úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
pozvánka do kina
bylo, je či bude...
primátoři
hvězdné okénko
náš tip na výlet
zoo
káráme & chválíme
ústecké hospody
státní vědecká knihovna
činoherní studio
demo recenze
profily ústeckých kapel
naše soutěž
vaříme s jirkou
kontakty
odkazy

    "Láska je jako večernice plující černou oblohou Zavřete dveře na petlice! Zhasněte v domě všechny svíce a opevněte svoje těla vy kterým srdce zkameněla..."

   Právě tak začíná jedna z nejznámějších písní Vladimíra Mišíka. Autorem textu je Václav Hrabě. Kdo byl tento člověk, kterému během jeho života nevyšla ani jedna jediná básnická sbírka, a přesto je mezi lidmi znám jako básník par excellance? Mohl bych tu začít přežvykovat šlachovité maso jeho životopisných dat, ale myslím, že skutečným smyslem jeho života bylo tvořit, skládat a hrát. Když se začtu do jeho poezie, uvědomuji si, že v ní zní hudba. Je naplněná tóny. Má rytmus a melodii. Myslím, že se mu podařilo setřít ten rozdíl mezi písní a básní. Z jeho textů je patrné, že hodně miloval lidi kolem sebe, což potvrzují i slova jeho vrstevníků, kteří tvrdili, že byl člověkem, který měl ráj v srdci. Obrovský optimista. Ale když se mu něco nelíbilo, uměl to říct přímo do očí. Byl to nesmírně upřímný člověk. K pláči čestný člověk. To, co v něm bylo, byl trochu jeho táta, citlivost, rovnost… Nesnášel lež, křivdu, násilí. Zlomem v jeho životě především z hlediska inspirace a možností, jak dál rozvíjet svůj talent, byl odchod na vysokou školu do Prahy. Téměř každý jeho text je alespoň letmo zasažen pražskými impresemi. Kluby, muzika, poezie, čtení, toulání po nocích, cigarety, milování - to vše tvoří jen zlomek jeho skutečně eruptivní osobnosti. Směřoval k jakési formě polyhistorie. Jen málokdo se dokázal orientovat ve výtvarném, hudebním i kinematografickém umění jako on. Patřil k jedněm z prvních autorů, kteří recitovali v tehdy nově vzniklé poetické kavárně Viola. Miloval jazz, byl dokonalý jazzman a z tohoto hudebního žánru, který je obdivuhodný svými možnostmi, jak jej svobodně rozvíjet, vyrostla i jeho forma tvorby, kterou lze nazvat blues v básních. Stal se i jedním z autorů kolem nově založené české beatnické skupiny. Jeho rodina však měla dost velké finanční těžkosti. Vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo sehnat odpovídající práci učitele či redaktora, musel vzít zavděk profesí pomocného dělníka, později vychovatele. Hlavně ale toužil psát, skládat a umělecky žít. Toto vše a pochopitelně i jiné okolnosti nakonec vedly k traumatizujícímu rozvodu manželství. Celou situaci o mnoho neulehčilo ani to, že jeho bývalá žena společně se svým novým mužem a druhým dítětem sdílela s Hrabětem i nadále společnou domácnost. Nakonec se i k němu štěstí obrátilo čelem a získal práci pedagoga na základní škole. Když Prahu navštívil Allen Ginsberg, psal reportáž o jeho pobytu a zároveň ho osobně provázel. Přesto na něm podle slov přátel bylo v posledním období života znát určité fyzické i psychické vypětí. Umírá tragicky v nedožitých 24 letech, když si přitápí plynovým sporákem, jehož hořáky zhasly.
    Pokud Vás zajímá ještě víc o jeho životě doporučuji právě vydanou knihu autora Jiřího Hlinky s titulem Nevyjasněná úmrtí, kde mimo informací o osudu výše jmenovaného můžete nalézt i další řádky o problematickém konci života Bohumila Hrabala a Vladimíra Boudníka. Knihu vydalo nakladatelství The World Circle Foundation. V reedici pak nakladatelství Labyrint vydává novelu Horečka, která se jako jediná dochovala v Hrabětově pozůstalosti, a zároveň i souborné básnické dílo pod názvem Blues.

Milan Ciler

TV KOUTEK - TV KOUTEK
RÁDIO DRBY PRDY DUDY
NOVÁ BYSTŘÍLNA
FREEDOM chystá oslavu
OSOBITÉ NEOSOBNÍ OSOBNOSTI
Úplné zatmění měsíce
ZÁKONÍK PRÁCE
Nevyjasněná úmrtí
Zajíček opět ve své jamce
ANDĚL EXIT
Nabídka pro neziskové org.
Rozhovor s ing. a s Pražákem