úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
bylo, je či bude...
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme & káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
demo recenze
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

 

    BUCHTA

    Dnešní recept bude už jakousi průpravou na blížící se Vánoce a Silvestr, kdy jako BOHUŽEL každoročně propuká v semknutém národě nejen VŠEOBECNÉ VESELÍ, ale i NEZŘÍZENÉ OBŽERSTVÍ. Naše receptura je vhodná pro tři kategorie lidí. 1) Pro ty, kterým je už úplně JEDNO jak vypadají. 2) Pro ty, kteří mají DEPRESE. 3) Pro ty, kteří NIKDY NEZTLOUSTNOU (tasemnice, nechutenství, bulimie, neustálé zvracení atd.). Slovo BUCHTA je jak všeobecně známo jakýmsi symbolem LENOSTI a NEPRŮBOJNOSTI. A my, než se pustíme do jejího vlastního UDĚLÁNÍ, tak si pěkně řekneme, proč tomu tak je. Když už je totiž buchta UDĚLANÁ, tak si tak jenom dřepí na talíři, jako nějaká ROZTEKLÁ a ROZCAPENÁ mamina, která už ten svůj zadek ani nezvedne. Na druhou stranu je však buchta vítanou POCHOUTKOU, dalo by se téměř říci, že je určena pro MLSNÉ JAZÝČKY. Když bychom chtěli pátrat po původu vzniku slova BUCHTA, tak bychom se dostali až kamsi do středověku, kdy se používala podobná slova, např. PERCHTA, KUCHTA, KUNHUTA, CUCHTA atd. Dalším významem tohoto slova je označení pro LÍNOU DÍVKU nebo i CHLAPCE. Na Hané se zašlo dokonce tak 'daleko', že se tímto slovem označoval v přeneseném slova smyslu ženský GENITÁL, čehož je důkazem známé hanácké rčení 'paňmámo, máte BOCHTE? Ne, ale PÉČU'. Chudý venkovský lid neměl k těmto pro měšťáky dekadentním a upadlým výrazům DALEKO DO HUBY, jelikož sex byl JEDINÝM POTĚŠENÍM chudých lidí. Jedinou dostupnou ANTIKONCEPCÍ byl tehdy pořádný ZÁMEK a petlice, ale tato KONCEPCE se ukázala býti velmi nedostačující, protože i přes tato opatření běhalo po vesnicích spousta všemožných humanoidních LEVOBOČKŮ. PRAVOBOČKŮ s PP (papíry původu) bylo pomálu. Pro úplnost uveďme ještě refrén jedné staré písně z PODKÉRKONOŠÍ (nemá nic společného s tetováním), v jejímž refrénu se zpívá: 'NIKDY SOM NĚMALA TAKÉHO JEBÁČA, ABY MA OJEBAL ZA KÚSOK KOLÁČA'.
    Ale pojďme již ke stolu, na který si připravíme tyto věci: Polohrubou mouku (moučná směs někde mezi moukou HRUBOU a HLADKOU), 2 slepičí JEDNOŽLOUTKOVÁ vejce, 3 lžíce cukru (ne však KOSTKOVÉHO), 1/2 droždí, nastrouhanou kůru z citrónu, 1 špetku soli, kousek NEŽLUKLÉHO másla. Vše vložíme do mísy a zamícháme buď VAŘEČKOU nebo ŠPACHTLÍ. Pak si dáme asi 1 hod. VORAZ, protože probíhá tzv. KYNUTÍ, při kterém se prudce zvětšuje objem smíchané KEJDY, která dokázala např. v pohádkách zadělat celý zámek. Tuto jednu hodinu pak máme na to, abychom někde sehnali PLNÍCÍ SMĚS (jahody, tvaroh, marmeládu, mák apod.) Mísa musí být z uvedeného důvodu NĚKOLIKANÁSOBNĚ VĚTŠÍ než je prvotní objem směsi. Těsto pak dáme na vál a rozválíme jej dřev. válečkem po celé ploše. Na váleček však NENALÉHÁME celou vahou těla, aby nám neujely nohy a nezabořili jsme se do něj KSICHTEM. Lepí-li se nám těsto na válec, mázneme jej jemným FILMEM oleje, ne však PŘEPÁLENÉHO, který je stejně KARCINOGENNÍ, jako jeho automobilová obdoba - olej VYJETÝ. Pak už máme jen DVĚ MOŽNOSTI. Buďto si uděláme ze VŠEHO těsta, tj. z CELÉ vyválené placky, JEDNU POŘÁDNOU BUCHTU a nebo více MENŠÍCH BUCHTIČEK, které naplníme libovolnou zmíněnou PLNÍCÍ SMĚSÍ, hermeticky uzavřeme a strčíme do předehřáté trouby. Asi po hodině je PRŮMĚRNÁ BUCHTA ÚPLNĚ HOTOVÁ. Její velikou VÝHODOU oproti masu je např. to, že nemá na svém povrchu žádné ZBYTKY SRSTI, VLNY či CHLOUPKŮ na kůži (slepice, ovce, králík) a že se nám tyto pak nemohou zachytit v JÍCNU, jak tomu často u MASOŽROUTŮ bývá. JEDINOU NEVÝHODOU je pak naše následné VYKYNUTÍ, ale patříme-li do kategorie č. 1 - 'NO TAK CO, NO - NO BÓŽE'.

 
 


Copyright © 2000 KK & UKP'98