aneb 'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...'
23. 7. - 21. 9. 03 = VOLDA/NORSKO - V druhé půlce srpna pršelo víc, než obvykle. Tušim, že třeba několik dní po sobě, takřka od rána do večera - těžko si představit, jak teď někde chodíme po horách, stavíme stan, sušíme věci a druhej den mastíme dál. Výletníkům se vždy doporučuje oblečení do všech počasí (zkrátka dobrý boty, kalhoty, bunda, popř. pončo apod.). Naštěstí my vodu řešit nemusíme - schovaní pod střechou upravujem dřevěný fošny k vnitřnímu obložení nové chaty. Mezitím nám Olav jak mamka servíruje různé dobroty výroby domácí i dovezené, leckdy přímo na prkno (např. dělba dortu sekerou). Papíry 'na traktor' z nás nikdo nemá, ale jednoho dne se náš dobrodinec rozhod nás to naučit, páč třeba vyvozit letité bobky ovčí ze tří tunelů. Po tzv. půlhodinovém rychlokurzu k volantu usedá Mychadlo, aby později (sice zlehka) zapad do škarpy, náčko pak řídil jak zkušenej traktorist. V pátek navečer obvykle zajdem do jídelny Volda University College na internet (jedné z 25 v Norsku). V podstatě nikoho moc nezajímáme, ostatně nebyli bychom tu jedinými studujícími cizinci (např. ze Slovenska, Ruska, Maďarska, Somálska, Mongolska). Heidrun s Jonem nás 29. 8. zvou k sobě domů na večírek u příležitosti návštěvy izraelských děvčat Reemy a Lubny. Druhá se chystá vdát za jejich přítele a kolegu ze školy. Součástí je také kytarově-vokální vystoupení 2 univerzitních profesorů, z nichž 1 mírně přebral (aspoň je sranda…). K ránu se s hostiteli rozloučíme, doma Olavovi napíšem vzkaz, že se dnešního 'blešího trhu' (organizuje červený kříž prodávající nastřádané, většinou už někomu neužitečné věci. Cena např. gauče může být i 5 NOK = cca 20 Kč!) ve městě asi nezúčastníme. 'Taťka' nás budí s energií sobě vlastní a proudem slov, co by jednoho odnesly třeba až k Nilu. - Dobře tak, protože jinak bysme jen těžko poznali dalšího Čecha momentálně (resp. až do léta 04) ve Voldě se vyskytujícícho - Lukáše z Českých Budějovic! Ve svých 17ti tu studuje střední školu, v rámci tzv. výměnných pobytů, což nemusí přesně znamenat, že by dítě z rodiny, u které pobývá, muselo nutně žít v Čechách u rodičů jeho. Upřímně, kolik Čechů se dá v 6ti až 8tisícovém městečku při západním pobřeží čekat? Takhle: Vokukujem a komentujem ženský s vědomim, že nám stejně nikdo nerozumí, když se na nás z ničeho nic obrátí týpek a naprosto plynnou češtinou povídá: 'Kluci, vy jste z Čech?', načež já (šokó-nechápavě): 'No, a ty taky…?!' Hned druhý den spolu frčíme na další výlet - tentokrát k nejzápadnějšímu bodu Norska, tzv. Vestkappu (West Cape, 62° 11' 13'' N) v oblasti Sogn og Fjordane. Jakýsi možný bratr Nordkappu, tedy Severního mysu, není sice tak profláklý a turisticky navštěvovaný, pro nás tím ale líp. V plánu je i možná koupel v moři, z níž nakonec sejde, páč brrr… Na hřebeni z nejzápadnějších fučí jak cip, což ale nebrání mně a 'čouzkovi' Lukášovi bližšímu ohledání terénu. Pohled z útesu na nekonečné moře se jen těžko popisuje, stejně jako v dáli blížící se déšť (bouřka) bušící do vln. Třetí zářijový den dorazí Mickey z Ameriky (Ohia), kamarád nejstaršího syna Trygveho, bo mu Státy lezou pěkně krkem, a teď tak jako obhlíží svět. Výlet ve složení Nor-Američan-3 Češi je nasnadě, ale o tom až příště…
(POKRAČOVÁNÍ
PŘÍŠTĚ) Emilio (emiliod@seznam.cz)
a Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)
