|
úvodník
program
- obsah
bylo, je či bude...
kino
primátoři
komunitní
nadace UL
hvězdné
okénko
nad dopisy čtenářů
náš tip na výlet
zoo
chválíme
& káráme
ústecké hospody
rozhovor
státní vědecká knihovna
demo
recenze
profily
ústeckých kapel
naše soutěž
vaříme s jirkou
různé
kontakty
odkazy
|
 S
VLTAVOU O HABRÁKU, BOZÍCH A SENILITĚ
'Jdete
si koupit desku?' přivítal nás v šatně umělců restaurace Doma po úspěšném
koncertu VLTAVY její lídr Robert Nebřenský. V zápětí odmítl rozhovor,
ačkoli právě jeli turné k nové jarní desce 'Když bozi zestárnou'
(Sony Music Bonton) a dohodli jsme se na pokecu po internetu. Tady je…
Od kdy počítáte historii Vltavy? Vzpomínáte
na své začátky s nostalgií, nebo vůbec? Skupinu jsme založili
v létě, roku 1986. Vzpomínky na tu dobu myslím neprobouzejí nostalgii
u nikoho z nás. Pokud někdy zavzpomínáme, tak na konkrétní příhody,
jak paměť dovolí. Vaše vystupování a vyjadřování na pódiu často
vyznívá až do parodie. Do jaké míry sám svou muziku a texty berete vážně
a do jaké míry jde o humor? Všechno je nějak propojené. Texty
jsou smutné a lidé se jim smějí. V podstatě myslím skoro všechno vážně,
ale odstup musí být, jinak by se člověk ze sebe zbláznil. Prasátko
je opravdu o prasátku, nebo tu jde i o druhý plán či jinotaj?
Je to spíš o jakémsi panu Prasátku. O smutném, osamělém muži, který
sní svůj marný sen o lásce a žal zajídá až do pláče. Předloni
jste v Ústí hráli na festivalu Habrák '98. Dost tehdy pršelo, lidi pak
pod pódiem tancovali v blátě a byla to docela dobrá zábava. Jak jste
to vnímali vy od mikrofonů? Když publikum křepčí v bahně nebo
prachu, nedokážu jeho euforii sdílet. Pokud jde o to konkrétní vystoupení,
tam jsme měli svých starostí dost jako kapela. Pódium se nacházelo pod
bazénem vody nashromážděné v igelitové střeše a pořadatelé vodu vytlačovali
zespoda tyčemi tak, že se přelívala přes okraje na aparaturu a do elektriky.
Stojíte prostě ve vodě, všude je 220V a ještě vám lijí vodu za krk.
Přiznám se, že jsem si přál, aby už byl konec a živí jsme jeli domů.
V čem je pro vás vaše nová deska jiná (a lepší?) než ta předchozí?
Máte ji právě teď radši? Poslední deska je nejdál na cestě za
jakýmsi osobním vyslovením. Je hlubší než cokoli dosud. Současně je
přímočará a komunikativní a některé její obsahy jsou dokonce masově
dostupné. Jsem rád, že je tomu tak. Co právě teď hrajete se Sklepem?
Pokoušel jste se někdy tomuto divadlu "prodat" nějaké své písničky a
jak to dopadlo? Sklepu nelze nic prodat ani od něj něco koupit.
Tím přirozenější bylo, že v rámci účinkování v Besídce se hrála také
moje píseň. Poslední dva nebo tři roky Besídku nestíhám kvůli kapele,
tak hraju jenom dvě představení - Mlýny a Mazaného Filipa. Kdysi
jste složil muziku k později zakázanému představení ústeckého Činoherního
studia My tě tu písničku naučíme. Byla to vaše první (a poslední?) hudební
spolupráce s divadlem? Byla to první spolupráce Vltavy s divadlem.
Těsně po revoluci jsme vyzkoušeli stát se přímo součástí ansámblu, ale
nebylo to pro nás to pravé. Později jsem dělal písničky ještě ke třem
představením různých divadel. S albem Marx Engels Beatles Vltava
změnila hudební vydavatelství. Byl to s Monitorem dramatický rozchod?
Šlo o poklidný rozchod partnerů, kteří si nerozumějí. Přestali
jste hrát titulní melodii z mjr. Zemana až poté, co seriál začala uvádět
ČT? Nějakou dobu jsme znělku dále hráli. Teď ji nehrajeme a
někdy ji zase třeba budeme hrát. Naše dramaturgie nepodléhá televiznímu
programu. Kdo přišel do ČT s nápadem natočit Dolejte řediteli?
