejvíce bavili
sami sebe. Chabou improvizaci divadelní částečně vynahradila
improvizace hudební (3 extra hudebníci - dech. nástroje, bubny,
kontrabas + Martin Zbrožek - piano = slušný jazz), nicméně,
pokud jste ten večer v divadle Archa nebyli, nemáte čeho litovat.
evo
¨ Ekologický
klub pro teenagery - aneb něco o MINISTROVI?!
- Ekologický klub
začal fungovat v listopadu roku 01v prostorách ZŠ v Doběticích.
Je to můj první klub a doufám, že ne poslední. Opakuji klub,
nikoli škola. Ačkoli bych chtěla členy něčemu naučit. A to,
dívat se. Což není vůbec snadná věc. Hlavní je - dívat se
správně. Pod pozlátkem a reklamou se totiž schovává skutečnost,
která je úplně jiná než ta na obrazovkách televize. Jednou
udělali v Americe malý průzkum u nejmladší populace. Zeptali
se, jakou má kráva barvu. Drtivá většina dětí odpověděla,
že fialovou. Nejsou to hloupé děti. Říkají, co vidí. Bohužel,
obal čokolády Milka je fialový. Dětí mívají často zkreslené
představy o světě. Již od malinka se na ně hrne obrovské množství
informací, přitom inteligence světově stále klesá. Kde je
pravda? To musí zjistit každý sám. Malou pomocí je náš Ekologický
klub. Budeme si tu hrát na skutečný svět. Budeme stavět svoje
vlastní město, na svém pozemku, (i když jen z papíru). Budeme
malí človíčci, kteří se budou učit jak ve svém městě hospodařit,
aby vzkvétalo. Není to vůbec snadné a bude to vyžadovat ještě
moc a moc práce. Je ovšem jen na členech, jak se k práci postaví
a jestli se dokáží postarat sami o sebe. Dalším naším cílem
je poznávání přírody a okolí Ústí, protože je naším životním
prostředím a to musíme poznávat a chránit. Říkáte si, co je
to vlastně Ekologie? Proč Ekologický klub? Když jsem jednou
v klubu povídala o tepelných elektrárnách a o kyselých deštích,
zeptal se mě jeden teenager, proč jim to říkám, když jsme
ekologický klub, vždyť si máme povídat o krásné přírodě a
tak. A v tom to je, nemůžeme chránit přírodu, když nevíme,
co jí hrozí. To je jako s nemocí. Když stonáte, jdete k doktorovi,
aby určil, co vám je a pak vás bude podle toho léčit. Rozdíl
je v tom, že nemocí přírody a celé planety jsou právě lidé.
Musíme proto nejprve léčit je. A to léčení se jmenuje ekologie.
Je to celosvětový pojem, léčebná metoda celého světa. Učí
se nyní na základní, střední a vysoké škole. Já právě takovou
školu studuji. Jsem tedy studentka 4. ročníku Fakulty životního
prostředí UJEP v Ústí n. L. a tak si na vedení Ekologického
klubu troufám. Nebojte se, nejsem žádná ekologická aktivistka.
Nepřivazuji se ke stromům ani nestávkuji u Temelína. Spíš
naopak. Myslím, že každý by měl přemýšlet svou vlastní hlavou
a nenechat se ovlivnit ostatními. Tím myslím i členy našeho
klubu, když mi nevěří, nebo se mnou nesouhlasí. Je to jejich
rozhodnutí. V rámci mezí, samozřejmě. ('Školu je podpálit
nenechám!?') Doufám, že se nám všem společně podaří zdárně
dokončit naše městečko Zapadákov a že si všichni z našeho
klubu něco odnesou, i když to bude třeba jen dobrá nálada.
I to není málo. PS: Budeme také vydávat časopis Ostrov E.
