- NEZÁJMEM a ZBABĚLOSTÍ proti AROGANCI a NÁSILÍ?

   Tento článek nemá v žádném případě žádný rasový podtext. Jen z něj může tak nějak přirozeně vyplynout, že za valnou část v poslední době spáchaných trestných činů - ať už krádeží, či napadení - na Ústecku nesou zodpovědnost obyvatelé romské národnosti. Ano, právě jim většina z nás neřekne jinak, než cikáni. A proč ne, když si tak říkají i sami mezi sebou? Dokonce jsem slyšel o jednom cikánovi, který, když mu někdo řekl 'Rome' mírně rozčíleně odvětil: 'Já nejsem žádnej Rom, já sem cikán!'. Ale o tom tu řeč nebude. Následující text je složen z článků, skutečných událostí (nepočítaje v to text paní J. Š.). Nutno podotknout, že celá tato záležitost vznikla na můj vlastní popud, což je vlastně popsáno v jednom z 'příběhů'. Celé toto pojednání uzavírá můj vlastní komentář, včetně faktů a vyjádření Okresního policejního mluvčího L. Štise.

   Ahoj lidičky,
představte si, co se nám v neděli 13. ledna přihodilo. Byli jsme se s kamarády bavit, strávili jsme společně moc hezký večer. Avšak ten se během chvilky proměnil v noční můru. V sobotu kolem půl čtvrté ráno jsme šli s kamarádkou a třemi kamarády z Domova. Zatímco jsme čekali na zastávce trolejbusu č. 56, která se nachází naproti kinu Hraničář, asi 50 metrů od policejní stanice, se kolem nás z ničeho nic seskupili asi 4 cikáni. Mohlo jim být tak 18 let. Najednou si začali všímat kluků, aniž by je kluci něčím provokovali, spíše naopak, kluci si jich vůbec nevšímali, ale to cikány nezajímalo. Bylo jim vidět na očích, že se chtějí bezdůvodně rvát.V tom jeden z cikánů vytáhl z kapsy pistoli a kudlu a začal na kluky křičet: 'Nechtěj, abych to použil!' Poté cikán uhodil jednoho z našich kamarádů, kterému nezbývalo nic jiného než se bránit a kterému se vší samozřejmostí kamarádi pomáhali. A tak začala rvačka. Během pár minut přiběhli další cikáni a na naše tři kamarády jich najednou bylo nejméně deset. Jeden cikán podrážel kamarádovi nohy, mezitím druhý a třetí do něj kopal. A tak to bylo u všech třech kamarádů. Jednomu kamarádovi, který ležel zkopanej na zemi a který už neměl sílu se bránit, skákal jeden cikán na hlavu!!! Jako když si uděláte velkou sněhovou kouli a chcete ji rozbít. Vyskočíte a dopadnete na ní ze vzduchu oběma nohama. Přesně takhle skákal ten hnusnej cikán na hlavu našeho kamaráda. Byly jsme s kamarádkou bezmocné. Stály jsme kousek opodál a vše to s hrůzou a strachem v očích pozorovaly. Do rvačky jsme se nezapojovaly, asi těžko bychom byly, my dvě holky, klukům nápomocny. Lidí (chlapů) stálo na zastávce celkem dost, ale nikdo klukům pomocnou ruku nepodal. Akorát tak utvrdili cikány v tom, že mohou tohle svinstvo páchat s klidem vesele dál. Naštěstí, i když ne příliš brzy, asi tak po 10 minutách, se tam objevili policajti a cikáni začali utíkat. Chytili pouze tři z nich, avšak i ty po velmi krátké době, jak policajti sami přiznali, museli opět bez potrestání pustit! Pro kamaráda, který ležel téměř bez vědomí v mrazu na zemi, přijela sanita, která si dala celkem na čas. Každá minuta mohla být v tento okamžik důležitá. Kamarád mohl mít vnitřní krvácení, ale záchranáři to měli celkem 'na háku'. Ovšem asi jako většina lidí. Nejedná se přece o jejich bližní, tak proč by se snažili pomoci, že?! Neříká se tomu LHOSTEJNOST?! Kam to, lidi, proboha spějeme?! A hlavně, že cikáni jsou neustále diskriminovaní! Docela ironie, nemyslíte?! A ještě něco: 'Zákony a tresty platí jen pro bílé??' E. H.

