úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
ústecké hospody
státní vědecká knihovna
náš Egytp
profily ústeckých kapel
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

   Referát z četby:
   Barbánek a Mein Kampf
   Je nezvyklé, pozve - li si host sebou svého hosta, ale dá se to snést, pokud hostovým hostem není například Miroslav Štěpán nebo zombie soudruha Gustáva Husáka. Stejně omluvitelné bude, počítám, otevřu-li si ve svém Hvězdném okénku podrubriku, v níž své případné čtenáře seznámím s tím, co zrovna frčí v literatuře.
   Nedávno jsem navštívil svého oblíbeného knihkupce a po chvíli váhání jsem se odhodlal ke koupi dvou stěžejních titulů - dětského komiksu o psu řečeném Barbánek a knihy nechvalně známého válečného zločince a čalouníka A. Hitlera Můj boj. Když mi knihkupec balil obě dvě knihy, spiklenecky na mne mrknul. Buď si myslel, že mám doma psa (správně), nebo, že jsem taky soukmenovec (špatně), nebo že to mám v hlavě vyřachtaný (částečně správně). Ke koupi první z těchto knih jsem se rozhodl po dlouhém váhání, neboť jsem i já nakonec podlehl módní vlně sentimentu po kýči a braku z období bolševického. Když jsem si, zvoníc klíči v XI/9 naivně myslel, že už nikdy neuslyším například zpěváka Michala D., netušil jsem, že se po novém vítězném únoru 98 dostane opět k vrcholům popularity, dobře přichycen v řitním otvoru skupinky polodementních mistrů v ťukání klackem do kusu bakelitu či gumy.
    Bývaje kdysi mlád, i já jsem četl Barbánka. Dobře jsem si vybavoval například příhodu, jak onen psík, spolu se svým pánem Honzou a jeho strýčkem (pravděpodobně zaměstnancem MNV nebo JZD) vystraší převlečeni do prostěradla a za pomocí baterek partičku dlohovlasých mániček, které se předtím chovaly vandalsky v přírodě. Vždyť to také vystihl titulní psí hrdina již když je poprvé spatřil slovy: "Těm bych moc nevěřil!!" Příběh sám však má i své morální poselství: vystrašení vlasatci prchají, Honza i Barbánek se radují, nu a strejda dodává: "A ještě ke všemu tady zapomněli občanské průkazy. Musíme je zítra nahlásit na SNB!! Tak v tomto ohledu si mohou Hitler s Barbánkem podat ruku, až na to, že by v druhém případě bylo třeba nahradit slovo SNB slovem Gestapo. Tím se dostáváme ke knize druhé. K jejímu zakoupení mne přiměl sám samojediný génius jménem ing. Petr Uhl. Tento poslední dobou tak populární chlapík totiž této knize udělal takovou reklamu, že z latentního ležáku učinil bestseller roku 00. Přitom stačilo aby si jenom přečetl text na bílé krytce obalu, aby pochopil to základní - bez znalosti věci, které chceme oponovat jí prostě oponovat nemůžeme. Petr Uhl se zřejmě spokojil s definicí Hitlera z knihy pohádek Pavla Kohouta, která zní: "…V té době se stal vládcem německé země šereda, kterému říkali Hitler. Měl hrozný obličej, pod nosem knír a oči ledové, až z nich šla zima. Byl věčně vzteklý a vydrželi vedle něj jen velicí divocí psi, s kterými zacházel laskavěji než s lidmi. A co nejhoršího - byl to fašista. Chtěl docílit, aby šťastně mohli žít jen bohatí a ostatní jim sloužili…"
    No pane jo, ten to schytal. Při četbě této "bible nacismu" jsem však ke svému překvapení zjistil, že autor je prachsprostý plagiátor, který hodně krade myšlenky nejen Karlu Marxovi a v otázkách národnostních i Jožkovi Stalinů, ale v podstatě ani názory Tyrše či Fügnera mu nejsou cizí. Ať se na mne čeští Sokolové nezlobí, ale první organizace zavánějící nacismem, byť humánním je právě ta jejich. Autor se rovněž sám vyznává: "Z celé mé podstaty a ještě více z mého temperamentu usuzoval otec, že humanistické gymnázium by bylo v protikladu k mým vlohám." O tom taky později podal autor nejeden přesvědčivý důkaz. Velmi zajímavě působí i reakce Hitlerova otce, když mu autor sdělil, že se hodlá stát akademickým malířem: "Malíř? Akademický malíř?" Pochyboval o mém rozumu, myslel snad také, že špatně slyšel nebo špatně rozuměl… Nutno dodat, že pan Hitler senior zjevně nechyboval, posuzoval-li duševní stav svého synka. Chyboval snad pouze jednou, když si oné osudové noci, devět měsíců před dvacátým dubnem 1889 zapomněl navléci prezervativ. Nu, ale právě takovéto omyly utvářejí lidské dějiny. U dalšího hvězdného okénka se na setkání teoreticky opět těší…