K. (Ekologického klubu YMCA v Ústí n. L.), ve kterém chceme
o našich aktivitách všechny informovat - o tom, co jsme se
naučili a poznali. Proč byste se něco o 'skutečném' světě
nedozvěděli i vy? V časopise budu mít také své malé místo,
kde vám budu objasňovat, jaké choroby naše planeta má a jak
se dají léčit. S pozdravem Martina Nejedlá
¨ Už
asi víte, co teď budete číst,
ale Lukáš byl jediný, který článek do našeho časopisu donesl
a tak si ho nesmíte nechat ujít; a proto ho též chceme otisknout
v Nových ústeckých přehledech. V našem Ekologickém klubu (ve
městě Zapadákově, kde je starosta pan Josef Packal a působí
též jeho zastupitelé) se Město rozhodlo, že jako platidlo
budou Frnky. O NB (Národní banku) se stará Ministr - Martina.
Martina se stará o vypůjčené a vrácené Frnky. Šárka, Veronika,
Lenka a nyní i já se staráme o časopis. Každá ve městě má
svůj pozemek, na kterém stojí - (bude stát) jeho 'barák'.
Pozemky spojuje jedna jediná cesta vedoucí po městě Zapadákově.
Pan starosta, když onemocní, má své zastupitele, kteří ho
zastoupí a společně rozhodují o důležitých věcech. Každý,
by měl udržovat pořádek v okolí svého domu a ve městě. Každý
by měl mít zaměstnání a nebýt bezdomovec. Každý obyvatel má
tyto závazky: Postavit dům pro sebe či svou rodinu. Udržovat
pořádek a čistotu v okolí svého domu. Stát se aktivním občanem
a účastnit se výstavby města. Jestli budou závazky porušeny,
bude mu ministrem odebrána půda!!! Lukáš Zima (člen E K YMCA
a žák ZŠ Rabasova v Doběticích)
¨
JAZZ
CLUB PIANO
(Teplice) - V sobotu 2. 3. přicestoval do Piána 'originální
bavič', pan RADOMIL UHLÍŘ se svou one man show - DOBRÝ KOHOUT
NIKDY NEHUBNE. Stalo se tak v den, kdy jeho herecký partner
J. DUŠEK rozdával v Praze filmařské smetánce sošky lvů. Teplické
představení mělo rozhodně srovnatelnou, spíše však lepší atmosféru,
než onen pražský candrbál. ddr
¨ O
VÝSTAVĚ J. B. ŠERÉHO V GALERII SUTERÉN
- V NÚP jsem si přečetla oznámení o chystané výstavě J. B.
Šerého. Mám ráda lidi slušné, nadané a vtipné - to všechno
autor splňuje. Věděla jsem, že 'dělal' do muziky, tance, chovatelství
psů, novinařiny - a teď ještě výtvarník? Viděla a žasla. Žádné
obrazy, ale nepřehledná řada dřev různých tvarů (některé přímo
samorosty), původu a barev, každé s průvodním slovem o použití,
případně historii. Nejvíc mě zaujaly exponáty BŘÍZA - oblíbená
skauty pro snadnou zápalnost i za vlhka a milenci na vyřezávání
srdíček, zavrhovaná lesáky jako plevelný strom, BEZINKA -
hořlavina III. stupně čili skoro nehořlavá, vhodná spíše na
obalování květů na řízky nebo plodů na likéry a přibarvování
vín a JAVOR - list je znakem Kanady, název skupiny sourozenců
Ulrichových i ústeckého skautského střediska. Dřevo bylo podloženo
vysloužilým hokejovým tričkem a hokejkou. Když došlo v řadě
na vzácné dřevo EBEN, visela tam fotografie herce a moderátora
M. Ebena s vysvětlením, že eben se v okolí krajského města
nevyskytuje. (Napsala jsem o tom exponátu M. Ebenovi. Vzápětí
odepsal s tím, že 'děkuji Vám za milý dopis, ten galerijní
exponát mne moc pobavil'). Na výstavě jsem se setkala s autorem,
který na moje otázky odpověděl, že: nápad uspořádat podobnou
výstavu dostal před zimou, když si obstarával topivo pomocí
dalších vystavených exponátů, jako pily, sekery a klínů, materiály
vyhledával také při venčení svého hejna psů, dohromady je
dával asi měsíc (ta dřeva) a z úspěchu té nevídané výstavy
se raduje. Úspěch dokazuje řada kladných zápisů v knize návštěv
a ohlas v okolí. Jen ten konec výstavy je neslavný. Dříví
spálí vedoucí galerie Suterén pan Růžička, odpady nasbírané
v okolí města, které také tvořily součást výstavy, budou ekologicky
zničeny. Ať mi autor odpustí, že se sem nevejdou vtipné popisy,
jak nás dříví provází životem, jeho dělení, původ jmen i jeho
všestranné použití a využití, což zabralo pět hustých stran
počítačové tiskárny. '
Teplo s Vámi', končí autor a končí i Helena Borská
¨ HORNÍČKOVY
KOLÁŽE
- Pouze s pozvánkou jste 7. března v galerii Albis mohli jen
z nahrávky vyslechnout Miroslava Horníčka, jehož koláže zde
byly od toho data až do 30. března vystaveny. Milovníci slavnostních
chvil si i tak mohli přijít na své, neboť expozici uvedly
takové (vážené) postavy ústecké honorace, jakými jsou primátor
Pátek, či šéf Albisu Kučírek. Ten také zavelel připít na podlomené
zdraví autorovo (Horníček se v současné době léčí v nemocnici).
