u SLOUČENÍ DIVADEL - STARONOVÁ KOŠILE - Před 15ti lety - v době, kdy si lidi ještě naslouchali, se obě divadla rozloučila. Hlavním důvodem bylo zjištění, že jsou to tělesa svou podstatou a zaměřením neslučitelná, a že jejich společné manželství by zdržovalo oba. Navíc, že jejich ‘spojení’ je pouhý pozůstatek komunistického spojování a spojování a spojování, ‘štóby vsjo’ bylo pěkně pod jedním dohledem. (Ušetřilo se tak za ideové tajemníky, kterých bylo tehdy všude dost, ale byli tenkrát nalezlí jen do jedný partaje). Tak už je to tu zase. Ale chytřeji. Po Klausovsku. Pragmaticky. Ekonomicky! To bude super. Bylo by!!! Kdyby záměr nebyl uspěchaný, netransparentní, nekoncepční a kdyby respektoval značky obou divadel. Sloučením přijde Činoherák (www.cinoherak.cz) o 15 let svý práce pro lidi tohohle města i pro město samotné, protože si nedovedu dost dobře představit, že vzniklý novotvar se bude jmenovat Činoherní studio. A jeho střediskovou scénou bude Divadlo opery a baletu? Takto lidi s mandátem na pouhé 4 roky (což je mnohem míň než 15 let práce divadla!!) hodlají buď pro nedostatek financí anebo - a to spíš - nedostatek politické vůle, zajít do kosmetického salonku ekonomických tlaků a ještě z toho chtějí vytřískat politický kapitál prozíravých otců města.... Ale učme se pomalu pravidlu presumpce neviny. Bude se nám to hodit do nejbližších časů. Věřme jim. Záměr to není špatný. Tedy - možná je v pořádku. Tento krok by ale musel být transparentní. Město však dosud veřejně nepřiznalo, kolik je do kultury ochotno investovat. Proč? Třeba proto, že by se objevily otázky, zda se na správná střediska investuje správný balík. Říkám třeba, důkazní břemeno je na těch, kdo rozpočet schvalují a kdo tuto informaci tají. Je až zarážející, jak tiše skoro neslyšitelně plyne tok informací o financování třetí městské organizace - Kulturního střediska. Proč nesloučit všechny tři? To by se taky ušetřilo!! Odpověď, že pan Dostál bude mít teď dost jiné práce, není relevantní - svědčí spíš buď o jeho neúměrném přetěžování anebo (pozor na presumpci neviny) o jeho manažerské neschopnosti. Každopádně ale nesvědčí o nedostatcích Činoheráku. Musel by být koncepční. Už proto, že slučování je na pořadu dne zhruba každých 5 let po odluce. Pod pojmem koncepční si představuji přípravu skutečného pokud možno funkčního modelu nové spojeniny, který doposud neexistuje. A přesto už rada města (tedy rada neprozíravá, vědomá si pouze finančních potíží) s novotvarem souhlasí. To koncepční není. Kdysi se v bajkách stávalo, že si králové vyměnili království. Co takhle otevřít informace o hospodaření budoucích středisek oběma úřadujícím ředitelům a požadovat první návrh řešení od nich? Jenomže to by zabralo nějaký čas a také - a to se začínáme točit v kruhu - město by muselo ‘odtajnit’ částku, kterou chce svým občanům na kulturu v tomto městě poskytnout. Musel by být daleko zodpovědnější k tomu, z čeho žijeme my všichni - tedy i zastupitelé a z čeho vzniká i valná část příjmů města. Totiž z práce lidí. Zašumlovat 15 let a vlastně 35 let existence souboru, který městu rozhodně udělal méně ostudy a více reklamy, do jakéhosi vágního slibu, že značka bude zachována je nesmírně nezodpovědné. Budiž, přinese-li to nějaké řešení do budoucna, oželme značku. Jde především o nabídku kultury, svobodné, ale také pokud možno kvalitní. Soubor si je vědom, že občan města, ve kterém žijem a vlastně i tvoříme, má svobodnu volbu své kultury, svého sportu, svých zájmových aktivit a svého zpestření života. A jistě nakonec - nebude-li jiného zbytí - značně uvažovat o ztrátě své značky. Ale teprve tehdy, až budeme znát, že všechny cesty, jak udržet Ústí n. L. v kategorii měst, která se mohou pochlubit dvěma zdravými a tvůrčími divadly, selhaly. A pak by měl rozhodnout občan a divák. Nikoli rada města, která se doposud neměla možnost opřít o podklady, které by blíže specifikovaly, co vlastně schvalujeme. Achab Haidler (achab@cinoherak.cz)
