úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
bylo, je či bude....
kino
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme & káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

   S Ústeckými přehledy NA CESTÁCH - SLOVENSKO - Nízké TATRY

    Naposledy jsme se spolu vydali na cestu do Chomutova, kde jsem popisoval rockové kluby a další místa, nyní vyrážíme na štreku daleko vzdálenější - vlakem Excelsior se z ústeckého západního nádraží přibližujem směrem ke slovenskému Popradu. Náš je cíl je jasný: slézt + - 140 km dlouhý hřeben Nízkých Tater pokud možno do 7 dnů. O tom, že se zadařilo a urputná štreka 'Telgárt - Donovaly', mnou laicky pojmenovaná 'do kopce z kopce a pak zas do dalšího kopce, aneb klečí, kamením a lesem', byla naší partou překonána, není pochyb. Bylo nás pět: Janička, Tomáš, Doli, Šváca a já (Emu).
    PÁTEK 4. SRPNA: Ještě před zasněným výhledem na hory vstřebáváme poslední doušky lahodného českého moku Gambrinus v blízké (v následujícím měřítku nepochybně) Budvarce, abychom ve 23.00 v lehátkovém voze opustili naše domovy. Vlak cestou nabírá zpoždění a oproti plánovaným 10.39 přijíždí do Popradu s nechtěnou rezervou, která nám na druhou stranu dopřává pobytu v přilehlé restauraci Beat Club. Objednáváme (prý) 11,5 stupňové pivo zn. Tatran, které, k našemu překvapení, nechutná vůbec špatně. S druhým kouskem (také vzhledem k včerejšímu 'nákupu'), někteří z nás odcházejí vyprázdnit svá střeva, což není nikdy od věci - týden na bobku kdesi v kleči - no, víte jak... Následujícím spojem nabíráme směr obce Telgárt (dřív Švermovo) a pak to přijde: nechutnej stoupák na 1.948 metrů vysoký vrchol Králova Hoľa, kde v jedné pomenší cimřičce zdejšího vysílače nacházíme azyl.
    NEDĚLE: Znamenala pro naše chodidla, záda a vůbec celýho člověka největší záhul. Nezapomenutelná, téměř 12ti hodinová trasa z Královy Hoľe až na Homolku, utíkala přes Orlovou, Ždiarské sedlo do Priehybky. Zde jsme vyvalili faldy, poobědvali, nabrali vodu a potkali 70tiletého děda, co běhal po kopcích jak kamzík, sbíral borůvky a vyprávěl o tom, jak ho tůhle zahnala medvědice až na strom. Hezkej příběh, zvlášť jste-li poprvý na horách. Po poledni šlapem dál: Velká Vápenica - Prehyba (místo, kde sejdete k silnici, abyste posléze makali znovu do kopce nahnat ztracenou výšku) - a konečná, Homolka. Dobu před dosažením stanoviště téměř nikdo nemluví, jen Emu stále nadává a láteří, že se na to už může vy... (další slova raději neuvádíme) a postupně jednoho po druhém nahlodává k sabotáži zbytku nedělní túry. Neúspěšně. Představte si ten pocit (a co teprve ten smrad), když po ušlápnutí 30 kilometrů, sundáte z nohou obuv (nejlépe kotníkovou) a hlasitě si ulevíte (popř. pro ucelení dojmu pustíte sojku). Hup do vietnamských tenisek, pod krpálem nabrat vodu do PET flašek, uvařit něco na propan-butanovém vařiči, písknout si a s pocitem 'to byl zase príma den' zalomit čelo do stanu.
    PONDĚLNÍ RÁNO: Začlo vskutku romanticky - okolo 2.00. hodiny ranní/noční se hromy a blesky proháněj po kopcích jak dva nadržení milenci a proč si třeba nevrznout nad naším přístřeškem, že jo? K tomu přičtěte prudké nárazy deště, vskutku silácký vítr, uberte svojí váhu a můžete se s vaším stanem klidně vydat na nenucenou 'cestu balónem'. Šváca se zaříkává, že tohle nemá zapotřebí, zejtra balí a jede dom, Doli poctivě drží stan, Emu mumlá cosi na způsob: 'Stejně neuděláš nic!' Přírodní živly nás všechny nakonec ušetřily jakékoliv újmy na zdraví (třeba zasažení blesku, kdy by se alespoň zúročila pojistka uzavřená před odjezdem = černý humor) a tak se téhož dne mohlo pokračovat podle plánu.
    PONDĚLNÍ DO(OD)POLEDNE: Po zhodnocení dojmů a vyčíslení škod (levá bota navlhlá, jedna košile promočená apod.) vychází slunce a ze Švácových úst věta: "Dneska už venku 100% nespim!" Stejný názor sdílí i ostatní. Na chvíli se zastavím u jednoho důležitého faktu: Zdejší rozcestníky sice nabízejí kudy kam se lze vydat, údaj o počtu kilometrů však nevyjadřují čísly, nýbrž minutami, resp. hodinami. Prý je tak činěno z důvodu lepšího uspořádání si trasy, tj. určení, na co ještě máme a nač nikoliv, za jak dlouho tam budem, popř. nebudem. Není totiž kilometr jako kilometr, což na horách platí dvojnásob. Víme? Jenže jak jsme v průběhu pochodu několikrát přesvědčili, ani na tyto cifry není stoprocentní spoleh - zbývá tedy (ostatně jako vždycky) spolehnout se sám na sebe. Nedělní první delší zastávkou se stává Ramža, potažmo volně přístupný, erární, srub v lese. Po nezbytné svačince nás kroupovitý deštík zahání dovnitř a nastává čas dialogu s manželským, středně starším, párkem z Moravy. Chlapík: 'Sakra, včera sem si hejbnul pravym ramenem a dneska, když se chci vysrat, nemůžu si pořádně utřít zadek. Tak se s tim nepářu, nechám to tam a pak akorát bouchnu trenkama vo strom a vono to vopadá.' Žena: 'Ho, ho, ho...' Chlapík: 'Anebo si počkám, vylezu na támhleten kopeček a sjedu ho po zadnici jak naše čuba...' Žena (stále chápavě): 'He, he, he.' Dále (již bez úryvku) klábosíme o túře po Nízkých Tatrách, omylnosti časových ukazatelů, pivu, vínu apod.
    PONDĚLNÍ VEČER: Konec deštivého dne obstarávají dvě posléze nikterak lahodná piva zn. Urpín, jímž by spíš slušela nálepka 'samoser', nebo 'Pozor, Šaratice!' (sám Miloš Zeman prý Urpína při své návštěvě Slovenské republiky, kdy mu tento mok nalili na přivítanou, komentoval slovy: 'Dobré, tak akorát na vypláchnutí zubní protézy!'). Nacházíme se v Čertovici (sedlo, výška 1.238 m), resp. chatě Mostár, ale o tom, a dalších našich krocích, až příště...

