Dnes si připomeneme osobnost, se kterou se zcela nedávno loučili nejbližší, přátelé, spolupracovníci i ústecká veřejnost. Do povědomí Ústečanů se zapsal činorodostí se širokým záběrem v oblasti kulturní. V posledních letech působil hlavně v cestovním ruchu. Ano, budeme vzpomínat na Jiřího Kučírka, zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve středu 14. 11. 2007, pro všechny to ale byl odchod náhlý a naprosto nečekaný. Do boje s nemocí se pustil odvážně a s vírou, že se k práci opět vrátí. Velmi citlivě na něho vzpomíná Miroslav Foltýn (prezident Asociace turistických a informačních center ČR), jako na velkého kamaráda všech pracovníků turistických a informačních center. Cituji doslova: ‘Byl to chlap se vším všudy. Nepřehlédnutelná postava, rozevláté kučeravé vlasy, pronikavý moudrý pohled. Za tím vším bylo skryto široké srdce, laskavost, upřímnost a také galantnost. Vlastnosti, které se dnes moc nenosí. Jako dlouholetý pracovník ústeckého informačního centra dokázal vždy poradit těm méně zkušeným. Aktivně pomáhal v prosazování činnosti center, a to nejen v Ústeckém kraji. Byl to kamarád a slušný člověk, který nám bude chybět. Osobně jsem jeho odchodem ztratil přítele, kterých za život nepotkáte mnoho. Jsem rád, že jsem mohl Jirku poznat a zažít s ním všechny ty chvíle, co se už nebudou opakovat.’ S hlubokým smutkem o něm vyprávěli i další přátelé a spolupracovníci - Ludmila Jarošová či Jindřich Šrejber. S Jiřího odchodem se nemohou smířit, vzpomínají na něho tak, jak ho dlouhá léta znali - byl velice vyrovnaný, nabitý energií, vysoce společenský, všechno dělal důkladně a svou práci miloval. Měl schopnost tmelit lidi. Dokázal, že ústecké Informační středisko bylo vzorové. V českém cestovním ruchu znamenal skutečně moc a byl i velikým ústeckým patriotem. Po r. 1990 se stal členem Junáka v ústeckém 1. středisku Bílý javor. Při obětavé přípravě společenských akcí nehleděl na čas. Miloval umění, pro galerii Dílo (později Albis) připravoval setkání se zajímavými osobnostmi, navazoval kontakty s výtvarníky. R. 1996 přibírá ke galerii také Informační středisko a v r. 1997 spoluzakládal s L. Jarošovou a J. Šrajberem Svaz cestovního ruchu DELITEUS (pro Děčín, Litoměřice, Teplice, Ústí n. L.) Rozjíždí se jedna z jeho největších životních aktivit, kde uplatnil právě své zkušenosti a znalosti. Stal se jeho 1. výkonným ředitelem. L. Jarošová dodává: ‘Umění miloval, ale cestovním ruchem žil.’ Narodil se 15. 1. 1963 v Ústí n. L., kde i absolvoval SPŠ strojní. Vedle zálib a činností, na které jsme již vzpomínali, pro něj bylo velmi důležité i rodinné zázemí. Jeho žena měla pro jeho práci i záliby neobyčejné pochopení a byla mu oporou i v nemoci. Léčením začal procházet teprve před rokem, vše se nejdříve vyvíjelo nadějně. Byl šťastný, když se dceři Petře před časem narodila malá Eliška dokonce těsně před smrtí (9. 11. 2007) uvítal vnoučka Matěje. Při nedávném setkání s přáteli plánoval další práci v cestovním ruchu. Zpráva o jeho smrti byla pro všechny neuvěřitelná. Rozloučení se uskutečnilo ve středu 21. 11. ve 12.00 ve starém krematoriu. V lednu 2008 by se dožil 45 let. Tato vzpomínka nemohla samozřejmě uvést celou šíři jeho života, ale je přiblížením osobnosti, na kterou by se nemělo zapomenout.
