14. 5. 99 - Lukla - Kathmandu - Ráno je polojasno. K neuvěření. Navíc hned po ránu dolehne k našim uším lahodný zvuk leteckých motorů. Přiletí jedno, druhé, pak třetí… Bohužel všechny odletí bez nás. Máme letenky údajně na jedenáctý let v pořadí, což má být naše společnost Jeti Air, s tím že nám úplatný letecký personál vesele sdělí, že poletí tak maximálně 7 letů, víc že se nikdy nepodařilo. Kolem letiště krouží nervózních odletuchtivých turistů jako vos okolo bonbónu. Jak to dlouho nelítalo, začali jsme se zkrátka v Lukle cimrmanovsky hromadit. Napětí vrcholí, každá didi - s kapsami naditými úplatkovitými rupiemi - prosazuje u znaveného letištního personálu, aby odletěli zrovna její svěřenci. Letadel přilétá a odlétá docela dost, ale žádný Jeti Air. Nakonec někoho napadne, že budeme o místa v letadle losovat. Vytáhnu si šťastně číslo 6, což teoreticky znamená odlet v pořadí šestým letadlem společnosti Jeti Air. Přijde mi to jako vcelku terno a z bagáže, volně pohozené na kamenité letištní ploše, by mě už nikdo nesundal ani párem volů. Když začne poprchávat, naděje pozvolna hasnou, ale když tu náhle… A už je tady první Jeti Air a někteří šťastlivci od nás se z ušmudlaných okýnek letadla blaženě usmívají. A další zelený Jeti Air a další… Najednou se stane, v co jsem už snad ani nedoufal a ve stísněných prostorách letadýlka jsem i já a rolujeme na start. Pár našich se smutně loučí pohledem, piloti ale přislíbili, že se pro ně určitě ještě dneska vrátí. Vznášíme se v dešti, který se nad fantastickou pitoreskní krajinou himalájského podhůří naplno spustí těsně po startu. Tisíce a tisíce rýžových políček přilepených na mohutných svazích, vesničky na ostrých hřebenech, strmá údolí porostlá horskou džunglí, mohutné úžlabiny s divokými řekami, nad kterými by zaplesalo srdce každého vodáka, to vše nám mizí pod letadlem a ukládá se spolu s celým velkým himalájským dobrodružstvím někam do vzpomínek… do těch těžko vymazatelných.
V Kathmandu je klasické smogové pošmourné slunečno a 30 stupňů. Ze světa kamene a ledovců, divokého nebe a usměvavých pracovitých šerpů do království chaosu, národnostního mumraje, hliněných uliček a nádherných chrámů. Každá tato část Nepálu je až nadpřirozeně podivuhodná a krásná, i když jsou od sebe vzdálenější, než by se po 40timinutovém letu malým letadýlkem mohlo zdát. Po nezbytném zrekonstruování osobnosti, sestávající především ze slastné studené sprchy a převlečení do čistých, nesmrdících věcí z depozitu, vyrážíme s Doutnou do nákupu dárků. Prsama. Nakupovat v Kathmandu je kapitola sama pro sebe, protože celé je jedna veliká dárkovna a mají připravený souvenir pro každého občana planety i kdyby je navštívili všichni najednou. Probíráme se nepřeberným množstvím dýk, korálků, Budhů, masek, modlitebních mlýnků, vonících tyčinek, buddhistických a hinduistických výjevů na plátně, papíře, dřevě i tričkách… Mezitím dáváme pozor, abychom někomu jeho krámek nerozšlápli, neboť se z valné většiny obchoduje na zemi. Nakonec zakoupím strašidelnou masku a ještě jedno vyprtěné kolo života - Mandalu, plus několik nezbytných triček. Doutna s Michalem mě ale (i všechny ostatní dárkaře) trumfnou, protože na hotel k večeru přitáhnou několik hliněných plastik létajících psů a jiných démonů, z nichž vynikají zejména plastiky dvou slonů v poměru 1 ku 2. Nešťastníci, kteří si dárků nakoupili málo a mají alespoň jednu ruku volnou, ihned vyfasují do letadla - coby příruční zavazadlo - alespoň po 1 kusu. Je třičtvrtě na šest, a tak (i když nevěřím, že to vyjde, ale pro klid svědomí) strčím ještě rypák do cestovky našeho styčného důstojníka - pana Govindy - s tím, že v šest zavírají a že už to určitě nestihnou, ale že bych rád zítra absolvoval ještě alespoň jednodenní raft na řece Trisuli. Govindova usměvavá tvář se se slovy: ‘No problem’ ještě víc rozšíří. Vyinkasuje ode mne 20 USD a že mě někdo zítra v 6.30 ráno vyzvedne. Jelikož je Trisuli 300 km od Kathmandu, jsem si jistý, že to nemůže stihnout zařídit. Ale zaplatím, přišel jsem už o víc… Dobrá večeře u Tibeťana a uvidíme, jak to zítra dopadne Dan