¨ ZEN a GLORY DAYS hlásí: POKŘTĚNO! - Hezky nám to v Ústí s tim novym járem začíná; dvě kapely hlásí pokřtěno a další na sebe jistě nenechaj dlouho čekat. V Doma zavedli takovou novinku: Za účelem svého koncertu může dramaturga, Honzu Vrbu, oslovil kterákoliv, řekněme alespoň trochu 'zdatná', kapela - k dispozici dostane sál, za nějž neplatí žádný pronájem, hradí 'pouze' zvukaře a osvětlovače. Výše vstupného a další náležitosti sou v její réžii. V úterý 5. únorce této nabídky využili grunge-rock-popíci ZEN (www.minimax.cz/zen), aby 'šáněm' polili novinku 'Zenith'. Jakýmis kmotry se stali tito pánové (zleva): zvuk-mistr CD jakož i koncertu Láďa Veselý, Míra Vaňkát a Kája Kalousek (obrábětelé bookletu), Pan Klobouk neboli všem i z NOVA zpráv dobře známý p. Roman, za 'všudybyli&hodně pomohli' Johny Kokos a Fred a ještě možná někdo…. Taxe to postříkalo, něco se řeklo/popřálo do mikrofonu a hrálo se dál. Z novinky, předchozího dema 'Eye-Catching' (obě k dostání i na www.nemadema.cz, nebo CD Bazaru OD Labe), čerstvě nazkoušených věcí atd. Zmínit třeba také 3 special guests (Kolenatý-Nepivoda-Strnad) - Schwarze Aussig, kteří vybrnkli 8 věcí + ňákou Placebo. Sic by si na ně čék spíš zdřímnul, než rozhejbal končetiny, snažili se a to se cení. Lid dorazil v příjemném počtu cca 150 hlav, podobně tak, resp. o něco víc, i na za týden křtící Glory Days... Emilio, foto: Honza Hrad
¨ DĚTEM pro ZÁBAVU a POUČENÍ… Na pultech ústeckých knihkupectví i v muzeu se nedávno objevilo zajímavé vydání známé hry pexeso, tentokrát věnované městu Teplice a okolí. Určitě si ale pamatujete i na pexeso, zaměřené na Ústí a jeho okolí. V každé z těchto her je třicet barevných fotografií - hracích kartiček, samozřejmě s vysvětlením příslušných míst. PEXESO je hra zábavná, to víme, ale nyní přistupuje i poučení o místech v Ústí a okolí, totéž platí o Teplicích. Určitě si rádi s dětmi zahrají i dospělí. Pro menší děti vyšly i OMALOVÁNKY - opět věnované oběma zmíněným městům. Na devíti jednoduchých kresbách se děti také seznámí s některými místy v našem městě i v Teplicích. Je to výborný nápad, s kterým přišlo Vydavatelství Ikona, autorem fotografií je Vladimír Páťal a kreseb Michal Novák. Mgr. Marie Peterková
¨ SK FIGHT SPORT přivezl 7 medailí! 16. 2. 02 se v Klatovech konal Národní pohár kickboxingu. Sportovní klub Fight Sport Domu Haber z Ústí n. L., který se této soutěže účastnil poprvé, reprezentovalo 14 kickboxerů, kteří domů celkem přivezli sedm medailí. V light kontaktu 1. místo a zlato získal Ivan Makula (67 kg), 2. místo a stříbro si vybojovali Vadim Černý (71 kg) a Eva Dvonková (60 kg). Další čtyři borci byli třetí a získali bronzové medaile. Z nich si ceníme především výkonu Táni Vlčkové (55 kg), která po třech zápasech v semifinále těsně na body prohrála s medailistkou loňského Mistrovství světa. Závody v Klatovech byla zahájena Liga amatérského kickboxingu, kterou tvoří šest bodovaných turnajů. Celkové vyhodnocení bude uveřejněno na konci roku 02. Za SK Marcel Goméz
¨ DIVADLO V NĚMECKÉM JAZYCE - 8. ledna byl kinosál v Biografu u Františka na Severní Terase svědkem nikoli každodenní události. Na jevišti stáli studentky a studenti katedry germanistiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně. V jejich provedení mohli diváci v originále zhlédnout ukázky z děl rakouských a německých autorů Petra Handkeho, Karla Valentina, Ernsta Jandla a Kurta Schwitterse. Studenti jmenované autory a jejich díla sice dobře znali z výuky, přesto se tentokrát pohybovali na zcela nové půdě: Texty museli přednést na jevišti a navíc prokázat své herecké nadání. Pro mnohé z nich to byla opravdová premiéra. V hledišti seděli především pedagogové a studenti katedry germanistiky, což nervozitu účinkujících ještě zvyšovalo. Za choreografii převzali odpovědnost tři lektoři z Německa a Rakouska, kteří v současné době na katedře germanistiky působí. Myšlenka uspořádat divadelní představení se zrodila v rámci výběrového kurzu, do kterého se studenti katedry dobrovolně přihlásili. Na úvod diváci zhlédli ukázku z dramatu Petra Handkeho s názvem 'Spílání publiku', po něm následovala veselá scénka 'V lékárně' od Karla Valentina. Po 'Dramatické scéně' Kurta Schwitterse, jejímž tématem je násilí v milostných vztazích, předvedli studenti ukázku z dramatu 'Humanisté' Ensta Jandla, který se proslavil svými filozoficky laděnými jazykovými hrátkami. Poté následovaly dramatické ukázky z děl Kurta Schwitterse 'Žalostná hra' a 'Pastýřská hra'. Závěr diváky symbolicky navrátil na začátek, znovu vyslechli a zhlédli 'Spílání publiku' Petra Handkeho - tentokrát ovšem pozpátku. Nadšený potlesk svědčil o tom, že se jednalo o představení vskutku zdařilé. Tváře pedagogů, kteří po celou dobu kriticky sledovali jazykové a herecké schopnosti studentů, vyjadřovaly uznání a radost. Herci si konečně mohli oddechnout! Jejich úsilí přineslo po několika měsících zkoušek kýžený úspěch. Po představení se diváci i 'herci' sešli v kavárně biografu a u sklenky piva nebo vína se podělili o radost z pěkného večera. (P. S. Biograf u Františka nehostil kreativní akci tohoto druhu poprvé. Chtěli bychom touto cestou poděkovat jeho provozovateli za dobrou spolupráci a vstřícnost.)
