Ve vyprávění o působení úspěšných a zajímavých žen v našem městě budu nyní pokračovat přiblížením příběhu významné umělkyně, která zde žije i tvoří a možná o tom málokdo ví. Při setkání s paní Veronikou Korčákovou jsem byla jejími obrazy fascinována. Jsou krásné a kouzelně barevné. Zpodobňuje v nich, co má ráda a co obdivuje. Jak sama říká - začala jen tak z radosti a velmi brzy se dostavil úspěch. První pokus nanesený na čtvrtku vodovými barvami, si dobře pamatuje. Malíř Jan Smetana jej poslal na výstavu a k jejímu údivu vyhrál cenu. Výtvarný talent zřejmě zdědila po otci, je totiž dcerou známého ústeckého malíře Dana Richtera. Narodila se 25. 1. 1955 v Ústí n. L., kde až do 13ti let prožila dětství v úplné rodině. Maminka Marie Šalenová - Richterová (* 1926 - † 2003) byla profesorkou českého a anglického jazyka. Jako jedináček chodila Veronika pravidelně s rodiči do divadla (1x týdně), čímž propadla zálibě ve vážné hudbě. Otec se jí věnoval od samých počátků jejího malování a v rodině měla možnost poznávat řadu dalších umělců. Neměla sice ráda teorii, ale tvořila s nadšením. Do života jí ovšem vážně zasáhl rozvod rodičů (1968), i když je přesvědčena, že byl nutný. Gymnázium navštěvovala, dle vlastních slov - v hrozné a politicky nemožné době. Maturovala z češtiny, ruštiny, latiny a dějepisu v r. 1974 a k přijímacím zkouškám na vysokou školu nedošlo z důvodů zdravotních. Pokoušela se tedy (jako nástavbu po maturitě) o jazykovou školu, studium ale nedokončila. Plně se věnovala malování, účastnila se řady výstav a na jedné z nich se i seznámila s budoucím mužem, Vladimírem Korčákem. Stalo se tak v r. 1979 a již r. 1981 se provdala, manželství ovšem trvalo krátce. Po nějakém čase se spolu s matkou vrací do Ústí a kupují si domek v Trmicích, kde si pro životní zálibu a vlastně hlavní aktivitu zařizuje ateliér. Malbě se věnuje systematicky a náměty čerpá v blízkém okolí. Vystavuje např. v Brně, na zámku v Duchcově, v zámecké galerii v Teplicích, v zámku v Trmicích aj. Je členku Unie výtvarných umělců Teplicka. Ze zdravotních důvodů nemohla pracovat, a tak se jí umění stalo osudovým. Doslova cituji: ‘malovat budu dál, nemohla bych bez toho existovat.’ Životní láska je při procházce jejím domem vidět na každém kroku. Jsou tu portréty otce, maminky, strýce, zpěvačky Ludmily Škorpilové, skautky p. Heleny Borské, p. učitele Šedy (učil ji na národní škole ve Všebořících) atd. Dalšími jsou různá zátiší i krajinky - hlavně České středohoří - pohledy na Střekov, Větruši, Hazmburk, Košťálov, Milešovku, Říp ap. Ateliér na mě působil úžasně, nechala ho upravit z bývalé konírny. Je prostorný a světlý. Na dlouhých stěnách vystavuje průběžně dle toho, jak obrazy vznikají. Skutečně krása! Taková osobní galerie. Nabízí se otázka: Kteří umělci jsou jí vzorem, kdo ji ovlivnil? Bez rozmýšlení uvedla např. B. Kubištu, nebo impresionisty, také V. v. Gogha aj. Řada děl tu teprve čeká na zarámováni. Jak se k umění dostala?Odpovídá, že se do něho přímo narodila, žila v něm a s ním. Otec učil lidi malovat, poznala spoustu osobností z výtvarného i hudebního prostředí, to vše v ní už zůstalo, vztah k otci pokračoval, i když jiným způsobem. Je zvláštní umělkyní, vytvořila si naprosto jedinečný styl. Má své obdivovatele a pro kumšt dokáže obětovat mnoho. Žije skromně a má velmi ráda zvířata. Ujímá se opuštěných koček a psů - nacházejí u ní domov. Umění se jí stalo životním smyslem, což je možné poznat v každém jejím díle. Způsobuje radost sobě i ostatním. Přála bych si, aby se jí dařilo a lidem, aby mohli její tvorbu poznávat.
