|
úvodník
|
Naše Přehledy vycházejí již třetí rok. Pocítili jsme tedy potřebu VAZBY. Ne však za svou činnost, která je možná někdy TRESTNOU, ale z důvodu kompletace (samovazby) všech ročníků do jednoho svazku. Zadal jsem proto zakázku firmě, která sídlí v nehostinných místech poblíž horní vrátnice Dachau (Chemička). "Přijďte si za měsíc", řekla mi paní, která zakázku přijímala. Poučen z dodacích lhůt z dob 'husákismu', přišel jsem raději o 14 dní déle. Dostalo se mi však pouze dalšího "poučení z krizového vývoje". "A dal jste si to vůbec sem?", ptala se mě stejná paní, držíc v ruce ústřižek s názvem firmy. "Ano, dal, to je logické", řekl jsem já. Náš schizofrenický verbální ping pong pokračoval pak takto: "Víš vo tom něco?", otázal se její hlas směrem do vazárny. "Jó, to sem teprv včéra tiskla". "A kdy to teda bude hotové?", otázal jsem se. "Nevím", řekla ona. "AHA", opáčil jsem. "My teď totiž děláme diplomky", prozradila ona. "Tak to jo, to jsem netušil", s překvapením sděluji. "Až budete mít někdy cestu KOLEM (?), tak se stavte", doporučila. "Tady se nedá jít nijak a nikdy kolem, to jedině, kdybych šel na šichtu do Chemičky", vysvětluji. "AHA", na to ona. A tak jsem odešel. To byl můj krátký příběh ze SOUKROMÉ firmy, která nám v Ústí SVAZUJE materiály, které si k ní dáme svázat. |
|
Radikální balet VYŽVEJKLÁ BAMBULE oslaví dne 10. května již 10 let od svého vzniku! Členové baletu se rozhodli, že žádné oslavy probíhat nebudou, protože si to lidé NEZASLOUŽÍ! Pouze se pietně setkají dne 12. května v teplické restauraci U Havrana, kde budou vzpomínat na to, co všechno už zažili a jak se jim za to společnost odměnila. Čestným členem této kultovní restaurace byl v r. 99 zvolen členy baletu i bývalý vídeňský starosta Dr. Helmut Zilke. I když mu bylo členství vzápětí odebráno, je na toto setkání přesto pozván. "Zveme jak naše příznivce, tak i naše odpůrce, kteří nám mohou kupovat alkohol. Poté se odebereme do séparé půdního bytu hraběte R. von Neuvirta, kde si budeme pouštět videa z našich vystoupení a přemýšlet o tom, co bychom mohli ještě pro společnost udělat", řekl nám do computeru jeden ze členů baletu. |
|
|
V televizním vysílání jsme si již zvykli na tématicky zaměřené pořady typu Dnes večer s... . I my dnes otevíráme podobně tématicky zaměřenou oblíbenou rubriku jako podsložku oblíbeného Bylo, je a bude pod názvem Tento měsíc s ... |
|
|
U nás na severu poměrně známý ba téměř i věhlasný reportér jisté komerční televize, jistý pan Ivan Berka má malého psíka zn. rotvajler zvaného Brutus. Jako každý správný pán chodí jej čas od času venčit - tu mu hodí klacík, ondy zase nějaký oblázek, Brutus se proběhne a rychleji vytráví. Jednoho dne se náš milý reportér shýbnul k zemi, uchopí oblázek, pořádně jej sevře v upocených prstech pravé ruky - a on to nebyl kamínek, ale jakési lejno, jež tam snad potulný žebrák ze svých útrob vypustil!!! Berka se nejprve zděsil, potom se však zamyslil a vypravil se neprodleně domů, snad opláchnout si ruku. Cestou však potkal svou dobrou známou, jistou pojišťovací agentku, jež se již několik let neúspěšně pokouší p. Berku pojistit. Ta kráčela se svým manželem, rovněž pojišťovákem a spatřivše populárního moderátora potěšeně zvolala: "To je mi ale náhoda, vždyť vy dva se ani neznáte..." a... oba dva muži si podali ruku. Po tomto krátkém setkání si nic netušící pojišťovák odnášel sebou na dlani kus smrdutého výkalu a náš oblíbený reportér měl dobrý pocit někde uvnitř své duše z toho, že dal v skrytu těmto vlezlým parazitům najevo, co si o nich vlastně myslí . |
|
|