   V neděli 13. ledna v cca 1.30 hod. přicházím na zastávku 'U Pivovaru' směr centrum UL v Krásném Březně, kde mne dva pánové romské národnosti požádají, zda-li u sebe náhodou nemám mobilní telefon, že si strašně nutně potřebujou zavolat. Poodcházím o kus dál na tzv. druhou zastávku, kam se po chvíli oba zmiňovaní přesunou také. Horem dolem mi vysvětlují, jak moc je nutné, si zrovna v tuto chvíli zavolat, až - a zde cítím základní chybu - reaguji slovy: 'Musí to bejt Eurotel a já to vytočim.' Nadiktují číslo, kde se ozve jakýsi pán, pročež oba přítomní gestikulují ve smyslu 'my si to s nim domluvíme sami'. Neprozřetelně vydávám telefon z ruky s iluzorní jistotou, že když někdo stojí přímo vedle mne, mam ho kdykoliv čas chytit a vzít si zpět co mé jest. Najednou jeden cosi vykřikne a oba se rozeběhnou přes park směrem k marketu Plus. Běžim za nima a docela je i stíhám, což má za následek druhý výkřik, zastavení jednoho z nich a úder na můj ohryzek. Zdařilo se, ležim na zádech na chodníku a nějakou chvíli se cítim skutečně imobilní. Mezitím oba zmizí neznámo kde. Vstanu, odplivnu něco málo krve, nahlas si zanadávám a... A co. S pocitem, že to mohlo být ještě horší, že jsem ještě dopadl jakž takž dobře, se pomalu smiřuji s faktem 'tak už i ty, chlapče, si přišel o telefon.' Téhož dne, resp. rána, nastupuji do trolejbusu, abych vyslechl něco, i vzhledem ke všem okolnostem, daleko, daleko horšího.... (viz předch. odstavec)
E. Dvořák

   Byl jsem požádán svým kamarádem Emiliem - v souvislosti s tím, co se nedávno stalo jemu - abych zhruba popsal jednu potyčku, která se mi před pár lety přihodila. Tedy k oné události. Jedu večer trolejbusem a u mě stojí dva hošani bílé pleti a kousek od nich zhruba 6členná skupinka mladíků romské národnosti, zjevně nějak patřící k těm dvěma. Jeden ze zmíněných blíže stojících, očividně pod vlivem čehosi, se mě dost neurvalým způsobem zeptá, jestli nemám perník. Také dost nevybíravým tónem se vyjádřím, že nemám. Menší slovní přestřelka, následuje společný výstup z dopravního prostředku za účasti všech zmiňovaných a kousek dál od zastávky v Krásném Březně můj souboj s těmito dvěma kretény, jimž celou dobu sekunduje okolo stojící banda cikánů. Po, pro mě poměrně úspěšných, pár minutách rvačky napadne jednoho z těch zmetků mě chytit za vlasy, které jsem v té době nosil dlouhé, což se v boji někdy může ukázat jako značná nevýhoda, protože v tu chvíli jste v podstatě bezmocní. Tak se stalo i mně, načež už rány padaly hlava nehlava ze všech stran a po nějaké chvíli už můj obličej vypadal jako maska z laciného hororu, nemluvě o ostatních pohmožděných částech těla a naštípnutých zubech. Tolik zhruba k mému zážitku. Poté jsem navštívil policii, pak pohotovost. Nenapadlo by mě o něčem podobném něco psát, a pravděpodobně ani Emila ne, kdyby se mu něco, i když spíš vzdáleně podobného, nestalo. Skutečnost je však taková, že stejné a horší věci potkají dennodenně mnoho našich spoluobčanů, aniž by kompetentní orgány i obyčejní lidé měli reálnou snahu s tímhle svinstvem něco udělat. Samozřejmě, že v oné chvíli kolem prošlo poměrně dost lidí, kromě toho se to celé odehrálo přímo před panelákem. Nikdo nepomohl, ani tak, že by třeba jen zavolal policii. Všichni ti nešťastníci, kteří šli okolo, dělali, že nic nevidí a chvátali být co nejdříve zalezlí ve své betonové ulitce, s falešnou představou, že jim se nic takového nikdy nestane. Vy ubožáci! Necháte se navždy terorizovat a ponižovat zvůlí takovéto lůzy? Myslíte si, že když nastavíte tvář, že vzápětí nedostanete i přes druhou? Jediná možná obrana proti takovéto svoloči je okamžitý protiútok. Dej najevo strach, kterým se tato verbež živí a špatně skončíš. Projev odhodlání bránit se ze všech sil a jejich sebevědomí značně opadne. Možná i pak člověk nemusí dopadnout zrovna dobře a schytá nepříjemně mnoho ran, ale nemusí se aspoň stydět sám před sebou. Napadá mě smutná otázka. Jakým směrem se to naše společnost ubírá? Bohužel je tato degenerace morálních hodnot pravděpodobně daní naší pokleslé době, kde rozhodují především peníze a materiální hodnoty. Přijde někdy doba, kdy se lidé opět vydají na stezku zapomenuté cti a začnou naslouchat i jinému volání než pouze hlasu masmédii šířených stupidních trendů? Opravdu pevně v to doufám, protože jinak nechci vidět lidstvo za nějakých 50 či 100 let…
Ondřej 'Doli' Doležal

