STARÝHO BOUŠKY NA KANÁRSKÉ OSTROVY II

   Den osmý - pátek 1. 6. 2001 - (http://usti.pvtnet.cz/bouska) - V poledne jsme měli uvolniti pokoj, po troše spánku jsem vyrazil utratiti poslední peseta za blbinku pro dítě Kateřinu, nakoupiti dále cosi dárkových doutníků. V poledne jsme si spakovali věci. Já skočil do hotelového bazénu a Jeník vyrazil do města. Letadlo se zpozdilo, takže autobus pro nás přijel až v 16:30. Odjeli jsme na letiště Reina Sofia, odlet maďarskou společností v 8:00 místního času, přílet do Prahy po jedné hodině ranní, chvíli čekání na zavazadlo a po třetí hodině už doma v Ústí. V naší slavné republice byla v noci teplota 8 stupňů a po dešti, já furt v krátkejch kalhotách, dosti šok po těch teplotách.
   Ještě pár poznatků o ostrově La Palma: Banánový likér - je národním nápojem ostrovanů - což tvrdí průvodci a cestovní kanceláře, Winston ovšem tvrdí něco jiného - národním nápojem ostrovanů je rum a whisky, což oni požívají se spoustou strašně sladkýho kafe a to hlavně po ránu, když odcházejí do práce (proto jsou některé bary otevřeny už od 6:00). Když v Evropě začne zrát ovoce, což je zhruba v květnu, tak začínají s expedicí banánů obtíže a spousta jich - než se stačí prodat a vyvézt - přezraje. Vymysleli proto z nouze ctnost a přezrálé banány dávají do betonových kádí, které přikryjí plastem a nechají vykvasit. Na tom by nebylo nic moc zajímavého, zajímavý je ale postup, jak z toho záparu vydestilují to podstatné. Na betonovou nádrž postaví plechový kužel - černě natřený (je v něm ruční hráblo na občasné promíchání), nechaj na něj pražit sluníčko a seshora pak výpary plastovou trubičkou odvádějí do děsně záhadného destilačního zařízení v blízkém domečku. Vypadá to jako veliká plochá naplněná vodou a po vnitřních stěnách má kovové trubky, ve kterých se páry chladí a destilují na čirý destilát, jenž se ředí a pak ochucuje umělým barvivem s příchutí banánu (dováží se to z Panamy, dost paradox). Těch destilačních kolon je víc a podle teploty vody v míse je obsluha přepíná. Nepochopím, jakým způsobem to pozná, ale vyšší alkoholy a přiboudliny v tom prostě nejsou. Zbytek po destilaci je výborným hnojivem. Maso od řezníka - Trochu jsme se nachytali u místního řezníka ve Fuencalliente. Měli tam přepychová vepřová žebírka z mladých prasátek, kostičky jako nic, uvařená je mám docela rád a kolega též. Zakoupili jsme jich zhruba za našich 100.- Kč a dali vařit (říkáme si potom, z vývaru si uděláme polívčičku). Dopadlo to bídně, po prvním ochutnání jsem myslel že upadnu. Vzhledem k vedrům jsou žebírka a prej většina vepřového nasolená a to dosti výrazně. První várku jsme vylili a vařili v nové vodě dál - bylo to eště slanější a jíst to nešlo vůbec. Winston nám druhej den ráno vynadal, že prej se to musí máčet ve studené vodě, minimálně 24 hodin a vodu několikráte vyměnit a že vařením prostým se ta sůl ve sraženém vařeném mase usadí a zažere a neodstraníš ji. Furt mi to připadalo nějaký divný, ale asi pravdu měl - v tomhle případě teda určitě.
    Starej Bouška (bouska@pvtnet.cz)