u TO BYL MEJDAN V CIRCUSE V PÁTEK 11. LEDNA! Křtila se kniha - dítě ÚKP ’98 ‘Ústečané nejen v datech (1)’. Čili na stočtrnácti stranách almanach stojedenašedesáti velikánů Ústí nad Labem a jeho kraje. Editoři - Fred, Emilio, Mgr. Jarobal a Mgr. Peterková. Ale o knize jinde. Třeba v úvodníku. Teď o tom mejdanu. Koncepce byla - nejdřív něco popít, pak moderátorský úvod, pár dramatických skečů, mezitím něco popít, zase show moderátorů, znovu umění, popojedem s popitím, moderátorské finále, volná zábava s popíjením a po přestávce jamík Jirky Pletánka a jeho příležitostné skupiny, přičemž bylo vhodné popít… Většina bodů byla splněna. Skeče žáků základní umělecké školy Evy Randové byly vtipné a vymyšlené, u Václava Formánka, již absolventajmenovaného ústavu, mě navíc zaujala schopnost vychrlit takovým fofrem nejmíň 5timinutovou haldu textu bez jedinýho ‘koko’. Moderátory byli Jára Balvín a jogín Jogi Moksanand - typickej Pražák. Dojem? - Připadalo mi to, jako kdyby si tam Jára vzal třeba Háska. Nebo i hůř. Ale třeba to byl záměr. Mluvili (hlavně jogín) hezky, ale dlouho. Došlo samozřejmě i na křest a následnou dražbu pocákané knížky, jejíž cena, jestli jsem dával pozor a dobře si to pamatuju, dolezla - ke konci po 1 koruně - někam k 350 Kč. Nebo to bylo víc? Jazzík, který se pak rozpoutal, byl příjemnej, uvolňovací pro nasávání… a tak první a poslední, všeprolínající bod programu měl dobrou kulisu. Nejvíc se mi líbil saxofonista. No a když jsme všichni se všema poplkali a pobratřili se (někteří taky potkali kamarády, s nimiž se viděli naposled v r. 1996 u móře v Bulharsku), vydal se konkrétně náš teplickej výsadek zpátky. Jenže to máte 16 km a to člověku vyprahne… takže dotočná byla nakonec ve Skaláku (foto na: prehledy.multiply.com). Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
u ERICH VON DÄNIKEN V ÚSTÍ N. L. - Zakladatel tzv.spekulativní archeologie (* 14. 4. 1935 Zofingen, kanton Aargau, Švýcarsko) navštívil ve čtvrtek 11. října v rámci svého turné Ústí n. L. Osobní setkání s proslulým autorem literatury faktu má na svědomí pan šéfredaktor, který mě téhož dne vyslal na tiskovou konferenci do ústecké knihovny. Jako by věděl, že mi tím umožnil téměř se dotknout snu. V jistých časech jsem totiž vkládal do své malé pubertální knihovny Dänikenovy knihy mezi Foglarovky. Tiskovka probíhala dost netradičně, jelikož se konala v kanceláři pana ředitele. U jednoho stolu nás sedělo 6 - pan spisovatel, jeho překladatelka 3 novináři a já, zírající na příval otázek profesionálních kolegů. Měl jsem totiž připravenu jenom jednu, na kterou jsem se zmohl asi po čtvrthodině. Klobouk: Znáte knihu Vzpomínky na minulost od Klause Aschenbrennera, která vyvrací některé vaše teorie ze Vzpomínek na budoucnost? Däniken: Neznám, o co se jedná? Klobouk: Narazil na stopy vyspělé kultury, podle něj před desítkami tisíc let vytvořila na Zemi dosud neznámá kultura technicky vyspělou říši, která z neznámých příčin zanikla a tvrdí, že první pozemskou kulturu nevytvořili návštěvníci z vesmíru, ale lidé! Däniken: Možné to je, ale moje teorie se opírá o to, jakým způsobem vyspělá civilizace před těmi mnoha lety vznikla a já mám důkazy o tom, že v úplném začátku tato kultura prostě nemohla vzniknout z pozemských možností. Další otázky jsem připraveny neměl, tudíž jsem se uchýlil k improvizaci... Klobouk: Chystáte nějaké nové dokumentární filmy na způsob Vzpomínek na budoucnost nebo Poselství bohů? Däniken: Natáčím s německou společností SAT 1 sedmidílný seriál dokumentů na způsob těchto filmů a mimochodem se v Hollywoodu natáčí další díl Indiana Jonese, který nese název ‘Vozy bohů’ a je mými výzkumy inspirován. Ovšem bez mého svolení, ale tomu se nedivím, oni se mě ani nezeptali. Námět na jejich slavný seriál a film ‘Hvězdná brána’ mi byl víceméně také ukraden. S tím nic neudělám a ani nechci. Klobouk: Máte zprávy o tom, jak pokračují výzkumy v Nazce? (náhorní planina v Peru, kde se nacházejí kilometry dlouhé tratě, připomínající startovací dráhy) Däniken: V Nazce partička rádoby archeologů kope a kope zkoumají různé kosti, hadry a kameny a podobné hlouposti, a na to, co se tam opravdu zkoumat má, kašlou. Sháním potřebné finance a tým, až vše dám dohromady, vypravím se tam. Chystám se na úplně jiný výzkum. Mám hodně odpůrců, proto to nebude lehké. Klobouk: Proč myslíte, že máte tolik odpůrců, když je ve vašich knihách víc než dost důkazů? Däniken: Na tuto otázku existuje víc odpovědí. Otřel jsem se o spoustu ožehavých témat a hlavně náboženství. Možná se někdo bojí, že by se kvůli mně musela přepsat bible. (smích) Klobouk: Takže je hlavním důvodem všech pochybovačů strach? Däniken: Zřejmě ano. Ale nemám jenom odpůrce. Kolega astrofyzik, profesor John D. Barrow z Cambridge říká. ‘Možná jsou vyspělé formy vesmírného života tak nepatrné, že našimi astronomickými měřícími přístroji být objeveny nemohou. Možná jsou blíže, než si myslíme!’ Na jednu otázku, která mě také napadla, jsem se zeptat neodvážil. Jestli tedy byl ten Ježíš mimozemšťan nebo ne?! Další jsem neměl a všechno ostatní, co se na asi hodinové tiskovce probralo, by se mělo objevit v ‘tiskovinách’ jiných (doufám). Jenom si vzpomínám, že mu jakýsi novinář do rozhlasového pořadu položil dotaz, který mě zaujal. Co by se stalo, kdyby měl ze ‘Vzpomínek na budoucnost’ vymazat ‘fakta’, o kterých už není stoprocentně přesvědčen. pan Däniken se smíchem odpověděl: Kniha by musela skoro přestat existovat, stala by se z ní totiž velice útlá brožura. Na závěr mě napadlo moto, které otevírá publikaci Ericha von Dänikena Strategie bohů: ‘Není třeba obávat se těch, kteří mají jiný názor, nýbrž těch, kteří mají jiný názor, ale jsou zbabělí ho vyslovit.’ (Napoleon I.) Pan Klobouk (kl.hausler@seznam.cz)
