úvodník
program
- obsah
linka
veřejné důvěry
bylo, je či bude...
primátoři
komunitní
nadace UL
hvězdné
okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme
& káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
demo
recenze
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

|
BUCHTA
Dnešní
recept bude už jakousi průpravou na blížící se Vánoce a Silvestr, kdy
jako BOHUŽEL každoročně propuká v semknutém národě nejen VŠEOBECNÉ VESELÍ,
ale i NEZŘÍZENÉ OBŽERSTVÍ. Naše receptura je vhodná pro tři kategorie
lidí. 1) Pro ty, kterým je už úplně JEDNO jak vypadají. 2) Pro ty, kteří
mají DEPRESE. 3) Pro ty, kteří NIKDY NEZTLOUSTNOU (tasemnice, nechutenství,
bulimie, neustálé zvracení atd.). Slovo BUCHTA je jak všeobecně známo
jakýmsi symbolem LENOSTI a NEPRŮBOJNOSTI. A my, než se pustíme do jejího
vlastního UDĚLÁNÍ, tak si pěkně řekneme, proč tomu tak je. Když už je
totiž buchta UDĚLANÁ, tak si tak jenom dřepí na talíři, jako nějaká
ROZTEKLÁ a ROZCAPENÁ mamina, která už ten svůj zadek ani nezvedne. Na
druhou stranu je však buchta vítanou POCHOUTKOU, dalo by se téměř říci,
že je určena pro MLSNÉ JAZÝČKY. Když bychom chtěli pátrat po původu
vzniku slova BUCHTA, tak bychom se dostali až kamsi do středověku, kdy
se používala podobná slova, např. PERCHTA, KUCHTA, KUNHUTA, CUCHTA atd.
Dalším významem tohoto slova je označení pro LÍNOU DÍVKU nebo i CHLAPCE.
Na Hané se zašlo dokonce tak 'daleko', že se tímto slovem označoval
v přeneseném slova smyslu ženský GENITÁL, čehož je důkazem známé hanácké
rčení 'paňmámo, máte BOCHTE? Ne, ale PÉČU'. Chudý venkovský lid neměl
k těmto pro měšťáky dekadentním a upadlým výrazům DALEKO DO HUBY, jelikož
sex byl JEDINÝM POTĚŠENÍM chudých lidí. Jedinou dostupnou ANTIKONCEPCÍ
byl tehdy pořádný ZÁMEK a petlice, ale tato KONCEPCE se ukázala býti
velmi nedostačující, protože i přes tato opatření běhalo po vesnicích
spousta všemožných humanoidních LEVOBOČKŮ. PRAVOBOČKŮ s PP (papíry původu)
bylo pomálu. Pro úplnost uveďme ještě refrén jedné staré písně z PODKÉRKONOŠÍ
(nemá nic společného s tetováním), v jejímž refrénu se zpívá: 'NIKDY
SOM NĚMALA TAKÉHO JEBÁČA, ABY MA OJEBAL ZA KÚSOK KOLÁČA'.
Ale pojďme již ke stolu, na který si připravíme
tyto věci: Polohrubou mouku (moučná směs někde mezi moukou HRUBOU a
HLADKOU), 2 slepičí JEDNOŽLOUTKOVÁ vejce, 3 lžíce cukru (ne však KOSTKOVÉHO),
1/2 droždí, nastrouhanou kůru z citrónu, 1 špetku soli, kousek NEŽLUKLÉHO
másla. Vše vložíme do mísy a zamícháme buď VAŘEČKOU nebo ŠPACHTLÍ. Pak
si dáme asi 1 hod. VORAZ, protože probíhá tzv. KYNUTÍ, při kterém se
prudce zvětšuje objem smíchané KEJDY, která dokázala např. v pohádkách
zadělat celý zámek. Tuto jednu hodinu pak máme na to, abychom někde
sehnali PLNÍCÍ SMĚS (jahody, tvaroh, marmeládu, mák apod.) Mísa musí
být z uvedeného důvodu NĚKOLIKANÁSOBNĚ VĚTŠÍ než je prvotní objem směsi.
Těsto pak dáme na vál a rozválíme jej dřev. válečkem po celé ploše.
Na váleček však NENALÉHÁME celou vahou těla, aby nám neujely nohy a
nezabořili jsme se do něj KSICHTEM. Lepí-li se nám těsto na válec, mázneme
jej jemným FILMEM oleje, ne však PŘEPÁLENÉHO, který je stejně KARCINOGENNÍ,
jako jeho automobilová obdoba - olej VYJETÝ. Pak už máme jen DVĚ MOŽNOSTI.
Buďto si uděláme ze VŠEHO těsta, tj. z CELÉ vyválené placky, JEDNU POŘÁDNOU
BUCHTU a nebo více MENŠÍCH BUCHTIČEK, které naplníme libovolnou zmíněnou
PLNÍCÍ SMĚSÍ, hermeticky uzavřeme a strčíme do předehřáté trouby. Asi
po hodině je PRŮMĚRNÁ BUCHTA ÚPLNĚ HOTOVÁ. Její velikou VÝHODOU oproti
masu je např. to, že nemá na svém povrchu žádné ZBYTKY SRSTI, VLNY či
CHLOUPKŮ na kůži (slepice, ovce, králík) a že se nám tyto pak nemohou
zachytit v JÍCNU, jak tomu často u MASOŽROUTŮ bývá. JEDINOU NEVÝHODOU
je pak naše následné VYKYNUTÍ, ale patříme-li do kategorie č. 1 - 'NO
TAK CO, NO - NO BÓŽE'.
|