Jak se ta hospoda jmenuje nyní, ví jen ten, kdo si přečetl její název nade dveřmi a to já neučinil. Nicméně, i když jsem byl do ní na pařbu pozván básníky Linhartem, Husákem (nezaměňovat s Gustávem) a Davidem (nezaměňovat s Michalem), řekli mi zmínění, že se sejdem 'U Kučerů'. Pro většinu teplických starousedlíků tedy nové pojmenování nehrozí, stejně jako nehrozí, že by se do této hospody, nacházející se asi sto padesát metrů od hlavního nádraží, v legendární teplické 'Osmadvacítce', tedy že by se do této hospody kráčelo po nějakých vysokých a strmých schodech. Opak je pravdou - chceme-li se dostat do této příjemné nálevny, musíme sejít úzkým a poměrně strmým turniketem do podzemí. A právě zde začíná hospoda, jež kdysi nesla tak hrdý název, a která je tou nejlepší alternativou, když Vám odjíždí vlakem návštěva a vy se s ní chcete ještě před cestou rozloučit. Pivo je zde nabízeno chlazené na přijatelnou teplotu, anticky působící hostinský je mrštný, hbitý a navíc rychlý. Toalety jsou čisté a jako jedny z prvních v Teplicích, byly vybaveny automatickým splachováním. Holku jsem v této hospodě nikdy žádnou nesbalil, ale zato jednou jsem si tam pěkně poklábosil s přátelským vrahem. To ovšem neznamená, že se tam holky sbalit nedají a že jediní, na které tam narazíte, jsou vrazi, tak to kdepak. Do galerkovské hospody má tato daleko, jako korunovační klenoty do prasečího lejna. Jestli se u Kučerů vaří, to opravdu nevím, já do hospody chodím spíše pít, ale byl bych se ochoten vsadit, že ano. A jestli se tam opravdu vaří, musí být i jídlo příjemné jako posezení v tomto zařízení.
     hrvn