Pro (dnes 83letého) spisovatele, dramatika, herce a režiséra,
jsou od 70. let minulého století koláže relaxací a radostí
ze seberealizace. Kráčí ve stopách Maxe Ernsta a dalších surrealistů
a příliš invence se od něj nedočkáme. Česká výtvarná obec
ho víceméně přehlíží. Základ autorovy tvorby spočívá ve skládání
izolovaných motivů (výstřižků z novin a časopisů) v nový estetický
předmět. Opakují se výjevy hodin, času vůbec, žen, kouzelné
módy 19. a počátku 20. století, kontrast oprýskaného - starého
a živého - barevného. Osobně si smysl Horníčkových děl vykládám
jako starcovu meditaci nad pomíjivostí času. (jaro)
¨ Ve
Velvetu 8. března
recitoval svou potemnělou poezii, melodramaticky zanořenou
do velké hudby, z nové desky 'Šepoty a výkřiky', Pavel Zajíček
s Dg. 307. Bylo to krásný - jak jinak - a i lidí přijelo zase
dost z různejch okolních provincií, když už Tepličáci udržují
nesmyslnej bojkot Růžičkova podniku i v tomto roce. V nálevně
figuroval i šedoeminentní Lábus Drápal, u něhož bylo možno
zakoupit nejen tu poslední, ale i jiné zajíčkoviny. Po koncertě
Dégéček se konalo vystoupení ne tedy předkapely, nýbrž naopak
pokapely Befelemepeseveze - a to teď na mně nechtějte, abych
stopro věděl, odkud byli, ale myslím, že z Plzně - jestli
ne, ať se nezloběj. Každopádně nehráli blbě, ale to víte -
excelovat po Zajíčkovi nelehko… Jarda Pichlík
¨ V
konkurenčním (a krásném!) podniku Božák
den nato odpověděl Růžičkův nepříbuzný Růžička pěkným protiúderem
v podobě naprosto famózního koncertu brněnsko-rakouských BOO,
v jejichž středu se skvěla den předtím v rámci 'Andělských
cen' oceněná Andrea Konstankiewiczová se svým inteligentně
drasticky expresívním čelem. Totiž pardon: cellem! Její foto
by měl někam sem dodat právě jmenovaný majitel klubíku. Pokud
tu nic nevidíte, tak - hmm… asi zapomněl. Ale věřím mu a jestli
mě víra má uzdraví, to uvidíme. Každopádně BOO mají na kontě
druhou desku a jedou! Jarda Pichlík
¨ ÚPS&ČMPS:
BIGBÍTEM ZA ZÁCHRANU LETNÍHO KINA
- Takhle narvaný Kladívko sem už dlouho neviděl, a asi se
mi to zas jen tak nepovede. Provozní/výčepní Koki se spokojeně
usmívá - není divu, vytočit 6 sudů piva za 1 večer je fakt
lahoda (pozor: 2smysl). Příchozí lid vypadá rovněž spokojen,
za akci (út 12. 3.) hudebně obsazenou Glory Days, Rose Means
Rose, Boom, Rose'n'Kranz a Houpacími koni, se nevybíralo žádné
vstupné. Nepočítaje v to dobrovolně vhazované peníze do klobouku.