Reportér TV NOVA řečený Ivan Berka byl vždy tak trochu na štíru se svým oblékáním. Tato věta by se dala vzít přes kopírák a dalo by se totéž prohlásit i o kameramanu této televize Zdeňku Poláškovi. Zatímco šokující fotografie Poláškových rozpadajících se kalhot přineseme v jednom z příštích vydání, o Berkově modro-žluté bundě se zmíníme nyní. Ačkoliv Berkova manželka Hančí je vystudovanou pánskou krejčovou, měl Ivan Berka donedávna doma pouze svou tradiční žluto-modrou bundu, jíž se rozhodl odložit teprve po intervenci několika členů jistého populárního severočeského baletu. Berka se rozhodl nejen svou starou bundu vydražit a za utržený obolus si zakoupit novou (pokud možno modro-žlutou), dokonce však zašel až tak daleko, že si pořídil i zánovní oblek. Proslýchá se však, že jeho smoking příliš dlouho novým nezůstal, neboť hned druhý den po jeho zakoupení si náš populární reportér zasvinil ba i poslinil sako hnusnou omáčkou neznámé konzistence nikoliv však nepodobné známému televiznímu Vetřelčímu slizu, jíž i přes její odpornost reportér díky své skotské povaze dojedl. Nutno ještě dodat, že to vše se odehrálo v hospodě U Rumcajze, jež nemůže ležet nikde jinde, než na tom přiblblém Jičínsku. |
|
|
Kameraman severočeské mutace TV NOVA jistý Zdeněk Polášek je nepochybně vášnivý. Ovšem nyní nejenom kameraman, ale navíc i křížovkář a botanik - dendrolog. Poté, co se téměř do krve pohádal s reportérem I. B. a nejmenovaným soudcem M. Č. na jistých ostrovech ve Středozemním moři, že borovice je jedle, identifikoval pole uschlých slunečnic na teplicku slovy: "To je mák!!". Krátce NATO se veřejnosti představil jako borec v oboru křížovkářském. To, že se anglicky "síť " řekne "net" si zapamatoval již po třech dnech a v samotném výsledku bylo možno v jeho luštěnkách spatřovat mimo jiné takovéto skvosty: Jméno skladatele Krejčího: Ivo, Žlutý kov (na pět): Olovo, Smyčec (slovensky): Smák, Ruský ovocnář: Močurin aj. |
|
|
Ve
chvíli, kdy si i bývalý slovenský premiér Vlado Močiar koupil
svůj |
|
|
Přesto, že je moje matka jemná, citlivá a vzdělaná žena, nemá nikdy pro vulgární slovo hluboko do kapsy. Nedávno, když vytrhl tuto světici z jejího rozjímání ostrý zvuk venkovního zvonku, doplazila se má matka vztekle ke dveřím a otevřela je se slovy: "Kterej kokot tu zvoní jak na lesy?!" Za dveřmi stáli reportér Berka a kameraman Polášek. |
|
|
Ivan Berka si vytvořil na zadních sedačkách ve svém automobilu dětský koutek - má tam umístěny dvě sedačky pro svůj potěr. Nedávno na nich přepravoval podivného stopaře - pozoruhodného herce Peterku, proslaveného svou titulní rolí Krakonoše. Protože nebývá obvyklé vozit takovéhoto velikána denně, Berku to psychicky složilo a tak se odreagoval tím, že rozflákal držku bradatému člověku zvanému Lahváč. Inu ten Berka !!! |
|
|
HNÁTA
HNÁTĚ FEST 2. - 8. 4. 2000 - Tak zase aspoň něco v Ústí nad |
|
|
CHABAŘOVICE
FEST NO. 5 - 24. 3. 2000 - Takže Chabařovice se |
|
|
INTERNETOVÁ KAVÁRNA JE NA SVĚTĚ - Víte, že byla otevřena nová internetová kavárna? Už se nemusíte objednávat dlouhou dobu předem v knihovně. Můžete kdykoliv přijít a připojit se. Je tu k dispozici šest terminálů. Otevírací doba je denně od 10.00 do 22.00 hodin. Kavárna se nachází na Severní Terase v patře nad prodejnou Meinl, vedle prodejny zahradní techniky Mountfield (Mírová 6, tel.: 0601-254 201). Nemusíte mít strach, že s Internetem neumíte zacházet. Je tu velmi ochotný majitel, který vás to naučí. Můžete si jen tak volně surfovat i odesílat a přijímat e-maily. Ceny jsou velmi příhodné a to 40,- Kč za hodinu. Je zde i příjemný výběr nápojů. Přijďte se přesvědčit sami. |
|
|
I.