Jana Riedel - německá lektorka katedry germanistiky PF UJEP
¨ Host TV ABECEDY ředitel DĚČÍNSKÉHO DIVADLA - Tak mi opět, už v pátek 1. února udělala radost regionální TV Lyra (viz programová část NÚP), tentokrát novým 'třítýdenním' pořadem Abeceda. Hostem moderátorky Jany Víchové byl a písmena-témata si tahal ředitel děčínského divadla Rudolf Felzmann 'Každé ráno mám radost když se proberu, vstanu z postele a podaří se mi vzpomenout, co jsem ten den chtěl udělat.' prozradil mj. ředitel 'bezsouborové' scény města s 50ti tisíci obyvateli. 'Minulý týden' mu prý třeba udělalo radost, že nařezal dříví a ruce i nohy má celé. Na 'M' jako Marnivost uvedl, že jsme hodně marniví, a že řada rozhodnutí v našem státě vychází z marnivosti těch, kteří o nás rozhodují. Marnivost na úkor někoho - a navíc zaplacená z našich daní - je prý daleko horší, než taková ta milá marnivost lidí ověšujících se spoustou šperků. Řeč byla též o Shakespearovi, o jménech a slovech na Q, o říďových cestách lesem do práce a samozřejmě nezapomněl na 'svou' scénu. Bavil jsem se celý, snad půlhodinový pořad, Abecedu (u nás) vysílanou na TV Prima vřele doporučuji. Zvlášť, bude-li Lyra - jíž tímto i chválím - i nadále do svého (a teď už vlastně i našeho) pořadu zvát lidi inteligentní, erudované, zábavné a znalé. (eks)
¨ SOBOTA 16. 2., JAZZ CLUB PIANO - TEPLICE - ORIENT VEČER - Dalším z úspěšných pořadů, tentokrát pod názvem Orient večer navázala Poradna pro integraci - KC Ústí n. L. na předchozí etnické večery. Program začínal v 18.00, prostory restaurace byly velice rychle zaplněny hosty - jak z řad klientů PPI a ostatních cizinců, tak i široké veřejnosti. Odstartováno bylo promítáním diapozitivů z Jordánska a Sýrie, k čemuž doplnil zajímavý komentář pan Tišer z teplického DDM. O hudbu se postaral nejdříve pan Arfet z Lybie, na kterého výborně navázal pan Khalil ze Sýrie. Vzduch byl provoněn vůní jablečného tabáku z vodní dýmky, pan Mahmud z Íránu nabídl každému zájemci silný čaj z pravého samovaru. Všichni pak byli spokojeni. Ochutnávky, které připravila paní Wahedi z Afghánistánu, přišly k chuti všem zúčastněným gurmánům. Ke zdárnému průběhu celého večera přispěli značným dílem pan Yari, pan Khan a pan Wahedi. O příští akci dáme včas vědět. zddr
¨ ŠESTÝ PLES RNM (s Bílou, třešničkou na dortu) - Ústecké Radio North Music narozky slavívá plesem v KD chemiků, a ani 2. únor '02 nebyl výjimkou. U vstupu hostesky nabízely štamprličky s červenou i zelenou a foyer měl pro každého cos: pivo-limo-víno-párky, chlebíčky i bramboráky, nápoje míchané, chuťovky a šunku (jen syrečky ne). Slavnostní zahájení ve Velkém sále po osmé začalo předtančením a la karnevalové Rio - s ohni a laserovými efekty. Konferovali Petr Beran a Pavel Hájek, místo Miro Žbirky přijel z Teplic exmetalista, dnes popík Milan Daim. Chabá náhrada, ale Nepovím stůj zabralo. A jak to bylo s hity jiných? YoYo Band jel do Afriky přes Karvinou a Rybitví, No Name museli přidávat a Fonotest cestoval hitparádami; všechny ale převálcovala Lucie Bílá. Láska zas byla kýč a noc jako satén (při té dala 'pro jedny cigoška a Marlén Diettrich taky' taneček s panem ředitelem RNM M. Haškem, legendárním to bigbíťákem a DJ) a Hvězdy jako hvězdy. Lucy k sežrání byla, vtipná, drzá i milá, jakoby ji svatba Kratochvíla s Babůrkovou neranila. Následoval přípitek sponzorů a (všech tří) ředitelů rádia, Kotvald dal Dej nám sex i Emiliův oblíbený Mumuland, střídal jej Dědek Mládek Illegal band a při Fonotestu už jsme spaly. Doma. Mnozí ale ještě trsali i v bývalé knihovně na disco/dance party. Co měl kdo na sobě? Pánové ušli a ženy odhadly róby dobře, jen pár se jich evidentně zapomnělo mrknout do zrcadla (a na váhu) aby zjistily, že už na to nemaj. Dojala i rozesmála nás kamarádka slovy 'Jé, ta vypadá jak zestárlá a ztloustlá víla Amálka!' Byl by to pěkně blbej večerníček! (lea/ada)
¨ OBRAZY A KRESBY: Jan Řezáč - Dne 30. ledna se ve výstavní síni Emila Filly konala vernisáž výstavy třicetiletého ústeckého autora Jana Řezáče nazvané jednoduše 'Obrazy a kresby'. Tento název postihuje prostředky, jimiž se Řezáč vyjádřil: jsou to olej a tužka. V hlavní části expozice vidíme abstraktní ornamenty. Od středu, který je východiskem každé z prací, se rozbíhají linie tužky do spirál, jejichž základem je idea kružnice. Jako protiklad k 'šedým nervózním čarám' potom působí rozjasněné monotónní plošky, které z oněch čar vycházejí a zároveň je ohraničují. Zbyněk Sedláček, výtvarný kritik, teoretik a pedagog, jenž výstavu Řezáčovi uvedl, tyto ornamenty vhodně přirovnal k zdobným motivům barokním, mandalám, architektonickým půdorysům a jako přirovnání dokonce použil háčkované výšivky, tyto typicky ženské výtvory. V části nazvané 'České středohoří' nám autor představuje známou krajinu netypicky oproštěnou od všech tvarů, barev a stínů: Sledujeme pouze geometrickou idealizaci, tužkou nakreslené kopce, jež se spíše než v očích pozorovatele odráží v jeho intelektu. Většina vystavených děl je zcela nová nebo rok stará, výjimku tvoří část "Merkur", kde autor jako šablon pro své výtvarné konstrukce užil dílky dětské stavebnice. (jaro)
