Tentokrát zahajujeme nový rok člověkem, který je pro svou práci neobyčejně nadšený, se svojí paní této činnosti obětují veškerý čas a síly. Původně záliba se pro ně stala hlavní náplní života. Ve své vášni - sloužit lidem - našli hlavní smysl veškerého dění. O kom můžeme takto hovořit? Jsou to manželé, František Šmahel a jeho paní Libuše. V našem městě uvedli ve skutečnost neobyčejné a úžasné zařízení - Biograf U Františka, kde se oba snaží připravit a zprostředkovat ten nejlepší filmový program, který by měl lidi potěšit, pobavit, ale i předat vědění. Jen zde můžeme vidět filmy z celé světové produkce, ale především pohádky pro děti, které rozdávají českou řeč, krásné slovní obraty a jsou pohodové. Probíhají tu různé filmové festivaly, za všechny můžeme uvést přehlídku FEMINA (www.feminafilm.cz), který tu byl opět po delší době uveden tentokrát ve spolupráci s TV Lyra (zásluhou paní Jany Víchové), ale i různé další festivaly, např. francouzského filmu, nebo zajímavé umělecké filmy - kupř. jihokorejský film z r. 2004: 3 - Iron od režiséra Kim - Ki - duka. Chtějí-li být kinem význačným, musejí se programem lišit, promítat i filmy kubánské, irské, francouzské apod., zkrátka neztratit kontakt se světovou kinematografií. Kdokoliv do kina vstoupí, je prostředím okouzlen - objeví se před ním doslova filmové zátiší s kamerami, promítačkami, projektory a další filmovou technikou. Je to vlastně takové muzeum věnované filmu. Všechny tyto exponáty sbírali celý život a nyní je prezentují dospělým i dětem, všem pro radost a poučení. Nyní stojí před závažným problémem. Již delší dobu se snaží překonat finanční problémy, které takováto umělecká činnost přináší. V kultuře není možné podnikat stejně jako v nějaké výrobní sféře. Ke srovnání můžeme použít veřejnou knihovnu, divadlo apod. Tato zařízení jsou naprosto závislá na dotacích, což je pochopitelné. Manželé Šmahelovi zvyšování různých nákladů dosud statečně zvládali, nežádali město o finanční podporu, domnívali se, že jim bude poskytnuta alespoň podpora v nájemném. Chtěli by se klidně věnovat filmové práci s lidmi, kteří se do jejich Biografu přijdou filmovým uměním pobavit. Víceméně zůstali ve městě takřka jediným kinem, které zajímavé filmy s hlubokými myšlenkami uvádí. Jaká byla Františkova cesta k filmu? Narodil se r. 1950 v Ústí n. L. Jeho dětství bylo ovlivněno vážným onemocněním, operací a dlouhodobým pobytem v nemocnici, lázních apod. Už ve škole se zajímal o fotografování, filmy si sám zkoušel vyvolávat. K samotnému promítání ho přivedla paní učitelka Pejznochová, učila fyziku na ZŠ. Velmi brzy si ušetřil na fotoaparát a později i na kameru, pouštěl se do fotografování, nejdříve spolužáků a nejbližšího okolí. Dozvěděl se o amatérském filmovém studiu v Domě kultury, začal tam docházet. Kouzlo filmového pásku ho navždy zaujalo. Tímto směrem se pak i ubíral jeho další život. Když se mu nepodařilo dostat se na učební obor fotograf do Děčína, zůstal po čase u kinematografického promítání. Zaučil se v kině Domu kultury a v r. 1969 skládal v Praze 1. zkoušku z kinotechniky. Natočil si celou okupaci, záznamy dodnes někdy ve svém kině promítá. V této době se v DK také seznámil se svou budoucí ženou, dosud je mu vynikající životní partnerkou. I ona se pro film nadchla, porozuměli si a věnují se mu společně. Postupně promítal ve všech ústeckých kinech, získával technické zkušenosti, bez kterých se promítač neobejde. Jeho profese je nesmírně důležitá, v určitém okamžiku nezastupitelná. Vyžaduje spoustu znalostí z různých oborů, které musí promítač zvládnout (světlo, zvuk, promítací techniku apod.) Hlavní zkušenosti získával samozřejmě praxí. Další zkoušky absolvoval v l. 1970 a 1978. Ke změnám došlo i v rodinném životě, v r. 1974 se narodil syn Filip a r. 1976 dcera Kateřina. Ve svém vyprávění se postupně dostával k rozhodujícím změnám. V říjnu 1996 v si pronajal prostory od Tepelného hospodářství na Severní Terase a v červnu 1997 slavnostně Biograf U Františka otevřeli. Ze začátku jim pomáhali i děti. Později zavedli i další aktivity. Probíhají zde výstavy - v poslední době např. výtvarné a literární práce ústeckých dětí. Česko-francouzský klub tu vystavoval fotografie z poznávacího zájezdu po Francii a Švýcarsku. Do Biografu mezi děti zavítal také Mikuláš a čert. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Své zkušenosti předávají i v jiných místech našeho regionu. Promítají v Povrlech, Telnici, Hoře sv. Kateřiny. Tyto Biografy mohou ovšem existovat jen s místními dotacemi a pochopením tamních občanů. Manželé Šmahelovi zasvětili filmu všechno své snažení. Jejich nadšení pro dobrou věc můžeme obdivovat, oni však hlavně potřebují pomoc. Navštivte Biograf U Františka a dozvíte se, že se k Františkovi rád vrací i Chaplin. Nad vstupním schodištěm nás vítá moudrost: ‘Když obrazy obživnou, je na světě film.’ A ten potřebuje diváky. Pro ně vše obětavě připravují právě manželé Šmahelovi.
