A VÝZNAČNÉ OSOBNOSTI - XLII.

   V rámci národohospodářské propagace Československa vyšel v roce 1947 soubor 'Naše pohraničí' - svazek IX. pojednával o Ústí n. L. Město se tam uvádělo jako 'středisko průmyslu, tepna dopravy a brána do ráje přírodních krás'. Textovou část uspořádal předseda MNV Lad. Dušek, dr. F. Hejl - správce Městské knihovny, Hubert Navrátil - knihkupec a kulturní pracovník a Josef Vondra - místopředseda MNV. Fotografiemi doprovodili Vávra a Fridrich - všechno jména známá ústeckým pamětníkům poválečných let. Byly založeny Sdělovací a zabezpečovací dílny ČSD v prostorách bývalé továrny EG-GU (krémy na obuv) v Předlicích. V letech 1946 až 1948 probíhaly první pokusy vytvořit magistrát. 13. 7. 1947 selhaly brzdy tramvaji č. 1 jedoucí z Telnice do Ústí n. L. V přeplněných vozech nalezlo smrt 32 pasažérů. Hromadného pohřbu na Mírovém náměstí se zúčastnilo kolem 30 tisíc lidí. Ještě trvalo poválečné budovatelské a kulturní nadšení. Město chtělo postavit pomník prezidentu Masarykovi (střekovský a chabařovický byly během války zničeny). Byla vypsána sbírka. V roce 1947 se vybralo celkem 444.122,30 Kčs. Mezi dárci se vyskytují jména škol, úřadů, soukromníků, divadla - jména firem, které v 50. letech vzaly za své, řemeslníci i spolky, které dopadly stejně. Ještě v lednu 1948 bylo vybráno 3.438,60 Kčs, další plány vybírání se už neuskutečnily. Stav k 31. 1. 1948 byl 447.560,90 Kčs. Přicházel jiný druh nadšení a jiné hodnoty.
   Podle vyhlášky č. 10 MNV o poválečném zahájeni vyučování na českém státním reálném gymnáziu byl vedením po konkurzu pověřen profesor RNDr. Václav Šmejkal. Narodil se 2. 6. 1909 v Milečově v Povltaví. Otec zůstal někde na bojišti 1. světové války, matka dřela na posluhách, aby uživila děti. Nadaný Václav si na studia vydělával kondicemi, učebnice si sám opisoval i kreslil obrázky. Po studiích na UK v Praze vzal za vděk místem výpomocného učitele na měšťance v Trmicích. Zároveň pracoval na doktorské disertační práci. Překládal Rilkeho, psal vlastní verše, jako vlastenec působil v Sokole, ČsČK, ochotnickém divadle, zpíval v tehdy slavném pěveckém sboru Foerster. Okupace pohraničí ho vyhnala do Prahy. Po válce se stal ředitelem ústeckého RG. Byl také kulturním referentem města, což znamenalo starost o divadlo, rozhlas, knihovnu, muzeum, archiv i výchovnou činnost. Se svými názory na čest a svědomí se hned po únoru 1948 dostal s novou vládnoucí ideologií do rozporu. Byl okamžitě zbaven místa a v letním monstrprocesu s profesory a studenty RG dostal 9 let žaláře. Prožil roky uranových lágrů. Po propuštění žil s matkou v Praze. Nesměl zastávat jiné než dělnické povolání. Psal učebnice (do truhlíku), cestoval a 'doháněl kulturní život'. V květnu 1973 usnul na milované zahrádce navždy. Je pochován ve Svádově. Další ústeckou obětí nových pořádků byl Jaroslav Brodský, učitel z Brné a na Střekově. Narodil se 22. 3. 1920 v Soběslavi. Po únoru 1948 mohl jako nebezpečný rozvratník a štváč pracovat pouze ve stavebnictví nebo v hornictví. 10. 6. byl zatčen a po věznicích v Ústí a Litoměřicích čekal na svůj proces na Pankráci. 1. 7. 1951 dostal 15 let. Po 10 letech v kárných táborech přišla amnestie. Roku 1968 založil nepolitický klub K 231, který organizoval všechny vězněné podle komunistického zákona na ochranu republiky č. 231/48. Zasedal i v Národním shromáždění, ale přišel srpen 1968 a Brodský emigroval. Vyhnul se tak dalším 7 letům vězení, ke kterým byl odsouzen v roce 1971 v nepřítomnosti. Vydal knihu Řešení gama. Zemřel 2. 8. 1981 v Torontu. Jeho urna byla tajně dopravena do Ústí n. L. rodině. Městský starosta, který úřadoval od 18. 6. 1949 do 3. 10. 1950 se jmenoval František Černý. Nic víc o něm není známo ani v archivních materiálech.
      Helena Borská

Popisek k foto:
Ještě podepřený šikmý kostel
Dolní část nyní zbořené Masarykovy třídy - v 50. Letech
Foto z Předmostí před výstavbou domů V. Hradební - Hrnčířská rohový dům je Zelená ulice (jedna část vedla do Hrnčířské ul., druhá k náměstí)
Snímek Hourovy mozaiky vzniklé sice později, než v roce 1948, ale vyjadřující dobu

Pohlednice zobrazující někdejší prostor Breitegasse směřující do Dlouhé ul., nyní parčík před OÚ směřující k sídlu kraje