aneb 'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...' 23. 7. - 21. 9. 03 = VOLDA/NORSKO - Volnočasovou náplní se nám s Mickeym stane vyrejpávání a následné odvážení žudráků z pole, kam Mychadlo mezitim traktorem naváží ovčí bobky letité. Září je tu ve znamení chladných večerů a rán (např. 3° C), ale vesměs teplých dní na kraťasy a tričénko. Stmívá se kol 21h, s přibývajícími dny dřív. V neděli 7. 9. se, i přes chcavé počasí, mnoho Norů schází v kopci nad Voldou. My pak skáčem jak kamzíci v kopcích, bysme stíhali Magnusovo tempo (zřejmě mu ostalo z vojny) k jezeru, kde se snažíme o rybí úlovky. Dny ubíhají a i my tušíme blízký konec tohoto ‘vegetu’. Vlastně, už na začátku naší výpomoci (polovina srpna) Olav - aniž by se nás 2x ptal (což je mu podobný…) - rozhod, že k našemu dalšímu cíli, Severnímu mysu - namísto námi voleného stopování - poplujeme. Nešlo smlouvat, jen ho přesvědčit o tzv. ‘posezónním’, tedy levnějším, zvednutí kotvy 21. 9. Mezitím vzal Magnus Mychadla na toužebný lov jelenů a s jednim pašákem aj přijeli. Rány z lesů vám teď přijdou mnohem samozřejmější, neb začala lovná sezóna. Taky sem byl u dentisty, kerej mi jako první v životě ukázal fotku zubu a zároveň mi k mýmu x-plombovatýmu údivu řek, že mam lepší tesáky než kdekterej Nor (to Olava kapku pobouřilo…). Od Čecha Martina, který tu jako poslední v r. 1998 oficiálně arbajtil, přišlo oznámení o svatbě. I poslali sme mu s Olavem dopis + pár darů (např. známka na pohled do Čech tu stojí 9 NOKů). Jak rád bych věděl, jaxe novomanžel tvářil (víme-li, že to bylo snad poprvé, co mu Olav odepsal, páč zásadně nepíše zpět - nemá čas… Ale jinak vás - předpokládáme - kdykoliv moc rád uvidí. - Takhle to asi ty Noři maj poštelovaný: málokdo z nich odepsal, popř. až po delší době. O to vřelejší a laskavější ale pak jejich slova byla…). Kol pol. září uklízíme oba traktory (staršímu z nich je přezdíváno ‘old lady’), bychom se vrátili z5 k ponku, resp. dřevěným fošnám, pile, sekeře apod. Posledním společným výletem staniž se zabookování horské chaty ‘Jujgrov’ u jezera, kam spolu s Olavem, Mickeym, Mychadlem a hafanem Vabbem 16. září vyrážíme. Téhož dne pokládáme sítě, které toho druhého za ukrutnýho větru taháme ven. K oběhu jsou kupodivu ryby, navečer pak odjíždíme ‘dom’. Škoda, že nevyšlo počasí. Tři dny před odplutím dochází k ‘historickýmu okamžiku’: poprvý (za dohromady +- 3,5 měsíce) spíme s Mychadlem každej jinde... (rozuměj: ne ve stanu, chatce, postelích, či pokojích vedle sebe, kajutě atd.)! Cirka 15 let samotným Olavem obráběnou cestou ‘Himmelstigen’ za tmy dupu těch asi 5 km směrem ‘opp pa setra’, páč je třeba se rozloučit s chatkou, která nám tu zprvu byla domovem. Netvrdim, že se mi spalo nejklidnějš, neb na kopci furt pobíhaj ovce a ‘kde nic tu nic’, náčko dycky je třeba si uvědomit, že se nacházíte v Norsku (nikoliv teda třeba Rusku, či - proč chodit daleko - Česku). Samotný odloučení bylo zároveň ku prospěchu oběma níže podepsaným, neb časté ponorkové stavy nejsó na cestách výjimkou, víme..? Předodjezdová sobota patří u Mychadla a hochů lovu ptáků v kopcích, v mém případě zas finiši poslední fošny, lehkém okoupaní se v přilehlym jezeře a posledním golfovým úderům spolu s českobudějovickým Lukášem (který tu studijně ostává až do léta 04). Na rozlučkové večeři (aneb hádej, co bylo na talíři?) nechybí ani Heidrun, která při definitivním ‘ha det bra’ mj. zmíní, že nás dva si člověk snadno oblíbí a možná proto tu máme takový ‘úspěch’ (to potěší, dík). Je to tady - po 2 měsících končí jakási jedna ‘norská etapa’ a - aniž bychom si to v tuhle chvíli mohli uvědomit - další, cirka měsíční, začíná…
(POKRAČOVÁNÍ
PŘÍŠTĚ) Emilio (emiliod@seznam.cz)
a Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)