¨ 'MANKY BYZNYS - zaručeně spolehlivá sauna do vašeho domu!' - Jen co sme 29. 1. s partou 'nájemných' brigádníků složili a sešili poslední číslo únorových Přehledů, razil sem z Předlic směr Doma na koncert Monkey Business. Sál narvanej k prasknutí, lid stojící na židlích, vedro k padnutí..., to vše mi ihned připomnělo přistání MIG 21 (13. 11. 01 tamtéž). Zdá se, že funky v Ústí táhne - a Johny Kokos (Glory Days) dobře ví, co má našinci servírovat... Než začnu MB's chválit, v čemž vyniká spíše kolega EKS, pokárám je za - podle všeho - stále dokola se opakující jednu a tu samou show, kterou sou prý schopni prezentovat v Ústí stejně jako třeba Brně, pouze s občasnými změnami v dramaturgii. Nalistujte NÚP 07+08/01 str. 36, ať TO nevopakuju. Prostě: improvizace na M. Jacksona, E. Johna i Doors, (jako) sranda hlášky mezi členama kapely, Ruppertovo sexistické 'honění trubky' z níž pak vytryskly barevné lístečky ('ohňostroj'?), modrá hlava Tonyi Graves, 'květák' na kebuli R. Holého, rozeplá košile O. Brouska... 'Why be IN when you could be OUT', ptá se na své loni Akademií pop. hudby oceněné desce kapela, ale oni IN přece sou - vždyť chechtáky se jen sypou. A tak 'Zachraňte roboty', i oni sou teď v kurzu. ...Jo, padly všechny ty velký pecky 'znáte z rádia' a samolitr novinky z loňské novinky 'Save The Robots' / jasně, že to bylo dobrý a lidi si to sakra užívali / fakt, hráli za to nemalý vstupný docela dlouho / jo, sou to fakt slušný muzikanti / to víš, že příště zas nesmim chybět... Money, money, money, makes Monkey Business funny... But not me, honey!? Emilio, foto: eks
¨ Vážení hudební příznivci - žíznivci, spousty uživatelů internetu propadlo přesvědčení, že po 'úmrtí' NAPSTERU je podobným 'hrátkám' s autorskými právy konec. Není tomu tak. Existuje velice šikovný program na stahování hudby, filmů, textových dokumentů, obrázků i softwaru. Jmenuje se KAZAA a najdete ho na www.kazaa.com. Přejeme spoustu kvalitních hudebních zážitků. MAJSEDUM
¨ Luboš Růžička přestal na chvíli blbnout s rozličnejma parties a uvedl zase jednou v Božáku v Teplicích něco pořádnýho. V sobotu 9. 2. tu skoro dvě hodiny hlomozil místní Mikesh Band, který se, řekl bych, poslední dobou vyhrál téměř do naprosté dokonalosti. Začátek po půl desáté obstarala americká hymna - copyright Jimi Hendrix, s přechodem do Hey Joe. Pak ale celou první půli dřeli až na výjimky vlastní repertoár. Naproti tomu druhá půlka byla kompletně složena z coverů a já jsem si toho večera kapelu překřtil na Chameleon All Stars Revival, což platí zejména pro kapelníka, coby zpěváka (Pavel Miko - poz. red. - viz foto) Ten je schopen třeba ve Slunečním hrobu halekat mišíkovskou (ne)technikou 'přímo od jater', nebo zas v párplovinách to tahat gillanovským klepákem, Born To Be Wild zas motorkářsky vosolit 'narovno', prostě dát tomu kterému kousku, co jeho jest. Že je to opičení a že tyhle revivaly vám můžou? Dobře, ale kolikrát za život budete moci vidět pravý Deep Purple? Mně se to povedlo jednou - a to je mi už pár stovek let. Ostatně ty starý už zas neexistujou a zdá se, že tentokrát definitivně. A ať si je to pajcunk jakej chce, kumšt to je. Zkuste si to doma v koupelně - ale ať není nikdo v baráku doma. Jediným stinným bodem bylo zařazení Stairway To Heaven, v kterémžto skvostu trochu samozvaně zahostoval zpěvák Big Water - jak se jen jmenuje? (Milan Renč - přispěchává napomoc mladý šéfredaktor). Že přeskočil asi sedm slok, bych mu nezazlíval, swahilštinu taky ne - holt je to dlouhej text, ale prostě celkově technický provedení bylo e-e… Ale je snad ostuda přiznat si, že takováhle pecka je nad něčí síly? Jinak těžká pohoda. Ti Párplové převažovali, je to prostě pánů nejsilnější parketka. Škoda, že chyběl klávesák, třeba v Highway Star by se hodil dost, ale i tak, ve třech lidech, je zjevně možno vytvořit charakteristický, hluboce purpurový zvuk. No a v jednu v noci z kopce domů a v uších furt 'nobody's gonna hit my girl, tudu duddů dudu důdu…' Růžičko, pokračuj v týhle lajně. Zaslechl jsem něco o čuďáku Mišík-Hrubý-Olin někdy na jaro. Snad se podaří. Jarda Pichlík, foto: Emilio
¨ Taky v Nároďáku v Ústí se zjevil hudební duch sám, a sice 22. ledna. Jan Sahara Hedl se svou skupinou, jejichž deska Matka Zebra dopadla v hlasování odborníků jako třetí za loňský rok. V partě se tč. nachází další stará páka: ten obrovitý skin za bicími není nikdo jiný, než Ivan Kadaňka (v minulosti byl mimo jiné 2x členem sestavy ETC…), kytaru třímá Standa Jelínek, bez něhož se neobejde pomalu žádný významnější session, zvl. je-li Na Kloboučku. A basa - Martin Schneider. V hledišti lidí ani ne dvacka. No, chyba těch ostatních. Hráli ze všech tří desek s důrazem na tu poslední jmenovanou a byla by pohoda, kdyby v ní byl taky zvuk. Ovšem sál, kde byly problémy vždycky, co pamatuju, i když už ne TAK katastrofický, přece jen se podepsal. Seděli jsme vepředu i vzadu, stáli u zvukaře a bokem - všechno egál. Nástroje ještě jakž takž, ale Saharovi bylo nakonec nejlíp rozumět zeza rohu, tj. z barové předsíně sálu. Žeby barmanův komerčně motivovaný trik? Kluci na pódiu se díky umu zvukařově slyšeli skvěle - ale to je pro diváky skoro vždycky špatnej signál. Tu 'Zebru' si ale sežeňte! Jarda Pichlík
