Rakousko, Německo: Před městem Fieberbrunn - pátek 7. 7. 2007, den dvanáctý, 7.30, tachák 9.470 km. V noci drobně pršelo. Zabalili jsme se a sjeli k lavičce s výhledem na kopec, kde se jezdí v zimě světový pohár na lyžích (Hahnenkamm) a snídáme. Vyjíždíme po stezce do vesničky St. Jakob, kde v otevřeném krámečku nakupujeme něco na zub a vodu. V prodejně suvenýrů dostáváme zadarmo samolepku ‘Tirol’ a na mostě, kam jsme sjeli kolem jezera Pillersee, nad řekou Saalach, je lepíme na kola. Podél řeky vede šotolinová cyklostezka, ze které jsem se nemohl vynadívat na kopce hor Berchtensgaden. Řeka (a my podél ní) překračuje hranice do Bavorska, po 20 km se vrací zpět do Rakouska, končí v soutoku se Salzachem na okraji Salzburgu. Střídavě jedeme po březích (uprostřed vede hranice mezi Rakouskem a Německem) k velké zátočině města Laufen, kde v cukrárně likvidujeme porci zmrzliny. Začali jsme se poohlížet po místě na spaní, a tím začal kámen úrazu. Rozpad kolektivu. Dominik, kterému ‘je jedno’, kde se spí, chtěl k vodě, já s Jirkou spíš do lesa. Dominik ujel, telefonem se mně ho povedlo zastavit, spí u lavičky na cestě, my 2 kousek od něho v lese, kde jsme rozvěsili mokré věci. Nepršelo a vypadalo to, že ani nebude. Scházíme se ke společné večeři, všichni naštvaný (vyjasňování skutečností). Minulou noc jsem zapomněl (na místě, kde jsme spali) na nařezaném metrovém dřevě plachtu i gumicuky. Spíme pod širákem. Ujeto 102 km. Nastoupáno pár metrů po ránu, jinak pořád dolů, podél potůčku a řek.
Ultereching: Před městem Fieberbrunn - sobota 8. 7. 2007, den třináctý, 4.45, tachák 9.571 km. Vedro, rozednívá se, nemohu spát. Fotím tmu, jen tak ze spacáku, budím Jirku a balíme suchý věci a v 6.30 sbíráme Dominika z pod lavičky a vaříme čaj. Plán byl jasný, dojet co nejdál podél proudu. S malýma odbočkami jsme počítali, ale v konečném součtu to byla třetina cesty a překvapivých 550 vystoupaných metrů. Soutok Salzachu s Innem nebyl nic moc, výhled prakticky žádný. Za Braunau am Inn se nám Dominik ztratil, tak jsme si s Jirkou sedli do hospody, kde jsem mu psal SMSku, byl už 10 km před námi. Celý den od božího rána svítilo sluníčko, na to jsme nebyli zvyklí, cesty byly prašné, a tak jsme najeli na pivo. Minuli jsme ptačí rezervaci plnou řvoucích racků a zastavili u bodré rakouské selky, která si mezi polem s kukuřicí a břehem postavila kůlnu s občerstvením, piva a sulc (dělám lepší). S Dominikem jsme se potkali až na soutoku Innu s Dunajem - v Pasově, kde na nás čekal. Byli jsme zaprášený, a tak jsme se domluvili na 20 km vzdáleném kempu. Cestou jsme předjeli na přeloženým kole asi 60tiletou, 45tikilovou hipízačku, co si za jízdy na řídítkové brašně balila cigára a hned je kouřila. Kemp, vaření, mytí, déšť, hospoda. Než jsme šli spát, tak si vedle nás zmíněná pani postavila stan asi pro 6 lidí, z brašny vyndala skládací stoličku, kterou si rozložila na břehu řeky a… kouřila. Ujeto 141 km. Nastoupáno 550 metrů. Zde fota moje: www.panoramio.com/user/389149 a Dominika: www.panoramio.com/user/473789, fota na blogu: usti.blog.cz/galerie/extrem-kolem-jura-alpy-2007/juralp-8 (pokračování příště).