u FRED’s NAROZKY - 15/1/08 - CIRCUS - ...ro(c)k s punkem se sešel a šéFREDaktor PŘEHLEDŮ (web.usti-nl.cz/nup) voslavil svojí eXistenci v provařenym ústeckym podniku CIRCUS (www.circus.cz). Vlezný bylo 52 voČZí, nebo s dárkem pro Freda zadax a taxe to všechno pjonkně poplatilo a z prezentů se sešlo např. toto: luxusní ‘bass-boos’ bedýnky Logitech (díky radní-rockerce ZUZCE KAILOVÝ!), šampiko vod KVASNI (www.festivalkult.cz), láhev dobrýho alkáče vod ŽÍŽI a jeho kámošky ZDENIČKY, stejně jako vod KOŘISe (www.bantha.cz), vobrázek z dílny akademika PAVLA BERGRA (galerie-bergr.com), který vyslal brejlatější ze svých dvou dcer, WERCHU (gracia!), legendární zamašlovanou kazetovou nahrávky Fredovo formace mu předal jeho ex soundengineer HONZA ‘KUŘE’ VESELÝ, další dary si ňáko nevybavuju - každopádně kapelky NO SYMPATHY, ČISTÍRNA a KLUCI Z ÚSTÍ (mongrel Tryskáčů, Lehkosti bytí a Brajglu) mu věnovaly asi každej svůj song... takyž netušim, kdy naposled (esli vůbec) si ‘MILÁNEK’ (jak řiká ROMANKA) zabušil se svojí základnou ROSE MEANS ROSE přesně v den svejch ‘heppy birthdej’, ale v úterý se mu to stalo... ...do hub přítomných kamarádů a známých pak místo dortu dolítly pečený a různě grilovaný KUŘATA od p. VACÍKA z RESTAURACE STODOLA na S. Terase (www.ukazatel.cz/stodola), na báru teklo pívo proudem a-tak: za ro(c)k zaSe sejdem..? Díky všem!!! Foto-report dívej na: prehledy.multiply.com!Emilio (emiliod.multiply.com)
u SILVESTR V TEPLICKÉM JAZZCLUBU (www.jazzteplice.cz) odvíjelť se vskutku rozverně. K poslechu, pohledu i tanci hrála kapela LUXUS, kromě kytaristy Ondry Dědiče, šedé to eminence teplické hudební scény, se pyšnící 2 pěveckými protagonisty - bývalým přehleďáckým odborníkem na sexuální otázky Zdeňkem Rusínem a již léta mnou sledovanou suverénní zpěvačkou Ájou Hackerovou - taky už prolezla kdejakou skupinu. Repertoár byl předem dán - to nejhorší ze 70. a 80. let. Snad chyběly akorát ty ‘holky ze školky’ - Zdeněk říká, že to už by asi i na něj bylo moc. A kromě toho nemá rád Davida. On byl ZDDR vždycky uznalej a sympatickej člověk. Snad bych měl ještě říct, že brilantní vokální projev Hackerové mile kontrastoval s humpoláckým Rusínovým, oděvní modely, zejména její, byly přinejmenším to, čemu Jiří Černý říká ‘pumprdentní’… a že líp kapele jde to dělání si prdele z kýčů, než když zabrousí (až úplně nakonec, asi za odměnu, že jsme všechen ten škvár vydrželi) do vod tak kvalitních, jako jsou ‘Muchomůrky bílé ’, ‘Špinavý záda ’, ‘I’m Waiting For The Man ’ nebo ‘Venus InFurs ’. Tady to přece jen ty koule nebyly. Ale na druhý straně - bylo už taky dlouho po půlnoci… a po Silvestru… tak kdo by se divil, že už to tak nešlapalo. Bylo by ale dobrý, kdyby Luxus šlapal hlavně v nadcházejícím roce. A samozřejmě JAZZclub. Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
u 14.1. 08 AŽ 20.1.08 ANEB TÝDEN PLNÝ OSLAV S KAPELAMI - Myslím, že tak nějak nevtipně, až bych řekl suše, by se dal nazvat týden ohraničený daty 14. 1. (po) až 20.1. 08 (po). Už v úterý 15. 1. se v ústeckém Circuse strhla oslava narozenin pána, který mi byl v mých raných pubertálních letech bubenickým vzorem a jenž se stal mým, troufám si říci, kamarádem. Ano, kdo hádal, že to je šéFREDaktor, hádal správně. A nutno dodat, že se na něho přišlo napít spousta dobrých lidí. Za kapely jmenovitě zbytek jeho a jeho milé Romany - Rose Means Rose, Hřebíkův kvartet zvaný No Sympathy, který celý večer parádně rozjel, nebo dnes již legendární Čistírna, kterou já slyšel poprvé (stydím se), ale udělala na mě veliký dojem a na závěr, jako třešnička na dort performance Blinkr182, složená specielně pro tuto příležitost z několika jednotlivých členů ‘mladých’ ústeckých kapel v čele se synem Jardou. Pilo se zdatně, hodovalo se zdatně hlavně kuřátka grilovaná, co do huby létala a kdo přišel a zaplatil vstupa, ví i kolik tomuto ztepilému bardovi vlastně je. Ani nestačili v circuse pořádně vyvětrat po čtvrteční vyvedené ska akci a už se v pátek 18. 