úvodník
program - obsah
bylo, je či bude...
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
ústecké hospody
státní vědecká knihovna
náš Egytp
profily ústeckých kapel
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

   Bavíme se s Honzou Bidlasem
   Co jsi zač? No… debil?
   Co teď čteš? Annu Kareninu. Já už ji čtu hrozně dlouho, protože čtení je takový uspávací prostředek, mám to místo Rohypnolu. Většinou se k tomu dostanu akorát večer a jsem tak unavený, že po jedné kapitole, v lepších případech už po dvou stránkách, to zalomim. Vzhledem k rozsahu Anny Kareninové to mám ještě asi na dlouho.
A baví tě to? Baví. Hrozně. Nedokážu číst něco, co mě nebaví. Já strašně trpěl při povinné školní četbě. To bylo hrozné, táta jako češtinář vždycky řekl "tak si to přečti, a pak se o tom budeme bavit"… U "Babičky" co jsem se nabrečel! Pak jsme se o tom bavili, já si z toho nic nepamatoval a přitom jsem to fakt přečetl, ale jak mě to nebavilo, tak jsem sice četl, ale vůbec jsem to nevnímal.
    Máš něco, co bytostně nesnášíš? Spoustu věcí. Bytostně nesnáším formulaci, že je to "o tom". Je to "o tom"! Všechno je "o tom"! To je tak příšerná devalvace jazyka...
    Co je tvůj zlý sen? Já nevím… člověk si prostě přeje, aby lidi, který má rád a na kterých mu záleží, byli zdravý a v pořádku a tak. Ono to zní jako plácání, pokud se člověk s nemocí nebo nějakým ohrožením nesetká nablízko.
    Co byl nejstrašnější sen, co se ti zdál? Že se houpám na Nuselském mostě na takové té houpačce jenom za ruce, na "džeksonidle". No, bylo to hrozné, ještě jsem u toho měl ty závratě, co mám normálně, hrůza! To bude možná trošku problém, až se rozhodnu skončit s divadlem a půjdu k Horské službě... s těma mýma závratěma.
    To myslíš vážně s tou Horskou službou? Částečně po tom asi v skrytu duše toužím. Ale samozřejmě, že kdybych od divadla odešel, tak mi to asi tak za měsíc bude strašně chybět. Snažím se věci neplánovat... a taky se bojím na něco se těšit. Spousta lidí se mě třeba ptá " a v tom Ústí chceš zůstat jako už na pořád? nebo na jak dlouho?" a na to se prostě nedá odpovědět. Mně to tu baví a myslím si, že to má smysl. Ale tak to může vydržet pět let, deset let, nebo taky dva měsíce. Ono to plánování… to stejně nejde… třeba když jsme šli ze školy, tam už od třeťáku cítíš ten tlak - co dál, kam půjdem - byl jsem z toho nervózní, chtěl jsem zůstat v Brně, nechtěl jsem jít do nějakého pro mě anonymního divadla, někam, kde bych chodil " do práce". A pak jsme se vlastně dohodli, že si to divadlo dáme sami dohromady a založili jsme si "Sedm a půlku" (divadlo Sedm a půl z Brna). To bylo fajn. Samozřejmě bylo jasné, že taky všechno nepůjde tak, jak jsme si to naplánovali. A ta nabídka sem, to taky nebyly žádné plány, to se tak jako přivinulo…
    Jaký byl tvůj první dojem z Ústí? Pamatuji si, jak jsem vystoupil na nádraží Ústí nad Labem - západ, přijel jsem odpoledne, byl podzim a nad tím "Západem" zapadalo slunce. Byl to úplně úžasný obraz a měl jsem pocit, že ten vlak už tam končí, že dál je konec světa, že dál už není nic. Jako ve westernech, oni tě vezmou jenom někam a pak ti řeknou "dál už nevozim, nejsem sebevrah, tam si dojděte pěšky".
    A z divadla? Poprvé jsem tu byl vlastně, když jsme tu hráli se Sedm a půlkou. To divadlo, prostor a prostředí mě úplně nadchlo. Večer jsme seděli na baru, s Natálkou (spolužačka a kolegyně, herečka ČS Natálie Drabiščáková), a Achab (Jaroslav A. Haidler, ředitel ČS) přišel a že teda "háže nezávislé lano", že už nás má chvíli vyhlídnuté z Brna. Měli jsme z toho radost, ale říkali jsme, že ne, že to nejde tak rychle.
    Jak se ti líbí život na ubytovně? Já jsem zvyklý. Bydlel jsem na koleji celou dobu mého studia na JAMU. Rok předtím jsem byl v divadle v Jihlavě (když jsem se napoprvé do školy nedostal) a tam jsem byl taky na herečáku. Na ty možnosti jaké jsou, mám vlastně docela dobrý pokoj. Optimistický, má dvě okna a výhled na Střekov - to je krása. No… když je ucpaná sprcha, tak to sere…
    Jsi spokojený? Jsem věčně nespokojený. Já se svojí povahou ani jinak nemůžu.
    Řekni představu ideálního dne? S kým bys ho trávil? Zřejmě s někým, koho ještě neznám… No, nesměl by mě vzbudit pes v osm ráno. To by už ten den nebyl ideální. Měli bychom se zřejmě oba vzbudit rozumně, abychom se dohodli… a pak bychom šli na procházku. Teda, já pořád uvažuji s ohledem na psa! Já si představuji vlastně ideální den úplně jednoduše - aby byl ideální pro mě i pro něj. Když má člověk psa, nebo jiný zvíře, nebo dítě, tak prostě asi musí uvažovat takhle, pokud dotyčného tvora nechce trápit.
    Jak jsi k psovi přišel? To je vysloveně takové to nechtěné dítě, o které jsi pak schopný se soudit. Nechtěl jsem ho, ale byl jsem ukecán. Já jsem pár měsíců předtím přišel o psa, kterého jsem měl od deseti let. Měl jsem ho strašně, až nezdravě rád a říkal jsem si, že po něm nějaký ten rok žádného psa mít nechci. A navíc tohohle psa jsem ale vážně nechtěl už proto, že byl starší (jistí lidé ho koupili dcerunce a on ji po pár měsících přestal bavit). Ale byl jsem ukecáván a ukecáván, až jsem povolil. Teď na něj nedám dopustit. I když, jak říkal můj prastrýček, je to "komplikace". Teď už nejde tři dny chlastat a vědět, že se na všechno můžeš vykašlat.
    Tvoje nejmilejší role tady? Asi Baturin v Jaurésovi, to zkoušení mělo obrovskou atmosféru a byla to první věc, kterou jsem tu dělal. Taky Vojnicev v Platonovovi a i Onučkin v Ženitbě, i když to představení úplně nedopadlo. No, asi jako všichni herci tady - není nic, co bych vysloveně nerad hrál... A Pylada v Élektře mám taky rád.