¨ 35. STŘEKOVSKÁ KAMERA měla ÚROVEŇ! Proč zapírat - na soutěž amatérských videopořadů Střekovská kamera jsem v sobotu 16. 2. 02 do Corsa dorazil pozdě (a tak mi bohužel soutěžní snímky utekly). Filmaři právě probírali, co kdo dělá špatně, a předseda hodnotící komise Václav Šimek (z pražského Technického muzea) na ně byl dost tvrdý: vytýkal jim, že kvůli nepoužívání třetího světla chybí filmům hloubka, nebyl spokojen s výběrem hudby ('Letos zase dvakrát panova flétna! Copak u nás nemáme dost kvalitní hudby?' zlobil se) a připomněl, že autoři neumějí používat nůžky. 'Méně - a zejména u amatérského filmu - bývá více', pravil, a jako příklad uvedl právě letošní - krátký a úderný vítězný ústecký film 'Pepa'. Amatéry navíc 'sjel' i za odbyté komentáře, nicméně festiválek pochválil za hezkou znělku, která jej zahajovala a ukončovala, a ocenil i celkovou vysokou úroveň jednotlivých příspěvků. 'Původně jsme měli vybráno 2x více filmů k ocenění, než bylo cen samotných', přiznal, a dodal: 'Úroveň filmů jde stále nahoru hlavně proto, že už se lidi začali sžívat s videem jako novým médiem. Na druhou stranu je dnes ale materiál velmi levný, což některé filmaře svádí k natáčení nekriticky dlouhých filmů. Někdy říkám, že tak diváky okrádají o drahocenný čas, a hazardují s jejich důvěrou.' A co pana Šimka na našem amatérském filmu mrzí? Určitě prý nezájem televize. Podle ředitele Corsa ing. Petra Špáse prý ale televize pořad zaměřený na náš amatérský film připravuje, takže se snad je na co těšit! A že půjde o trošku horší kvalitu snímků, než na jakou jsme z TV zvyklí (což je i důvod 'vytrvalého' odmítání televizemi)? 'Když na to diváky dopředu připravíte, myslím že to vezmou. A navíc právě takové zúročení práce našich amatérských filmařů určitě podpoří i zájem ostatních o natáčení filmů', uzavřel Václav Šimek. Jak vše letos dopadlo se dočtete na webu Střekovské kamery (www.volny.cz/strekajzna), a nebo u nás: 1. místo - Zlatá Střekovská kamera (SK): 'Pepa' (Ivo de la Renotiére, Ústí n. L.), 2. místo - Stříbrná SK: 'Mé vzpomínky z vojny' (Karel Pokorný, Nová Paka), 3. místo - Bronzová SK: 'Kámoška' (Zdeňka Vašíčková, Kutná Hora), Cena poroty za kameru: 'Spolek přátel aviatiky' (Zdeněk Vošický, Světlá n. S.), Cena poroty za režii: 'Ivana Koubek' (Oskar Siebert, Regensburg), Cena poroty za scénář: 'Mach a Máj' (Bohumil Kheil, Praha), Čestná uznání: 'Z boleti krása' (Jan Kučera, Přerov), 'O Hanýskovi' (PhDr. Eduard Mocke, Frýdek-Místek), 'Pán a čert' (Jaroslav Bouše, Kladno), Cena diváka 'Likvidátor' (Jiří Nebos, Unčín) (eks)
¨ CD NÁLOŽ Z M.A.B. RECORDS IV - (A) - Po delším vyhládnutí si zas ukovem několik promo CéDes u nás distribuovaných stájí M.A.B. Records (www.mab-records.cz, 735 34 Stonava, čp. 367): 1) ANCIENT - 'Proxima Centauri': 92 - původně atmosféricky temný black metalový projekt kytaristy&zpěváka Aphazela. 2001 = 5členná sebranka z Norska s Deadly Kristin u mikrofonu místy připomíná horší kopii Cradle Of Filth s vlivy heavy&trashe. Kytara+klávesy = Jesus Christ! - www.ancientband.com. 2) BRAINSTORM - 'Metus Mortis': Nic novýho na poli kovovym. Podobně zní xy jiných kapel a všechno co Němci (vznik 89) předváděj už tu jednou bylo. Výhodou je, že maj v pažích a šlape jim to. Letos jedou turné s G. Digger, taxi je někde odchyťte - http://truemetal.org/brainstorm. 3) CARNAL FORGE - 'Please... Die!': 'žádný sraní s mladou paní,' napadá mi známá hláška při poslechu 3 fošny švédské věrně trash metalové pětky s přesahem do deathu. Vzpomeňte starší Slayer a vemte zavděk Carnal Forge! - www.carnalforge.com. 4) DEREK SHERINIAN - 'Inertia': Tak tenhle kalifornský panáček klávesoval na deskách A. Coopera, Kiss, či D. Theater. Na svojí sólovku si pozval třeba Z. Wyldea (Ozzy), nebo Simona Phillipse (The Who, J. Beck, J. Priest). Vzniklo tak 10 učebnicových instrumentálek, které snesou srovnání s tvorbou J. Satrianiho, S. Vaie, nebo Y. J. Malmsteena - www.dereksherinian.com. 5) NOVEMBRE - 'Novembrine Waltz': Povinnost pro milovníky gotiky/doomu, jmen typu Moonspell, Anathema, popř. elektro-popové bohyně Kate Bush. Nedivte se, zrovna její 'Cloudbusting' si 3 vlasatí Italové na 4 desku podali. Jedno z nej prosincové kolekce! - www.novembre.nu Emilio
¨ Triumf GLORY DAYS aneb Kokos se s jazzmany a Kytičkou našel:-) Ponechme stranou, že Kokosova jazz/funky/soul/beatová banda v úterý 12. 2. Doma křtila neexistující album. Použil na to ale fajn fórek - ukázal půl CD, jako že víc nestihli - a album to pak šampáněm zlilo mj. zdravé jádro ústecké sekce Přehledů: punk Fret, heavy Fandaska a Iá. Ještě před tím hráli Smíšené pocity (TP), jejichž moderní popík jsem prošvih'. Též jsem byl zvědav na nový ústecký all star jazz funk pig band Funky Town (mj. lidi z Mladých, neškodných, Jazzbandy a Městského divadla), kapely prý slibné, dechy silně obsazené. Bylo jich tuším 12 až 14, pěli Katka z MN a Johnny, znělo to občas fajn, ale měli i slabších míst. Hlavně když jeli instrumentálky, zněli jak jazzrock 70. let a byla trošku nuda. Věru není prča, aby se tolik lidí - byť skvělých hudebníků - slušně sehrálo! Leč šlo o 2. koncert, příště už si to zas určitě víc 'sedne'. A pak už naběhla Kokos Company. Prvním překvapením pro mne byla hérečka Kytička u mikrofonu. Byla smyslná, vtipná i elegantní, s ní to mělo větší šmrnc, než když jsem GD prvně potkal Pod střechou. A pan frontman? Kokos je živel a běs, svou hippie orientaci (o jiné nic nevím, byť v Batmanovi pěl 'Sem teplej', a Ona mu přitakávala!) podtrhuje květovanou vestou s nezbytnou kravatou i bizarními převleky včetně klobouku-ostnáče. Mezi ním a Kytičkou v černých šatech pěkně na tělo (černá zeštíhluje!) to až eroticky jiskřilo, nicméně v pohodě si držela Johnnyho od těla. Většinou. Jo jo, i to bylo divadýlko, řek bych. Hudba GD (s některými muzikanty z FT) byla o poznání střídmější než Towni, ale zas víc šlapala. Bylo to zas hodně o jazzu, páč hlavně guitarman Míšek a kolega saxík (oba Páni muzikanti) v tom sou až po (d)uši. Jen se bohužel sólovalo až moc, takže hlavně ke konci show ztrácela švih, spíš uspávala. Johnny si bude muset své lidi víc kočírovat (leč je asi pohodlné sedět v šatně, ať makaj' jiný. Sorry…). Ovšem když třeba po křtu zpíval o tom nešťastným New Yorku, i v tom byla spousta klídku, krásný patos a melodie, za níž by se na albu nemuseli stydět ani Monkey Business. A hráli i klasiku plus nášupy Kudy kam či Dědeček, prý reggae Afrika a do Jungle Girl Marcelka recitovala, ale na Puškinův památník to fakt nebylo. Přes vše negativní v řádcích předchozích třeba říci, že je s Glory Days zábava až neskutečná. Škoda jen, že jsou Johnnyho anglické texty o ničem. Ještě tak o nich zapřemýšlet, a hurá do světa! Vzal bych to přes Prahu, dámo a pánové! PS: A nemyslete si, že jste to tím vtípkem s křtem zazdili! 'Kdy že bude to album?' ptá se… Radek Strnad