Jak dlouho před tím jste projev Vladimíra Železného studoval? A kdo
přišel s nápadem zakrytí robertka "vlněním"? Myšlenka na vznik
takového pořadu vznikla u nejmenovaného kamaráda dramaturga a mně ji
přednesl David Vávra. Dostal jsem asi 5 videokazet s Železného pořadem.
Ty jsem si pustil a "za jízdy" si psal zajímavé obraty a formulace.
Z tohoto materiálu jsem si pak napsal svůj pořad. Bylo to pětadvacet
minut povídání. Premiéra byla na Silvestra, ještě bez "vlnění", ale
při reprízách už došlo k překrytí tím digitálním proužkem. To je krásné.
Prostě jsou věci, které nemáte vidět. V originální verzi se ukazuje
pouze gumový falus, ale takto byl vytvořen dojem že je tam předváděn
skutečný orgán. Tím došlo ještě k posílení výsledného absurdního efektu
a za to patří televizi dík. Zdá se, že jste se při natáčení reklamy
na povinné ručení dobře bavil. Nemáte tušení, jestli byl ten šot v TV
úspěšný? A zajímá vás to vůbec? Zajímá mě to z mnoha důvodů.
Ptal jsem se a vím, že spot byl úspěšný. To znamená, že se líbil lidem.
Šlo také o první případ mého účinkování v reklamě, kdy neměl nikdo potřebu
mě za to kritizovat. Líbil se dokonce i mým velmi přísným kamarádům.
Nikdo ale nespočítá, kolik motoristů právě tento spot nasměroval k přepážkám
České pojišťovny. Koho u nás považujete za svou hudební konkurenci
a koho si tu rád poslechnete? Na to, kdo je vlastně konkurence,
nemám jasný názor. Do jisté míry je konkurencí každý, kdo také natáčí
a prodává desky s hudbou a každý, kdo koncertuje. Z jiné strany zase
opravdovou, přímou konkurenci vůbec nemáme. Hrajeme pro všechny, ale
byl bych potěšen, kdyby si naše desky pořizovali všichni fanoušci skupiny
Buty nebo Wanastových Vjecí. Neurazil bych se ani, kdyby si naše desky
kupovali všichni fanoušci Karla Gotta. Protože se bavíme o konkurenci,
nechtějte po mně abych dělal reklamu těm, kteří ji potřebují.
"A jenom kvůli tomu si kupovali tak dobrou mašinu?" ptal se kamarád
na koncertě Doma poté, co uslyšel písničku Orloj viděl chlapec. Co vy
na to? My jsme nic nového nekupovali. V písničce Orloj viděl
chlapec používáme část hudebního základu ze studia, kterou František
Svačina spouští klávesami svého Kurzweila (klávesový nástroj s paměťovým
modulem). Proč od vás odešel Petr Venkrbec? Dnes už by na obalu
předchozí desky byl "správný počet olympijských kruhů"… Šlo
o normální rozdělení životních cest. Petr se stal zemědělcem a učitelem.
Život aktivního hudebníka má svoje časové i jiné nároky a on už asi
potřeboval prožívat odlišné věci než bylo možné s kapelou. Jen
málo českých hudebníků si může dovolit osobního sekretáře a žádný z
nich zatím, pokud víme, ještě jeho tvář neumístil na obal své desky.
Jako by vás ten gesicht pronásledoval i ve snech a takto jste se té
noční můry pokoušel zbavit… (Mimochodem, vyšlo to?) Nedomnívám
se, že by si koupi mého sekretáře nemohli kolegové dovolit. Jedná se
o kus staršího nábytku, pořízený před několika lety v bazaru asi za
1.600,- Kč. Kresba v dýze na dvířkách tohoto je na obalu desky "Když
bozi zestárnou". proto, že byla jedním z hlavních inspiračních zdrojů
při psaní textů. Jedná se hlavně o inspiraci pro titulní skladbu. Obličej,
který dřevokresba připomíná, mně připadal jako tvář nějakého zemřelého
nebo hodně zestárlého bůžka. Nejde tedy o nějakou noční můru, ale o
uvolnění představivosti. Uvažujete o remixech kousků z alba Když
bozi zestárnou? Ano. Krásný remix písně "Bezvadnej chlap"je
už hotov a další, podobné věci chystáme. Autorem je Honza Muchow. Chcete-li
písničku slyšet, zavolejte si do rádia, ať vám ji pustí. Můžete zkusit
třeba rádio Impuls, telefon 02/201 554 45. A když bozi zestárnou
- zesenilní? Jde-li o bohy z písničky "Když bozi zestárnou",
tak tam už jde o rozpad a rozklad a o pouhé senilitě by bylo pozdě hovořit.