Jiný Klobouk - CDJ - měl roztáčet (zkuste hádat co) dole v
Ponorce (po schodech dolu), povětšinou si však roztáčel ústní
pant, který pro častou vysychavost musel rovněž často zalejvat.
Úlohou moderátora diskuse na téma 'Záchrana areálu letního
kina' byl pověřen jistý hrabě Radim von Neuvirt (hRvN), aby
střídavě předával a bral (leckdy spíše vytrhával) bezdrátový
mikrofon PhDr. Václavu Kaiserovi (archív města UL, Muzeum),
Jaroslavu 'Achabu' Haidlerovi (říďa Činohry) a ing. arch.
Zdeňkovi Havlíkovi (hlavní iniciátor kampaně 'Parky, věc veřejná').
Z úst všech zmiňovaných byla slyšet různá moudra, fakty, návrhy,
humor, či 'jen' informace týkající se letního kina - tedy
pokud střídající se hlukové vlny přítomných, kteří, co si
budem namlouvat, přišli hlavně za muzikou, dovolily. Tento
'neřád' se snažil eliminovat právě kolega hrabě; ovšem řvaním
a označováním někoho 'tou štětkou vzadu' dokázal na 1 stranu
opak (lidi se nasrali a odešli, nikdo na sebe přece nenechá
řvát ňákym Tepličákem), na 2 (po)zůstalé přinutil k (relativnímu)
klidu. Osobně si myslim, že tého večera nebylo nejdiskutovanějším
tématem letní kino, ale právě autor Hvězdného okénka v NÚP
(ostatně ty tu za jeho hlasu slavili své 4. narozeniny 7.
března). Stručně ke kapelám: Glory Days - hudebně i kostýmově
čim dál tim lepší (aktuálně 9. dubna v Doma s KAVA KAVA) a
- Rose Means Rose - dobrý jako dycky (velký ohlas hlavně přítomných
punkáčů); The Boom s 9tičlenným ženským křovím nechali vzpomenout
svůj Vánoční koncert v ND; Rose'n'Kranz s Pavlem 'Nepičem'
u mikrofonu zas připomněli Bowieho, Cure, Garbage i kousky
vlastní (KAVA KAVA to jistí) a Houpací koně? - Řek bych; vostřejší,
říznější a jaksi šťavnatější, než se mi zdáli naposled (29.
3. v ND slaví[-li] svůj 333 koncert!). 1. diskusně taneční
BESEDU pořádal Českomoravský podpůrný spolek (www.usti-nl.cz/cmps)
ve spolupr. s Ústeckým podpůrným spolkem (www.usti-nl.cz/ups)
a Míra Vaňkát za oba říká: 'Díky všem kapelám, co vystoupily
bez nároku na honorář, i Kokimu'. Jo, jo, taky díky, Míro,
i vám, co ste přišli a budete mít chuť se na 'znovuobrození'
letního kina UL podilet. Emilio, foto: eks
¨ HISTORIE
CHABAFESTU, aneb Kam punkáči, kam pudeme?