Mgr. Marie Peterková
Dnes si připomeneme osobnost, se kterou se zcela nedávno loučili nejbližší, přátelé, spolupracovníci i ústecká veřejnost. Do povědomí Ústečanů se zapsal činorodostí se širokým záběrem v oblasti kulturní. V posledních letech působil hlavně v cestovním ruchu. Ano, budeme vzpomínat na Jiřího Kučírka, zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve středu 14. 11. 2007, pro všechny to ale byl odchod náhlý a naprosto nečekaný. Do boje s nemocí se pustil odvážně a s vírou, že se k práci opět vrátí. Velmi citlivě na něho vzpomíná Miroslav Foltýn (prezident Asociace turistických a informačních center ČR), jako na velkého kamaráda všech pracovníků turistických a informačních center. Cituji doslova: ‘Byl to chlap se vším všudy. Nepřehlédnutelná postava, rozevláté kučeravé vlasy, pronikavý moudrý pohled. Za tím vším bylo skryto široké srdce, laskavost, upřímnost a také galantnost. Vlastnosti, které se dnes moc nenosí. Jako dlouholetý pracovník ústeckého informačního centra dokázal vždy poradit těm méně zkušeným. Aktivně pomáhal v prosazování činnosti center, a to nejen v Ústeckém kraji. Byl to kamarád a slušný člověk, který nám bude chybět. Osobně jsem jeho odchodem ztratil přítele, kterých za život nepotkáte mnoho. Jsem rád, že jsem mohl Jirku poznat a zažít s ním všechny ty chvíle, co se už nebudou opakovat.’ S hlubokým smutkem o něm vyprávěli i další přátelé a spolupracovníci - Ludmila Jarošová či Jindřich Šrejber. S Jiřího odchodem se nemohou smířit, vzpomínají na něho tak, jak ho dlouhá léta znali - byl velice vyrovnaný, nabitý energií, vysoce společenský, všechno dělal důkladně a svou práci miloval. Měl schopnost tmelit lidi. Dokázal, že ústecké Informační středisko bylo vzorové. V českém cestovním ruchu znamenal skutečně moc a byl i velikým ústeckým patriotem. Po r. 1990 se stal členem Junáka v ústeckém 1. středisku Bílý javor. Při obětavé přípravě společenských akcí nehleděl na čas. Miloval umění, pro galerii Dílo (později Albis) připravoval setkání se zajímavými osobnostmi, navazoval kontakty s výtvarníky. R. 1996 přibírá ke galerii také Informační středisko a v r. 1997 spoluzakládal s L. Jarošovou a J. Šrajberem Svaz cestovního ruchu DELITEUS (pro Děčín, Litoměřice, Teplice, Ústí n. L.) Rozjíždí se jedna z jeho největších životních aktivit, kde uplatnil právě své zkušenosti a znalosti. Stal se jeho 1. výkonným ředitelem. L. Jarošová dodává: ‘Umění miloval, ale cestovním ruchem žil.’ Narodil se 15. 1. 1963 v Ústí n. L., kde i absolvoval SPŠ strojní. Vedle zálib a činností, na které jsme již vzpomínali, pro něj bylo velmi důležité i rodinné zázemí. Jeho žena měla pro jeho práci i záliby neobyčejné pochopení a byla mu oporou i v nemoci. Léčením začal procházet teprve před rokem, vše se nejdříve vyvíjelo nadějně. Byl šťastný, když se dceři Petře před časem narodila malá Eliška dokonce těsně před smrtí (9. 11. 2007) uvítal vnoučka Matěje. Při nedávném setkání s přáteli plánoval další práci v cestovním ruchu. Zpráva o jeho smrti byla pro všechny neuvěřitelná. Rozloučení se uskutečnilo ve středu 21. 11. ve 12.00 ve starém krematoriu. V lednu 2008 by se dožil 45 let. Tato vzpomínka nemohla samozřejmě uvést celou šíři jeho života, ale je přiblížením osobnosti, na kterou by se nemělo zapomenout. 
