úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
ústecké hospody
státní vědecká knihovna
náš Egytp
profily ústeckých kapel
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

POSLEDNÍ CESTA
    I když by se dalo tvrdit, že TUDY CESTA NEVEDE, tak i takováto místa bychom měli mít 'ošlapaná' a být připraveni podívat se pěkně v den "D" smrti do jejích vyhaslých očí. Náš dnešní tip nebude TOTIŽ zdaleka tak veselý, jako tomu bylo u drtivé většiny předcházejících. Avšak z pohledu toho, že smrt je SOUČÁSTÍ našeho života (stačí si jen uvědomit, že třetinu života strávíme spánkem v podstatě v kómatu a tedy nežijeme, jenom dýcháme), tak se nemusíme ničeho bát a nemít pro strach v kalhotách UDĚLÁNO. Se smrtí je to TOTIŽ obdobné jako se ženami. Žít se s ní NEDÁ a bez ní také ne. Jedinou její výhodou je to, že už nemusíte např. vyzvedávat věci z čistírny a nebo chodit do práce. No, tak to nebyl zrovna nejvhodnější příklad, protože z podpory se dá mnohdy krásně žít. Zanechme však těchto lakrimózních úvah a vyrazme do území věčného ticha.
    Bude-li naše zeměkoule ještě za několik miliónů let existovat, tak budou budoucí archeologové tvrdit, že bylo v několikametrovém nánosu zeminy objeveno 'rozsáhlé pohřebiště' v místech zvaném kdysi Střekov, na kterém byli pohřbíváni jak Germáni, tak i Slované. A právě sem poputujeme nyní i my.
    Až na místo nás mohou dovézt asi 3 čísla (rozdílná!) autobusových linek. Před vstupem je výhodná možnost nakoupit umělé květiny a pozorně si pročíst 'řád pohřebiště'. Z jeho nejdůležitějších bodů je potřeba vypíchnout ten o 'zákazu vodění psů'. Pravý důvod zde není uveden a to i přesto, že pes je nejvěrnějším přítelem člověka a dosud žijící to těm zemřelým nechtějí dopřát. Zřejmě to však bude z důvodu infekce tetanu a ani z estetického hlediska by nebylo dobré sledovat volně pobíhající psy s kostmi v mordě. Ale zpět. Urnový háj je zde protkán daleko důstojnějšími kamennými či žulovými náhrobky a v místech, kde se již zdá, že už se sem v budoucnu nevejdeme, je ještě velmi rozsáhlá plocha porostlá stromy, čekající na své další nocležníky. Z dob nedávno minulých je přibl. třetina zdejšího osazenstva německého původu, avšak židovské rovy zde nenajdete. Židé se i v tomto ohledu separují a mají svá vlastní pohřebiště.
    Nebylo by příliš vhodné popisovat jmenovitě všechny náhrobky (pamatuji si stejně jenom jeden, s nápisem RANSDORF), ale některé z nich nelze pro jejich monumentalitu prostě přehlédnout! Jedním takovým je společná hrobka zakladatele Severočeských tukových závodů, p. Johanna Schichta. Když se po vykličkování vrátíme ze záhrobí opět ke vchodu, procházíme okolo tzv. VSYPOVÝCH LOUČEK. Jsou celkem 4. Ty mi přijdou daleko praktičtější, než takové nápady, jakými jsou vsypávání popela do moře, které se může člověku (tomu žijícímu) pěkně vymstít, protože se může obrátit vítr a člověk si pak SYPE POPEL NA HLAVU. Ale pojďme již raději pryč! Cestou podél hřbitovní zdi (ul. K loděnici) si můžeme ulevit v zelené kulaté kadibudce, postavené přímo u hřbitova a opatřené popelnicovým kontejnerem. Tak tomu říkám EKLHAFT. Vkus českého člověka je úžasný!
    Nerad slýchávám osobně větu "o mrtvých jen dobře", protože když byl někdo za života hajzl, tak proč bych to měl tvrdit?! Daleko příjemnější a také pravdivější je věta "mrtvý - prd ví". Blízké jsou mi především náhrobky, na kterých jsou s velkou dávkou nadhledu nápisy typu "Nezkoušej to!" (Ch. Bukowski), "Nevšímejte si mě!" (to bude můj). Také jsou mi mnohem bližší a estetičtější hřbitovy otevřené (USA), kam člověk i rád zajde a daleko důstojnějším způsobem uctí památku zesnulého.
    No, nebyla to dneska SCHICHTA? Zůstaňte prosím Vás ještě naživu, příště zase VYDECHNEME někde v přírodě.