Mgr. Marie Peterková
Tentokrát zahajujeme nový rok člověkem, který je pro svou práci neobyčejně nadšený, se svojí paní této činnosti obětují veškerý čas a síly. Původně záliba se pro ně stala hlavní náplní života. Ve své vášni - sloužit lidem - našli hlavní smysl veškerého dění. O kom můžeme takto hovořit? Jsou to manželé, František Šmahel a jeho paní Libuše. V našem městě uvedli ve skutečnost neobyčejné a úžasné zařízení - Biograf U Františka, kde se oba snaží připravit a zprostředkovat ten nejlepší filmový program, který by měl lidi potěšit, pobavit, ale i předat vědění. Jen zde můžeme vidět filmy z celé světové produkce, ale především pohádky pro děti, které rozdávají českou řeč, krásné slovní obraty a jsou pohodové. Probíhají tu různé filmové festivaly, za všechny můžeme uvést přehlídku FEMINA (www.feminafilm.cz), který tu byl opět po delší době uveden tentokrát ve spolupráci s TV Lyra (zásluhou paní Jany Víchové), ale i různé další festivaly, např. francouzského filmu, nebo zajímavé umělecké filmy - kupř. jihokorejský film z r. 2004: 3 - Iron od režiséra Kim - Ki - duka. Chtějí-li být kinem význačným, musejí se programem lišit, promítat i filmy kubánské, irské, francouzské apod., zkrátka neztratit kontakt se světovou kinematografií. Kdokoliv do kina vstoupí, je prostředím okouzlen - objeví se před ním doslova filmové zátiší s kamerami, promítačkami, projektory a další filmovou technikou. Je to vlastně takové muzeum věnované filmu. Všechny tyto exponáty sbírali celý život a nyní je prezentují dospělým i dětem, všem pro radost a poučení. Nyní stojí před závažným problémem. Již delší dobu se snaží překonat finanční problémy, které takováto umělecká činnost přináší. V kultuře není možné podnikat stejně jako v nějaké výrobní sféře. Ke srovnání můžeme použít veřejnou knihovnu, divadlo apod. Tato zařízení jsou naprosto závislá na dotacích, což je pochopitelné. Manželé Šmahelovi zvyšování různých nákladů dosud statečně zvládali, nežádali město o finanční podporu, domnívali se, že jim bude poskytnuta alespoň podpora v nájemném. Chtěli by se klidně věnovat filmové práci s lidmi, kteří se do jejich Biografu přijdou filmovým uměním pobavit. Víceméně zůstali ve městě takřka jediným kinem, které zajímavé filmy s hlubokými myšlenkami uvádí. Jaká byla Františkova cesta k filmu? Narodil se r. 1950 v Ústí n. L. Jeho dětství bylo ovlivněno vážným onemocněním, operací a dlouhodobým pobytem v nemocnici, lázních apod. Už ve škole se zajímal o fotografování, filmy si sám zkoušel vyvolávat. K samotnému promítání ho přivedla paní učitelka Pejznochová, učila fyziku na ZŠ. Velmi brzy si ušetřil na fotoaparát a později i na kameru, pouštěl se do fotografování, nejdříve spolužáků a nejbližšího okolí. Dozvěděl se o amatérském filmovém studiu v Domě kultury, začal tam docházet. Kouzlo filmového pásku ho navždy zaujalo. Tímto směrem se pak i ubíral jeho další život. Když se mu nepodařilo dostat se na učební obor fotograf do Děčína, zůstal po čase u kinematografického promítání. Zaučil se v kině Domu kultury a v r. 1969 skládal v Praze 1. zkoušku z kinotechniky. Natočil si celou okupaci, záznamy dodnes někdy ve svém kině promítá. V této době se v DK také seznámil se svou budoucí ženou, dosud je mu vynikající životní partnerkou. I ona se pro film nadchla, porozuměli si a věnují se mu společně. Postupně promítal ve všech ústeckých kinech, získával technické zkušenosti, bez kterých se promítač neobejde. Jeho profese je nesmírně důležitá, v určitém okamžiku nezastupitelná. Vyžaduje spoustu znalostí z různých oborů, které musí promítač zvládnout (světlo, zvuk, promítací techniku apod.) Hlavní zkušenosti získával samozřejmě praxí. Další zkoušky absolvoval v l. 1970 a 1978. Ke změnám došlo i v rodinném životě, v r. 1974 se narodil syn Filip a r. 1976 dcera Kateřina. Ve svém vyprávění se postupně dostával k rozhodujícím změnám. V říjnu 1996 v si pronajal prostory od Tepelného hospodářství na Severní Terase a v červnu 1997 slavnostně Biograf U Františka otevřeli. Ze začátku jim pomáhali i děti. Později zavedli i další aktivity. Probíhají zde výstavy - v poslední době např. výtvarné a literární práce ústeckých dětí. Česko-francouzský klub tu vystavoval fotografie z poznávacího zájezdu po Francii a Švýcarsku. Do Biografu mezi děti zavítal také Mikuláš a čert. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Své zkušenosti předávají i v jiných místech našeho regionu. Promítají v Povrlech, Telnici, Hoře sv. Kateřiny. Tyto Biografy mohou ovšem existovat jen s místními dotacemi a pochopením tamních občanů. Manželé Šmahelovi zasvětili filmu všechno své snažení. Jejich nadšení pro dobrou věc můžeme obdivovat, oni však hlavně potřebují pomoc. Navštivte Biograf U Františka a dozvíte se, že se k Františkovi rád vrací i Chaplin. Nad vstupním schodištěm nás vítá moudrost: ‘Když obrazy obživnou, je na světě film.’ A ten potřebuje diváky. Pro ně vše obětavě připravují právě manželé Šmahelovi.
Mgr. Marie Peterková
