úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
bylo, je či bude...
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme & káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
demo recenze
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

BÁRA NIMCOVÁ

    'Chci dělat něco, co má opravdu smysl a myslím si, že Cesta z města má smysl obrovský', říká o své první filmové roli Bára Nimcová
    Jméno Bára Nimcová možná stále víc řekne sportovním fanouškům, než filmovým divákům. Vždyť aktivně se Bára věnovala sportu asi patnáct let a role Markéty v novém českém filmu Tomáše Vorla Cesta z města je její úplně první. Zkraje herecké dráhy ale zároveň velkou příležitostí, po programátorovi Honzovi v podání Tomáše Hanáka, zde mladá debutantka z Litvínova ztvárnila druhou hlavní roli. Lyrická komedie autora Pražské 5, Kouře, či Kamenného mostu, je právě teď na cestě po českých kinech, slavnostní předpremiéru si však odbyla druhého října v Ústí nad Labem. Po diváky velmi kladně přijatém promítání, jste ve foyer kina Hraničář měli možnost potkat oba Tomáše, představitelku báby paní Ljubu Skořepovou, faráře hniličku alias Radomila Uhlíře, postavu šéfa a zároveň producenta filmu Ondřeje Trojana, ale také velmi příjemně a vstřícně působící Báru Nimcovou.
    Báro, můžeš se čtenářům nějak identifikovat? Já bych se hrozně ráda jednou identifikovala, ale to je můj problém. Je mi tolik, kolik mi je, jsem neherec a Cesta z města je můj první film. Jinak jsem povoláním všechno možný, momentálně pracuji v Praze pro jednu modelingovou agenturu. Pocházím z Litvínova, kde nebydlím a co ještě? Jsem kozoroh a drak v jedné osobě (smích). Dlouhé byly tvé kroky k filmu a co jim předcházelo? Dlouhé, přímo mílové a předcházela jim krutá příprava pod vedením zrzavé ruky Tomáše Vorla. Tomáš se toho rozhodnutí docela bál, že to tedy budu já - ta Markéta. Tři měsíce před natáčením mi řekl: 'Ty se sebou musíš něco udělat, ty neumíš mluvit, jezdit na koni, neumíš se hejbat - dělej se sebou něco!' Tak jsem odjela na Rabštejn, byla tam dva měsíce sama, naučila se jakž takž na koni, zpívala si a četla a on mne přijel každý víkend zkontrolovat, jestli se neflákám. Takže to byla docela pohoda. A jak si tě Tomáš Vorel vlastně všiml? Tři roky jsme spolu žili - potkali se na přechodu pro chodce a pak už spolu zůstali. Také jsme napsali ten scénář, kde jsem jeden z lidí, kteří do toho něco řekli a ono se to tam pak objevilo. Tomáš o mne ale vůbec neuvažoval, chtěl různé jiné herečky zvučných jmen, ale pak jsem konkurs vyhrála já. On se tedy rozhodl, že mi tu důvěru dá a já se bála, že mu to zkazím. Každý večer po natáčení jsem se ho ptala, jestli něco nepřetočíme a on na to: 'To neřeš, pořádně se vyspi, zítra bude dlouhý den.' Jinak to byly tři roky shánění peněz, vymýšlení různých příběhů, které by tam mohly být, nacházení těch správných lidí... Měla si nějaké předchozí zkušenosti třeba se školním divadlem? Studovala jsem 'pajďák', kde byla taková odrůda - speciální pedagogika - a tam sis mohl vybrat, co chceš dělat. A já chodila pomáhat do ústavu v Janově u Litvínova, kde jsem 'zkejsla' dva roky a hrála s těmi lidmi divadélko. Bylo to úžasné, ale spíš šlo o improvizaci a sladění. Hráli jsme pohádky, kde se toho nedá moc zkazit. Role Markéty v Cestě z města je tvou první a hned velkou rolí, máš k ní nějaké výhrady? Vesměs jsem spokojená, ale značné výhrady mám ke své postavě. Nicméně to v globálu musí posoudit divák. Hodně mne potěšilo, až dojalo, že se tady na předpremiéře filmu v Ústí nad Labem mnoho lidí bavilo a ty první reakce byly dobré. No a celkově máš z Ústí jaký dojem? Moc tu nepobývám, i když tu mám mnoho známých. Scházíme se jinde než v Ústí, které na mne působí hodně roztahaně, stejně jako Most. Vyznat se tady je pro mne docela labyrint, ale jinak si myslím, že tu máte hafo dobrejch lidí, klubíků... Pocházíš z Litvínova, s čím si ho nejvíce spojuješ - s místem bydliště, rodinou, kamarády atd.? V podstatě mám Litvínov spojený jenom se sportem, protože jsem dvanáct let hrála tenis a pak asi tři roky lední hokej, kdy jsem byla v reprezentaci a pak se to nějak zvrtlo. Tím už se všechno odvíjelo dále. Nemám tam ale mnoho známých, protože ti lidé se už vyměnili, rozprchli jinam. Když tam přijedu, jsem ráda, že jsem doma. Litvínov mám ráda, i když je to ponuré, chemické město. Členové skupiny Lunetik jsou také z Litvínova, znáte se? No jasný, my jsme spolu jezdili na tábory - s Davidem a Alešem, který dokonce chodil do stejné školy asi o dva roky níž. Dokonce jsem něco dělala na jejich loňském turné, což byla spíš produkční práce. Jsou to normální kluci, asi každej tíhne k tomu, nějak se zviditelnit a myslím si, že se jim to jistým způsobem podařilo a nehodnotím jak. Určitá skvadra lidí je má ráda, i když to tak nějak dirigujou někam jinam, než se ztotožňuji já. Už víš, co bude po tomto filmu následovat - jsou nějaké nabídky? Nejsou a nevím jestli budou. Když budou, tak uvidíme jaký. Pokud dobrý, tak do toho hupsnu. Takhle: Chci udělat něco, co má trochu smysl. Myslím si, že Cesta z města má obrovský, že se to vůbec natočilo, protože tady podle mne takový film chyběl. A mělo by se jich točit víc. Opravdu jak geniálně řekl Tomáš Hanák: 'Dál rozmnožovat scénáře typu, kterak se americká žena rozhodne čelit rakovině zátylku čelem', tak těch je fakt hafo. Chce to prostě lidi pohladit nějakým jiným způsobem. Když by tedy něco takového bylo, tak samozřejmě ano. Zatím neplánuji nic, to se musí narodit. Pokud se to nenarodí, tak já se o sebe postarat umím. Ty jsi zmínila, že znáš oba moje redakční kolegy - Jirku B. Šerého (J. B. Š.) i Radima Neuvirta (hRvN). Jak si tyhlety týpky vybavuješ? To jsou obrovský srandisti a jsem fakt ráda, že jsem je tu potkala. Jinak oceňuju jejich smysl pro humor, protože to tady opravdu chybí. Znám jejich nahrávky z Vyžvejklé bambule (i když jsem je naživo nikdy neviděla) a hrozně se mi to líbilo. To bylo v době, ve který se nesmělo nic a oni dělali takovou tu těžkou prdel, co nikdo nemoh pochopit a bylo to právě to vono. Teď vůbec nevim co dělaj, chystám se s nima pokecat - jestli někde dělaj nějakej bordel a tak. Já ti za rozhovor moc děkuju a udělám si ještě fotečku, jestli dovolíš. Ale jo a já taky děkuju.

