aneb 'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...'
7. DEN - 21. 7. 03 - NORSKO (pokračování z min. čísla): ...'Brenda'
(jak přejmenujeme Vibeke mírně inspirování seriálem Beverly Hills
'xYz') jednotlivé šluky z cigarety prokládá blumami, hurónsky se
pochichtává a na práci (a plat) vlakové průvodkyně si zrovna nestěžuje.
Nečekaně (ačkoliv nás 'varovali') nás po pár hoďkách jízdy směr
Hamar - mj. kolem největšího norského jezera Mjřsa - zve do svého
bytu v půlmiliónovém Oslo. Až prý pojedem zpět, můžem přeprat věci
a přespat. Norsko hrdě označuje za nejhezčí zemi celé Skandinávie
a na mou námitku, že 'každý o své zemi mluví jako o nejhezčí' odvětí:
'To už radši neříkej, nebo vás vezmu zpátky...'. Stopaře přibližuje
ráda, pokecá si a dozví nový věci - i když kolegové v práci maj
názor odlišný. Za pro Nory charakteristický rys označuje, že snad
se bojí poznávat nové věci a radši žijí v zajetých kolejích. Nejen
oni, bych řek. Cedule na odpočívadle při E6 informuje o našem pobytu
v oblasti Hedmark - Vibeke dál odbočuje na Elverum. Na oplátku za
darované Přehledy a zvonek nám slečna nabízí zbytek blum. S díky
odmítám(-e), což se - také vzhledem k pozdějším zkušenostem - neukáže
jako optimální řešení. Zkrátím-li to: když vám Nor něco chce dát,
radši si to od něj vemte, neb by se taky moh (veřte-nevěřte) urazit.
Stmívá se mezi 22. - 23. h...Ą
8. DEN - 22. 7. 03 - NORSKO (a zůstanem tu až do 23.
10. 03): Na tomhle vybavenym odpočívadle prolenošíme celý den -
vyperem pár trenko-fusek, posbíráme ňáký borůvky, kterých vůkol
roste na meloun, Mychadlo zavýletí do přilehlýho lesíka a já zapisuju...
'Lidé zde žijící mají otevřenou mysl, jsou hrdí na svůj původ a
jsou jedině potěšeni, když vás tu mohou provést...', dozvídám se
z info cedule, nemaje v tu chvíli potuchy, že hned druhý den bude
důkazem nad všechny jasným...Ą
9. DEN - 23. 7. 03: Spolu-stopař se rozhod udat naplněný
ešus borůvek a tak 'halb Deutsch/half English' ukecávám několik
zastavivších německých turistů. Přitom si všimnu postarší sympatický
tak trochu hippie-dámy, kterak nás po očku sleduje - odtud jen krůček
k dotazu na možnost stopu směr Lillehammer. Po chvíli 'povídání
z očí do očí' souhlasí. Trojce holek stanujících vedle nás už probudila
u silnice palec a - kupodivu - jim staví menší osobák s 2člennou
posádkou a rozhodnutím, že se vlezou. Litevandy razej názor, že
v 1 je stop nuda, ve 2 dobrý/akurát a 3 proč ne, takhle to prostě
vyšlo... Grete, jak zní jméno naší řidičky-průvodkyně, se nás po
chvíli táže, zda nás místo Trondheimu nezajímá oblast, kam směřuje
ona - je tam prý víc vidět. Souhlasíme. Na zimní olympiádou proslavený
Lillehammer zůstává vzpomínka jedné fotografie se známým lyžařským
skokánkem, stejně tak na městečko Otta. Zde by se naše cesty bývaly
rozdělily, nebýt Grétiny opakované otázky, zda chcem pokračovat
rovně nahoru na Trondheim, resp. k Lofotám, nebo s ní k západnímu
pobřeží, oblasti Mřre Og Romsdal. Vlastně ještě předtím - při pohledu
na sběrače jahod - přišla řeč na to, že kdyby byla nějaká práce,
rádi v Norsku zůstanem co nejdýl možno. Shodou náhod ona zrovna
míří za svým bývalým manželem Olavem, dříve aktivním farmářem, by
viděla jejich společné syny. Je rozhodnuto! 'Norsko je jako švýcarský
sýr', tím míní Gréte, že je samá díra, resp. tunel. Bohužel se mezi
teenagery rozmohl 'nový sport' - projíždět je nejvyšší rychlostí
(což se neobešlo bez několika úmrtí). Některý tunely (délka až 5
km) musí být kvůli sněhu zavřený, stejně jako další silnice a cesty
pod horama (popř. omezen provoz). Předtím víceméně rovinatá krajina
se s provincií Sogn of Fjordane jakoby mávnutím kouzelného proutku
změnila v kopce a hory, se zhusta zasněženými vrcholky, vodopády,
divokými řekami barvy podezřele modré, peřejemi a tím pádem také
vícero (auto)kempy, hotely i stopaři. Kdykoliv si řeknem, Gréte
ochotně zastaví, skoro nás k tomu sama vybízí... Zrovna se prudkou
a neuvěřitelně klikatou cestou přibližujem nad snad nejznámější
a turisticky nejnavštěvovanější fjord Geiranger - kdo by si pomyslil,
že za cirka 2 měsíce budem koukat z právě focené lodi opačným směrem?
S večerem se blížíme cílové destinaci, malému, cirka 6titisícovému
(vč. studentů 8 tis. obyv.) městečku Volda v pobřežní části More
og Romsdal obklopené fjordy, kam oko dohlédne (a mapa poslouží).
U červeného domu nás vítá bodrý vyšší vousatý chlapík, jenž se nám
po následující 2 měsíce stane hostitelem, průvodcem, svým způsobem
'otrokářem', hlavně pak přítelem, rodinou a asi nejvýstižněji jakýmsi
'norským tátou'...