Občané nám nečtou. Jojo, nečtou nám, nečtou.
A teď nemyslím jenom tu politováníhodnou skutečnost, že si
hajzlbába z WC na ústeckém nádraží (nebo pro mě za mě teplickém,
abych nejitřil rivalitu) po příchodu domů ze své těžké a zodpovědné
práce (při každodenním styku s lidmi z obou jejich konců a
ze všech jejich odvrácených tváří) neotevře Jamese Joyce.
Raději si pustí 'Esmeraldu', zřejmě ve snaze přesvědčit se,
že existuje něco ještě debilnějšího, než to, na co se kouká
celej den. Myslím to, jak človíček neohroženě žádá lupeny
na metro pod cedulí 'jízdenky neprodáváme'. Jak se na pánském
WC v nóbl podniku potkám s neméně nóbl dámou, která se diví
jednak mé přítomnosti, jednak tomu, že se jí zeptám 'Co si
ráčej přát, vašnosto?' Nebo jak zdánlivě příčetný jedinec
středního, ba mladšího věku v čekárně, nad níž jsou čtvrtmetrová
písmena 'CHIRURGICKÁ AMBULANCE', vrazí svou moudrou hlávku
do okénka kartotéky a vyhrkne chtivě: 'To je gynekologie?'
Nebo co si myslet o individuu, které je v očekávání náročného
vyšetření, vyžadujícího přípravu, o níž je informováno jednak
ústně a jednak obdrží papírek s podrobnými instrukcemi v českém
jazyce. Druhý den dotyčný exot přijde 'připraven k výkonu'
dršťkovkou a bůčkem s hořčicí plus několika Startkami, třebaže
na papírku, stále nebojácně třímaném, je psáno 'od půlnoci
nejíst, nepít, nekouřit'… Jak vidíte, čerpám ponejvíce ze
své bezmála staleté praxe. Ale mohl bych i odjinud. Tady to
mám akorát tak nějak víc na ráně, bez zdržování s vymejšlením.
Napadá mě toho tím pádem ještě moc. Jako třeba když slyším,
jak kolega z vedlejší ordinace volá: 'Paní Chytrá do čtyřky!'
Po několika vteřinách se otevřou dveře v mé trojce (nad oběma
katovnami jsou příslušné, asi 25 cm velké číslice) a paní
Chytrá je tady. 'Čtyřka, to je tady?', ptá se pro jistotu.
Ale i kdyby se neptala, rád ji ihned poinformuji, že 'tady
je trojka, to je tohleto' (kreslím do vzduchu), 'čtyřka je
takhle, víte? - hranatý!' Dotyčná se ani neurazí, jak je ráda,
že jsem jí pomohl s tíživým problémem. Ale jak jsem řekl,
mohl bych brousit ve vodách všech odvětví lidské činnosti,
a tím pádem psavosti… ergo hammer nečtivosti. Do tohoto tématu
se dalo zabřednout už minule, z otázky o vyplňování celoročních
výkazů. To totiž třeba v jednom velkém podniku v jednom středně
velkém severočeském městě jednou tak na zkoušku do podobného
statistického hlášení zašoupli cvičně kapitolu z 'Babičky',
odevzdali a čekali… Nic se nestalo.
Tak vidíte! Rád bych se někde dopídil nějaké práce na toto
téma - jestli si třeba někdo dal tu práci a udělal nějaký
výzkum nebo aspoň jednorázovej průzkum, nahodil nějakou vějičku
apod., ale zjistit něco takovýho je pro mě prakticky nemožný.
Já totiž v podstatě skoro vůbec nečtu. Jednak ani moc neumím
a jednak nemám ani čas. Já totiž jenom píšu.
Udělal jsem tedy něco podobného sám v minulém čísle NÚP, v
recenzích. Takový stylistický a lingvistický nepřístojnosti,
že jsem si říkal 'za tohle mě musej rozsekat na hadry, když
mě tady jebali kvůli kdejaký menší číčovině… - No to víte,
že se nic nestalo! (A vy jste si taky ničeho nevšimli, že
ne?) Lidi nám totiž nečtou.
Jarda Pichlík
P.S.: Jo, kdyby byli tentokrát v recenzích (a teď už i tady)
Björk a Ivan Wünsch psáni bez přehlásek, může za to 1) moje
Pentio II, který teda taky nečte a navíc asi neumí ani psát
a 2) Fred. On totiž nečte vůbec. (On nemá čas.)
P.P.S.: Napadlo mě, proč to tady všechno rozebírám. Na co?
Proč v NÚP, tedy písemně? (Občané nám totiž nečtou.)
|