- Nerad poslouchám
o akcích, který měly tradici a k tomu ještě dobrou návštěvnost
v čase minulém. Nerad se srovnávám s faktem, že co 'bylo'
už možná nikdy 'nebude'. Nerad přijímám fakt, že lidi, kerý
to uměli 'udělat', to 'udělat' uměj pořád, ale už se jim do
toho moc nechce. Bohužel důvodů 'pačemů ne' je někdy víc,
než 'pačemů áno' a v těchto aktivistech by tak moh převládat
pocit: 'Dyž nic neudělám, taky nic nezkazim'. Doufám, že v
případě punkového, slušně známého až za dalekými hranicemi
ÚL, CHABAFESTu (kde mj. zahrála Zona A, Kundotkov Syndrom,
No a Čo, Plus Mínus -SK, švédští Article Nine a Driller Killer)
si jeho tvůrci dávaj pouze woraz. A takhle nějak to mohlo
vypadat v úplných začátcích a pokračovalo směrem k současné
současnosti - alespoň tak mi to tvrdila kapela Houba (www.houba.info),
hlavně teda Martíček s Michaelem (bří nikoliv bra-tra-nci
Noskové) za občasné asistence Hrdly (Petr Hrdlička), v nepřítomnosti
Jirky Brokla: První Chaba - jaro 99, přesně 21. 5. - sál chabařovické
nálevny 'U Formana', kde si předtim užívali metalisti při
Nocích vzkříšení. 1. punkový 'Skoro fest' se Pod kaštanama
ve Skoroticích udál na podzim 98 a hráli na něm třeba Totální
nasazení, nebo J. Taksi. Potom měli hoši ultrum, 'majitel
viděl punkáče a zalek se' odůvodňuje to faktem rozjíždějících
se diskoték. (Ještě předtim, v 96, tu byly Habrovice - 'U
kamennýho stolu'.) Upřímně, wono se na těch punkáčskejch akcích
vobčas něco rozbije (třeba židle), hustý výskyt taky hlásí
pěnivý mok vsakující se třeba do parket, nebo ležících, spících
číráků (zajisté často Cimrmanologů), o dalších 'nepřístojnostech'
nemluvě. Na 2. stranu neznám akci, kde by se někdy, nebo víckrát
něco nestalo, ať už sou to metalisti, skini, 'diskotéci',
nebo houseři (což vyjde skoro nastejno). Proč to ale rozdělovat
na akce a AKCE. Hlavně, že se něco děje a je pohoda. Teda
měla/mohla by bejt. Co by nemělo bejt je násilí i třeba za
pomocí tzv. prud. Na kdejaký diskotéce vám kdekdo bude vnucovat
perník (ano, babi, mluvím o Pardubickém) a ještě k tomu vám
rozbije držku, dyž se na něj jenom blbě podíváte. Punkáči,
metalisti - a proč to vůbec rozdělovat - sice mnohdy vypadaj
drsně, že byste (vy starší a pokročilí) před nima radši skočili
třeba do škarpy; maj číra nahoru, mastný vlasy, žádný vlasy,
neholený brady, špínu za nehtama, děravý kalhoty, zámek na
krku, rozpáranýho Ježíše na triku, obrácenej kříž
na krku, sou vulgární, (nebo vulgární jenom chtěj bejt) ale...
Ale dyž s nima promluvíte, najednou zjistíte, že za tim všim
je úplně 'normální člověk', kterej to má v hlavě (a duši)
kolikrát srovnanější než kdejakej nagelovanej rádoby slušnák
ve značkovejch hadrech za desítku (10.000,- Kč). Ale všude
sou výjimky a rozdělovat to na ty a TY skutečně nemá cenu.
Takže Karel, majitel Formana, že za sál nic nechce, vytočí
na pivu, ale ať to hlavně kluci nahlásej na vouřadě. Tu paní
kulturní referentka Arnoštová opáčí: 'A nehrajou tam ty zakázaný
kapely?' přičemž šáhne do tajného šuplíku pro papír se zakázanými
jmény (většina skinských kapel a dokonce i Tři sestry - !?!).
Doplní, že by jejich ouřad mohl chtít až 20% částku z vybraného
vstupného, o OSE (Ochraný Svaz Autorský - www.osa.cz) nemluvě.
Čili na 1. Chaba hráli třeba Nabeton nebo Jaksi Taksi, načež,
resp. k častému výjezdu Houbařů mimo hranice svého města,
Hrdla dodává: 'Pozveš, pozvou' a Michael vzápětí reaguje:
'Ne každá pozve, pozve'. Jasný. Čili 1. Chaba končily někdy
v 1.00 ráno a tak to by až do pořadového čísla 8., pročež
u 9ky se vouřad zasek a požadoval konec produkce už ve 22.00.
To se klukům nepozdávalo, tak si vyhlídli klubík na Severní
Terase, Cartel se menuje. Jelen (ten to tam kočíruje) je f
pohodě a f pohodě to i proběhlo, nebejt pozdějšího policejního
zásahu vlastně proti ničemu (ale čárka do prac. výkazu se
halt někdy udělat musí) - NÚP prostřednictvím utajeného Delty
informovaly v č. 7+8/01 (str. 63). Dokončení příště... Emilio
|