Milan, Pekky, Míla, Tlustej, Bouška (pekky@dbdent.cz) na usti.blog.cz
(Hahnenkamm) a snídáme. Vyjíždíme po stezce do vesničky St. Jakob, kde v otevřeném krámečku nakupujeme něco na zub a vodu. V prodejně suvenýrů dostáváme zadarmo samolepku ‘Tirol’ a na mostě, kam jsme sjeli kolem jezera Pillersee, nad řekou Saalach, je lepíme na kola. Podél řeky vede šotolinová cyklostezka, ze které jsem se nemohl vynadívat na kopce hor Berchtensgaden. Řeka (a my podél ní) překračuje hranice do Bavorska, po 20 km se vrací zpět do Rakouska, končí v soutoku se Salzachem na okraji Salzburgu. Střídavě jedeme po březích 
(uprostřed vede hranice mezi Rakouskem a Německem) k velké zátočině města Laufen, kde v cukrárně likvidujeme porci zmrzliny. Začali jsme se poohlížet po místě na spaní, a tím začal kámen úrazu. Rozpad kolektivu. Dominik, kterému ‘je jedno’, kde se spí, chtěl k vodě, já s Jirkou spíš do lesa. Dominik ujel, telefonem se mně ho povedlo zastavit, spí u lavičky na cestě, my 2 kousek od něho v lese, kde jsme rozvěsili mokré věci. Nepršelo a vypadalo to, že ani nebude. Scházíme se ke společné večeři, všichni naštvaný (vyjasňování skutečností). Minulou noc 
jsem zapomněl (na místě, kde jsme spali) na nařezaném metrovém dřevě plachtu i gumicuky. Spíme pod širákem. Ujeto 102 km. Nastoupáno pár metrů po ránu, jinak pořád dolů, podél potůčku a řek. 
spacáku, budím Jirku a balíme suchý věci a v 6.30 sbíráme Dominika z pod lavičky a vaříme čaj. Plán byl jasný, dojet co nejdál podél proudu. S malýma odbočkami jsme počítali, ale v konečném součtu to byla třetina cesty a překvapivých 550 vystoupaných metrů. Soutok Salzachu s Innem nebyl nic moc, výhled prakticky žádný. Za Braunau am Inn se nám Dominik ztratil, tak jsme si s Jirkou sedli do hospody, kde jsem mu psal SMSku, byl už 10 km před námi. Celý den od božího rána svítilo sluníčko, na to jsme 
nebyli zvyklí, cesty byly prašné, a tak jsme najeli na pivo. Minuli jsme ptačí rezervaci plnou řvoucích racků a zastavili u bodré rakouské selky, která si mezi polem s kukuřicí a břehem postavila kůlnu s občerstvením, piva a sulc (dělám lepší). S Dominikem jsme se potkali až na soutoku Innu s Dunajem - v Pasově, kde na nás čekal. Byli jsme zaprášený, a tak jsme se domluvili na 20 km vzdáleném kempu. Cestou jsme předjeli na přeloženým kole asi 60tiletou, 45tikilovou hipízačku, co si za jízdy na řídítkové brašně balila cigára a hned je kouřila. Kemp, vaření, mytí, déšť, hospoda. Než jsme šli spát, tak si vedle nás zmíněná pani postavila stan asi pro 6 lidí, z brašny vyndala skládací stoličku, kterou si rozložila na břehu řeky a… kouřila. Ujeto 141 km. Nastoupáno 550 metrů. Zde fota moje: www.panoramio.com/user/389149 a Dominika: www.panoramio.com/user/473789, fota na blogu: usti.blog.cz/galerie/extrem-kolem-jura-alpy-2007/juralp-8 (pokračování příště). 