Fokt
|
|
|
NA
ÚSTECKOU SCÉNU VSTOUPILY DALŠI DVĚ KAPELY! Řeč je o bandičkách Proxima
Kentaura a Sedmá vlna, které nejenže v pátek 14. dubna
oficiálně vstoupily mezi své "provařenější" kolegy od muzikantského
fochu, ale také se jim, spolu se spřátelenými Hydrargyrum, povedl slušný
kousek: na jejich koncert přišlo bezmála 100 lidí a corsácký Axel
club tak praskal ve švech! Důvody? Na premiéru se vždy všichni těší,
po vejplatě je halt po vejplatě, nicméně síla plakátového výlepu včetně
umístění v prostředcích MHD byla v tomto případě neoddiskutovatelná.
PROXIMA KENTAURA |
|
|
"Značkové" lavičky zaplavily naše centrum, ale kde najít to pravé CENTRUM? Asi nejsem sám, kdo si minulý měsíc všiml v centru našeho města nájezdu laviček "1900 - CENTRUM, NA KTERÉ MÚŽEME BÝT HRDÍ" s připojenou fotografií, jak naše centrum toho času vypadalo. Řikal sem si: "Hmm, to neni špatnej nápad vylízt s něčim podobnym, aby se lidem připomnělo jak naše město tehdá vypadalo a jak vypadá dnes". Jenže ouvej, o chvíli později byly ty samé lavičky nahrazeny sloganem "2000 - CENTRUM, NA KTERÉ MÚŽEME BÝT HRDÍ" s fotografií všebořického "hyper-mega-ultra" a já-nevim-co-ještě nákupního střediska Carrefour. Nejenže se CARREFOUR nenalézá v centru, což už samo o sobě popírá samotnou logiku sloganu, ale že by sme na něj měli bejt ještě hrdí? No, to pardón, já tedy nikoliv! Nehledě na to, že stavba jako Carrefour dozajista nepatří k základním pilířům vypovídajícím o tom kterém městě, ale spíš o výdobytcích novodobého komercializmu. Ke Carrefouru bychom se ostatně mohli někdy příště vrátit v samotném článku, anebo to spíš nechat na kolegovi J. B. Š., který by jej zahrnul mezi své "Tipy na výlet - jak nepřijít o zdravej rozum v moderním obchoďáku". Na druhou stranu sem rád, že se konečně ňáký ty lavičky v centru objevily a je konečně kam si dřepnout. I když připouštím, že bez těch reklamních a zřejmě dobře zaplacených "keců na bundě" by se mi líbily víc. |
|
|