0. díl Vikingské anabáze 1. díl Vikingské anabáze 2. díl Vikingské anabáze 3. díl Vikingské anabáze 4. díl Vikingské anabáze 5. díl Vikingské anabáze 6. díl Vikingské anabáze 7. díl Vikingské anabáze 8. díl Vikingské anabáze 9. díl Vikingské anabáze 10. díl Vikingské anabáze 11. díl Vikingské anabáze 12. díl Vikingské anabáze 13. díl Vikingské anabáze 14. díl Vikingské anabáze 15. díl Vikingské anabáze
23. 7. - 21. 9. 03 = VOLDA/NORSKO - Volnočasovou náplní se nám s Mickeym stane vyrejpávání a následné odvážení žudráků z pole, kam Mychadlo mezitim traktorem naváží ovčí bobky letité. Září je tu ve znamení chladných večerů a rán (např. 3° C), ale vesměs teplých dní na kraťasy a tričénko. Stmívá se kol 21h, s přibývajícími dny dřív. V neděli 7. 9. se, i přes chcavé počasí, mnoho Norů schází v kopci nad Voldou. My pak skáčem jak kamzíci v kopcích, bysme stíhali Magnusovo tempo (zřejmě mu ostalo z vojny) k jezeru, kde se snažíme o rybí úlovky. Dny ubíhají a i my tušíme blízký konec tohoto ‘vegetu’. Vlastně, už na začátku naší výpomoci (polovina srpna) Olav - aniž by se nás 2x ptal (což je mu podobný…) - rozhod, že k našemu dalšímu cíli, Severnímu mysu - namísto námi voleného stopování - poplujeme. Nešlo smlouvat, jen ho přesvědčit o tzv. ‘posezónním’, tedy levnějším, zvednutí kotvy 21. 9. Mezitím vzal Magnus Mychadla na toužebný lov jelenů a s jednim pašákem aj přijeli. Rány z lesů vám teď přijdou mnohem samozřejmější, neb začala lovná sezóna. Taky sem byl u dentisty, kerej mi jako první v životě ukázal fotku zubu a zároveň mi k mýmu x-plombovatýmu údivu řek, že mam 
lepší tesáky než kdekterej Nor (to Olava kapku pobouřilo…). Od Čecha Martina, který tu jako poslední v r. 1998 oficiálně arbajtil, přišlo oznámení o svatbě. I poslali sme mu s Olavem dopis + pár darů (např. známka na pohled do Čech tu stojí 9 NOKů). Jak rád bych věděl, jaxe novomanžel tvářil (víme-li, že to bylo snad poprvé, co mu Olav odepsal, páč zásadně nepíše zpět - nemá čas… Ale jinak vás - předpokládáme - kdykoliv moc rád uvidí. - Takhle to asi ty Noři maj poštelovaný: málokdo z nich odepsal, popř. až po delší době. O to vřelejší a laskavější ale pak jejich slova byla…). Kol pol. září uklízíme oba traktory (staršímu z nich je přezdíváno ‘old lady’), bychom se vrátili z5 k ponku, resp. dřevěným fošnám, pile, sekeře apod. Posledním společným výletem staniž se zabookování horské chaty ‘Jujgrov’ u jezera, kam spolu s Olavem, Mickeym, Mychadlem a hafanem Vabbem 16. září vyrážíme. Téhož dne pokládáme sítě, které toho druhého za ukrutnýho větru taháme ven. K oběhu jsou kupodivu ryby, navečer pak odjíždíme ‘dom’. Škoda, že nevyšlo počasí. Tři dny před odplutím dochází k ‘historickýmu okamžiku’: poprvý (za dohromady +- 3,5 měsíce) spíme s Mychadlem každej jinde... (rozuměj: ne ve stanu, chatce, postelích, či pokojích vedle sebe, kajutě atd.)! Cirka 15 let samotným Olavem obráběnou cestou ‘Himmelstigen’ za tmy dupu těch asi 5 km směrem ‘opp pa setra’, páč je třeba se rozloučit s chatkou, která nám tu zprvu byla domovem. Netvrdim, že se mi spalo nejklidnějš, neb na kopci furt pobíhaj ovce a ‘kde nic tu nic’, náčko dycky je třeba si uvědomit, že se nacházíte v Norsku (nikoliv teda třeba Rusku, či - proč chodit daleko - Česku). Samotný odloučení bylo zároveň ku prospěchu oběma níže podepsaným, neb časté 
ponorkové stavy nejsó na cestách výjimkou, víme..? Předodjezdová sobota patří u Mychadla a hochů lovu ptáků v kopcích, v mém případě zas finiši poslední fošny, lehkém okoupaní se v přilehlym jezeře a posledním golfovým úderům spolu s českobudějovickým Lukášem (který tu studijně ostává až do léta 04). Na rozlučkové večeři (aneb hádej, co bylo na talíři?) nechybí ani Heidrun, která při definitivním ‘ha det bra’ mj. zmíní, že nás dva si člověk snadno oblíbí a možná proto tu máme takový ‘úspěch’ (to potěší, dík). Je to tady - po 2 měsících končí jakási jedna ‘norská etapa’ a - aniž bychom si to v tuhle chvíli mohli uvědomit - další, cirka měsíční, začíná…