u DĚJINY SKAUTINGU NA ÚSTECKU - 33. část - Nejdříve několik vět, kterými si připomeneme významné výročí ústeckého skautingu. Před 80ti lety, přesně 6. 1. 1928 vstoupila do života Severočeská skautská župa Přemysla Oráče (www.premyslaorace.cz) se sídlem v Ústí n. L. Byla tímto územně vyčleněna z dosavadní župy Roudnické (Podřipské) a Lounské (Vrchlického). Převzala okr. Duchcov, Teplice, Litoměřice, Terezín a Ústí. Spadaly tak pod ni junácké odd. od Děčína až po Chomutov. Z té doby také pochází župní pokřik: ‘Na severu stráž věrnou, vlasti, máš!’. První župním zpravodajem se stal František Xaver Kučera (* 1890 - † 1974), ředitel ústecké sociální péče o mládež, vlastenec, pro Sokol a skauting vykonal mnoho práce. Naše seznamování s ústeckými skauty tentokrát pokračuje uvedením vůdce 2. odd. (2.premyslaorace.cz) 1. střediska Bílý javor (bilyjavor.skauting.cz) - bratra Václava Macka, s přezdívkou Kamzík. Narodil se r. 1963 v Ústí n. L., školní docházku a dětství ovšem prožil v Libouchci. Je nejstarším ze 3 sourozenců a jak sám vypravuje, nejvíce na něj zapůsobilo setkání s knížkou J. Foglara ‘Hoši od bobří řeky’, kterou dostal od strýce někdy po r. 1970. Chtěl prožívat něco podobného jako hrdinové Foglarovek, tehdy to ale nebylo možné. Život na vesnici naštěstí poskytoval řadu výhod, k přírodě bylo velmi blízko. Po skončení 9. tř. odchází na SOU elektrotechnické, kde se učí hodinářem, a to do Nového Města nad Metují. Zde se setkává se skautingem a dovídá se o jeho základech i činnosti. Období, které formovalo jeho další vlastnosti, zejm. samostatnost, studijní léta se snažil si vylepšit různou brigádnickou prací. Po vyučení se vrací do Ústí, před vojenskou službou přijímá na půl roku v jedné ze škol místo pionýrského vedoucího. Po vojně se vedle povolání hodináře v podniku Klenoty věnuje hlavně trampingu. Zde také vzniká přezdívka ‘Kamzík’, vysvětlení je prosté - často běhal po skalách, a tak mu to zůstalo. Na J. Foglara samozřejmě nezapomněl, osobně se s ním setkává v r. 1987 na besedě v Děčíně, kde do knihy získává autogram. Byl tu i promítán dokumentární film ‘Poklad Černého delfína’, srovnávající běžný letní tábor s táborem dle skautských zásad. Zkušenosti s řízením oddílu načerpal asi rok po vojně, kdy je víceméně převzal. Vedl ho 2 roky po svém, více skautsky. Mezi trampy byli lidé, kteří sami (nebo jejich rodiče) v minulosti skautovali. Velmi důležitá je klubovna, tu získali od ochránců přírody - srub nad fotbalovým hřištěm v Neštěmicích. Bohužel byl nakonec stržen a 2letá odd. činnost skončila. Změnil se mu i život osobní, na jednom z táborů potkal přítelkyni, se kterou se r. 1989 oženil. Byla to trampská svatba. U manželky Lenky našel pro trampování a v budoucnu i skauting pochopení. Mají syna Matěje (17 let) a dceru Karolínu (12 let). Po listopadu 1989 se okamžitě pídil po skautech, účastnil se prvního, vlastně historického setkání v budově Českých drah na Střekově. Schůzku inicioval bratr Rolland Sýkora ‘Rolf’. Sešli se bývalí skauti a skautky z 1. republiky, z let 1945 - 49, 1968 - 70 i noví zájemci, byla ustavena okresní rada Junáka (které předsedal právě Rolf) a vytvořeno 5 středisek. Všichni obdrželi prozatímní skautské legitimace a velmi brzy byl pořádán rádcovský kurz, jehož se Kamzík rovněž zúčastnil. Budoucí vůdci, vůdkyně, rádci i rádkyně se seznamovali se skautskými myšlenkami, praxí a činností. V sobotu 21. 