0. díl Vikingské anabáze 1. díl Vikingské anabáze 2. díl Vikingské anabáze 3. díl Vikingské anabáze 4. díl Vikingské anabáze 5. díl Vikingské anabáze 6. díl Vikingské anabáze 7. díl Vikingské anabáze 8. díl Vikingské anabáze 9. díl Vikingské anabáze 11. díl Vikingské anabáze 12. díl Vikingské anabáze 13. díl Vikingské anabáze 14. díl Vikingské anabáze 15. díl Vikingské anabáze
23. 7. - 21. 9. 03 = VOLDA/NORSKO - V druhé půlce srpna pršelo víc, než obvykle. Tušim, že třeba několik dní po sobě, takřka od rána do večera - těžko si představit, jak teď někde chodíme po horách, stavíme stan, sušíme věci a druhej den mastíme dál. Výletníkům se vždy doporučuje oblečení do všech počasí (zkrátka dobrý boty, kalhoty, bunda, popř. pončo apod.). Naštěstí my vodu řešit nemusíme - schovaní pod střechou upravujem dřevěný fošny k vnitřnímu obložení nové chaty. Mezitím nám Olav jak mamka servíruje různé dobroty výroby domácí i dovezené, leckdy přímo na prkno (např. dělba dortu sekerou). Papíry 'na traktor' z nás nikdo nemá, ale jednoho dne se náš dobrodinec rozhod nás to naučit, páč třeba vyvozit letité bobky ovčí ze tří tunelů. Po tzv. půlhodinovém rychlokurzu k volantu usedá Mychadlo, aby později (sice zlehka) zapad do škarpy, náčko pak řídil jak zkušenej traktorist. V pátek navečer obvykle zajdem do jídelny Volda University College na internet (jedné z 25 v Norsku). V podstatě nikoho moc nezajímáme, ostatně nebyli bychom tu jedinými studujícími cizinci (např. ze Slovenska, Ruska, Maďarska, Somálska, Mongolska). Heidrun s Jonem nás 29. 8. zvou k sobě domů na večírek u příležitosti návštěvy izraelských děvčat Reemy a Lubny. Druhá se chystá vdát za jejich přítele a kolegu ze školy. Součástí je také kytarově-vokální vystoupení 2 univerzitních profesorů, z nichž 1 mírně přebral (aspoň je sranda…). K ránu se s hostiteli rozloučíme, doma Olavovi napíšem vzkaz, že se dnešního 'blešího trhu' (organizuje červený kříž prodávající nastřádané, většinou už někomu neužitečné věci. Cena např. gauče může být i 5 NOK = cca 20 Kč!) ve městě asi nezúčastníme. 'Taťka' nás budí s energií sobě vlastní a proudem slov, co by jednoho odnesly třeba až k Nilu. - Dobře tak, protože jinak bysme jen těžko poznali dalšího Čecha momentálně (resp. až do léta 04) ve Voldě se vyskytujícícho - Lukáše z Českých Budějovic! Ve svých 17ti tu studuje střední školu, v rámci tzv. výměnných pobytů, což nemusí přesně znamenat, že by dítě z rodiny, u které pobývá, muselo nutně žít v Čechách u rodičů jeho. Upřímně, kolik Čechů se dá v 6ti až 8tisícovém městečku při západním pobřeží čekat? Takhle: Vokukujem a komentujem ženský s vědomim, že nám stejně nikdo nerozumí, když se na nás z ničeho nic obrátí týpek a naprosto plynnou češtinou povídá: 'Kluci, vy jste z Čech?', načež já (šokó-nechápavě): 'No, a ty taky…?!' Hned druhý den spolu frčíme na další výlet - tentokrát k nejzápadnějšímu bodu Norska, tzv. Vestkappu (West Cape, 62° 11' 13'' N) v oblasti Sogn og Fjordane. Jakýsi možný bratr Nordkappu, tedy Severního mysu, není sice tak profláklý a turisticky navštěvovaný, pro nás tím ale líp. V plánu je i možná koupel v moři, z níž nakonec sejde, páč brrr… Na hřebeni z nejzápadnějších fučí jak cip, což ale nebrání mně a 'čouzkovi' Lukášovi bližšímu ohledání terénu. Pohled z útesu na nekonečné moře se jen těžko popisuje, stejně jako v dáli blížící se déšť (bouřka) bušící do vln. Třetí zářijový den dorazí Mickey z Ameriky (Ohia), kamarád nejstaršího syna Trygveho, bo mu Státy lezou pěkně krkem, a teď tak jako obhlíží svět. Výlet ve složení Nor-Američan-3 Češi je nasnadě, ale o tom až příště…