¨ PÁR ČERSTVÝCH PLKŮ Z 'DÍLNY' A OKOLÍ... ? PLAYER (SLAYER revival): http://player.czechcore.cz. ? Mostecká skupina ŽEREM PSA shání člověka na post basového hráče: tippp@telecom.cz. ? Děkuji všem za nezištnou pomoc při hledání LP Evy Olmerové. Teď bych rád požádal o knihu EXCENTRICI V PŘÍZEMÍ (Panton, edice Impuls)... ? NAPALMED přispěje svými zvuky na několik mezinárodních kompilací. Kromě toho bylo rozesláno velké množství promo kazet s očekáváním různě-kritických názorů. ? Novinkou budiž účast na 4hodinové video-kompilaci ZYKLONEN TAPES AGAINST NORMALITY (Zyklonen Tapes; Toni Mastropaolo; Emil Von Behring str. 13; 25524 Itzehoe; Německo). Všechny skupiny (AGATHOCLES, CRIPPLE BASTARDS, SCURVY, PSYCHONEUROSIS, BIZARRE X, STRICHNIN, MENTAL SIEGE, NAPALMED, HERMIT, HERMIT+MASTIKATOR) dodaly záznamy ze svých koncertů. Kazetu doplňuje A5 booklet. ? CD kompilace ANOMALOUS SILENCER (Prapodivný Tlumič) po svém pátém pokračování nabírá na obrátkách a vbrzku se dá očekávat další díl. Zájem projevili umělci z předchozích dílů, ale zejména řádka neznámých nováčků (CD je k mání také na www.nemadema.cz - pozn. red.). RadeK.K. (napalmed@volny.cz)
¨ DAVID MURPHY BAND vs. READY KIRKEN (na lidi 2:1) - Je to stále stejné: buď se nic neděje, nebo se koncerty kryjí! Ve čtvrtek 14. 2. do Corsa na Ready Kirken a Zen dorazilo cca 60 lidí, v Nároďáku na DMB jich mohl být dvojnásobek. Ti první, poučeni ostrovní kytarovou scénou i její tvrdší US sestřenicí hráli jako o život možná i proto, že už je dnes bigbít živí (a na podzim vydají 2. album). Tančilo se i na Zen, ale RK dámy spolehlivě 'dotáhli' na parket až svým hitem. 'Zejtra mám svůj den', neslo se sálem OKD a mě napadlo, jak by to asi znělo od dívky? A pak, kvůli zpoždění show, jsme už dali jen dvě - tři písničky z CD Vlny (hrálo jim to fakt skvěle!) a pak prchli na DMB. 'Hrajou už poslední věc!' lehce škodolibě nás v roztančeném a rozjuchaném sále přivítal pan ředitel Dostál, zatímco osma smažila klasiku I Feel Good. Pak sice byl konec, ale v rámci přídavků došlo snad na osm dalších kousků. Znělo blues i rokenrol, soul a vímjácoještě, band hrál s nasazením a ta dámička vedle Amíka Davida M. u mikrofonu byla celkem fajn, leč celá show mi stejně přišla krapet chladná (nebo hraná?). Sdělit to ale na fleku některému z trsajících, hned by mě vyvedli (minimálně z omylu). Snad tedy i já někdy Murphyho šou protančím - a pak teprve docením. A že se do Ústí i vrátí, tak na to vemte jed! (eks)
¨ STAŘÍ BOZI PROTI NOVÝM - KDO VYHRAJE? Tentokrát bych rád upozornil na knihu milou, drsnou, dobrodružnou a chytrou zároveň, na román 'Američtí bohové' nikoli neznámého amerického spisovatele Neila Gaimana, autora dvou u nás vydaných (a po svém dokonalých) knih-bestsellerů 'Nikdykde' a 'Hvězdný prach'. Děj Bohů se odehrává snad někdy teď ve Státech a je založen na jednoduchém, leč geniálním nápadu: Jak tak po staletí do Ameriky přicházeli další a další přistěhovalci z celého světa, chtě nechtě se s nimi do země zaslíbené stěhovala i božstva. Jejich síla ale postupně slábla, víry v ně, obětí a darů bylo čím dál méně, až někteří 'nesmrtelní' upadli v zapomnění téměř úplně (a začali se protloukat jak se dá). Sám jsem zhruba v polovině 439tistránkové knihy, jíž autor dopsal před rokem, a tak jsem teprve svědkem příprav ke konečnému střetnutí mezi starými slovanskými, keltskými, egyptskými a dalšími bohy proti bohům novým - televizi, internetu, supermarketů a Bůh ví čeho ještě. Hlavní hrdina, člověk jménem Stín je najat jako pomocník šéfa spiklenců, starého mocného boha občanským jménem Středa, a takto k němu jedné noci hovoří hrdinka TV seriálu z obrazovky: 'Podívej se na to takhle, Stíne. My jsme to, co bude. My jsme hypermarkety - tví přátelé jsou omšelé pouliční atrakce. Do háje, my jsme nakupování on-line, zatímco tví kamarádi sedí v příkopu u silnice a prodávají mrkev ze svých zahrádek. Ne - oni nejsou ani zelináři. Trhovci s károu. Opraváři korzetů z velrybích kostí. My jsme dnešek i zítřek. Tví přátelé už nejsou ani včerejšek.' Nicméně, nic není tak špatný, jak se zdá… a tak jsem sám zvědav, jak vše dopadne. Tu knížku si ale trochu šetřím. Je to horror a la King i pohádka i poesie i nářez - bylo by škoda, narychlo to zhltnout a zas odložit. Sakra, jak jen to dopadne?! (eks)