HISTORICKÉ TRADICE JAKO SOUČÁST KULTURNÍHO DĚDICTVÍ VE MĚSTĚ ÚSTÍ NAD LABEM

    Ústí nad Labem patří mezi nejstarší města v Čechách. V roce 1249 je poprvé zmiňováno jako královské město. Postavení privilegovaného královského města si Ústí udrželo nepřetržitě od 60. let 13. století a bylo ve středověku a raném novověku vždy na straně českých panovníků. V roce 1547 získalo za věrnost králi Ferdinandu I. při povstání českých měst právo nazývat se královským 'věrným' městem spolu s Plzní a Českými Budějovicemi. Toto označení opravňovalo zástupce města za vlády Ferdinanda I. zasedat na čestném místě ve sněmovně. Označení 'Královské věrné město Ústí nad Labem' vystřídalo později označení 'Královské svobodné město Ústí nad Labem' užívané při slavnostních příležitostech i na úředních dokumentech např. na Statistické příručce královského svobodného města Ústí nad Labem (Statistisches Handbuch der königl. Freistadt Aussig) vydané radou města v roce 1888. Právo užívat označení 'Královské město' udělené Ústí n. L. českými králi nebylo nikdy legislativní cestou zrušeno, pouze se přestalo po vyhlášení ČSR, jako tehdy nevhodné a evokující zaniklou monarchii, používat. Zákon 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918 výslovně ruší pouze tituly a řády šlechtické nikoliv označení 'Královské město'. Některá města pravidelně při slavnostních příležitostech užívala toto označení i v období před rokem 1989, např. Žatec a Znojmo. Z legislativních důvodů, dle mého názoru, nic nebránilo a nebrání městu Ústí n. L. pro zvýraznění své starobylosti, historického významu v rámci českého státu a Ústeckého kraje (zde mezi královská města patří pouze Litoměřice, Louny, Most, Žatec a částečně Chomutov) označení 'Královské svobodné město Ústí nad Labem' při vhodných příležitostech užívat. Jsem přesvědčena, že i tímto lze také napomoci prohloubení zájmu a úcty ústeckých občanů k historickým tradicím města i k posílení pocitu hrdosti na své město a kraj.
    Dne 14. 9. 2000 přijalo zastupitelstvo města na svém jednání usnesení, kterým doporučuje užívání názvu 'Královské svobodné město Ústí nad Labem' při neúředním styku všem svým orgánům, městským podnikům a dalším městským zařízením a organizacím při slavnostních událostech, propagaci města a při dalších vhodných příležitostech.

