16. 7. 1914 usedl do starostenského křesla po JUDr Franz Ohnsorgovi
chemik Fridrich Wilhelm Bornemann. Narodil se 30. 5. 1857 v Meerane
v Sasku. Absolvoval gymnázium v Drážďanech, polytechniku v Karlsruhe
a univerzitu v Töbingen, kde promoval 1877. Nejprve působil u svého
otce v barvírně. 1882 přeložili společný podnik do Ústí n. L. 1888 se
stal řádným občanem města. Bornemann byl obchodník každým coulem, výborný
organizátor a znalec svého oboru. Koncem války začal mít žaludeční a
střevní potíže.
Podrobil se v Lipsku operaci, po které 21. 12. 1921 zemřel. V době svého
úřadování nechal vydláždit celou Masarykovu třídu, rozšířit vodovod
na Skřivánek a vystavět TBC pavilon v nové městské nemocnici. Kromě
toho musel čelit válečným těžkostem. Připomeňme si, že tehdy zde bylo
v převaze německy mluvící a smýšlející obyvatelstvo. První vojenské
transporty odjížděly na frontu za mávání jásajících davů, které vůbec
nepočítaly s porážkou. Válku brali němečtí občané jako konečné vítězství
Germánů nad Slovany s tím, že se konečně vypořádají s odbojnou menšinou
Čechů. Ústí se změnilo v posádkové město. Byl zde umístěn záložní prapor
1. pluku polních myslivců - 700 mužů a 10 důstojníků. Později se zde
formovaly další útvary pro frontu.
Válka vyžadovala stále více obětí a jásot umlkal.
Na severu Čech bylo oficiálně
zjištěno 22 840 osob postižených hladomorem. Lidé si nedostatečné příděly
potravin "vylepšovali" vařením kopřiv, pečením placek z bramborových
slupek a kávové sedliny, řepným sirupem a špatnými ovocnými povidly.
Fronty před obchody se často stály přes noc, někdy bezvýsledně. V nynějších
městských sadech zvaných Na pláni se oficiálně pěstovaly
brambory a zelenina. Zmizely kovové sochy z veřejných prostranství,
k roztavení byly odváženy i historické kostelní zvony. Domácnosti povinně
odevzdávaly mosazné hmoždíře. Od té doby nám na Městském divadle chybí
sochy koní a Múz.
Součástí politických třenic byly boje Čechů o české
základní školy. Často docházelo až k soudním postihům českých rodičů,
ale školy nebyly povoleny. Spíše se připravovalo zřízení tzv. Deutsch-Böhmen,
tj. připojení pohraničních území k Rakousku či Německu. Všechny podniky
jely naplno pro válku, lidé pracovali do úmoru a padali hladem. Nově
zvolený rakouský císař Karel I. s chotí Zitou objel pohraničí,
aby se přesvědčil o situaci. Na přilepšenou dostalo obyvatelstvo dvakrát
po 1/4 kg sušené zeleniny. Vzrůstala korupce a šmelina. Ale proskakovaly
i dobré zprávy pro Čechy, jak se do války a mírových příprav zapojila
Amerika, naši krajané a Tomáš Masaryk. Občas přicházely balíky
od krajanů. Vojenská morálka se uvolňovala. Dopadlo to tak, jak je známo.
28. 10. 1918 Rakousko-Uhersko kapitulovalo. Praha oslavovala svobodný
stát. Jen v Ústí ještě probíhaly šarvátky, drancování a politické intriky.
Nakonec představitelé budoucího Deutsch-Böhmen uprchli do zahraničí.
Starosta Bornemann se 11. 12. 1918 vzdal československému vojsku. To
zavedlo ve městě pořádek, ale ještě pod pohrůžkou zbraní. Začala nová
kapitola našeho města.
16. 7. 1914 usedl do starostenského křesla po JUDr Franz Ohnsorgovi
chemik Fridrich Wilhelm Bornemann. Narodil se 30. 5. 1857 v Meerane
v Sasku. Absolvoval gymnázium v Drážďanech, polytechniku v Karlsruhe
a univerzitu v Töbingen, kde promoval 1877. Nejprve působil u svého
otce v barvírně. 1882 přeložili společný podnik do Ústí n. L. 1888 se
stal řádným občanem města. Bornemann byl obchodník každým coulem, výborný
organizátor a znalec svého oboru. Koncem války začal mít žaludeční a
střevní 
potíže.
Podrobil se v Lipsku operaci, po které 21. 12. 1921 zemřel. V době svého
úřadování nechal vydláždit celou Masarykovu třídu, rozšířit vodovod
na Skřivánek a vystavět TBC pavilon v nové městské nemocnici. Kromě
toho musel čelit válečným těžkostem. Připomeňme si, že tehdy zde bylo
v převaze německy mluvící a smýšlející obyvatelstvo. První vojenské
transporty odjížděly na frontu za mávání jásajících davů, které vůbec
nepočítaly s porážkou. Válku brali němečtí občané jako konečné vítězství
Germánů nad Slovany s tím, že se konečně vypořádají s odbojnou menšinou
Čechů. Ústí se změnilo v posádkové město. Byl zde umístěn záložní prapor
1. pluku polních myslivců - 700 mužů a 10 důstojníků. Později se zde
formovaly další útvary pro frontu. 
oficiálně
zjištěno 22 840 osob postižených hladomorem. Lidé si nedostatečné příděly
potravin "vylepšovali" vařením kopřiv, pečením placek z bramborových
slupek a kávové sedliny, řepným sirupem a špatnými ovocnými povidly.
Fronty před obchody se často stály přes noc, někdy bezvýsledně. V nynějších
městských sadech zvaných Na pláni se oficiálně pěstovaly
brambory a zelenina. Zmizely kovové sochy z veřejných prostranství,
k roztavení byly odváženy i historické kostelní zvony. Domácnosti povinně
odevzdávaly mosazné hmoždíře. Od té doby nám na Městském divadle chybí
sochy koní a Múz.