aneb
'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...'
3. DEN - 17. 7. 03 - ROSTOCK/Německo - u trajektu na Dánsko/Švédsko:
...O cílové destinaci rozhodl zelený Volswagen, resp. taťka s -
podle všeho - dcerou, díky nim se teď na lodi spol. Scandlines (www.scandlines.com)
2 hoďky plavíme Baltem směrem k dánskému Gedseru. Z palubní procházky
mě asi nejvíc dostalo, jak na jedný straně lodi může foukat jak
blázen, kdežto na druhý větří tak akurát sluníčko... Pak taky chlápek,
co se s každym chtěl bavit a nás že prej vodveze, kam budem chtít,
akurát mu musíme dát na benzín (a taky cigára a jídlo prej došly...)
Cestou vzhůru po E55 dostáváme od 'našich' němců 2 plechovkový Carlsberg
Beery a při výsadku nedaleko Dalby další 2 kousky, odvděčíme se
českou samolepkovou vlaječkou a kovovým zvonečkem pro štěstí. 'Vožralí
jak Dánové' to lámem pod širákem poblíž golfovýho hřiště.
4. DEN - 18. 7. 03: Z poprchávání ve 2 ráno se vyklubal pěknej chcanec,
takže až do 15 h doomáme ve stanu zn. Hannah Extreme Series - Arktan.
Po úlevě v (ne)dalekém lesíku - jakž takž skrytém zraku a hůlkám
místních golfistů, nás u dálnice
bere doktor s názorem, že hitch-hiking (stopování) v Dánsku žádná
sláva. Pumpa poblíž Karlslunde Strand: po oslovení už nevim kolika
lidí nakonec jedem - po souhlasu jeho chilské ženy - se starším
chlapíkem (co má v Čechách přítele, co má hotel v horách) směrem
Helsingor (horní cíp ostrova Sjaelland, na němž se rozkládá hl.
město Kodaň - 7.016 km2). Docela slušně si s náma zajedou a ještě
dostanem něco na zub - no to snad - děkujem... Samolepka a zvoneček
to jistí (jenže předtim ho musel Mychadlo odříznout od ostatních,
což Dány při vytasení jeho kudly kapku vyjukalo...). Nocovat nedaleko
evropské dálnice = místo ovcí počítat projíždějící kárky, 'zzzummm'....
5. DEN - 19. 7. 03: Vstávat v 6 h, to je nápad tak akurát pro králíka
z klobouku a pak taky bandasky z Krásňáku. Náčko kousek od nás to
píchá velký červený hasičský auto a taxe ptám: 'Are you going to
Helsingor and then to Helsinborg?' Seznámení s chunděláčem Izzym,
dcerkou Leone, tátou Rolandem a mamkou Siegne (foto) přináší další
jasný důkaz, jak je ten svět malej - oba jsou asi 10 let přátelé
mýho bratránka z Německa a Leone chodí právě s Honzovou dcerou nach
schule. (Ty vole, na základní škole...!) Po chvíli superlativů typu
'amazing/unbelievable/fantastic/no way' apod., se člověk s tímto
faktem jednoduše smíří a víc ho zajímá, kam míří. Před nájezdem
na trajekt z H(elsingoru) do H(elsinborgu) se musíme kapku přikrčit,
páč lístek platí pro 3 persóny (za psa chtěli 50 Euro). Vítej, Švédsko
a první sobe v našem životě (jak pozděj trefně poznamenal kámo Píra),
kterýž z plechu stojíš u výjezdu z trajektu, kde se E55 mění v E06.
Z projíždějících zákošů se pochlapí rodinka v zádi s kočárkem a
dalším vercajkem, včetně nás. Bejvalý aktivní stopaři (no jó, se
neni čemu divit) číhli mj. do Francie a Itálie; do Čech by též jednou
rádi. U obr-pumpy - centru všech možnejch super marketů - se poprvý
a naposled za tuhle naší 'vikingskou cestu' holim. Navrch tu potkáváme
Poláky Přemka s Ralfem, kerý stopujou jak my - na Göteborg a vejš
do Norska. Nečekal bych, že - když na parkáči bylo hafo polskejch
kamióňáků - všichni jim na prosbu o svezení prý odpovědeli: 'Kolik
máš peněz?!' Domluvu - kdo dřív někoho stopne, ukecá ho, ať veme
všechny - dodrží první. Řidič navíc kulí muziku (za našich +-500
kiláků stih Prince, S. Quo, klasiku, jazz, pohodu-relax), tak-že
mu u indiánskejch bubnů dokonce naprasklo přední sklo... Na upřesnění,
že Tschekoslovakia už je dávno 'the Czech Republic' reagoval slovy:
'I'm old fashioned...' - aspoň má páru, kde ležíme. 'Uddevalla 42
km' stojí na ceduli, u níž vyskakujem a vzhledem k tomu, že Poláci
zabodovali, maj právo bejt na silnici upřednostněný (= stopařský
pravidlo). Dáme tomu asi 4 hoďky, abysme souhlasili s již vyřčenou
tezí o blbym švédskym stopu (buď se vám smějou, nebo ukazujou za
sebe, jakože sou plný, přičemž tam maj prázdno...). Kam se ale hrabem
na ty dva borce: seděj opřený o sloup u silnice s kyselym xichtem
a ledabyle nataženym palcem, kdo ty veme? A přece se jeden 'blázen'
našel; to my sme už zalezlí v lesíku za pumpou, kde zlehka povečeříme
(chleba s plátko-sýrem + STARTkoněm) a se zrakem upřeným do korun
stromů usínáme ve Švédsku...
aneb
'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...'
dálnice
bere doktor s názorem, že hitch-hiking (stopování) v Dánsku žádná
sláva. Pumpa poblíž Karlslunde Strand: po oslovení už nevim kolika
lidí nakonec jedem - po souhlasu jeho chilské ženy - se starším
chlapíkem (co má v Čechách přítele, co má hotel v horách) směrem
Helsingor (horní cíp ostrova Sjaelland, na němž se rozkládá hl.
město Kodaň - 7.016 km2). Docela slušně si s náma zajedou a ještě
dostanem něco na zub - no to snad - děkujem... Samolepka a zvoneček
to jistí (jenže předtim ho musel Mychadlo odříznout od ostatních,
což Dány při vytasení jeho kudly kapku vyjukalo...). Nocovat nedaleko
evropské dálnice = místo ovcí počítat projíždějící kárky, 'zzzummm'....