1. slavilo znovu. Tentokráte hoši z Notor Bois (www.notorbois.wbs.cz), Pajda a Sharpik, na počest svých narozenin uspořádali malé mecheché, pro kamarády aj známé aj náhodné kolemjdoucí s označením ‘Žaludi do Boje’. Ódy na jejich věk pěly takové kapely, jako je metalová sestavička Underware se Sharpikem u basy, nejvyšší honorace z Libouchce, která se již několik let pyšní názvem Tma 80, jež hraje tvrdší punk, či kralupští zarytí punkáči a levičáci Družba, kteří syrovým punkem rozhýbali sál a nakonec, aby se to nepletlo a nebyl v tom nepořádek, vystoupil Brajgl, v čele tentokráte s kytaristou Kájou slavícím ten den čtvrtstoletí, jenž svou show celý tento veselý večírek zakončil. I zde se Circus poměrně slušně zaplnil. No a v sobotu 20.1. už se narozeninové veselí přesunulo do nedalekých Litoměřic, konkrétně do Hospody u letního kina, kde se odehrálo představení tentokráte pro legendární litoměřickou postavičku - Žížu (25*2 a kousek ;-D). Vybral skvělý podnik, kde se nekouří vevnitř, kde je příjemné prostředí, kde se dobře pije a kde je akurátní sál pro skvělé akce s dobrým zvukem a zvukařem. Kapely pohostil řízky, vynikající atmosférou a plno lidma. Ty se mu pak odvděčily v pořadí - Kombajn - stále se lepšící kapela se zajímavým zpěvem, Brajgl - prý veselá partička lidí a Urragan Andrew - známá to reage kapelka po celém šírém okolí... my sme z Ústí, vy ste hustý... I zde se mihla spousta lidí, tipl bych, že stejně jako na předchozích 2 akcích dohromady. Zkrátka týden jak měl být. Takže vše nejlepší pánové! A pokud i někdo z vás slavil narozeniny a cítí se snad dotčen, že jsem ho tu nejmenoval, vězte, že mohu vzkázat jen jedno. Vše nejlepší i Vám... (fotky z některejch akcí na: prehledy.multiply.com). Johny Mistr (johny.mistr@seznam.cz)
u UŽ JSME DOMA V ULITĚ - V měsíci prosinci, přesněji v pátek 14. 12. 07 zavítala do Ústí n. L. známá kapelka Už jsme doma (dále jen UJD). Celá paráda se konala v ústeckém klubíku Ulita (www.ulita.info). Na místo činu přicházím tak kolem půl osmé a samozřejmě se ani neschylovalo k náznaku začátku. Nevadí. Po pár pivech a několika her fotbálku (v Ulitě si můžete vybrat snad ze 4 stolů) se najednou na pódiu vyloupli první hudebníci. Jednalo se o předkapelu, jenž nese název PRVNÍ HOŘE. Hudba, kterou chlapci předváděli, bych si dovolil označit za velice slušný alternativní nářez. Jestli měli v plánu diváka zaujmout, tak si myslím, že se jim to více než dobře podařilo. Téměř všichni posluchači (cca 60 lidí) byli s předvedeným představením spokojeni (alespoň podle mě). Když už jsem se zmínil o počtu zúčastněných, musím přiznat, že akce v porovnání se dnem předchozím, byla diváckým propadákem (ve čtvrtek 13. 12. 07 tu zahráli ústečtí UDG a klub byl beznadějně přeplněný, skoro až k prasknutí). Po velice dobrém výkonu předkapely, nastoupily očekávané hvězdy - UJD. Co ke koncertu napsat? No bylo to fajn, co bych vám měl jiného vykládat. Alternativní písně prokládané punkovými fláky, sou parádní. Jediná věc, kterou bych vytkl, je to, že mi přišli poněkud méně živí a méně energičtí, než jinde, kde jsem je měl možnost vidět, ale možná mi to jen tak přišlo. Sečteno a 2krát podtrženo (jak mě to pořád nutili dělat na gymplu): po hudební stránce nemělo představení ani jedinou chybičku, zvuk v rámci možností (v Ulitě je prostor řešen do čtverce, a to je v tomto ohledu takřka vždy katastrofa), lidí tak akorát - ani málo, ani hodně (alespoň nikdo dlouho nestál frontu na pívo:-) Proto uděluji známku 1-. Mějte se všichni fajn a zas někdy na koncertech, nebo třeba na nohejbálku nashledanou. Vykoukles (jara.usti@centrum.cz)
u KONCERT LENKY DUSILOVÉ a její skupiny v JAZZclubu (www.jazzteplice.cz) v úterý 1. I. 08, pro nemoc přeložený z prosince, byl zase v jiném tónu, než minule. Nechci říct ‘než obvykle’, protože obvyklé u nich je, že je to pokaždý jinak. Tentokrát chyběla klávesistka Beata Hlavenková, takže šlo výhradně o kytarovou záležitost. Ne, že by to vadilo. Vokální a kytarové výboje, místy zjevně improvizované, byly strhující natolik, že i soudní patolog, sedící vedle mě, jehož většinou hudba TOLIK nebere, pískal na prsty, dupal a řval. Já na prsty neumím, tak jsem o to víc řval a oddělal jsem si hlas asi na 3 dny. Dusilová ‘dělá’ celej tenhle podnik konceptuálně a kytarista Peter Binder manuálně. Jeho k Hendrixově přízraku vzhlížející hra vyvolala několikrát ovace na otevřené scéně, teda myslím ‘uvnitř’ skladeb. Techniku hry má různorodou, od glissand přes vybrnkávačky a riffové šlehy až po ‘bubenické’ údery do strun. A nejvíc jsem čuměl, když dali ‘Tělo ’ z první desky z r. 2000. Prý ho nehráli půl roku. A já myslím, že takhle dynamicky asi nikdy… Byli bychom udrželi pozornost, i kdyby hráli 2krát tak dlouho. Dusilová se džunglí showbusinessu prosekává vlastními zbraněmi, nijak závratnou rychlostí, ale zato furt rovně. Znovu musím utrousit v mírné obměně něco jako minule: je to pokaždý jiný a čím dál lepší. Navíc sexteriérový design Lenky nemá u nás variantu. A všechny Langošky, Vlastíky, Zbyňky, neřkuli Vaňky se pro mě můžou hodit parybám. Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