Čeká se na Mírovém náměstí na práci, nebo se z něj stává dealerské centrum? Ještě jednou k tomu našemu centru: denně (od pondělí do pátku) chodím do práce a v různých časových intervalech i na oběd. Denně chodím z práce (kupodivu) a ne vždy ve stejný čas procházím Mírovým náměstím. Skoro denně chodim na pivo, do bijáku, či na ňákej ten bigbít (chápej koncert). Ale úplně vždycky vídám na Míráku postávat nemálo skupinek, většinou Romů, či Romů jednotlivců, nahánějících další Romy (někdy ve skupinkách, někdy jednotlivě). Co na tom, že jo? No, zkoušeli ste je někdy, ale někdy opravdu jenom malou chvíli pozorovat? Co tam furt dělaj - čekaj na někoho, na něco (třeba na práci - p. a.) a nebolej je z toho stání třeba nohy? A co kdyby tam třebas prodávali drogy, je to vůbec možný? "No pani nepovidejte, to přece neni možný! Řikáte na Mírovym náměstí?, to se mi nezdá..." Přichází zápletka: Všední den odpoledne, stojim na zastávce směr S. Terasa a čumim vokolo. Očividně nervózní Rom běhá sem a tam, nahlas cosi hejká a zdánlivě neví, co by roupama. Konečně zmerčí svůj "cíl", dobíhá k němu a cosi mele. Tahá z kapsy peníze a obratem ruky je mění za "cosi bílého" v malém sáčku. Doba trvání transakce - hned, počet přihlížejích (včetně těch co dělaj, že radši nic neviděli) - min. plná zastávka + další kolemjdoucí, problém? - žádný! Obdarovaný Rom dohání druhého, ten cosi mele, ale on opáčí: "Ty vole, co bys chtěl za tři kila?" a pomalu se oba vzdalují z obzoru... Hmm, vsadim se, že v tom sáčku byl prášek na pečení pro máti toho Roma, anebo že by to fakt byla droga? "No pani to mi nenamluvíte, ve všední den a ještě ke všemu na Mírovém náměstí, úplně otevřeně před všemi lidmi? A to se nebojej, že je někdo uvidí a nahlásí policii? Že je zavřou do kriminálu? To se vám asi něco zdálo..." Ten sen se ale může zdát každému z vás a přitom stačí tak málo: Zajít na Mírák, víc si všímat a přesvědčit se tak na vlastní oči. "No ale je to vůbec možný, co se nám to tady ten člověk snaží namluvit?" |
|
|
Chvíli
před uzávěrkou na dveře naší "redakce" nesměle zaklepal kapelník
ústecké KRISTÝNY, Jiří Beránek, aby nám tu k posouzení směle
zanechal výběr mapující 10letou existenci skupiny, CD "Jednou
nohou v ráji". Recenzi na po všech stránkách profesionálně zvládnutý
počin "doomařů" (vl. slova) Kristýna čekejte v příštím čísle nÚP, nyní
otiskujeme znění přiloženého dopisu: "Dovolil jsem si otravovat kolegu
problémy naší kapely. Moc rádi bychom se nějak zviditelnili, ale já
osobně nevím, jak na to. Nechám tu naše CD (je to folk-rock) a strašně
mizernou kopii demáčů, které jsme poslali na pár festivalových adres.