Ústecký spisovatel Jaroslav Velinský říká: "AMERIČANÉ Z NÁS DĚLAJÍ PITOMCE!"

    Autor detektivek, sci-fi a kovbojek, trampský hudebník i interpret vlastních písní Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid byl koncem prázdnin čestným hostem tradiční ústecké sci-fi akce Bohemiacon. V rámci autorského čtení zde spisovatel, který sám sebe označuje za atlantoskeptika, předčítal z rukopisu chystané knihy "Případ Atlantis".
    Víte, že se Jaroslav Velinský koncem 60. let podílel na vydávání Přehledů? "Vycházely při domu kultury, jmenovaly se Program a já je jako zaměstnanec propagace ODKP 'lámal'," vzpomíná. Coby neúnavný propagátor trampské muziky právě připravuje písničky na nové album pro Studio Bevox. "Chci to udělat jednoduše, jen s pár kamarády," říká muzikant, kterému někdy kritika vyčítá nostalgii. "Občas se mnou dost mává, ale to není nic špatného. Jednou mě jakýsi kritik roznesl na kopytech za sentimentalitu desky "Písně moří a kaňonů". Ale já se za své city nestydím," přiznává autor stovek trampských písniček. I dnes na trampských koncertech a festivalech zpívá, hraje na kytaru a povídá si s publikem. "Je toho ale pořád méně. Pořadatelé dnes nemají peníze na nic," stěžuje si Kapitán Kid. "A lidi už asi taky na starýho dědka nejsou zvědaví," zabručí si ještě pod vousy.
    Ale už k dvouhodinovce na Bohemiaconu 2000. "Nepamatuji se, že by mi táta kdy četl pohádky," přiznal na akci spisovatelův syn Fred Velinský. Je to jistě škoda a o dost přišel, protože Kidův hlas je velmi podmanivý. "Autorské čtení pro mě není nic nového, na Draconu jsem tak už představil druhé, rozšířené vydání své sci-fi prvotiny "Zápisky z Garthu" (kterou coby fajnový čteníčko vřele doporučuji - pozn. aut.). Na Bohemiaconu jsem ale spíš chtěl rozvířit diskuzi," tvrdí Jaroslav. Snad proto ze šestnácti kapitol knihy "Případ Atlantis" vybral tu, týkající se mj. vyhynutí mamutů a dinosaurů. "Nic mi tak nepřipomíná dinosaura jako kráčející slepice," nechal se na čtení slyšet jeden z diskutujících, což Jaroslav okomentoval: "Někdo se přiklání k teorii, že dinosauři nikdy nevyhynuli, ale změnili se v ptáky. Ano, s tím mohu souhlasit." A jak se mu líbilo na letošním Bohemiaconu? Inspiruje ho nějak prostředí sci-fi akcí? "Byl jsem tu 'pracovně', podobná setkání sám od sebe nevyhledávám. Ti lidé jsou takoví …divní?" hledá slova spisovatel.
    V knize "Případ Atlantis", jíž věnoval posledních pět let svého života, autor 'jen' porovnává jednotlivé teorie o (ne)existenci a zániku bájné Atlantidy. A to i přesto, že na ni sám nevěří. "Za dva roky mi bude 70, jsem důstojný kmet a tak už mám na skepsi nárok," směje se. A co říká na tu spoustu nesmyslů, které se pod rouškou seriózních prací o Atlantidě neustále objevují? "Nechci tvrdit, že jsou Angličané a Američané pitomci. Často ale dělají pitomce z nás. Vzdělaný Čech, informovaný laik, který četl Součka už před třiceti lety, nad jejich TV pořady, články a knížkami jen vzkřikne 'Ježíšikriste!'," soudí autor. Sám se v knize komentáře nezdržel. "Co je někdo schopen napsat a myslet to vážně, nad tím rozum zůstává stát. Nabubřelá suverenita některých autorů je hrozná! Brát vážně argumenty, postavené na spiritistických médií, jak to dělá americký okultista a mystik Edgar Cayce, to je přece nesmysl! Angličan Scott Elliot třeba napsal podrobné dějiny Atlantidy za posledních milion let! Včetně dost podrobných map. Dvakrát jsem se kvůli takovému nesmyslu neudržel a jeden dokonce okometoval slovy "Ježíšmarjá, to je ale idiot!"
    Kvůli "Případu Atlantis" Jaroslav přečetl neskutečné množství knih i novinových článků, rukopis doplnil množstvím mapek a fotografií a tak je logické, že by jej rád vydal jako reprezentativní publikaci. Koncem září jej čekalo jednání s jedním libereckým vydavatelstvím, takže už je dnes možná v otázce vydání knihy jasno. Sháníte-li ovšem některé starší detektivky či sci-fi Jaroslava Velinského, napište si o ně přímo na e-mailovou adresu KK.velinsky@post.cz.