lidi ještě naslouchali, se obě divadla rozloučila. Hlavním důvodem bylo zjištění, že jsou to tělesa svou podstatou a zaměřením neslučitelná, a že jejich společné manželství by zdržovalo oba. Navíc, že jejich ‘spojení’ je pouhý pozůstatek komunistického spojování a spojování a spojování, ‘štóby vsjo’ bylo pěkně pod jedním dohledem. (Ušetřilo se tak za ideové tajemníky, kterých bylo tehdy všude dost, ale byli tenkrát nalezlí jen do jedný partaje). Tak už je to tu zase. Ale chytřeji. Po Klausovsku. Pragmaticky. Ekonomicky! To bude super. Bylo by!!! Kdyby záměr nebyl uspěchaný, netransparentní, nekoncepční a kdyby respektoval značky obou divadel. Sloučením přijde Činoherák (www.cinoherak.cz) o 15 let svý práce pro lidi tohohle města i pro město samotné, protože si nedovedu dost dobře představit, že vzniklý novotvar se bude jmenovat Činoherní studio. A jeho střediskovou scénou bude Divadlo opery a baletu? Takto lidi s mandátem na pouhé 4 roky (což je mnohem míň než 15 let práce divadla!!) hodlají buď pro nedostatek financí anebo - a to spíš - nedostatek politické vůle, zajít do kosmetického salonku ekonomických tlaků a ještě z toho chtějí vytřískat politický kapitál prozíravých otců města.... Ale učme se pomalu pravidlu presumpce neviny. Bude se nám to hodit do nejbližších časů. Věřme jim. Záměr to není špatný. Tedy - možná je v pořádku. Tento krok by ale musel být transparentní. Město však dosud veřejně nepřiznalo, kolik je do kultury ochotno investovat. Proč? Třeba proto, že by se objevily otázky, zda se na správná střediska investuje správný balík. Říkám třeba, důkazní břemeno je na těch, kdo rozpočet schvalují a kdo tuto informaci tají. Je až zarážející, jak tiše skoro neslyšitelně plyne tok informací o financování třetí městské organizace - Kulturního střediska. Proč nesloučit všechny tři? To by se taky ušetřilo!! Odpověď, že pan Dostál bude mít teď dost jiné práce, není relevantní - svědčí spíš buď o jeho neúměrném přetěžování anebo (pozor na presumpci neviny) o jeho manažerské neschopnosti. Každopádně ale nesvědčí o nedostatcích Činoheráku. Musel by být koncepční. Už proto, že slučování je na pořadu dne zhruba každých 5 let po odluce. Pod pojmem koncepční si představuji přípravu skutečného pokud možno funkčního modelu nové spojeniny, který doposud neexistuje. A přesto už rada města (tedy rada neprozíravá, vědomá si pouze finančních potíží) s novotvarem souhlasí. To koncepční není. Kdysi se v bajkách stávalo, že si králové vyměnili království. Co takhle otevřít informace o hospodaření budoucích středisek oběma úřadujícím ředitelům a požadovat první návrh řešení od nich? Jenomže to by zabralo nějaký čas a také - a to se začínáme točit v kruhu - město by muselo ‘odtajnit’ částku, kterou chce svým občanům na kulturu v tomto městě poskytnout. Musel by být daleko zodpovědnější k tomu, z čeho žijeme my všichni - tedy i zastupitelé a z čeho vzniká i valná část příjmů města. Totiž z práce lidí. Zašumlovat 15 let a vlastně 35 let existence souboru, který městu rozhodně udělal méně ostudy a více reklamy, do jakéhosi vágního slibu, že značka bude zachována je nesmírně nezodpovědné. Budiž, přinese-li to nějaké řešení do budoucna, oželme značku. Jde především o nabídku kultury, svobodné, ale také pokud možno kvalitní. Soubor si je vědom, že občan města, ve kterém žijem a vlastně i tvoříme, má svobodnu volbu své kultury, svého sportu, svých zájmových aktivit a svého zpestření života. A jistě nakonec - nebude-li jiného zbytí - značně uvažovat o ztrátě své značky. Ale teprve tehdy, až budeme znát, že všechny cesty, jak udržet Ústí n. L. v kategorii měst, která se mohou pochlubit dvěma zdravými a tvůrčími divadly, selhaly. A pak by měl rozhodnout občan a divák. Nikoli rada města, která se doposud neměla možnost opřít o podklady, které by blíže specifikovaly, co vlastně schvalujeme. Achab Haidler (achab@cinoherak.cz)