4. 1990 skládá Kamzík v Pískovně u Sebuzína skautský slib a potom vše šlo ráz na ráz. Od bratra ‘Hráška ’ (ing. Jiří Hanauer - synovec slavného letce Otty Hanzlíčka) získává starou historickou vlajku 2. odd., kterou v r. 1946 zhotovil ústecký rodák ak. malíř Štěpán Jarošík. Stejně tak byl přijat i někdejší oddílový pokřik z doby vzniku v r. 1945: ‘Hola hej jasnou líc, slunci mládí, kráse vstříc, junácký vždy v srdci žár, Ústí dvojka zdar, zdar, zdar’. Klubovnu (kůlna - bývalá skautská klubovna z r. 1970) nejdříve měli u Hráška na zahradě. Museli jí ovšem opravit, což nebylo jednoduché, vybetonovat podlahu, spravit střechu, osadit nové okapy, zavést elektřinu, instalovat kamna a i jinak pro schůzky vyzdobit. Než vše bylo uděláno, scházeli se zatím ve včelím úlu a altánku rovněž na Hráškově zahradě. Ochrannou ruku nad tím držela Babča - věrná skautka, Hráškova maminka - p. Jiřina Hanauerová (sestra O. Hanzlíčka). Na opětovné začátky ústecké 2ky Kamzík rád vzpomíná. V oddíle tehdy bylo 32 kluků. Vytvořili nové družiny - 2 skautské (Bobři a Vlčáci) a 2 šestky (Vlčata). Zavzpomínal i na návštěvu v l. 1991 - 92, kdy po domluvě s J. Foglarem jel za ním celý oddíl do Prahy. Sám se s ním setkal celkem 3x a na takové okamžiky se nezapomíná. Společně pak poznávali, co je skauting i skautská praxe, podnikali výpravy do širokého okolí. Kamzík posléze složil čekatelskou (1991) i vůdcovskou zkoušku (1992) a od r. 1993 je výchovným zpravodajem. Absolvoval Valašskou lesní školu (1997) a práci obhájil 27. 1. 1998. Stal se vůdcem 1. střediska, kterým je stále. Přibližně v té době předal vedení bratru Čárovi (David Kužela), jenž se k činnosti vrací v r. 2001 a vůdcem 2. odd. je dosud. Místo klubovny se několikrát měnilo, současně se nachází v suterénu panelového domu, v bývalé mandlovně a prádelně (Poláčkova 10, Ústí n. L. - Dobětice). Sami si nyní pěkné prostředí upravili, opět to nebylo snadné, pomáhali i rodiče. Schůzky probíhají 4x týdně: pondělí - Vlčata, úterý - jedna družina, středa - celý odd., čtvrtek - další družina. V odd. je nyní 23 dětí, ovšem i dospělí. Kamzík má své zástupce: Jaromír Podrabský (Pirát), Martin Žitný (Ajfel), Miloš Jón (Erg) a pomáhají i ti, kteří odešli studovat, jeden z nich je např. v Anglii, přesto jsou s ním stále ve spojení. Rádci vedou družiny sami. Na otázku, jak všechno stíhá časově, Kamzík odpovídá, že je to skutečně náročné. V ústecké Masarykově ul. provozuje hodinářskou živnost (www.hodinarstvi-macek.axis4.info), spojenou s prodejem uměleckých předmětů. Rodina je vysoce tolerantní, nelze to však zneužívat. Paní Lenka je učitelkou ZŠ, syn studuje lesnickou školu ve Šluknově a je též skautem. Dcera je žákyní 6. tř. ZŠ a skautkou v odd. Vlaštovky. K dalším jeho zálibám patří lyžování a jízda na kole, na to ale zbývá času opravdu málo. Opět jsme se vrátili k vyprávění o skautingu, jemuž se věnuje na plno. V r. 2005 připravili oslavu 60. výročí založení ústecké 2ky. S pomocí internetu vypátrali zakladatele ‘Dvojky’, ústeckého rodáka ing. Josefa ŠrámkaRobina, který tu žil i v době okupace. V r. 1945 studoval gymnázium a jako 1. hlasatel zahájili vysílání v české řeči z protileteckého krytu v Mariánské skále. Oddíl vedl až do r. 1948, kdy odešel studovat vysokou školu elektrotechnickou. Na setkání v sobotu 15. 