CHECK POINT - Open Air festival
areál Benedikt Most, 14 - 15. 7. 2000

    Ačkoliv nejsem zažraným techno maniakem a tento druh hudby nikterak nevyhledávám, vydal jsem se v sobotu 15. srpna do Mostu na dvoudenní festival CHECK POINT. Ten v areálu Benedikt odstartoval již o den dříve úderem 22.00. hodiny, kdy se návštěvníkům představil DJ La - Di - Da (Praha), Bady DJ (rezident n-joy), DJ M.I.K.E. (control) a Kohei Kosei (rezident n-joy). Moc těmhle přízviskům za jmény nerozumím (sem halt obyčejná bandaska) a tak se v tom již více nepitvám. Jistý je to, že v létě si chce čék užít, vyrazit kam jen to jde, poznávat nepoznané, blbnout na nablblé... Zkrátka Check Point si druhý víkend v červenci odbyl svou premiéru a chlapi z mosteckého klubu N-JOY (www.n-joyclub.cz) si tak s pořádáním festivalu otestovali nervy svoje a posluchačovy zároveň (v 6.00 ráno slyšet to co včera ve 22.00 dá docela zabrat - p. a.). Vlastně min. rok proběhla jakási zkouška na fesťák a do budoucna prý lze na CHECK POINT zavítat každým rokem. Počasí se ten den moc nevytáhlo, ale oproti předešlému aspoň nepršelo. Preventivně jsme ale na zahřátí aplikovali nějaké to pivánko a panáčka, jak ostatně bývá zvykem. Po příchodu na plac jsem byl zaskočen na festival slušně malým prostorem, dále prostředím a počtem návštěvníků. Jak mi bylo později zdůvodněno, kapacita oploceného je zhruba 3 tis. lidí. Těch v pátek 14. 7. přišlo asi 300, v sobotu pak k šesti stovkám. Prostředí? Na pódiu velkej mixák, za ním maník (většinou jeden - výhoda oproti kapele v dělení honoráře), za ním velká obrazovka, na které stále dokola běží různé v počítači stvořené šoty, jako např. lítající mouchy, hranatá hlava, kostička tůhle, kostička támhle, šumění apod., doplněné jmény pouštějících, všemožná blikátka a 1x kužel světla namířený do oblak. To asi aby i v Dolní Horní věděli, voč tady de. K tomu přihazuji dva automobilové vraky (viz. foto by Holi), foukání pěny na taneční, betonovou, plochu (made by místní hasiči), piercing (do pupíku např. za 550,-), stánek s pěnivým mokem (made by Radegast), vypálený Francouze, se kterýma jsme se dali k ránu do řeči (made by TLC) atada. Do 22.00. hoďky se hrálo trochu potišejc a pak se to rozjelo - dunivý techno a house rytmy to do vás praly ze sound systemu 2x6000W (4 gramo technics), o sto péro a podaly se také moje končetiny. Svůj příděl na tom mělo i chladnější počasí, které jste ovšem beztak, po chvíli strávené mezi "body dancery", moc neregistrovali, na rozdíl od chuti vodvázat se a poddat se rytmu. Ten se, pravda, moc neměnil a k ránu mi způsoboval nekompromisní "tlaky do hlavy". Střídali se však DJ's, mixoval Pavel Krejdl (czech techno), DJ Elektromajk (sun flower), Petr V. (subculture), Killpatric (progressive) a DJ Peter Novys (control). No prostě rachóóót, i když ne zrovna lebek (tak jako u bígbítu). Takže ty dva vraky nakonec sloužily jako taneční "vodvaz plocha" pro dancery, kteří (hlavně ta baba vpravo) jeli téměř v jednom kuse od zač. do konce. "Třeba si něco zobli," poudá kámoš a já odcházím do auta sezobnout sváču a chvíli si schrupnout. "Tuc duc, tucu ducu..." hlasitě provází mé mhouření oka a tak se šlofíka nakonec vzdávám. Po šestý ráno odjíždíme (+ Holi a Ráďa) zpět do ÚLu - hej hola technovina!, těch 8 hodin non-stop nám bohatě stačilo a chvíli snad i bude. Bigbítu zdar a zlatýmu tichu (vyjma ranních sekačů trávy) nazdar! K večeři se pak probouzím mírně nahluchnut: "Cóóžéé..."

