Vždy
při pohledu na hvězdné nebe přemýšlím, kolik nečekaných dobrodružství
tam na našince čeká. (Mimochodem nesnáším slovo 'našinec' a
tak jej zde používám jen z ryzí perverze.) Pravda, poněkud předčasné
úvahy, ale nepřemýšlet o tom, stále bychom seděli v jeskyních
a nechávali se požírat jeskynními medvědy. Než se však člověk
vydá na velikou pouť ke hvězdám, měl by si zamést před vlastním
prahem, například nakopat áršloch různým Usámům, ekologickým
aktivistům, jehovistům a jiným bolševikům. Někdy, sebekriticky,
i sám sobě.
Nemusíme však smutně klopit oči, k dobrodružství
nám skýtá řadu příležitostí i Země, dokonce i naše země či město
a přilehlý venkov. Prvotní dobrodružství, která v životě poznáváme,
jsou tzv. dobrodružství klukovská a my, nositelé Foglarova odkazu
dobře víme, o čem je řeč. Možná, abych nekřivdil ženám, existují
i dobrodružství holčičí, ale při vzpomínce na 'úžasnou zábavu'
u hry zvané 'Paňák', při níž se - podle mnou nikdy nepochopených
pravidel, stejně srozumitelných jako tajná symbolika svobodných
zednářů - skáče po na chodníku namalovaném paňákovi, mne dodnes
nepříjemně zamrazí v zádech. Dobrodružství klukovská však mají
nějaký význam a ba i nezřídka cíl. Někam vyrazit, většinou ve
smečce a většinou s posláním rozbít komusi hubu, něco podpálit
(nejlépe vlastní barák), nebo - v nejhorším případě - alespoň
rozbít nějaké to okno... Dodnes mám na pravém palci třícentimetrovou
jizvu, jíž jsem utržil někdy v roce 1977 při slavné bitvě o
skleněný modrý kámen, kterou svedly chlapecké guerillové úderky
z Bárovky a Tylovky v Teplicích. Časem se pak objevují i dobrodružství
školní. S tváří hráče pokeru se snažíme přesvědčit učitele,
že probíranou tématiku dokonale známe, takže nás ani nemá cenu
zkoušet, a pakliže se o to ten hajzl přeci jenom pokusí, předstíráme
určitou momentální amnézii a mírné pomatení, což vytváří i dobrý
základ pro pozdější jednání s Okresní vojenskou správou a zároveň
tím vzniká osobní mýtus. Dobrodružství školní patří mezi ta
nejnevinnější a současně nejhezčí. Od připínáčku na židli učitele
v nižších ročnících, přes sádlem natřenou tabuli až po zničení
učitelova zápisníku. Ruku na srdce, kdo z nás kdy neukradl třídní
knihu (ve čtvrťáku na Gymplu, teď už to říci lze), nešel místo
na hodinu chemie do hospody (a nejenom místo chemie) a neřekl
profesoru strojírenství že je č..´.k. (Profesor Roužek, květen
1986). Ruku v ruce s dobrodružstvími školními, spolu s odchodem
dobr. chlapeckých, přicházejí dobrodružství milostná. O lásku
však v nich většinou nejde, alespoň zpočátku ne, nýbrž o prachsprostý
fyziologický akt. Tento druh zábavy opět nejsem schopen hodnotit
jinak, než z hlediska muže, neboť nejsem od přírody vybaven
vagínou a s ní i spojeným systémem uvažování. U tohoto typu
o dobrodružstvích víme již dávno předem, a netrpíce obavou z
deflorace, se na ně většinou velmi těšíme. Nevím teda jak je
to u bukvic, poslední dobou nazývaných gejové, tam to bude asi
trochu komplikovanější. Po tzv. prvovýstupu se však ocitáme
ve stavu buddhisty označovaném jako 'satori', tedy ve stavu:
'To mělo být ono??' 'Nic nového pod sluncem!' 'Ale nebylo to
špatný'. Dobře si tento pocit pamatuji, i když nastal již dávno
(ten první pochopitelně) za bolševika, přesněji řečeno v noci
ze šestnáctého na sedmnáctého prosince, s Michaelou K., Bratislavská
8, 690 02 Brno. Nedávno jsem ona místa navštívil a ke svému
úděsu zjistil, že onen starý pavlačový dům již zbořil čas a
stavební dělníci, takže pamětní desku tam už asi nikdy nepověsím.
Ostatně, zas taková sláva to taky tehdy nebyla. Milostná dobrodružství
jsou jediná, která někdy doopravdy bolí, možná také dobrodružství
pašeráků drog, bílých černých koní, končících na dně Orlíku,
dobrodružství cikánských pasáků a věcí stojících za hranicí
zákona, ale s těmi zkušenost nemám. Určitě vnímavé a líné lidi
bolí dobrodružství manuální práce, koneckonců sám jsem dělníkem
jednou byl - a také svědkem toho, jak na dřevorubce, pana Potužníka
z Prahy, spadl strom. Pro úplnou informaci musím dodat, že strom
jsem řezal já, pouhý dřevorubec-amatér. Pan Potužník byl taky
amatér, ale oba jsme si kácením stromů odmakávali sekeru v hospodě.
Nu a na sklonku života nás - málomajetné pseudointelektuály,
nevlastnící žádných paláců a lokajů - čeká zábava nejbizarnější…
zvící dobrodružství v domově důchodců a posléze i léčebně dlouhodobě
nemocných. Ale k tomu se někdy vrátíme ve vokýnku speciálním
- věnovaném pouze a jen tomuto tématu. Nashledanou snad brzkou
se těší Váš… hRvN
Vždy
při pohledu na hvězdné nebe přemýšlím, kolik nečekaných dobrodružství
tam na našince čeká. (Mimochodem nesnáším slovo 'našinec' a
tak jej zde používám jen z ryzí perverze.) Pravda, poněkud předčasné
úvahy, ale nepřemýšlet o tom, stále bychom seděli v jeskyních
a nechávali se požírat jeskynními medvědy. Než se však člověk
vydá na velikou pouť ke hvězdám, měl by si zamést před vlastním
prahem, například nakopat áršloch různým Usámům, ekologickým
aktivistům, jehovistům a jiným bolševikům. Někdy, sebekriticky,
i sám sobě.
