SAMOTÁŘI
- Jsou mladí lidé, kteří se v novém česko-slovinském (po rozvázání "frojndšaftu"
se Slovenskem točíme se Slovinskem) filmu režiséra Davida Ondříčka
(Šeptej) a scénáristy Petra Zelenky (Mňága: Happy End?, Knoflíkáři)
scházejí, rozcházejí, navzájem si ubližují, pak se zase sbližují a tak
furt dokola. "Lidi tady málo hulej. Hulení prostě u nás nemá žádnou
tradici," říká vypálenej Jakub (Jiří Macháček) a možná má
pravdu. Generační filmeček nejen pro mladé pravděpodobně každého
potěší a rozesměje, ale že bych si z něj zrovna "sed na prdel" říct
nemůžu. A neni lehký se k tomu přiznat, když o Samotářích všichni okolo
vás většinou jenom básněj. Za 1) si myslim, že to tak ve skutečnosti
nefunguje (anebo sem dlouho nebyl v Praze a nemam páru vo tom, jak se
tam žije), za 2) mi přijde, že se Zelenka (i přestože film nerežíruje)
trochu opakuje a vkládá do snímku mnohé, co již bylo v Knoflíkářích
(a mělo úspěch - postavu taxikáře zaměnil za stěhováka, Rádio 1 za Rádio
2001 atd.). Jinak se ale nenechte mými výtkami od návštěvy kina odradit,
páč Samotáři za to určitě stojí.
MUSÍME
SI POMÁHAT
- Hmm, to musíme a za protektorátu to platilo dvojnásob. Proto Bolek
Polívka ukryl do své spíže mladého ˇŽida (dříve souseda), aniž by
tušil, jaký bič tím na sebe uplete. A Jaroslav Dušek je zas pěkná
svině fašounská (Němec původem od Prachatic), která své oblíbené sousedy
častuje návštěvami kdy se mu jen zlíbí. O tom Židovi ve spíži samozřejmě
neví, i když něco tuší, ale co naplat: "Musíme si pomáhat". Tvůrci veleúspěšných
Pelíšků, režisér Jan Hřebejk a scénárista Petr
Jarchovský, se ve svém novém počinu vrátili zas o kousek dál do
minulosti. Jejich tragikomický příběh vypráví nejen o českém
národním charakteru nejen v dobách okupace a je především komický, tragický
a častokrát i absurdně tragikomický. Hezky se na něj kouká, kolikrát
nevíte jestli se máte smát, brečet nebo jen nevěřícně kroutit hlavou,
ale... Ale zas se mi zdá, že tomu k té úplné dokonalosti něco chybí.
Vemte si jenom, kolik filmů natočených za posledních pár let týkalo
se 2. světové války (Všichni moji blízcí, Pramen života: Der Lebensborn,
italský Život je krásný, und so weiter). Právě k Benigniho
"Životu" má Musíme si pomáhat asi nejblíž. Ne snad, že by ho kopíroval,
to v žádném případě. Spíš občas dost křečovitě, až skoro na hraně, hledá
v těžce tragických situacích stále něco komického, zlehčujícího. Člověk
by si přál, aby to tak tenkrát opravdu fungovalo, ale dobře ví, že to
nebylo dost dobře možné a lidský charakter dostál v té době právě největších
změn. Musíme si pomáhat je každopádně milým, vtipným, výborně
herecky obsazeným (excelující J. Dušek) a řemeslně kvalitně natočeným
snímkem, který ne, že musíte vidět, ale alespoň byste se o to měli pokusit.
OSPALÁ
DÍRA
- S Bezhlavým jezdcem, který ze všeho nejradši seká lidem hlavy, nikdy
moc velká sranda nebyla. Na svou kůži to pozná i Johnny Depp
coby inspektor Crane v lehce hororové parodii - pohádce režiséra
Tima Burtona (Batman, Střihoruký Edward, Mars útočí!) Ospalá
díra. Story nás zavede do stejnojmenného amerického městečka roku 1799
a sérii několika nevyřešených vražd, které má na starost zjevně nasratý
Jezdec bezhlavý (Christopher Walken). Než se život v městečku
vrátí do normálu, k zemi se skoulí pěkných pár mozečků a plátno pocáká
pěkných pár litříků krve. Vy mezitím budete napnutí a vystrašení (jak
kdo), ale hlavně se budete bavit a dost možná se i občas tvářit jak
"nevěřícní Tomášové". Musíte k tomu ovšem přistupovat jako k nenucené
zábavě a Burtonově "podařenému úletu", ne se zabývat věrohodností některých
scén a žánrovému zařazení filmu. Pak by vám totiž Ospalá díra
mohla klidně přijít jako "pěkná kravina" a to by byla docela škoda.