BONANZA 'zlatý důl'

    Toto slovo či jméno vleče za sebou mnoho odvážných příběhů, právě proto Vám, věrným čtenářům NÚP přináším jeden skutečný 'zlatý'!
    Bylo, nebylo, za horami Českého středohoří, žil - byl neobr Cipís Radek Hroník, zadaný 29ník, cítíc se na 19, kytarista, zpěvák, textař, aranžér a kapelník country skupiny Bonanza. Tato česky zpívající a americké country hrající kapela má dnes velmi silné zázemí hlavně v Praze díky tamní agentuře Country aréna a v městečku Westec City doposud spoluúčinkovala s takovými kapacitami svého žánru, jako jsou např. Greenhorns, Schovanky, F. Nedvěd atd. Přes takovéto úspěchy 'nenahodili nosánky nahoru' a nezavrhli naše téměř nekulturní město a v Ústí n. L. vystupují (Corso, sál Setuzy apod.). Právě v sále Setuzy proběhl 23. 9. první ročník country festiválku, který skupina dokonce pořádala a výtěžek akce pak věnovala na konto ústecké ZOO. V doslova narvaném sále si mimo jiné zahráli Black Horse, Kliďánko a Kočovníci. O všechny se jako 'taťka' a sound engineer staral Miki Růžička (sponzoři festivalu: TTS Servis, Oční optik Šárka Krutková a Bytové doplňky Slavomír Urbánek). Dalším rivalem formace Bonanza je známý Petr Bublajs Psota (Kliďánko) - el. kytarista, zpěvák, ženatý 33ník (rovněž na 19)
    Martin Kapr Urbánek, ženáč, 35ník (cítí se na 50), hrající na housle takovým způsobem, že u toho vypadá jako kapr (pozn. aut.: kdyby takto hráli naši kapři, měli bychom nejlepší filharmonii na světě)
    Zdeněk Kocour Tajrych, baskytara, 50, ženatý, bavič kapely, chovatel perských koček (Áda Sígl Band)
    Jindřich Wais Kunc, bicí, 24ník, čerstvě ženatý (cítí se na 17)
    Co dodat? Skupina pořádá programy pěvecké fanatiky formou soutěže podobající se Caruso Show. Díky velice rozsáhlému repertoáru si ji lidé zvou i ke svatebním hostinám. Kontakt: Radek Hroník (0606-870 930), Miroslav Růžička - zvukař, malířské a dekorativní práce, tel./fax: 047/520 92 61, (mobil: 0602-949 642) PS: 'Zlatý důl' proto, jelikož každého umělce, ač má kapsu prázdnou, Váš zájem a účast a potlesk vždy obohatí.