Chtěla bych vám přiblížit významnou osobnost našeho města, kterou bezesporu je Zdeněk Friedl, jeden z iniciátorů slavné ústecké Porty, od jejíhož zrození letos uběhne už neuvěřitelných 42 let. V r. 1966 se skupině nadšenců podařilo uspořádat přehlídku romantické, přírodou a svobodou vonící muziky. Ve svém loňském vyprávění zmiňoval jména zakladatelů: PhDr. Ladislav Deyl - první ředitel Domu kultury, Zbyněk Jelínek, ing. Jiří Šosvald, Zdeněk Šmatera, Jan Oliva, Jan Dušek, Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid či Zdeněk Lukášek. Bez nich by nemohla nikdy vzniknout. Z. Friedl byl velkým pamětníkem - skromný a čestný člověk a před loňskou Portou se jen těžce nechal přemluvit, aby mluvil o sobě, naopak rád poukazoval na okolnosti vzniku festivalu. Líčil, jak bylo složité jej prosadit nejen v Domě kultury, kde byl zástupcem ředitele L. Deyla, ale hlavně u okresních a krajských stranických funkcionářů a také u odborových složek. Všichni, co festival dávali dohromady, si byli generačně i názorově blízcí, stále ve styku a stali se z nich dobří přátelé. Trampské i country písničky se jim velmi líbily, a tak kolem akce zajišťovali všechno - pozvánky, ubytování, propagaci i celkovou dramaturgii. Účastníci účinkovali zadarmo, vše si hradili sami (např. i jízdné). Byli rádi, že mohou vystupovat. Velmi nerad ovšem hovořil o údobí po r. 1970. Stranickým organizacím se nadšení mladých nelíbilo. L. Deyl a Z. Friedl museli svá místa opustit a dostali příkaz nastoupit v Chemičce. Z té doby měl Zdeněk dopis, ve kterém mu byl vysloven do DK zákaz vstupu, rovněž mu byl odebrán pas, nebylo žádoucí, aby cestoval. Nastala těžká doba - odposlech telefonu, sledování ap. Vzpomínal, jak ohromně ho tehdy podporovala manželka, bez ní by těžko šlo vše přečkat. V Chemičce pracoval až do revoluce. Návrat do DK si vymínil jen na 2 roky, než se věci dají zase do pořádku. Z obratu měl ovšem nemalou radost: ‘Důležité je, že je to všechno za námi, že jsme se politických změn dočkali.’ Nastávající možnosti současným mladým přál. Od samého počátku až do r. 1970 byl předsedou festivalového organizačního štábu a po r. 1990 se jeho činovníkem (stejně i Z. Lukášek) stal opět. Těšilo ho, že na něj nezapomínají. (Funkci předsedy převzal Jindřich Šrejber.) Loňského ročníku se účastnil jako čestný zakládající člen a spolu se Z. Jelínkem je držitelem Ceny primátora města Ústí n. L. Měl radost, že Porta v Ústí pokračuje a nachází příznivce si i dnes. Zemřel v pondělí 10. března 2008 ve věku nedožitých 84 let. Desítky přátel se s ním přišly rozloučit v pondělí 17. března. Odešel vzácný člověk, pomáhal šířit mezi lidmi radost a jeho život byl naplněn smysluplnou činností. Věřil v budoucnost i tradici Porty. Kamarádství a romantika nikdy nezanikne. Závěrem mu vyslovuji hluboké poděkování, obdiv, úctu a věčnou vzpomínku.
Chtěla bych vám přiblížit významnou osobnost našeho města, kterou bezesporu je Zdeněk Friedl, jeden z iniciátorů slavné ústecké Porty, od jejíhož zrození letos uběhne už neuvěřitelných 42 let. V r. 1966 se skupině nadšenců podařilo uspořádat přehlídku romantické, přírodou a svobodou vonící muziky. Ve svém loňském vyprávění zmiňoval jména zakladatelů: PhDr. Ladislav Deyl - první ředitel Domu kultury, Zbyněk Jelínek, ing. Jiří Šosvald, Zdeněk Šmatera, Jan Oliva, Jan Dušek, Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid či Zdeněk Lukášek. Bez nich by nemohla nikdy vzniknout. Z. Friedl byl velkým pamětníkem - skromný a čestný člověk a před loňskou Portou se jen těžce nechal přemluvit, aby mluvil o sobě, naopak rád poukazoval na okolnosti vzniku festivalu. Líčil, jak bylo složité jej prosadit nejen v Domě kultury, kde byl zástupcem ředitele L. Deyla, ale hlavně u okresních a krajských stranických funkcionářů a také u odborových složek. Všichni, co festival dávali dohromady, si byli generačně i názorově blízcí, stále ve styku a stali se z nich dobří přátelé. Trampské i country písničky se jim velmi líbily, a tak kolem akce zajišťovali všechno - pozvánky, ubytování, propagaci i celkovou dramaturgii. Účastníci účinkovali zadarmo, vše si hradili sami (např. i jízdné). Byli rádi, že mohou vystupovat. Velmi nerad ovšem hovořil o údobí po r. 1970. Stranickým organizacím se nadšení mladých nelíbilo. L. Deyl a Z. Friedl museli svá místa opustit a dostali příkaz nastoupit v Chemičce. Z té doby měl Zdeněk dopis, ve kterém mu byl vysloven do DK zákaz vstupu, rovněž mu byl odebrán pas, nebylo žádoucí, aby cestoval. Nastala těžká doba - odposlech telefonu, sledování ap. Vzpomínal, jak ohromně ho tehdy podporovala manželka, bez ní by těžko šlo vše přečkat. V Chemičce pracoval až do revoluce. Návrat do DK si vymínil jen na 2 roky, než se věci dají zase do pořádku. Z obratu měl ovšem nemalou radost: ‘Důležité je, že je to všechno za námi, že jsme se politických změn dočkali.’ Nastávající možnosti současným mladým přál. Od samého počátku až do r. 1970 byl předsedou festivalového organizačního štábu a po r. 1990 se jeho činovníkem (stejně i Z. Lukášek) stal opět. Těšilo ho, že na něj nezapomínají. (Funkci předsedy převzal Jindřich Šrejber.) Loňského ročníku se účastnil jako čestný zakládající člen a spolu se Z. Jelínkem je držitelem Ceny primátora města Ústí n. L. Měl radost, že Porta v Ústí pokračuje a nachází příznivce si i dnes. Zemřel v pondělí 10. března 2008 ve věku nedožitých 84 let. Desítky přátel se s ním přišly rozloučit v pondělí 17. března. Odešel vzácný člověk, pomáhal šířit mezi lidmi radost a jeho život byl naplněn smysluplnou činností. Věřil v budoucnost i tradici Porty. Kamarádství a romantika nikdy nezanikne. Závěrem mu vyslovuji hluboké poděkování, obdiv, úctu a věčnou vzpomínku.