GLADIÁTOR
- Neměl to vůbec lehký, ale nakonec dosáhl toho, po čem celou dobu toužil:
po pomstě a návratu ke své rodině. Říkali mu Gladiátor a v aréně byl
nejlepší ze všech. Nejlepší byl také na poli válečném, kde jako generál
Maximus dovedl své vojáky ke kýženému vítězství nad nezkrotnými Barbary.
Říše Římská se v roce 180 rozléhá na území "od nevidim po nevidim" a
císař Marcus Aurelius je spokojen. Záhy po jeho zavraždění se císařování
ujímá jeho nepovedený syn Commodus, aby dal Římu pěkně "pokouřit", zač
je spratka loket. Z Maxima (Russel Crowe) se stává otrok a posléze
cvičený gladiátor, k poslednímu vítězství ho ale čeká ještě dlouhá cesta...
Režisér Ridley Scott (Vetřelec, Blade Runner, Thelma & Louise)
po letech oprášil žánr historického velkofilmu a k Benu Hurovi
a Spartakovi přidal dalšího hrdinu, Gladiátora. Tenhle "supr biják Made
In USA" se alespoň pro mne stal skutečnou filmovou bombou (i když v
Cinemě dostal pouhých 60%) roku 2000 a těch 165 minut jeho délky sem
plátno lízal velmi rád. Gladiátor není jenom o krvavých soubojích
v aréně (a to i přesto, že se o ně z velké části opírá), či pompéznosti
s jakou jsou historické filmy točené, ale i o myšlence a celkovému vyznění
filmu. Já to Scottovi prostě zbaštil i s navijákem, co vy?
SAMOTÁŘI
- Jsou mladí lidé, kteří se v novém česko-slovinském (po rozvázání "frojndšaftu"
se Slovenskem točíme se Slovinskem) filmu režiséra Davida Ondříčka
(Šeptej) a scénáristy Petra Zelenky (Mňága: Happy End?, Knoflíkáři)
scházejí, rozcházejí, navzájem si ubližují, pak se zase sbližují a tak
furt dokola. "Lidi tady málo hulej. Hulení prostě u nás nemá žádnou
tradici," říká vypálenej Jakub (Jiří Macháček) a možná má
pravdu. Generační filmeček nejen pro mladé pravděpodobně každého
potěší a rozesměje, ale že bych si z něj zrovna "sed na prdel" říct
nemůžu. A neni lehký se k tomu přiznat, když o Samotářích všichni okolo
vás většinou jenom básněj. Za 1) si myslim, že to tak ve skutečnosti
nefunguje (anebo sem dlouho nebyl v Praze a nemam páru vo tom, jak se
tam žije), za 2) mi přijde, že se Zelenka (i přestože film nerežíruje)
trochu opakuje a vkládá do snímku mnohé, co již bylo v Knoflíkářích
(a mělo úspěch - postavu taxikáře zaměnil za stěhováka, Rádio 1 za Rádio
2001 atd.). Jinak se ale nenechte mými výtkami od návštěvy kina odradit,
páč Samotáři za to určitě stojí. 
MUSÍME
SI POMÁHAT
- Hmm, to musíme a za protektorátu to platilo dvojnásob. Proto Bolek
Polívka ukryl do své spíže mladého ˇŽida (dříve souseda), aniž by
tušil, jaký bič tím na sebe uplete. A Jaroslav Dušek je zas pěkná
svině fašounská (Němec původem od Prachatic), která své oblíbené sousedy
častuje návštěvami kdy se mu jen zlíbí. O tom Židovi ve spíži samozřejmě
neví, i když něco tuší, ale co naplat: "Musíme si pomáhat". Tvůrci veleúspěšných
Pelíšků, režisér Jan Hřebejk a scénárista Petr
Jarchovský, se ve svém novém počinu vrátili zas o kousek dál do
minulosti. Jejich tragikomický příběh vypráví nejen o českém
národním charakteru nejen v dobách okupace a je především komický, tragický
a častokrát i absurdně tragikomický. Hezky se na něj kouká, kolikrát
nevíte jestli se máte smát, brečet nebo jen nevěřícně kroutit hlavou,
ale... Ale zas se mi zdá, že tomu k té úplné dokonalosti něco chybí.