1. 2005 nemohl pro nemoc přijet, komunikovali tedy s jeho dcerou Janou Tesařovou - Šrámkovou. Robin zemřel v úterý 18. 10. 2005. Stále jsou ale v kontaktu s jeho tehdejším zástupcem Ivo Tylem (Pete), jenž žije v Kanadě. Vyvrcholením celoroční práce je určitě každoroční letní tábor. Dochází k výbornému sblížení a poznávání. Vždy se něco naučí. Nemají stálé místo, pokaždé jsou jinde. Jde o 14 dní, kdy se musejí spolehnout sami na sebe. Samozřejmě jezdí i do interkempů, seznámení se skauty v zahraničí je důležité. Získávají nové kontakty a srovnávají český skauting se světovým. Po r. 1990 se u nás vše dělalo prakticky na koleni, nicméně poctivě a do důsledků. Zásah moderní doby byl pochopitelně silnější, u našich skautů k němu ale také dochází. Na závěr uvádím uznání, která Kamzík získal: 1997 - medaile Díků za zásluhy o výchovu mládeže; 2006 - medaile sv. Jiří, ocenění soustavné výchovné práce ve skautském hnutí; 2007 - medaile Roberta Baden Powella - za obětavé služby skautskému hnutí v okr. Ústí n. L. u příležitosti světového výročí skautingu; 2007 - Čestná medaile - za skautské služby pro 2. odd. Záběr neobyčejně široký. V ukázce není možno uvést vše, i tak lze ovšem poznat, jak je skauting zajímavý. Vyprávění by mohlo pokračovat, Kamzík je skutečným nadšencem. Pokračování v příštím čísle.
Zleva: Pete - Ivo Tyl - rádce družiny a zástupce ved. 2. odd., Robin - Josef Šrámek - ved. 2. odd., Kim - Miroslav Velinský - rádce družiny a zástupce ved. 2. odd.
si připomeneme významné výročí ústeckého skautingu. Před 80ti lety, přesně 6. 1. 1928 vstoupila do života Severočeská skautská župa Přemysla Oráče (www.premyslaorace.cz) se sídlem v Ústí n. L. Byla tímto územně vyčleněna z dosavadní župy Roudnické (Podřipské) a Lounské (Vrchlického). Převzala okr. Duchcov, Teplice, Litoměřice, Terezín a Ústí. Spadaly tak pod ni junácké odd. od Děčína až po Chomutov. Z té doby také pochází župní pokřik: ‘Na severu stráž věrnou, vlasti, máš!’. První župním zpravodajem se stal František Xaver Kučera (* 1890 - † 1974), ředitel ústecké sociální péče o mládež, vlastenec, pro Sokol a skauting vykonal mnoho práce. Naše seznamování s ústeckými skauty tentokrát 
pokračuje uvedením vůdce 2. odd. (2.premyslaorace.cz) 1. střediska Bílý javor (bilyjavor.skauting.cz) - bratra Václava Macka, s přezdívkou Kamzík. Narodil se r. 1963 v Ústí n. L., školní docházku a dětství ovšem prožil v Libouchci. Je nejstarším ze 3 sourozenců a jak sám vypravuje, nejvíce na něj zapůsobilo setkání s knížkou J. Foglara ‘Hoši od bobří řeky’, kterou dostal od strýce někdy po r. 1970. Chtěl prožívat něco podobného jako hrdinové Foglarovek, tehdy to ale nebylo možné. Život na vesnici naštěstí poskytoval řadu výhod, k přírodě bylo velmi blízko. Po skončení 9. tř. odchází na SOU elektrotechnické, kde se učí hodinářem, a to do Nového Města nad Metují. Zde se setkává se skautingem a dovídá se o jeho základech i činnosti. Období, které formovalo jeho další