¨ CD NÁLOŽ Z M.A.B. RECORDS IV - (B) - Pokračujem dalšími zářezy: 6) PINK CREAM 69 - 'Endangered': Germány vždy přirovnávali ke služebně stejně starým Helloween. Průsečíkem obou budiž, krom podobného stylu i jméno zpěváka A. Derise, který od P.C. 69 odešel v 94. Prý 'jedna z nejlepších a nejkreativnějších evropských hard rockových kapel'. Upřímně: dobří sou, ale…? Plus + za cover klasiky The Who 'Pinball Wizard' - www.pinkcream69.com. 7) POWERGOD - 'Bleed For The Gods - That's Metal Lesson I': Metalová lekce poprvé, aneb 16 tributních šleh např. od Manowar (Kill With Power), Anthrax (Madhouse), Warlock (Burning The Witches), Y. Malmsteena (I'm a Viking). Věrné podání, 100% nasazení - nic než prvotřídně vyčištěná kopírka - www.powergodonline.de. 8) SINERGY - 'Suicide By My Side': Finská moderně heavy metalová úderka v čele se zpěvačkou Kimberly (D. Borgir) a nabroušeným kytaristou A. Laihou, frontmanem Children Of Bodom (sou v Sinergy hodně cejtit, stejně jako spříznění In Flames). R. 99 debut 'Beware The Heavens', 2 'To Hell And Back' a 14. 01. 02 vyšla tato novinka! Zní to rozumně, ale o nic převratnýho se, bohužel, nejedná - www.sinergy.org. 9) STORMWIND - 'Reflections': - Parta založená r. 96 kytaristou T. Wolfem (švédský karate šampion a sparring-partner D. Lundgrena!) těží z odkazu nejznámějších hard'n'heavy metalových velikánů co se dá a jaksi, při vší brilantnosti, zapomíná na svůj vlastní otisk xichtu. Snad příště - www.massacre-records.com. Emilio
¨ LETEM ÚSTECKÝM HOSPODEM - V Přehledech poměrně často kritizovanou restauraci klikejte na www.pivovarskasenkovna.cz a Budvarku, kde v sobotu neotvíraj vůbec, přes http://mujweb.cz/www/budvarka/. Na Rychtě si oblíbený pokrm, či tekutinu vyberte z papírových 'dobových novin' např. s fotkou V. Buriana. Menu Billiardového jukeboxu nabízí mj. i Pletánkem smíchanou směs ústeckých kapel (např. Jazz-Tau-Race). Skladbu (-y) z CD UL sk. Origo zas volte U Beránka. Na Nádraží prej tůhle přišel bosej chlapík a zřejmě poplašnými náboji začal střílet do stropu - šlo o humor. Wokno záchodku obou Nádražních hospod dosud nikdo nezasklil. Při pochůzce na WC Irské hospody lze zabrousit také na tribunu zdejšího Zimního stadionu. Na baru Chaloupky dochází čas od času k akustickým hudebním produkcím a hladoví s průvanem v peněžence objednávají Vietnamskou polívku za 10,- Kč. Na pánské toaletě v Krčku si pánové museli delší dobu vystačit potmě, teď už žárovka funguje. U Kroupů furt stejnej pajzl (i hajzl). U kdysi vyhořelé Zlaté medaile přes týden zhusta plno. Kladívko přešlo z Gambrinusu zpátky na Zlaťák a Březňák. V Kulturáku vše při starým, vč. personálu a WC. Na balkón Bia U Libušky se i v zimním období chodí takřka pravidelně 'ohřát' několik otužilců. Lucky bar pod Doma sice malinko změnil vizáž, nicméně klientela zůstala +- stejná. Bar restaurace Etro se už delší dobu nalézá na protější straně než býval. Sklep si o w-endu hraje (zřejmě díky pódiu, CD produkcím a přenosům na plátno) na jakýsi music club a vybíraj tu vstupné 20,- Kč. V Prostoru, ostatně jako dalších jiných hospodách, somrujte WC klíč u pípy. Zippich do uzávěrky t. čísla stále nezprovozněn. Hernu Joker na Sev. Terase tu a tam ovládne zábavová kapela. 'Železárna' hnedle vedle kasíruje za pivo furt cca 10,- Kč (?!). V Cartelu o patro vejš se dá s klidem schrupnout, aniž by vás někdo (třeba Jelen) výrazně prudil. Hospůdka Bia U Františka (viz foto) otvírá pouze ve dnech filmových a jiných představení. Nově se dá nakoupit také v Bar-Bu-Še (kdysi Tukan/Zeppelin, teď Singl). ...ať vám chutná, když šrajtofle nic nenamítá... Emilio + foto
¨ RAVELIN 7 s THEMA 11: 'Řvi, ať se s tebou počítá!' - Minule jsem chválil svitavské Střílek Records za zasílání novinek, a za split 'Ravelin 7/Thema Eleven' (CD reedice s bonusy a remixy!) nemohu jinak. U Ravelin 7 (ravelin7@czechcore.com) cítím vliv hardcore, ale ta hudba je pomalejší, tvrdě valivá a hned zas melodičtější, klidnější, emotivnější; střídání poloh tvoří skvělé napětí a dělá muziku 4ky z Litvínova zajímavou. Na hlasitost je tu spíš zpěvák, jen mu je (s výjimkou nekompromisní Nekončící noci, nebo 4% odcizení) málo rozumět. Texty ale mají v bookletu, u Střílka (www.strilek.net) i na webu (ravelin7.czechcore.cz). Strana barikády R 7 je jasná: obránci práv zvířat, anarchisté, ekologičtí aktivisté… To platí i u rychlejších, anglicky zpívajících Thema 11 (thema11.czechcore.cz, marek.haltuf@uhk.cz) z Hradce. Jejich 'Usualities' (Obvyklosti) zní. 'Jeden člověk seděl a přemýšlel s podepřenou hlavou a kalným pohledem / Mlčel a tupě zíral do zdi upřeně sledoval svůj stín a počítal skvrny od mýdla na oprýskaném umyvadle. / Za oknem v ulici pršelo a štěkali psi když kamelot křičel, že vypukla válka.' Obě kapely spolu zkrátka souzní a není divu, že jsou na jednom CD a že spolu i hrají. Aktuálně 1. 3. v Chemnitz, den poté v Berlíně. A dobře tak - ať i tam vědí jak to tu šlape! Však nebýt té přesvědčivosti, intenzity a výpovědi, obě party by zůstaly sedět doma. (eks)
¨ Zamilovaný(á) jednou za rok, vždy ve stejný den! - Tak se ten večer (14. února 02) nějak seběhl a skončil jsem Doma u stolu s Emiliem a jen nevěřícně kroutil hlavou. Pozorujíce kýčovitou výzdobu (je samozřejmě chvályhodné, že se v restauraci Doma snažili vyjít vstříc zamilovaným, ale podle mě to trochu 'přepískli') jsme usoudili, že o tomto šílenství zvaném svátek sv. Valentýna by se hodilo něco napsat. Nejsem žádný starý mládenec, ale již přes dva roky zadaný a stále hluboce zamilovaný a má averze vůči tomuto svátku tedy nepramení z případné zapšklosti či zhrzenosti. Proč mi tedy tak vadí. Je to importovaný svátek, na kterém nejvíce vydělávají obchodníci a hlavně nám říká: 'Tak lidi, zrovna dneska se mějte rádi a dávejte si to dostatečně najevo'. Vzpomínáte si jak jsme všichni z rozkazu 'vyšší moci' museli slavit MDŽ? Nic proti oslavě ženství. Osobně se domnívám, že ženy bychom