Vemte si jenom, kolik filmů natočených za posledních pár let týkalo
se 2. světové války (Všichni moji blízcí, Pramen života: Der Lebensborn,
italský Život je krásný, und so weiter). Právě k Benigniho
"Životu" má Musíme si pomáhat asi nejblíž. Ne snad, že by ho kopíroval,
to v žádném případě. Spíš občas dost křečovitě, až skoro na hraně, hledá
v těžce tragických situacích stále něco komického, zlehčujícího. Člověk
by si přál, aby to tak tenkrát opravdu fungovalo, ale dobře ví, že to
nebylo dost dobře možné a lidský charakter dostál v té době právě největších
změn. Musíme si pomáhat je každopádně milým, vtipným, výborně
herecky obsazeným (excelující J. Dušek) a řemeslně kvalitně natočeným
snímkem, který ne, že musíte vidět, ale alespoň byste se o to měli pokusit.
OSPALÁ
DÍRA
- S Bezhlavým jezdcem, který ze všeho nejradši seká lidem hlavy, nikdy
moc velká sranda nebyla. Na svou kůži to pozná i Johnny Depp
coby inspektor Crane v lehce hororové parodii - pohádce režiséra
Tima Burtona (Batman, Střihoruký Edward, Mars útočí!) Ospalá
díra. Story nás zavede do stejnojmenného amerického městečka roku 1799
a sérii několika nevyřešených vražd, které má na starost zjevně nasratý
Jezdec bezhlavý (Christopher Walken). Než se život v městečku
vrátí do normálu, k zemi se skoulí pěkných pár mozečků a plátno pocáká
pěkných pár litříků krve. Vy mezitím budete napnutí a vystrašení (jak
kdo), ale hlavně se budete bavit a dost možná se i občas tvářit jak
"nevěřícní Tomášové". Musíte k tomu ovšem přistupovat jako k nenucené
zábavě a Burtonově "podařenému úletu", ne se zabývat věrohodností některých
scén a žánrovému zařazení filmu. Pak by vám totiž Ospalá díra
mohla klidně přijít jako "pěkná kravina" a to by byla docela škoda.
GLADIÁTOR
- Neměl to vůbec lehký, ale nakonec dosáhl toho, po čem celou dobu toužil:
po pomstě a návratu ke své rodině. Říkali mu Gladiátor a v aréně byl
nejlepší ze všech. Nejlepší byl také na poli válečném, kde jako generál
Maximus dovedl své vojáky ke kýženému vítězství nad nezkrotnými Barbary.
Říše Římská se v roce 180 rozléhá na území "od nevidim po nevidim" a
císař Marcus Aurelius je spokojen. Záhy po jeho zavraždění se císařování
ujímá jeho nepovedený syn Commodus, aby dal Římu pěkně "pokouřit", zač
je spratka loket. Z Maxima (Russel Crowe) se stává otrok a posléze
cvičený gladiátor, k poslednímu vítězství ho ale čeká ještě dlouhá cesta...
Režisér Ridley Scott (Vetřelec, Blade Runner, Thelma & Louise)
po letech oprášil žánr historického velkofilmu a k Benu Hurovi
a Spartakovi přidal dalšího hrdinu, Gladiátora. Tenhle "supr biják Made
In USA" se alespoň pro mne stal skutečnou filmovou bombou (i když v
Cinemě dostal pouhých 60%) roku 2000 a těch 165 minut jeho délky sem
plátno lízal velmi rád. Gladiátor není jenom o krvavých soubojích
v aréně (a to i přesto, že se o ně z velké části opírá), či pompéznosti
s jakou jsou historické filmy točené, ale i o myšlence a celkovému vyznění
filmu. Já to Scottovi prostě zbaštil i s navijákem, co vy? 