LJUBA SKOŘEPOVÁ - MINI-ROZHOVOR

    'Role báby v Cestě z města je mi blízká proto, že dodneška nenávidím město a nemůžu si na něj zvyknout', říká herečka Ljuba Skořepová.
    Je s úžasem sledovat, jaká energie a živelnost sálá z Ljuby Skořepové v nové české komedii Cesta z města. S úžasem proto, že této herečce a spisovatelce je právě sedmasedmdesát let, ovšem věk nebude asi tím hlavním, co by ji v současné době trápilo. Má prý hodně hereckých plánů, pro sebe si chystá scénář a ještě by chtěla napsat knihu. Role báby ve čtvrtém celovečerním filmu scénáristy a režiséra Tomáše Vorla ji očividně padla jak ulitá. K inspiraci neměla daleko, její babička prý byla té filmové podobná a ona sama své dětství prožila v lesnatém Podkrkonoší, kde...
    Ve filmu Cesta z města ztvárňujete takovou, dá se říct, bábu kořenářku. Čím Vás tato role zaujala a byla Vám blízká? No, nemůžu říct kořenářka, protože to mě přišívají pořád. Blízké v tom, že jsem tak trošku spjatá s přírodou. Od malička se v tom pohybuji, pocházím z Podkrkonoší, kde jsem to jako malá musela dělat. A vlastně tam začalo mé herectví, jako malé dítě jsem sama začala v lese. Zde jsem s obdobnými elementy přišla do styku a potom z toho vyšlo i to, že mám mimo jiné i zájem o hermetické vědy. Moje babička byla taková vědma jasnovidná, která by jí byla nějak podobná. Také dělala kořaličky, léky a všecko… a měla spisovatelský talent. Vzešla jsem vlastně z takového strašně chudého rodu a hrozně jsem se jako dítě nadřela. Blízké je mi to proto, že dodneška nenávidím město a nemůžu si na něj zvyknout. V Praze jsem vlastně od svých dvaceti let, po matuře venku - a ještě jsem si nezvykla. Jak mám chviličku času, jedu ven, protože nesnáším auta, hrozný vzduch, počítače, no všecko to, co je přemrštěný. Myslím, že přijde čas, kdy už to lidi sami neunesou a taky nebude čím dýchat. Zdá se mi, že žijou jenom na čtvrtinu, nebo na třetinu a ty dvě třetiny jim ucházej... Kam dál povedou po tomto filmu Vaše kroky, ať už v životě, kinematografii, či divadle? Zkouším novou věc v Národním divadle a chystám si pro sebe nějaký krásný scénář, který by mi dělalo buď divadlo v Řeznické, nebo i jiné. Teď mám ve Viole těsně po premiéře Margarety Dirasové (to je o té nejslavnější francouzské básnířce). Potom mám v televizi dělat seriál Šípková Růženka, ta se má začít točit v listopadu. Teď jsem zrovna přišla o krásnou roli u Polesnýho v takové seriálové pohádce, protože mám zrovna zájezd s divadlem (ty Dvě noci). Mrzí mne to, ale všecko zlý se ukáže vždycky být k něčemu dobrý. Mám hodně hereckých plánů a chtěla bych také ještě napsat knížku. Tak ať se daří a děkuji mockrát za rozhovor.