měli oslavovat daleko více a častěji než jediný den v roce, který kdosi ráčil určit. A právě proto mi takovéto 'povinné' svátky vadí. Myslím si, že opravdu zamilovaní lidé takovýto svátek prožívají každý den, kdy mohou být spolu. Proč kupovat dívce květinu zrovna 14. února. Koupím ji vždy, když ji opravdu chci koupit (a když na ni mám zrovna peníze), třeba i jen jednu růžičku. Schválně pánové, kdy jste naposled (vyjma Valentýna a narozenin) koupili své drahé polovičce květinu? Ptal jsem se ten den několika lidí (známých i neznámých, chlapců i dívek) jak na svátek sv. Valentýna nahlížejí oni. Chtěl bych se nyní omluvit všem, které jsem svými otázkami a svou neodbytností trochu zaskočil, vylekal a přivedl do rozpaků. Mile mě překvapilo, kolik lidí mělo podobný názor jako já. Jedna dívka s květinou dokonce řekla: 'Kdykoliv jindy bych z ní měla opravdu velkou radost. Ta dnešní ale není upřímná, je "povinná"!' Pravdu také je, že někteří muži nemají tento svátek rádi z lakotnosti ('Jééé, už zas musím něco kupovat'). A kolik vztahů dokáže takový svátek 'nahlodat': 'Tys na to zapomněl(a)', 'Čekal(a) jsem něco lepšího', jeden slavit chce a druhý ne atd. Nepřímo jsem se jedné valentýnské hádky zúčastnil a stálo to opravdu za to. Valentýnské šílenství naštěstí přijde zase až za rok. Prosím mějte se do té doby rádi a dávejte si to, pokud možno, stále najevo. Jinak se vám taky může stát, že za ten rok už o to nikdo nebude stát. Pozňa
¨ RADOST AŽ NA KOST? - 'K Radosti nelze nic říkat, ta se prostě musí slyšet a vidět!' - Za 15 let (nebo 'spíš 13') se v životě muzikanta může ledacos přihodit. Někteří zapomínají i to, kde hráli včera, natož krátce po vzniku, jiní říkají: 'S hraním jsme spokojení furt stejně, neděláme si z toho drama a je to pro nás hlavně tou radostí. Co si dělat nerváky ještě ze svýho koníčka...'. To je i případ teplické formace Radost, která 7. března vystoupí v rámci IV. narozenin Nových ústeckých přehledů v klubu Kladívko (ÚL). Charakteristickou figurkou pro Radost je trumpetista a zpěvák, místy vypravěč a kdysi tanečník Pepa Pondělík. Sice band - vzniknuvší na ústeckém pajďáku - přímo nezakládal, ale právě on je tím 'logem', tou ikonou, jež rozdává fanouškům podpisy a směje se na děti (i jejich maminky)…. V souč. době jeho 'doprovodný' ansámbl tvoří: nejčerstvěji basák Věkoslav Hales, cirka 10 let zrající bicák Blahoslav Zvolský a +-7 let kytarista a taky-zpěvák Zdeněk D. D. Rusín (takto redakční kolega & autor Manželské poradny). Zdeňku, co vlastně hrajete za styl? 'Zatim se nám to nepovedlo charakterizovat. Nejblíž asi máme k lidové tvorbě, čerpáme ze Sušilovy sbírky a necháváme se volně inspirovat.' Čili? 'K Radosti nelze nic říkat, ta se prostě musí slyšet a vidět!' Dosud jedinou nahrávkou je v r. 97 ve vlastní réžii pořízená 'Radost' obsahující ('já-bych-řek-tak', - ZDDR) 12 věcí - mj. i velké rádiové hitovky Pejsek, Slunečník, Chlupatý bonbóny ad. Další demo se chystá ('Kdy? To nevíme...') - její prac. název by měl znít 'Radost dětem'. S texty se většinou vyřádí Pepa. ZDDR doplňuje: 'Nikomu nechcem vnucovat ty své deprese. Kdo pozorně poslouchá, tak jich tam dole může najít hodně...' Stávající repertoár Radosti zahrnuje +-20 songů, celkový pak +-35 skladeb (neptejte se muzikanta na přesný cifry, málokterý vám odpoví přesně). 'Název tak vyplynul, není potřeba za ním nic hledat - je to čistě o Radosti,' přiznává odborník. Když se zeptám na jejich vztah k Teplicím, odpoví: 'Hrajem tu hodně málo, abysme neotravovali publikum těma samejma písničkama. Jinak jsme samozřejmě tepličtí patrioti.' Když teda nerozdávaj Radost v Teplicích, zajedou si třeba do Ústí (naposled Fillovka), Chomutova, Loun, Třeboně, Frýdlantu a občas i Prahy. 'Ale kdyby se nám chtělo, můžem hrát každý víkend, třeba i 2x. Takhle vyjíždíme 1x, max 2x za 14 dní.' Shrnuto: 'S hraním se teďka roztrh pytel...' A jak vás berou lidi? 'Stejně dobře zapadnem na akci alternativních kapel, s nimiž se ostatně kamarádíme nejvíc, jako mezi metalíkama, nebo punkáčema - je to úplně jedno.' Zdeněk, když chce, tak má docela slušnou vyřídilku a člověk vůbec nemá potřebu mu ty pěkně formulovaný 'Chlupatý bonbóny' vytrhávat z pusy, jako je spíš citovat. K otázce budoucnosti kapely pak dodává: 'Jestli budem všichni zdraví, tak tu budem ještě ňákej ten rok hrát…' Nezbývá, než jim popřát to nejpevnější zdraví, ať můžou Radóóst až na kóóst! rozdávat ještě hezky dlouho! Kontakt (pro případ, že byste je chtěli někam pozvat, nebo se na něco zeptat): zddr@volny.cz (WWW stránky se chystaj). Emilio
¨ GUIDO BOGGIANI, FOTOGRAF (1861-1901) - Od počátku, kdy byla vynalezena, tvořila fotografická kamera a vše, co k ní náleželo, součást vybavení mnohých odvážlivců, které lákala bílá místa na mapě světa. Obtíže, které musel překonávat cestovatel-fotograf před sto lety v divočině, si ovšem dnes umíme už jen stěží představit. Aparát byl objemný a nepohodlný, skleněné desky těžké a křehké. Součástí výbavy musely být i chemikálie, protože exponované negativy se často musely zpracovat přímo na místě, ve vodě plné mikroorganismů, v horku a vlhku, které nejen narušuje citlivou emulzi desek, ale škodí i dřevu fotopřístroje. Dalším nebezpečím jsou termiti, kteří sežerou, na co přijdou, včetně měchového zařízení kamery. Samostatnou kapitolu tvoří přístup domorodců k fotografování. S nepohotovým velkoformátovým aparátem, málo citlivými skleněnými negativy ve výměnných kazetách, kdy je komponování a zaostřování vzhůru