u TO BYL MEJDAN V CIRCUSE V PÁTEK 11. LEDNA! Křtila se kniha - dítě ÚKP ’98 ‘Ústečané nejen v datech (1)’. Čili na stočtrnácti stranách almanach stojedenašedesáti velikánů Ústí nad Labem a jeho kraje. Editoři - Fred, Emilio, Mgr. Jarobal a Mgr. Peterková. Ale o knize jinde. Třeba v úvodníku. Teď o tom mejdanu. Koncepce byla - nejdřív něco popít, pak moderátorský úvod, pár dramatických skečů, mezitím něco popít, zase show moderátorů, znovu umění, popojedem s popitím, moderátorské finále, volná zábava s popíjením a po přestávce jamík Jirky Pletánka a jeho příležitostné skupiny, přičemž bylo vhodné popít… Většina bodů byla splněna. Skeče žáků základní umělecké školy Evy Randové byly vtipné a vymyšlené, u Václava Formánka, již absolventajmenovaného ústavu, mě navíc zaujala schopnost vychrlit takovým fofrem nejmíň 5timinutovou haldu textu bez jedinýho ‘koko’. Moderátory byli Jára Balvín a 
jogín Jogi Moksanand - typickej Pražák. Dojem? - Připadalo mi to, jako kdyby si tam Jára vzal třeba Háska. Nebo i hůř. Ale třeba to byl záměr. Mluvili (hlavně jogín) hezky, ale dlouho. Došlo samozřejmě i na křest a následnou dražbu pocákané knížky, jejíž cena, jestli jsem dával pozor a dobře si to pamatuju, dolezla - ke konci po 1 koruně - někam k 350 Kč. Nebo to bylo víc? Jazzík, který se pak rozpoutal, byl příjemnej, uvolňovací pro nasávání… a tak první a poslední, všeprolínající bod programu měl dobrou kulisu. Nejvíc se mi líbil saxofonista. No a když jsme všichni se všema poplkali a pobratřili se (někteří taky potkali kamarády, s nimiž se viděli naposled v r. 1996 u móře v Bulharsku), vydal se konkrétně náš teplickej výsadek zpátky. Jenže to máte 16 km a to člověku vyprahne… takže dotočná byla nakonec ve Skaláku (foto na: prehledy.multiply.com). Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
14. 4. 1935 Zofingen, kanton Aargau, Švýcarsko) navštívil ve čtvrtek 11. října v rámci svého turné Ústí n. L. Osobní setkání s proslulým autorem literatury faktu má na svědomí pan šéfredaktor, který mě téhož dne vyslal na tiskovou konferenci do ústecké knihovny. Jako by věděl, že mi tím umožnil téměř se dotknout snu. V jistých časech jsem totiž vkládal do své malé pubertální knihovny Dänikenovy knihy mezi Foglarovky. Tiskovka probíhala dost netradičně, jelikož se konala v kanceláři pana ředitele. U jednoho stolu nás sedělo 6 - pan spisovatel, jeho překladatelka 3 novináři a já, zírající na příval otázek profesionálních kolegů. Měl jsem totiž připravenu jenom jednu, na kterou jsem se zmohl asi po čtvrthodině. Klobouk: 
Znáte knihu Vzpomínky na minulost od Klause Aschenbrennera, která vyvrací některé vaše teorie ze Vzpomínek na budoucnost? Däniken: Neznám, o co se jedná? Klobouk: Narazil na stopy vyspělé kultury, podle něj před desítkami tisíc let vytvořila na Zemi dosud neznámá kultura technicky vyspělou říši, která z neznámých příčin zanikla a tvrdí, že první pozemskou kulturu nevytvořili návštěvníci z vesmíru, ale lidé! Däniken: Možné to je, ale moje teorie se opírá o to, jakým způsobem vyspělá civilizace před těmi mnoha lety vznikla a já mám důkazy o tom, že v úplném začátku tato kultura prostě nemohla vzniknout z pozemských možností. Další otázky jsem připraveny neměl, tudíž jsem se uchýlil k improvizaci... Klobouk: Chystáte nějaké nové dokumentární filmy na způsob Vzpomínek na budoucnost nebo Poselství bohů? Däniken: Natáčím s německou společností SAT 1 sedmidílný seriál dokumentů na způsob těchto filmů a mimochodem se v Hollywoodu natáčí další díl 
Indiana Jonese, který nese název ‘Vozy bohů’ a je mými výzkumy inspirován. Ovšem bez mého svolení, ale tomu se nedivím, oni se mě ani nezeptali. Námět na jejich slavný seriál a film ‘Hvězdná brána’ mi byl víceméně také ukraden. S tím nic neudělám a ani nechci. Klobouk: Máte zprávy o tom, jak pokračují výzkumy v Nazce? (náhorní planina v Peru, kde se nacházejí kilometry dlouhé tratě, připomínající startovací dráhy) Däniken: V Nazce partička rádoby archeologů kope a kope zkoumají různé kosti, hadry a kameny a podobné hlouposti, a na to, co se tam opravdu zkoumat má, kašlou. Sháním potřebné finance a tým, až vše dám dohromady, vypravím se tam. Chystám se na úplně jiný výzkum. Mám hodně odpůrců, proto to nebude lehké. Klobouk: Proč myslíte, že máte tolik odpůrců, když je ve vašich knihách víc než dost důkazů? Däniken: Na tuto otázku existuje víc odpovědí. Otřel jsem se o spoustu ožehavých témat a hlavně náboženství. Možná se někdo bojí, že by se kvůli mně musela přepsat bible. (smích) Klobouk: Takže je hlavním důvodem všech pochybovačů strach? Däniken: Zřejmě ano. Ale nemám jenom odpůrce. Kolega astrofyzik, profesor John D. Barrow z Cambridge říká. ‘Možná jsou vyspělé formy vesmírného života tak nepatrné, že našimi astronomickými měřícími přístroji být objeveny nemohou. Možná jsou blíže, než si myslíme!’ Na jednu otázku, která mě také napadla, jsem se zeptat neodvážil. Jestli tedy byl ten Ježíš mimozemšťan nebo ne?! Další jsem neměl a všechno ostatní, co se na asi hodinové tiskovce probralo, by se mělo objevit v ‘tiskovinách’ jiných (doufám). Jenom si vzpomínám, že mu jakýsi novinář do rozhlasového pořadu položil dotaz, který mě zaujal. Co by se stalo, kdyby měl ze ‘Vzpomínek na budoucnost’ vymazat ‘fakta’, o kterých už není stoprocentně přesvědčen. pan Däniken se smíchem odpověděl: Kniha by musela skoro přestat existovat, stala by se z ní totiž velice útlá brožura. Na závěr mě napadlo moto, které otevírá publikaci Ericha von Dänikena Strategie bohů: ‘Není třeba obávat se těch, kteří mají jiný názor, nýbrž těch, kteří mají jiný názor, ale jsou zbabělí ho vyslovit.’ (Napoleon I.) Pan Klobouk (kl.hausler@seznam.cz)
šéFREDaktor PŘEHLEDŮ (web.usti-nl.cz/nup) voslavil svojí eXistenci v provařenym ústeckym podniku CIRCUS (www.circus.cz). Vlezný bylo 52 voČZí, nebo s dárkem pro Freda zadax a taxe to všechno pjonkně poplatilo a z prezentů se sešlo např. toto: luxusní ‘bass-boos’ bedýnky Logitech (díky radní-rockerce ZUZCE KAILOVÝ!), šampiko vod KVASNI (www.festivalkult.cz), láhev dobrýho alkáče vod ŽÍŽI a jeho kámošky ZDENIČKY, stejně jako vod KOŘISe (www.bantha.cz), vobrázek z dílny akademika PAVLA BERGRA (galerie-bergr.com), který vyslal brejlatější ze svých dvou dcer, WERCHU (gracia!), legendární zamašlovanou kazetovou nahrávky Fredovo formace mu předal jeho ex soundengineer HONZA ‘KUŘE’ VESELÝ, další dary si ňáko nevybavuju - každopádně kapelky NO 
SYMPATHY, ČISTÍRNA a KLUCI Z ÚSTÍ (mongrel Tryskáčů, Lehkosti bytí a Brajglu) mu věnovaly asi každej svůj song... takyž netušim, kdy naposled (esli vůbec) si ‘MILÁNEK’ (jak řiká ROMANKA) zabušil se svojí základnou ROSE MEANS ROSE přesně v den svejch ‘heppy birthdej’, ale v úterý se mu to stalo... ...do hub přítomných kamarádů a známých pak místo dortu dolítly pečený a různě grilovaný KUŘATA od p. VACÍKA z RESTAURACE STODOLA na S. Terase (www.ukazatel.cz/stodola), na báru teklo pívo proudem a-tak: za ro(c)k zaSe sejdem..? Díky všem!!! Foto-report dívej na: prehledy.multiply.com!Emilio (emiliod.multiply.com) 
rozverně. K poslechu, pohledu i tanci hrála kapela LUXUS, kromě kytaristy Ondry Dědiče, šedé to eminence teplické hudební scény, se pyšnící 2 pěveckými protagonisty - bývalým přehleďáckým odborníkem na sexuální otázky Zdeňkem Rusínem a již léta mnou sledovanou suverénní zpěvačkou Ájou Hackerovou - taky už prolezla kdejakou skupinu. Repertoár byl předem dán - to nejhorší ze 70. a 80. let. Snad chyběly akorát ty ‘holky ze školky’ - Zdeněk říká, že to už by asi i na něj bylo moc. A kromě toho nemá rád Davida. On byl ZDDR vždycky uznalej a sympatickej člověk. Snad bych měl ještě říct, že brilantní vokální projev Hackerové mile kontrastoval s humpoláckým Rusínovým, oděvní modely, zejména její, byly přinejmenším to, čemu Jiří Černý říká ‘pumprdentní’… a že líp kapele jde to dělání si prdele z kýčů, než když zabrousí (až úplně nakonec, asi za odměnu, že jsme všechen ten škvár vydrželi) do vod tak kvalitních, jako jsou ‘Muchomůrky bílé ’, ‘Špinavý záda ’, ‘I’m Waiting For The Man ’ nebo ‘Venus InFurs ’. Tady to přece jen ty koule nebyly. Ale na druhý straně - bylo už taky dlouho po půlnoci… a po Silvestru… tak kdo by se divil, že už to tak nešlapalo. Bylo by ale dobrý, kdyby Luxus šlapal hlavně v nadcházejícím roce. A samozřejmě JAZZclub. Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
závěr, jako třešnička na dort performance Blinkr182, složená specielně pro tuto příležitost z několika jednotlivých členů ‘mladých’ ústeckých kapel v čele se synem Jardou. Pilo se zdatně, hodovalo se zdatně hlavně kuřátka grilovaná, co do huby létala a kdo přišel a zaplatil vstupa, ví i kolik tomuto ztepilému bardovi vlastně je. Ani nestačili v circuse pořádně vyvětrat po čtvrteční vyvedené ska akci a už se v pátek 18. 