Pokud vás to alespoň trochu zaujme, prosím, ozvěte se. - Jirka B.,
tel: 047/ 560 19 71 (vždy večer až do 1,
2 …)" |
|
|
Emilio
(0606/ 301 336)
|
|
|
Spolková Taneční Beseda č. 27 byla… 1. apríla ČMPS v Café Restaurantu
DK uspořádal další taneční Besedu. Neviděl jsem Zen, Mewu, Junior Jazz
Band ni Rose'n'Kranz, ale to ostatní mne spíš bavilo. Silně revivalové
Dundr-trio JIMI & THE BAND sice konkurovalo BOOMu, když patřičně
tvrdě dalo Come Together, ale s tanečníky na parketu |
|
|
Nohavica i Plíhal v Ústí. Ambice hrát ve velkém kamenném divadle plném okázalého přepychu a plyše způsobily, že letošní tradiční akce Národního domu Folkové jaro 2000 přišlo o svůj největší tahák - koncert Jarka Nohavicy. Tu show si v květnu k dobru připíše Městské divadlo, ale ani Nároďák nevyjde zkrátka. Holomócký swingfolkový introvert KAREL PLÍHAL tu totiž poprvé živě představí své nové album 'Kluziště' (Monitor-EMI, duben 2000). Vedle novinek obsahuje i starší Karlovy kousky z jeho začátků, mj. Nultou hodinu, 'Brej den, Vodník a Myš. Poněkud inspirativní je tu třeba 'Utekl jsem od manželky k mamince' či neveselá 'Když na pavouka sedne blues'. Na každé Karlově písničce je cítit, že nad ní dost přemýšlí a i starší songy vypiloval k dokonalosti pestřejšími aranžmá a přidáním nástrojů. Nechybí tu hosté s harfou, klávesami, violoncellem, kontrabasem, klarinetem či pískáním, sám K. P. si ke zpěvu hraje na kytary, mandolínu, banjo a perkuse. V TV už 2 x hrál novinku o beduínech 'Ve skříni', na CD (s 24ti songy, nejkratší má 25 sekund) se ale naopak není píseň 'Kluziště' (byť mu dala jméno). Nashle v Nároďáku. |
|
|
|
|
|
Eva zlobí! Až se paní EVĚ PILAROVÉ podaří návrat do naší populární hudby předním vchodem tak, jako v GB loni Tomovi Jonesovi, smeknu klobouk. Buduje-li si dnes ale stavět kariéru na kritice svých mladších kolegyň (viz invektivy na ANNU K. za titul Zpěvačka roku, odhlasovaný Akademií populární hudby), asi už se z toho starýho železa nevyhrabe. A přitom kdysi ty její písničky měly takovou šťávu! |
|
|
|
|
|
Rolling Stone hřeje obdiv. Spíš hudební časopis Rolling Stone, respektive jeho česká edice je v hledání aktuálních témat i zajímavostí zatím v pohodě. Zvlášť CD s průřezem dnešní produkce hudební společnosti Mute CS (coby únorový bonus) potěšilo. Moc v pohodě ale není odměňování obdivných a pochvalných dopisů redakci. Ale nešť. Drbejme ji za ouškem a třeba též vyhrajeme PC hru, CéDé či cos jiného. Tudy, skrz prdelku vede cestička. |
|
|
|
|
|
V
úterý 9. května můžete do kulturní "žrádelny" Doma
zaskočit na koncert |
|
|
Co mě v poslední době hodně sere, sou tzv. "přelepovači plakátů". To znamená, že když třeba já (+ kámoši) někde vylepim plakáty na akci, která se koná poměrně brzo a ještě k tomu v Ústí, za pár dní přijdou nějaký "vohrábla"a přelepěj je annoncí na akci konající se poměrně pozdějš a ješte k tomu mimo Ústí (např. Roudnice n. L.). Řek bych, že ve městě i mimo je dost místa pro všechny, tak proč ještě někoho úmyslně poškozovat svou blbostí. Příště by se těmhle "přelepovačům" taky klidně mohlo stát, že se někdo (já + kámoši) nasere a jejich plakáty pude pečlivě strhat, čímž je taky pěkně blbě může poškodit. Moje výzva tedy zní: "Buďte, prosím, trochu víc soudnější a neserte se kam nemáte! Dík." |
|
|
27.