nohama obráceného obrazu na matnici možné jen v šeru pod černou plachetkou, trvá pořízení jediného záběru dlouhé minuty. Portrétovaní vůbec nechápou, proč by měli takovou dobu bez pohnutí a se stejným výrazem v tváři stát na jednom místě, dokud běloch nezmáčkne 'provázek' přivázaný k té záhadné věci na třech nohách, nebo z ní nesmekne klobouk. Dalším podezřelým procesem je noční vyvolávání negativů a podivný je i samotný dvourozměrný papírový pozitiv se zmenšenými podobiznami lidí. Počáteční zvědavost a veselost nad podivínstvím bílého muže se mění ve strach a tíseň z nebezpečných kouzel. Animismus, víra přírodních národů v duše, způsobila již mnoha fotografům mnoho nesnází. Současní autoři mají sice k dispozici to nejmodernější fotografické i cestovatelské vybavení, ale přicházejí leckdy k 'divochům' pouze jako povrchní lovci atraktivního materiálu pro titulní stránky komerčních žurnálů. Málokterý reportér se odhodlá na dlouhé měsíce, nebo dokonce roky vzdát se civilizačních požitků, aby uprostřed života v drsné přírodě usiloval o pochopení životního způsobu domorodců, tak jako to udělal na sklonku 19. století italský malíř Guido Boggiani. Avšak nejen z tohoto pohledu je sto let staré Boggianiho fotografické dílo obdivuhodné a unikátní. Jeho snímky byly dosud publikovány pouze jako cenný ikonografický materiál pro účely etnologické nebo antropologické vědy. Boggiani, který se v souvislosti se svými jihoamerickými pobyty v letech 1887 - 93 a 1896 - 1901 stal jako samouk v těchto i dalších oborech (např. etnolingvistika geografie) předním odborníkem, měl samozřejmě vědecké potřeby na zřeteli: 'Pokud snímky vyjdou, což si přeji a v což doufám', zapsal si například v roce 1897 do cestovního deníku, když vyvolával svou největší kolekci negativů, pořízených u brazilského kmene Kaďuveo, 'bude to jeden z největších úspěchů, jakých bylo v etnografii kdy dosaženo: Nejen proto, že uchovám pro budoucnost antropologický typ příslušníků jednoho z nejzajímavějších kmenů, který je předurčen k zániku, ale také jako dokument jejich výjimečných uměleckých schopností v dekorativním umění, které je odlišuje od všech ostatních kmenů na stejné vývojové úrovni v celosvětovém měřítku'. K nelibosti odborníků pro něj však byly nepřijatelné perfekcionalistické požadavky pro antropologickou fotodokumentaci. Byl totiž především profesí i citem malíř, akademicky školený výtvarník, který si záhy po seznámení s technikou fotografie uvědomil, jak významně rozšiřuje jeho umělecké výrazové prostředky a jaké nové možnosti přináší do jeho tvorby. Fotoaparát a základní znalosti o něm si přivezl do Ameriky z rodné Itálie v roce 1896. Daleko od civilizace a kolegů, s nimiž by mohl své fotografické experimenty konzultovat, využíval pouze vlastní intuici a zkušenost. K fotografické technice přistupoval na svou dobu s překvapivou samozřejmostí: i v improvizovaných přírodních podmínkách dokázal například pracovat s tvůrčím směrovaným světlem, využíval odrazných desek, zástěn pozadí apod. Samozřejmostí každého záběru je promyšlená kompozice, úhel pohledu, umělecky funkční hloubka ostrosti i určité aranžování modelů: jeho kultivovaný umělecký cit ho však spolehlivě vyvaroval jakékoliv samoúčelné artistní stylizace. O jeho záměru publikovat fotografie pro širší veřejnost jako umělecká díla svědčí i sofistikovaný přístup k nahotě, kterou decentně zakrývá aranžovanými postoji a s velikým vkusem zahaluje do stále stejných vlastních textilií. Dalo by se očekávat, že těžištěm jeho fotografického díla bude krajinářská tvorba, v níž vynikal jako malíř, mistrně pracující se světlem a náladou okamžiku. Uvážlivý výběr atmosférických podmínek, scenérie a kompozice však na řadě snímků nemůže nahradit barevný účinek a strukturu jeho olejomalby, pro kterou některé záběry sloužily jako skici. Pravý význam a síla Boggianiho fotografií spočívá v jeho portrétní tvorbě, která proto tvoří největší podíl této výstavy. Vynikající kvalita těchto portrétů dokazuje, že je pořizoval s plným vědomím i souhlasem svých modelů, a dokládá mimoděk také kvalitu jeho osobních vztahů s indiány. Přes obtížný kontakt s přírodními lidmi s tolik odlišným myšlením a žebříčkem hodnot, na něž dosud nedopadl stín zániku vlastní kultury, se mu tak podařilo zachytit realitu v její lidské dimenzi. S úžasem shledáváme, že se díváme na obyčejné a přirozené každodenní příběhy, které přinášejí radost i utrpení a které tak důvěrně známe, ačkoli patříme do jiného světa a do jiného století. 'Duše' dávno mrtvých indiánských válečníků, záhadných šamanů, koketních krásek i jejich dětí k nám přicházejí, pokud jim chceme naslouchat, nejen jako archetypální ozvěna z nám všem společného prapůvodního bytí, ale především jako poselství konkrétních neidealizovaných lidí, zbavených exotiky, našich bližních. Právě schopnost nadčasové symbolické výpovědi a bezbariérového porozumění je znakem pravého umění. Tato výstava, která dorazila po předchozích jednadvaceti v České republice, ve Finsku, Rakousku, Portugalsku a Itálii do Muzea města Ústí n. L., byla koncipována podle jediného kritéria: představit nevídaně celistvý autorský soubor, vytvořený během pouhých pěti let (1895 - 1901), tentokrát nikoliv jako cenný a zajímavý vědecký dokument, nýbrž jako nepřehlédnutelnou perlu v historii umělecké fotografie coby svébytného odvětví výtvarného umění, jakým byla fotografie s konečnou platností uznána až mnoho let po Boggianiho tragické smrti. PhDr. Yvonna Fričová