1. slavilo znovu. Tentokráte hoši z Notor Bois (www.notorbois.wbs.cz), Pajda a Sharpik, na počest svých narozenin uspořádali malé mecheché, pro kamarády aj známé aj náhodné kolemjdoucí s označením ‘Žaludi do Boje’. Ódy na jejich věk pěly takové kapely, jako je metalová sestavička Underware se Sharpikem u basy, nejvyšší honorace z Libouchce, která se již několik let pyšní názvem Tma 80, jež hraje tvrdší punk, či kralupští zarytí punkáči a levičáci Družba, kteří syrovým punkem rozhýbali sál a nakonec, aby se to nepletlo a nebyl v tom nepořádek, vystoupil Brajgl, v čele tentokráte s kytaristou Kájou slavícím ten den čtvrtstoletí, jenž svou show celý tento veselý večírek zakončil. I zde se Circus poměrně slušně zaplnil. No a v sobotu 20.1. už se narozeninové veselí přesunulo do nedalekých Litoměřic, konkrétně do Hospody u letního kina, kde se odehrálo představení tentokráte pro legendární litoměřickou postavičku - Žížu (25*2 a kousek ;-D). Vybral skvělý podnik, kde se nekouří vevnitř, kde je příjemné prostředí, kde se dobře pije a kde je akurátní sál pro skvělé akce s dobrým zvukem a zvukařem. Kapely pohostil řízky, vynikající atmosférou a plno lidma. Ty se mu pak odvděčily v pořadí - Kombajn - stále se lepšící kapela se zajímavým zpěvem, Brajgl - prý veselá partička lidí a Urragan Andrew - známá to reage kapelka po celém šírém okolí... my sme z Ústí, vy ste hustý... I zde se mihla spousta lidí, tipl bych, že stejně jako na předchozích 2 akcích dohromady. Zkrátka týden jak měl být. Takže vše nejlepší pánové! A pokud i někdo z vás slavil narozeniny a cítí se snad dotčen, že jsem ho tu nejmenoval, vězte, že mohu vzkázat jen jedno. Vše nejlepší i Vám... (fotky z některejch akcí na: prehledy.multiply.com). Johny Mistr (johny.mistr@seznam.cz)
do Ústí n. L. známá kapelka Už jsme doma (dále jen UJD). Celá paráda se konala v ústeckém klubíku Ulita (www.ulita.info). Na místo činu přicházím tak kolem půl osmé a samozřejmě se ani neschylovalo k náznaku začátku. Nevadí. Po pár pivech a několika her fotbálku (v Ulitě si můžete vybrat snad ze 4 stolů) se najednou na pódiu vyloupli první hudebníci. Jednalo se o předkapelu, jenž nese název PRVNÍ HOŘE. Hudba, kterou chlapci předváděli, bych si dovolil označit za velice slušný alternativní nářez. Jestli měli v plánu diváka zaujmout, tak si myslím, že se jim to více než dobře podařilo. Téměř všichni posluchači (cca 60 lidí) byli s předvedeným představením spokojeni (alespoň podle mě). Když už jsem se zmínil o počtu zúčastněných, musím přiznat, že akce v porovnání se dnem předchozím, byla diváckým propadákem (ve čtvrtek 13. 12. 07 tu zahráli ústečtí UDG a klub byl beznadějně přeplněný, skoro až k prasknutí). Po velice dobrém výkonu předkapely, nastoupily očekávané hvězdy - UJD. Co ke koncertu napsat? No bylo to fajn, co bych vám měl jiného vykládat. Alternativní písně prokládané punkovými fláky, sou parádní. Jediná věc, kterou bych vytkl, je to, že mi přišli poněkud méně živí a méně energičtí, než jinde, kde jsem je měl možnost vidět, ale možná mi to jen tak přišlo. Sečteno a 2krát podtrženo (jak mě to pořád nutili dělat na gymplu): po hudební stránce nemělo představení ani jedinou chybičku, zvuk v rámci možností (v Ulitě je prostor řešen do čtverce, a to je v tomto ohledu takřka vždy katastrofa), lidí tak akorát - ani málo, ani hodně (alespoň nikdo dlouho nestál frontu na pívo:-) Proto uděluji známku 1-. Mějte se všichni fajn a zas někdy na koncertech, nebo třeba na nohejbálku nashledanou. Vykoukles (jara.usti@centrum.cz)
úterý 1. I. 08, pro nemoc přeložený z prosince, byl zase v jiném tónu, než minule. Nechci říct ‘než obvykle’, protože obvyklé u nich je, že je to pokaždý jinak. Tentokrát chyběla klávesistka Beata Hlavenková, takže šlo výhradně o kytarovou záležitost. Ne, že by to vadilo. Vokální a kytarové výboje, místy zjevně improvizované, byly strhující natolik, že i soudní patolog, sedící vedle mě, jehož většinou hudba TOLIK nebere, pískal na prsty, dupal a řval. Já na prsty neumím, tak jsem o to víc řval a oddělal jsem si hlas asi na 3 dny. Dusilová ‘dělá’ celej tenhle podnik konceptuálně a kytarista Peter Binder manuálně. Jeho k Hendrixově přízraku vzhlížející hra vyvolala několikrát ovace na otevřené scéně, teda myslím ‘uvnitř’ skladeb. Techniku hry má různorodou, od glissand přes vybrnkávačky a riffové šlehy až po ‘bubenické’ údery do strun. A nejvíc jsem čuměl, když dali ‘Tělo ’ z první desky z r. 2000. Prý ho nehráli půl roku. A já myslím, že takhle dynamicky asi nikdy… Byli bychom udrželi pozornost, i kdyby hráli 2krát tak dlouho. Dusilová se džunglí showbusinessu prosekává vlastními zbraněmi, nijak závratnou rychlostí, ale zato furt rovně. Znovu musím utrousit v mírné obměně něco jako minule: je to pokaždý jiný a čím dál lepší. Navíc sexteriérový design Lenky nemá u nás variantu. A všechny Langošky, Vlastíky, Zbyňky, neřkuli Vaňky se pro mě můžou hodit parybám. Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