TANEČNÍ BESEDA ČESKOMORAVSKÉHO PODPŮRNÉHO SPOLKU
(ČMPS) se opět konala v Domě kultury chemiků. Tedy v jeho CAFÉ RESTAURANTU
- což je poněkud méně příznačný název pro jeho interiér - jakousi "nádražní
halu". Program byl hodně nabitý. ČMPS se rozhodl, že Ústí nabídne 7
kapel v jednom večeru. A uznejte sami, že za 60,- Kč to bylo, jak se
říká za hubičku. Proto mě překvapil počet návštěvníků, kterých bylo
(s přihlédnutím k asi 20ti členům Junior Jazz Bandu) asi tak stejně
jako všech účinkujících a pořádajících. Pořadatele oceňují za snahu
"zkulturnit Kulturák" (což jsem považovala za téměř nemožné) dekoracemi
a plachtami - dííkyy. |
|
měšťanský erb, napadlo jistě mnoho lidí, že už se nám opět kupčí s aristokratickými
atributy a že kdejaký dřívější soudruh, narkoman či jiná svině je dnes
baron, kníže nebo snad dokonce i hrabě. Na druhou stranu jsou mezi námi
skromní zástupci pravé staré české šlechty, kterým pouze jejich skromnost
nedovoluje se svým původem vehementně ohánět. Jedním z těchto borců
je i potomek staročeského rodu Berků z Dubé, moderátor seč. mutace
TV NOVA pan Ivan Berka. Teprve nedávno vyplavala pravda na povrch, když
Berka zakončil svou reportáž o tom, že právě v Dubé shořela místním
hasičům požární zbrojnice slovy: "Pro televizi Nova Ivan Berka...z
Dubé". 
Labem.
Konečně pohodový pinglice na Hnátě povolily udělat akci, dokonce to
nechaly povolit od úřadu a tak se mohlo hrát až do 24:00. První měli
začít hrát 
opět
podařili, jak počtem lidí, tak kapelama, který tam byli! Prostě pohoda!
Nejdřív to nevypadalo s lidma nic moc, ale kolem 18:30 přijelo tolik
lidu, že sme nestačili vybírat vstupný! Proste platících bylo něco kolem
230 - 250! Na sále bylo ale o tak 50 lidi ještě víc, protože hodně lidu
přišlo až po 19:30, kdy už se nevybíralo. První začali hrát jako obvykle
MOČOVÝ 
KHAMENI
(vylosovali si to) a moc lidí na ně ještě nepařilo, i když někdo jo!
Asi v 19:07 začala hrát KOPŘIVA (taky si to vylosovali) a ta
už se líbila víc, je víc punková a byl to docela nářez! Asi po 35 minutách
hraní skončili a po 20 minutkách sme začali hrát my (HOUBA)!
To už se s podivem rozjelo velmi brutální 
pogo
(no prostě pogovalo už asi tak 70 lidí, což je super) a pěkně se to
tam všechno rozjelo! Zahráli sme si i 3 nový písně, který sice ještě
nikdo kromě Hromicze nemohl znát, ale přesto se pogovalo! Po nás už
nastoupila hvězda večera - ZEMĚŽLUČ! Ty jsem já ale bohužel neviděl,
protože sem měl jiné starosti (však každý ví)! Po nich zahráli CHLAPI
Z PRÁCE s. r. o. ve velmi dobré formě s novejma skladbama a nakonec
všechno zakončil skvělej TASS! Bylo to prostě super, celej večer
se pogovalo jako svině a všichni vypadali dost spokojeni (i tamten hipík,
kterej celej večer tancoval jako zběsilej)! Po koncertě se asi 25 lidí
odebralo ještě k nám domů a pařilo se až do druhého dne do 12 dopoledne!
Pak sme se 3 hodinky vyspali a jelo se dál! Další akce 15. 9. 2000 (viz.
