úvodník
program - obsah
linka veřejné důvěry
bylo, je či bude...
kino
primátoři
komunitní nadace UL
hvězdné okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme & káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
činoherní studio
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy

CESTA TEMNÝM PROUDEM ANEB NEFALŠOVANÝ UNDERGROUND (fotoreportáž)

   V dobách, kdy naší zemi vládl senilní dědek Gustáv Husák, označil skupinu jinak smýšlejících občanů za podvratné živly a začal je pronásledovat pomocí svých pohůnků. Z těchto pronásledovaných se pak utvořil český underground, neboli podzemí a to pak, pomalu ale jistě zatloukalo hřeby do zlého Husáka rakve. Čas oponou trhl, zetlelé zombie Husákovo se již v cizině rozpadá na prášek a hnojivo a my se vydáme, dnes, když už se to může, na průzkum podzemí skutečného.
    Podzemí je místem, které se na naší planetě může nacházet takřka kdekoliv. Stačí si zajít třeba doma do sklepa - a už jsme v něm (nejen ve sklepě, ale i v podzemí). Existuje podzemí přirozené, například jeskyně, propasti apod., podzemí umělé reprezentuje třeba již zmíněný sklep či Husákův hrob (ano, nyní je G. H. opravdu v undergroundu) a podzemí nepřirozeně přirozené do něhož se právě vypravíme.
    Každé větší město má svou řeku, v Čechách však existují dvě výjimky neznámá a bezvýznamná Čáslav a proslulé Teplice. Oč jsou Teplice krásnější než okolní města, o to více pociťují onu bolestivou absenci řeky. Je zde však jistá, byť slabá náplast - Teplice mají dva potoky a sice Bystřici a Sviní potok, přejmenovaný sice bolševikem na Lesní, leč stejně mu nikdo jinak než 'Saubach' neřekne. Tyto potoky však mají určitou kosmetickou chybičku na kráse, a sice tu, že tekou v podzemí, takže není řadovému občanu dopřáno se jejich krásou pokochat. Proto se dostávám ke slovu opět já, renesanční člověk a investigativní novinář v jedné osobě, abych Vás zavedl nejen k neprozkoumaným místům ve Vesmíru, ale zároveň abych Vám ukázal místa, jež donedávna člověk znal, ale dnes již dávno zapomněl, jak vypadají.
    Teplický potok, mám nyní na mysli Bystřici, jsem se pokoušel zdolat podvakráte - pokaždé s poněkud odlišným výsledkem. Zatímco první, dnes již legendární výprava, která proběhla 25. 10. 1998 a kromě mne se jí účastnil pouze soukromý podnikatel Závodný Jiří, dopadla zmarem, mokrostí a policejní kontrolou, přináším záběry z druhé, potažmo již úspěšné expedice. Té se měl původně účastnit opět zmíněný podnikatel, ten však pro nemoc svou účast odřekl. Dne 30. 8. 2000 se tedy v Proseticích, u výtoku potoka z podzemí kromě mne shromáždili tito lidé: Mjalovský Radovan, štajgr ze šachty, muž disponující vybavením do podzemí a známý ústecký zlatník, respektive jeho bratr pan Rufert Michal, bývalý havíř a psovod. Jedním z důvodů naší pouti byla i touha zjistit, zdali koryto podzemního potoka bude jednou v budoucnu schůdné (sjízdné) i pro paraplegiky. Nebude.
    Když byla již naše výprava připravena, tak asi hodinu poté dorazila sestra Mjalovského Radovana, jistá Oktábcová Ivana a autem nás přepravila do Trnovan k 'hajzlárně', čili ke Keramickým závodům, čili k místu, kde potok vtéká pod povrch zemský. Naše řidička paní Ivana O. si stoupla na mostek nad potokem a já jsem jí zabral kamerou zespodu tak, že se mi podařil vskutku sexistický snímek (viz). V USA by mne za to věčně nadržené sufražetky jistě kamenovaly, ale já si osobně myslím, že určité voayerství patří k samčí přirozenosti. Zkrátka a dobře, i my hvězdáři nekoukáme jen k nadoblačným výškám, ale někdy jen tak prachsprostě očumujeme baby.
    Do potoka jsme vstoupili tak, že jsme prolezli mřížovím a rozžali na šachtě zapůjčené lampy. Část cesty jsme urazili v předklonu, neboť jsme přeci jen muži ač subtilnější. Zdolali jsme několik vodopádů, prozkoumali pár bočních ramen a přítoků, něco krys jsme potkali a to všechno si máte nyní Vy naši čtenáři možnost prohlédnout na přiložených fotografiích. Zajímavým momentem bylo, když krátce poté, kdy jsme si v podzemí dali první 'cigárkovou', narazili jsme na hustou páru. Ta vznikala z vroucí tekutiny vtékající do podzemního potoka pravděpodobně z lázní. Chvílemi jsme se museli brodit až po ramena v zatuchlé vodě, ale to jsou všechno atributy, které k životu dobrodruha patří. Při vstupu do olbřímího podzemního dómu, v němž se potok dělil do tří ramen a ve svitu lamp jsme spatřili tajemnou chodbu dlážděnou kočičími hlavami, vydralo se nám nezávisle na sobě z úst jediné konstatování : "Foglar". Ten by nás pochopil!! (asi jako jeden z velmi mála). Naše podpisy zdobí od těch dob klenbu oněch nevlídných míst, jež jsou rovněž dekorována fanglemi použitých prezervativů (zřejmě použitých, nikterak podrobněji jsem je nezkoumal). Objevili jsme zákoutí, kde se loni propadla klenba, staré označení Teplitz Bezirk 1905, i místo soutoku Bystřice se Saubachem. Skrze díry v zemi jsme sledovali povrch zemský a po dvou hodinách a třech minutách jsme vyšli na světlo boží v prosetickém výtoku. Protože - kdo to neprošel, nikdy nepochopí co je to za zážitek - přiblížím Vám tedy alespoň celou výpravu pomocí jednotlivých sekvencí z mého videozáznamu. Na další společné setkání ve Vesmíru se těší…