Adresa internetových stránek VLTAVY: www.vltava-beat.cz
Radek Strnad a Ondřej Těšínský
|
|
WCI
 "Chcem
tady bejt nejlepší a zůstat u muziky co jen to půjde," tvrdí WALK-CHOC-ICE
Málokterá skupina se může pochlubit předskakováním
takovým veličinám jako jsou Led Zeppelin, David Bowie, Faith No More,
Rage Against The Machine, nebo šnůrou s Ivanem Králem. Walk-Choc-Ice,
neboli "Chodící nanuk" ano. Kapela také není na hudebním poli žádným
nováčkem, vznikla začátkem roku 1993, prošla několika personálními změnami,
až se nakonec ustálila v  současné
sestavě: Honza Křížek - zpěv, Luboš Moravec - kytara,
Láďa Zotov - kytara, Ondřej Žatečka - bicí a Tomáš
Kopecký - basa. Účast v celostátní soutěži New Rock Generation
1994, kde se utkalo 664 kapel, jim zajistila vítězství a přitáhla
pozornost hudební a posluchačské obce. Za sebou mají kluci z východních
Čech dvě desky, "Keep Smiling" (95, producent David Koller)
a "Walk Choc Ice" (98, producent Ivan Král), třetí už
je hotová a je krátce před vydáním. Zde je rozhovor s kapelou, resp.
Lubošem a Honzou (datum a místo pořízení: 25-5-00, KD Corso - Ústí nad
Labem), která styl svý muziky označuje stylem "Walk-Choc-Ice", aneb
od Johnyho Cashe, přes Jamese Browna až po Slayer...
V Ústí jste hráli naposledy před asi 5ti lety
jako předkapela Lucie. Jak se díváte na ty koncerty "včera a dnes"?
Luboš: Od té doby proběhly v kapele nějaké personální změny.
V současné sestavě hrajeme asi rok a půl a myslím si, že jsme se konečně
našli, ještě nikdy to nefungovalo takhle. Honza: Hodně rozdílů,
za 1) jiná kapela 2) počet publika, kterého tam Lucie měla až až. Jinak
pro mě osobně to dneska bylo lepší. Sice tady bylo míň lidí, ale bylo
to víc našlápnutější, energičtější atd. Čili dneska už máte jasnou
vizi, jak byste chtěli pokračovat a čeho dosáhnout? Honza:
Důkazem toho bude ta deska v návaznosti, protože s tim, s čim jsme vykročili
- nahrajeme desku, položíme základ pro to, abychom mohli natočit druhou
a abychom o sobě dali vědět - to se povedlo. Neuhejbáme tedy stylem
nikam, jakože bysme za sebou pálili mosty, jenom rozvíjíme to, co sme
nastolili. Po prázdninách vám vyjde třetí deska. Co od ní posluchači
můžou čekat? Luboš: Pro spoustu lidí to bude hodně překvapení
a řekl bych, že tam bude co poslouchat od začátku do konce. Bude stát
za to, si jí koupit, protože už jenom té práce a energie, co sme do
toho vložili... Také se na desku vybralo asi z 50 věcí, které jsme posbírali
za poslední rok a půl. To se na tom zákonitě musí odrazit. Zatím každý,
kdo jí slyšel, z toho byl nadšený a hodně to chválil. I na koncertech
sledujeme, že ty nový písničky maj úspěch. Většinou to u kapel bejvá
tak, že když začnou hrát nový věci, tak to v tu chvíli zmrzne. Chystáte
k desce klip? Kdo ho bude točit? Luboš: Ano, k písničce "Co
uděláš", která bude druhým singlem desky. Točí to úplně nový kluk
z FAMU, Jakub Kohák a budou se na tom podílet samý nový neznámý lidi
z FAMU. Honza: Skladba pojednává o tom, co se děje na louce,
když čmelák sosá pestík (kytku). Celkově půjde o třetí klip. Předchozí
dva byli takovým prvním českým klipovým seriálem; oba, "Jsou stejný"
(černobílej klip za 10 papírů natočenej, kde hráli známé osobnosti -
J. Korn, B. Basiková, K. Střihavka, D. Bárta, myšlenka - černoši a běloši
jsou stejný, rasa nehraje roli) a "Rejdit" natočený v tom stejném
záběru a barvě. Hráli jste jako předkapela mnoha slavných jmen např:
David Bowie, Led Zeppelin, Rage A. T. Machine, Faith No More... Nabyli