   Touto cestou bych chtěla vyjádřit své pocity a postřehy týkající se problematiky násilí a agresivity romských jedinců vůči českým, resp. ostatním lidem. Chci vyzvat všechny občany města v Ústí n. Labem, kterým není lhostejné jak se chovají tito výše uvedeni jedinci vůči nevinným lidem, aby nezavírali oči nad těmito brutálními činy, které se v Ústí n. L. páchají. Jak je možné, že Romové si jen tak z ničeho nic vyhlídnou své oběti, brutálně je napadnou, skáčou po hlavě nevinnému člověku a ještě se ohánějí plynovou pistolí? Nejhrůznější je však i to, že si dovolí páchat násilí v blízkosti policie v ranních hodinách a to na nejfrekventovanější ulici. Doufám, že si tento článek přečtou právě ti, kteří tento brutální čin páchali. Víceméně ale přesně vím, jak budou reagovat. Zasmějí se a řeknou si, že se jim přece v našem státě nic nemůže stát. Na ně tady přece není žádný metr. Proto si myslím, že je problém v naší justici, kdyby se zostřilo opatření vůči těmto kriminálním živlům, tak by asi vše bylo jinak. Šimkovičová Jitka

   Policejní statistika za rok 2001 v okrese Ústí n. L. poukazuje v případě UBLÍŽENÍ NA ZDRAVÍ na 53 oznámených činů, z toho 46 objasněných (známý pachatel, jemuž bylo sděleno obvinění pro trestný čin). To zrovna není špatné skóre. LOUPEŽNÝCH PŘEPADENÍ bylo oznámeno 77, z toho 36 objasněno. Při porovnání obou cifer se člověk může skoro domnívat, že se tu vlastně nic neděje, a když ano, tak je to jakoby v normě. Okresní policejní mluvčí Lubor Štis: 'Porovnáme-li rok 2000 a 2001 dochází ke klesajícímu trendu, plus větší objasněnosti případů.' Ptám se, zdali nemohou za většinu případů právě Romové, což p. Štis přímo nevyvrací, jen podotkne, že to oni stejně nesmějí uvádět. (Nicméně dříve se to prý evidovalo.) Prostě se stal trestný čin a může za něj člověk. Ano, to je, řekl bych, správné - souhlasím, jsou to občané stejně jako my. Pár (to slovo je tu opravdu na místě) jich znám a dá se s nimi mluvit i vyjít jako s kýmkoliv jiným. Potom se ale ptám, jak je možné určit např. lokality, kterým je potřeba se věnovat víc a kterým míň. To znamená místa, kde by Policie měla zvýšit svou pozornost a více dát najevo svojí přítomnost. Logicky: Když zaregistruji, že někde dochází ke zvýšené možnosti nákazy, zajímám se o jaký virus se jedná, tuto oblast výhradně nevyhledávám, navíc zde pravděpodobně posílím lékařský tým. Ale to jsem možná malinko uhnul od tématu. Nabývám pocitu, že pokud s tím ( - přibývajícím počtem napadených a okradených lidí apod.) nezačneme velmi brzy něco dělat, budeme se za chvilku bát vystrčit hlavu z vlastního domu. Podle mých informací odmítl kdokoliv z trolejbusové zastávky (případ článku E. H.) vypovídat, a to i přes naléhání příslušníka policie. Dokonce prý odmítli vypovídat i samotní napadení. Pro mne naprosto nepochopitelná věc, vždyť, pokud se nepostarám já, kdo potom. Navíc, zítra se mi může přihodit něco daleko horšího. Pokud se rozkřikne 'hele, u Hraničáře jsme zmlátili tři kluky a nic se nám nestalo', půjdou a zkusí to další. Násilí se bude stupňovat, víme