koncerty - 
našla svůj název na nebi a svítí nejvíce na poli "dřevnějšího bigbítu"
ochuceném kořeními heavy i punk. "Stylově nevíme, kam se to uchýlí,
sme totiž uchylní," odpovídá s nadhledem zpěvák Jirka Hájek
(-ex škopky -ex Sorry) a zmiňuje 5 věcí, které kapela od svého vzniku
v září roku 99 nazkoušela. Sestavu dále tvoří: Alena Uhlířová
- bicí, Radek Malůš + Martin Kopecký - kytary (seznamka:
047/ 664 08) a Zdeněk Bořil (-ex
Requiem Aeternam) - basa. "Proximáci" za slušného ohlasu odehrávají
svůj set a posluchačskému testu se podrobuje, dle mého názoru, vyhranější
SEDMÁ VLNA. Kluci taky nejsou žádný nováčci; dva z nich (Dan
Černý - zpěv, Honza Janečko - basa) dřív brousili
v Kentusu (Profil kapely zachycovala tehdejší příloha Ústeckého deníku
- Revue č. 11/97 s podpisem "kolegy" M. Krska), v Sorry (Martin
Kos - kytarový virtuos), nebo si zařídili vedlejšák (bří
Haasové - Hydrargyrum). Původ názvu Sedmá vlna je prý skrytý
(kdo viděl film Motýlek, možná tuší) a 7 je (+ - od září 99) rovněž
nazkoušených věcí, včetně cover-verze od Paradise Lost. "Stylově
je to takovej kompromis, každej sme totiž hozenej někam jinam,"
přiznává se k plakátovému označení ¨metal-core¨ Kosí virtuos
(fanynky volejte: 047/ 273 27 44). Svým
koncertem mě partička potěšila a v budoucnu bych v nich viděl slušnou
oporu ústeckého tvrdě rockového zázemí. Tečku za celým troj-koncertem
udělali několikráte zde již medializovaní Hydrargyrum, jejichž
výkon bych hodnotil jako standardní a více se k tomu - s ohledem na
předchozí čísla nÚP - nevyjadřoval. 
to měli slabší. Slovy tři. Nicméně jejich zemitý bigbít z hitů let 60.
(a 70.?) se s vemlouvavou alternativní líbezností dávných Lamačů zápěstí
nedá srovnat. Jak dlouho jsem to 
vlastně
Dundra a spol. neslyšel? (Pozn.: skvělý zpěv a absolutorium pro kytaru,
basu, bicí…). Další 
JAR
sice Doma v úterý 16. května svou CD novinku "ťo ti ťo - jemixes"
(Sony Music Bonton, jaro 2000) nepředstaví, protože se jedná
o vesměs skvělé remixy z jejich posledního úspěšného alba (včetně Bulharů!),
ale i tak to bude nářez. ONI ŤO UMÍ! 
Ústečané
si letos Velikonočního jarmarku užili mj. v Domově důchodců Krásné
Březno či v hypermarketu Carrefour. Odtud je i náš snímek účinkujících
učitelů z teplické ZŠ Maršovská. 
Mladý
ústecký umělec Míra Sláva Nebeský, jehož vernisáž výstavy obrazů
a loutek Doma proběhne 22. května , se nám přiznal, že dnes spíš než
čarodějnice rád dělá andílky (viz foto). Ale že by to byl zas takový
rozdíl. Hodinku po akci pak tamtéž zahrají Vodňanský a Skoumal
své představení S úsměvem idiota. Dobrý, ne!? 
kapel
DUBMERGE a 
nechtějí
chybět ani na jediné Besedě, a tak svoje vystoupení nahráli na kazetu
(bohužel jen audio). Pokud tedy ve stejnou dobu, v jakou byla pouštěna
kazeta na Besedě, vyváděli na jiném místě (už fyzicky) nějaké šaškárny
(aneb představení), podařilo se jim bavit lid na dvou místech současně.
Že by pokus o reckord do Guinessovy knihy rekordů? To je hezké. No,
to ale nemění nic na tom, že byla jejich audioperformance ukončena asi
v půli Besedy. Obecenstvo 
bylo
zřejmě proti - asi se nechtělo spokojit jen s jejich hlasy. 
Mladá kapela ZEN, hrála jako další v pořadí. Další překvápko
- dobře zpívající bubeník. Přece jenom není zas tak časté, aby bubeník
zpíval. Grunge prvky pak dodaly ještě kytara a basa. Koncert se jim
hodně povedl. Uchvátili i ústecké promotéry 
-
aneb the Electric Dunderland vystoupili jako čtvrtí. Hráli coververze
od všeho možnýho, ale už si nepamatuju od koho všeho. Neznělo to špatně.
