úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
bylo, je či bude...
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme & káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
demo recenze
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

DO KINA

   Zajít si někdy do kina je mnohdy pro některé z nás OPRAVDOVÝM VÝLETEM, protože v dnešním 20. století není do mnoha obydlených míst zavedena autobusová doprava. O tom bych mohl z vlastní zkušenosti napsat více svazků, než obsahuje Ottův slovník naučný. Chceme-li tento výlet pojmout jako formu určitého porovnání té SKUTEČNÉ přírody s tou, kterou nám předloží nějaký NAIVNÍ MĚSTSKÝ REŽISÉR (viz aktuální Vorlovu 'Cestu z města'), tak je nejlepší vydat se do biografu alespoň přes LES, či HORU nebo dokonce celé POHOŘÍ. To by se nám určitě povedlo, kdybychom se vydali např. do teplického kina Máj nebo Lípa, kde bychom mohli k prošlápnutí využít velké části KRUŠNÝCH HOR. Na to je však potřeba se dobře vyzbrojit a do ruksaku si krom jídla přibalit alespoň CIVILNÍ OBUV. Vejít do foyeru s bahnem a listím na pohorách či holinách není snad nikde na světě povoleno, ani kdyby byl turisticky orientovaný divák členem FILMOVÉHO KLUBU. Proto je lepší vybrat nějaké sušší stezky. Zdatný a zkušený turista dobře ví, že cestu až do bijáku neoznačuje žádná z dosud známých barev turistického značení cest. Tyto barvy nás dovedou pouze na PŘEDMĚSTÍ, kde se na to které kino optáme. Popisovat cestu přírodou však nyní nebudeme, protože je pouze PROSTŘEDKEM k dosažení úplně jiného cíle.
    K většině kin se dá z předměstí dojet pomocí městské dopravy. U pokladny si stoupneme tak, aby nám nebylo vidět na ZASVINĚNOU OBUV a do podezřele ošlehané tváře, aby nám pokladní třeba neřekla - 'lístek vám prodám, až se slušně oblečete a upravíte'. Pak odcházíme na WC, kde se přezujeme do CIVILNÍ OBUVI, aby nás biletářka nepovažovala např. za BĚŽENCE, ČÓRKAŘE, ÚCHYLÁKY či jinak ODLIŠNÉ OSOBY. Do šatny si odložíme RUKSAKY, HOLE, SLAMÁKY, SAMOROSTY, KOŠÍKY s houbami či lesními plody a LUČNÍM KVÍTÍM. Každé kino má většinou svůj vnitřní bufet, ve kterém si ke konzumaci MUSÍME konspirativně zakoupit nezbytné propriety. Nehledíme přitom na to, zda-li se bude jednat o film PSYCHOLOGICKO-PŘÍRODOPISNÝ, u kterého není vhodné ve VYPJATÝCH scénách začít rozbalovat CHIPSY nebo KŘUPKY. Kdyby jsme na tuto věc brali nějaký ohled, stali bychom se ihned PODEZŘELÝMI, protože takto se nikdo ostatní v NORMÁLNÍM kině NECHOVÁ. Při vlastní produkci začneme mezi sebou neprodleně KONVERZOVAT (protože při reklamách nebylo o čem) a to třeba i přes několik sedadel. Nohy a všechno nepotřebné si přehodíme přes sedadla před námi, aby si po namáhavém výletu ODPOČINULY. Děj žádného přírodopisného filmu není pro nás až zas tak DŮLEŽITÝ, protože my víme o přírodě SVÉ. V žádném takovém dokumentu se neválejí na loukách či lesních cestách volně pohozené IGELITOVÉ TAŠKY, LÁHVE, PRIMEROSY, VLOŽKY všemožných značek, TAMPÓNY, PAPÍROVÉ KAPESNÍČKY, KOČÁRKY, HRAČKY a všemožné jiné NEOBVYKLÉ VĚCI. V průběhu projekce dochází u každého dobře vyvětraného turisty k OSOBNÍ KRIZI a tak na několik minut až hodin USÍNÁ zdravým spánkem. Představení pak opouští pěkně ODPOČINUT a hlavně s pocitem, že spojil POVINNÉ s PŘÍJEMNÝM a že si může do svého turistického diáře napsat další POCTIVĚ prošláplé kilometry.