Mgr. Marie Peterková
Ve vyprávění o působení úspěšných a zajímavých žen v našem městě budu nyní pokračovat přiblížením příběhu významné umělkyně, která zde žije i tvoří a možná o tom málokdo ví. Při setkání s paní Veronikou Korčákovou jsem byla jejími obrazy fascinována. Jsou krásné a kouzelně barevné. Zpodobňuje v nich, co má ráda a co obdivuje. Jak sama říká - začala jen tak z radosti a velmi brzy se dostavil úspěch. První pokus nanesený na čtvrtku vodovými barvami, si dobře pamatuje. Malíř Jan Smetana jej poslal na výstavu a k jejímu údivu vyhrál cenu. Výtvarný talent zřejmě zdědila po otci, je totiž dcerou známého ústeckého malíře Dana Richtera. Narodila se 25. 1. 1955 v Ústí n. L., kde až do 13ti let prožila dětství v úplné rodině. Maminka Marie Šalenová - Richterová (* 1926 - † 2003) byla profesorkou českého a anglického jazyka. Jako jedináček chodila Veronika pravidelně s rodiči do divadla (1x týdně), čímž propadla zálibě ve vážné hudbě. Otec se jí věnoval od samých počátků jejího malování a v rodině měla možnost poznávat řadu dalších umělců. Neměla sice ráda teorii, ale tvořila s nadšením. Do života jí ovšem vážně zasáhl rozvod rodičů (1968), i když je přesvědčena, že byl nutný. Gymnázium navštěvovala, dle vlastních slov - v hrozné a politicky nemožné době. Maturovala z češtiny, ruštiny, latiny a dějepisu v r. 1974 a k přijímacím zkouškám na vysokou školu nedošlo z důvodů zdravotních. Pokoušela se tedy (jako nástavbu po maturitě) o jazykovou školu, studium ale nedokončila. Plně se věnovala malování, účastnila se řady výstav a na jedné z nich se i seznámila s budoucím mužem, Vladimírem Korčákem. Stalo se tak v r. 1979 a již r. 1981 se provdala, manželství ovšem trvalo krátce. Po nějakém čase se spolu s matkou vrací do Ústí a kupují si domek v Trmicích, kde si pro životní zálibu a vlastně hlavní aktivitu zařizuje ateliér. Malbě se věnuje systematicky a náměty čerpá v blízkém okolí. Vystavuje např. v Brně, na zámku v Duchcově, v zámecké galerii v Teplicích, v zámku v Trmicích aj. Je členku Unie výtvarných umělců Teplicka. Ze 
zdravotních důvodů nemohla pracovat, a tak se jí umění stalo osudovým. Doslova cituji: ‘malovat budu dál, nemohla bych bez toho existovat.’ Životní láska je při procházce jejím domem vidět na každém kroku. Jsou tu portréty otce, maminky, strýce, zpěvačky Ludmily Škorpilové, skautky p. Heleny Borské, p. učitele Šedy (učil ji na národní škole ve Všebořících) atd. Dalšími jsou různá zátiší i krajinky - hlavně České středohoří - pohledy na Střekov, Větruši, Hazmburk, Košťálov, Milešovku, Říp ap. Ateliér na mě působil úžasně, nechala ho upravit z bývalé konírny. Je prostorný a světlý. Na dlouhých stěnách vystavuje průběžně dle toho, jak obrazy vznikají. Skutečně krása! Taková osobní galerie. Nabízí se otázka: Kteří umělci jsou jí vzorem, kdo ji ovlivnil? Bez rozmýšlení uvedla např. B. Kubištu, nebo impresionisty, také V. v. Gogha aj. Řada děl tu teprve čeká na zarámováni. Jak se k umění dostala? 
Odpovídá, že se do něho přímo narodila, žila v něm a s ním. Otec učil lidi malovat, poznala spoustu osobností z výtvarného i hudebního prostředí, to vše v ní už zůstalo, vztah k otci pokračoval, i když jiným způsobem. Je zvláštní umělkyní, vytvořila si naprosto jedinečný styl. Má své obdivovatele a pro kumšt dokáže obětovat mnoho. Žije skromně a má velmi ráda zvířata. Ujímá se opuštěných koček a psů - nacházejí u ní domov. Umění se jí stalo životním smyslem, což je možné poznat v každém jejím díle. Způsobuje radost sobě i ostatním. Přála bych si, aby se jí dařilo a lidem, aby mohli její tvorbu poznávat. 
