Když to nikdo jinej neudělá, chci v těchto
povětrnostně nelehkých dobách pochválit letošní
zimu. Dobře - všichni jsou nasraný: zamrzá jim nafta,
při močení v terénu mrzne chmel, obloukem vracený
do přírody, ještě v letu, když se Franta vyblije na
schody před hospodou, Venca s Láďou po tom
uklouznou a narazej si cemr, resp. hubu,
bezdomovci umrzají, až to při nakládání do
funébrkár cinká a dokonce i Rusáci a Ukrajinci
přešaltovali na čas z vodky na grog. Ale kdo ocení ta
pozitiva? ● Tak například Kettynka se teď krásně
venčí: tři kroky, přičápnutí, obligátní maxilouže
velikosti dvoukoruny a úprk zpátky do teplíčka, takže
se to lehce stihne včetně vyvenčení páníčka do
domácího porculánu během reklam na Primě,
nepřijdete ani o metr filmu a ještě si otevřete další
lahváč. „A koukej, mámo - teď už ho určitě sejmou!“
Ale hlavně bych chtěl připomenout těm, co celý léta
nadávali, jak to má ta příroda obrácený a že už ty
zimy nejsou, co bejvaly, když jsme byli... a to za
našich... atd. („Určitě za to můžou ty jejich drůžice!“):
Tak to tu máte, to, co už dlouho nebylo: V zimě jsou
konečně mrazy. Já vím - je to divný, žejo? Možná
bude nakonec taky v létě horko. Ale zkuste si zvykat
na normál. A kdo si nezvykne, je holt nepřizpůsobivej
(TADY to slovo funguje, když ne moc jinde) a jako
takovej odsouzenej k záhubě a dobře mu tak! (Jo, ta
Sparta, to byla stejně věda... teď nemyslím tu na
Letný.