vlastnosti, zejm. samostatnost, studijní léta se snažil si vylepšit různou brigádnickou prací. Po vyučení se vrací do Ústí, před vojenskou službou přijímá na půl roku v jedné ze škol místo pionýrského vedoucího. Po vojně se vedle povolání hodináře v podniku Klenoty věnuje hlavně trampingu. Zde také vzniká přezdívka ‘Kamzík’, vysvětlení je prosté - často běhal po skalách, a tak mu to zůstalo. Na J. Foglara samozřejmě nezapomněl, osobně se s ním setkává v r. 1987 na besedě v Děčíně, kde do knihy získává autogram. Byl tu i promítán dokumentární film ‘Poklad Černého delfína’, srovnávající běžný letní tábor s táborem dle skautských zásad. Zkušenosti s řízením oddílu načerpal asi rok po vojně, kdy je víceméně převzal. Vedl ho 2 roky po svém, více skautsky. Mezi trampy byli lidé, kteří sami (nebo jejich rodiče) v minulosti skautovali. Velmi důležitá je klubovna, tu získali od ochránců přírody - srub nad fotbalovým hřištěm v Neštěmicích. Bohužel byl nakonec stržen a 2letá odd. činnost skončila. Změnil se mu i život osobní, na jednom z táborů potkal přítelkyni, se kterou se r. 1989 oženil. Byla to trampská svatba. U manželky Lenky našel pro trampování a v budoucnu i skauting pochopení. Mají syna Matěje (17 let) a dceru Karolínu (12 let). Po listopadu 1989 se okamžitě pídil po skautech, účastnil se prvního, vlastně historického setkání v budově Českých drah na Střekově. Schůzku inicioval bratr Rolland Sýkora ‘Rolf’. Sešli se bývalí skauti a skautky z 1. republiky, z let 1945 - 49, 1968 - 70 i noví zájemci, byla ustavena okresní rada Junáka (které předsedal právě Rolf) a vytvořeno 5 středisek. Všichni obdrželi prozatímní skautské legitimace a velmi brzy byl pořádán rádcovský kurz, jehož se Kamzík rovněž zúčastnil. Budoucí vůdci, vůdkyně, rádci i rádkyně se seznamovali se skautskými myšlenkami, praxí a činností. V sobotu 21. 4. 1990 skládá Kamzík v Pískovně u Sebuzína skautský slib a potom vše šlo ráz na ráz. Od bratra ‘Hráška ’ (ing. Jiří Hanauer - synovec slavného letce Otty Hanzlíčka) získává starou historickou vlajku 2. odd., kterou v r. 1946 zhotovil ústecký rodák ak. malíř Štěpán Jarošík. Stejně tak byl přijat i někdejší oddílový pokřik z doby vzniku v r. 1945: ‘Hola hej jasnou líc, slunci mládí, kráse vstříc, junácký vždy v srdci žár, Ústí dvojka zdar, zdar, zdar’. Klubovnu (kůlna - bývalá skautská klubovna z r. 1970) nejdříve měli u Hráška na zahradě. Museli jí ovšem opravit, což nebylo jednoduché, vybetonovat podlahu, spravit střechu, osadit nové okapy, zavést elektřinu, instalovat kamna a i jinak pro schůzky vyzdobit. Než vše bylo uděláno, scházeli se zatím ve včelím úlu a altánku rovněž na Hráškově zahradě. Ochrannou ruku nad tím držela Babča - věrná skautka, Hráškova maminka - p. Jiřina Hanauerová (sestra O. Hanzlíčka). Na opětovné začátky ústecké 2ky Kamzík rád vzpomíná. V oddíle tehdy bylo 32 kluků. Vytvořili nové družiny - 2 skautské (Bobři a Vlčáci) a 2 šestky (Vlčata). Zavzpomínal i na návštěvu v l. 1991 - 92, kdy po domluvě s J. Foglarem jel za ním celý oddíl do Prahy. Sám se s ním setkal celkem 3x a na takové okamžiky se nezapomíná. Společně pak poznávali, co je skauting i skautská praxe, podnikali výpravy do širokého okolí. Kamzík posléze složil čekatelskou (1991) i vůdcovskou zkoušku (1992) a od r. 1993 je výchovným zpravodajem. Absolvoval Valašskou lesní školu (1997) a práci obhájil 27. 