přeci, že v mnoha lidech převládá pocit 'chtít víc a víc', či 'tak jsem to zkusil, příště zkusím víc - schválně, co se stane'. Přihodit se může ledacos. Třeba že někdo z vašich známých, příbuzných, či přímo rodinných příslušníků nepřijde domu, zůstane někde nehybně ležet v kaluži krve. Vím, možná přeháním, ale co se asi teď honí hlavou těm, kteří si jen tak někomu 'skočili na hlavu' a vůbec nic se jim nestalo. Třeba: 'Dobrý. Příště do něj zkusíme píchnou kudlu, uvidíme, co se stane.' O naprosté ignoranci, resp. přehlížení ze strany kolemjdoucích/okolostojících ani nemluvě, o čemž ostatně vypovídají dva z výše uvedených článků. A víte co, vy ignoranti? Když dneska já nepomůžu nikomu, kdo pomůže zítra mně, to neznáte? Myslete si, že se nic neděje, že nic nevidíte a zrovna zítra, nebo kdykoliv jindy může být řada zrovna na vás. To chcete? Zbaběle otočit oči jinam a nechat věcem tzv. 'přirozený spád'? Bojíte se, viďte? Máte strach, že byste mohli taky jednu schytat. A mohlo by to být i horší, co? A to vám za to nestojí, viďte? Ale stojí vám za to mít pak černé svědomí, vědět, že jste obyčejný srabi? Jak se s takovýmhle pocitem vůbec žije? Každý ráno se probudit a přemýšlet, co se tak mohlo stát tomu klukovi/holce, co ho/jí včera mlátili kousek od vašeho domu a vy jste na to koukali třeba jak na zábavný pořad v TV? Neleží náhodou v nemocnici, není náhodou mrtvý? Ne, v žádném případě, určitě je v pořádku. Ale jistý si nejste co, máte v hlavě prohnilého červa, že? Anebo je vám to úplně jedno, nemáte žádného svědomí? To asi víte nejlíp vy sami. Tak dělejte, že nic, ale příště, až vy budete tím, koho budou 'mydlit', nečekejte pomoc od druhých. 'Ublížení na zdraví rozdělujeme na 1) ublížení a za 2) těžké ublížení', doplňuje p. Štis s tím, že v prvním případě čekají pachatele až 2 roky vězení, v druhém 2 až 8 let. V případě rvačky lze 'vyfásnout' až 1/2 roku. Vše ale záleží na znaleckém posudku. Podle novelizace zákona je za přestupek pokládáno odcizení věci v hodnotě vyšší než 5 tisíc korun. Budeme-li se bavit o mobilních telefonech, kolik z vás vlastní dražší než je tato částka? Málo vás jistě nebude, takže si buďte jistí, že vašim případem se zabývat budou, vy zbylí krok vzad, smiřte se s realitou. Jak by měl člověk reagovat pokud je napaden, nebo okraden?, ptám se p. Štise. 'OKAMŽITĚ TO OZNÁMIT POLICII na číslo 158, kde je neustále pořizován záznam volání,' odvětí a ještě podotkne: 'ČÍM DŘÍV, TÍM LÍP!'. Rovněž vyzývá k větší opatrnosti, pokud budete volat v přímé blízkosti činu, navíc s pachateli poblíž. Pak byste prý mohli 'dostat' také, resp. ještě víc. Účastník činu, pokud nechce, nemusí vypovídat, potom ale nebude ani informován a s případem se pramálo stane. Jak vysoké, resp. nízké, že byly ty statistické cifry na začátku? Buďte opatrní...
     Emilio Dvořák, foto: ilustrační

   PS: Tento článek má mj. za smysl vyvolat jakousi otevřenou diskusi na dané téma. Příspěvkům z vaší strany se nebráníme, naopak, budeme za ně rádi. Zároveň doufáme ve vaši soudnost a pravdivost uvedených textů.