jste z toho nějakou zkušenost, jaký to vůbec bylo? Luboš:
Kromě R.A.T.M. a Led Zeppelin jsme se s nikým nesešli osobně. Jinak
většina z nich je natolik v pohodě, že jsou to jenom lidi. Myslím si,
že člověk musí mít ještě něco navíc, co je mezi nebem a zemí a potom
ještě kousek štěstí, aby se dostal na ten vrchol. Můžete dát k dobru
nějakou tu "veselou historku z natáčení"? Honza: Pro mě je
to nápor jako svině, když jsou nějaký legendy, kapely kterých si vážíš
a potom najednou nějaký lidi zamakaj a souhrou okolností ty jseš před
nima. Luboš: V případě "Zeppelínů", kdy se vůbec nevědělo, že
bude nějaká předkapela, za náma před koncertem přišel osobně Jimi Page
a řekl nám: "hodně čestí". Pak sme vylezli nahoru, rozsvítili se světla
a všichni mysleli, že přišli "Zeppelíni". Dvacet, nebo patnáct tisíc
lidí začalo řvát strašným způsobem a to mě málem porazilo. Honza:
A my musíme těma pár písničkama lidi přesvědčovat, že maj ten čas s
náma strávit a ne nás vypískat. A nevypískali, každý hraní před kapelou
dopadlo dobře. Třeba před Mucky Pupp jsme přidávali, při R. A. T. M.
se pak napsalo, že sme je převálcovali, protože oni byli ospalí a my
sme do toho šli jak svině. Je důležitý ty lidi přesvědčit, aby tam s
tebou přečkali na ty svý bohy. Jeli ste také šnůru s Ivanem Králem.
To je dost známá osoba nejen na český scéně, ale jakej je vůbec Ivan
Král jako člověk? Honza: Úplně normální, hodnej, skromnej
člověk, kterej ví, co je to bejt nahoře a bejt dole. Spadla nám brada
když jsme třeba viděli, jak si tahá svoje bedny. Zažil jsem, že mu na
jednom koncertě vypliv Marshall a já si řikal: "Ty va, Ivan Král,
to se každej posere, bude tam mít aspoň čtyři". Ne, on vzal telefon,
musel si obvolat známý po Praze, zajistit auto, aby mu to tam dovezli...
Pak vidíš, že je to úplně obyčejnej muzikant a já si ho vážim, že je
takovej jakej je a pomohl tady kapelám. Uživí vás vůbec muzika? Co
jinak děláte? Honza: Ne, někdy to dá na blány, struny, či
paličky. Já třeba prodávám v pekárně rohlíky, Luboš gumičky do vlasů,
Láďa je elektrikář (následuje názorná ukázka píchaček ve fabrice - pozn.
aut.), Tomáš grafický návrhář... Takhle: Dneska sme tady, že hrajem
kapelu a věřím v to, že se s ní budem živit. Nechtěl bych ale hrát po
muzikálech a barech, abych se uživil, ale prostě až budu před tím, že
kapela nebude a já budu muset jít do fabriky, tak samozřejmě radši půjdu
do toho muzikálu. Tady neexistuje, že prostě vydáš desku, vezme tě producent,
udělaj ti skvělý fotky a zejtra máš na kontě milión, když to teda řeknu
zkráceně. Čím si třeba vysvětlujete v poslední době takzvaný "trend
klesající návštěvnosti"? A není to jenom tady v Ústí nad Labem...
Honza: Jednoduchý - třeba benzín už stojí 35 korun. Já nemám
na to, abych si kupoval cédéčka, šel na koncert Pearl Jam, Public Enemy,
Tiny Turner, nebyl sem ani na Depešákách, Stingovi. Proto si lidi vyberou,
že půjdou na koncert ty svý nejoblíbenější kapely a příští měsíc na
další. Proto musí bejt ta kapela nejlepší, aby to ty lidi utratili za
ní. Blíží se festivalová sezóna, ukážete se někde? Honza:
Byli jsme na "Mezi ploty", čeká nás "Malá skála", "Králíky"... Letos
se nás tedy netýkaj ty Trutnovy a Český Brody. Mezi to máme o prázdninách
hodně hraní o víkendech. Ambice typu prorazit do zahraničí? Honza:
Prorazit s českým bigbítem, českýma textama do světa je taková kravina...
Luboš: Dá se prorazit na Slovensko a když bude dobrá konstelace,
tak do Polska, či Maďarska.
Za rozhovor klukům poděkoval a taky "emilem" rozdal
fanynkám pár podpisů
|