1. 1998. Stal se vůdcem 1. střediska, kterým je stále. Přibližně v té době předal vedení bratru Čárovi (David Kužela), jenž se k činnosti vrací v r. 2001 a vůdcem 2. odd. je dosud. Místo klubovny se několikrát měnilo, současně se nachází v suterénu panelového domu, v bývalé mandlovně a prádelně (Poláčkova 10, Ústí n. L. - Dobětice). Sami si nyní pěkné prostředí upravili, opět to nebylo snadné, pomáhali i rodiče. Schůzky probíhají 4x týdně: pondělí - Vlčata, úterý - jedna družina, středa - celý odd., čtvrtek - další družina. V odd. je nyní 23 dětí, ovšem i dospělí. Kamzík má své zástupce: Jaromír Podrabský (Pirát), Martin Žitný (Ajfel), Miloš Jón (Erg) a pomáhají i ti, kteří odešli studovat, jeden z nich je např. v Anglii, přesto jsou s ním stále ve spojení. Rádci vedou družiny sami. Na otázku, jak všechno stíhá časově, Kamzík odpovídá, že je to skutečně náročné. V ústecké Masarykově ul. provozuje hodinářskou živnost (www.hodinarstvi-macek.axis4.info), spojenou s prodejem uměleckých předmětů. Rodina je vysoce tolerantní, nelze to však zneužívat. Paní Lenka je učitelkou ZŠ, syn studuje lesnickou školu ve Šluknově a je též skautem. Dcera je žákyní 6. tř. ZŠ a skautkou v odd. Vlaštovky. K dalším jeho zálibám patří lyžování a jízda na kole, na to ale zbývá času opravdu málo. Opět jsme se vrátili k vyprávění o skautingu, jemuž se věnuje na plno. V r. 2005 připravili oslavu 60. výročí založení ústecké 2ky. S pomocí internetu vypátrali zakladatele ‘Dvojky’, ústeckého rodáka ing. Josefa ŠrámkaRobina, který tu žil i v době okupace. V r. 1945 studoval gymnázium a jako 1. hlasatel zahájili vysílání v české řeči z protileteckého krytu v Mariánské skále. Oddíl vedl až do r. 1948, kdy odešel studovat vysokou školu elektrotechnickou. Na setkání v sobotu 15. 1. 2005 nemohl pro nemoc přijet, komunikovali tedy s jeho dcerou Janou Tesařovou - Šrámkovou. Robin zemřel v úterý 18. 10. 2005. Stále jsou ale v kontaktu s jeho tehdejším zástupcem Ivo Tylem (Pete), jenž žije v Kanadě. Vyvrcholením celoroční práce je určitě každoroční letní tábor. Dochází k výbornému sblížení a poznávání. Vždy se něco naučí. Nemají stálé místo, pokaždé jsou jinde. Jde o 14 dní, kdy se musejí spolehnout sami na sebe. Samozřejmě jezdí i do interkempů, seznámení se skauty v zahraničí je důležité. Získávají nové kontakty a srovnávají český skauting se světovým. Po r. 1990 se u nás vše dělalo prakticky na koleni, nicméně poctivě a do důsledků. Zásah moderní doby byl pochopitelně silnější, u našich skautů k němu ale také dochází. Na závěr uvádím uznání, která Kamzík získal: 1997 - medaile Díků za zásluhy o výchovu mládeže; 2006 - medaile sv. 
Jiří, ocenění soustavné výchovné práce ve skautském hnutí; 2007 - medaile Roberta Baden Powella - za obětavé služby skautskému hnutí v okr. Ústí n. L. u příležitosti světového výročí skautingu; 2007 - Čestná medaile - za skautské služby pro 2. odd. Záběr neobyčejně široký. V ukázce není možno uvést vše, i tak lze ovšem poznat, jak je skauting zajímavý. Vyprávění by mohlo pokračovat, Kamzík je skutečným nadšencem. Pokračování v příštím čísle. 
