Rakousko: Přítok Innu za zastávkou Innst - Pitztal - čtvrtek 5. 7. 2007, den desátý, 8.10, tachák 9.283 km. Vstávali jsme v 6.00 a po raním kolotoči odjeli za deště zase po 8. hodině. Ještě že jsme balili před deštěm. Místo, kde jsme přenocovali (narozdíl od toho, jak tomu ve valné většině případů je), ráno vypadalo o moc lépe než večer. Na břehu říčky po ranní hygieně (a zuby to zrovna nebyly, těma se na sedle nesedím) razíme (namazán baby Avirilem) dále podél Innu. Cesta jako kolem Labe, železnice, silnice, dálnice, pole… - hodně zalidněný, byl jsem zklamán. Ještě že to odlehčily okolní vysoké hory. Před Innsbruckem jsme se poztráceli, sraz byl u kostela, ale je jich tam moc. Za pomoci SMS jsme se našli až před teologickou fakultou. Za deště jsme jeli dál, chvilku po jedné i druhé straně řeky a museli jsme dělat přestávky v závislosti na hustotě srážek. Skončili jsme v kempu, který se za 2 hodiny naplnil Rumuny v montérkách a očividně tam nebyli na zájezdě. Jirka ručně pere prádlo, má všechno mokrý, i co veze v brašnách, a že si ho za peníz dá uschnout do automatický sušičky. Byla to pračka, a tak se mu ručně vyprané prádlo pralo znova. Další pokus dopadl už lépe, Jiří vítězně vytahuje ze sušičky napůl mokré prádlo. Já i Dominik máme brašny nepromokavý, tak máme věci sice smradlavý, ale co je důležitý, SUCHÝ. Za deště uleháme, Jiří a já do stanu, Dominik vedle kol, pod plachtu. Ujeto 91 km, pořád mírně z kopce, takže nenastoupáno skoro nic.
Kemp u Innu: pátek 6. 7. 2007, den jedenáctý 8.15, tachák 9.374 km. Ráno z kempu podél řeky je to hrozná nuda, ve městě Swac jsme si dali cukrárně kafe a vzájemně se ztratili. S Jirkou jsem se sešel ještě ve městě a Dominik počkal ve 20 km vzdáleném Jenbachu. Střídali jsme břehy než nás k řece skřípla dálnice a dál se dalo přejet jen po rozestavěném mostě, kam samozřejmě byl zákaz vstupu. Naproti nám přišel pán v obleku, který vůbec nenadával, jen nám řekl, jak se co nejdříve odtamtud vypařit. Ve městě Vergl jsme podél potůčku odbočili na St. Johan do hor, dál se ta nuda nedala vůbec vydržet. Veselejší krajinou přejíždíme sedlo (870 m n. m.), zase padáme podél železnice a dalšího potůčku, který ze sedla stéká na druhou stranu ke zmíněnému městečku. Lavička na návsi, cigáro, odpočinek. Lavičky jsou ze dřeva a hodně dlouhý, třeba 6 metrů, asi aby se tam všichni sousedi vešli. Zvon na kostele odbijí půl šestou, jdu si do sportu koupit návleky na kolena. Prodavačka je mladá blondýnka, na zubech má přilepena moderní barevná armovací rovnátka, na která jí koukám a vysvětluji (ukazuji), co chci. Ona zase fascinovaně kouká na péra, co mám zapíchnutý v cyklistický přilbě a nechápe co chci. Když jí to svou hodně lámanou mezinárodní řečí důrazně objasňuji, chlapi se řežou smíchy. Odcházím roztrpčen, mojí velikost neměli. Po pár kilometrech nabíráme u statku vodu, odbočujeme do prudké stráně a přes hodně komplikované dohadování o místo ke spánku, natahuji v lese plachtu, pod níž, po večeři, kterou Dominik uvařil a Jirka odmítl, společně uleháme. Drobně prší. Ujeto 92 km. Nastoupáno 830 metrů. Zde fota moje: www.panoramio.com/user/389149 a Dominika: www.panoramio.com/user/473789, fota na blogu: sti.blog.cz/galerie/extrem-kolem-jura-alpy-2007 (pokračování příště). Milan, Pekky, Míla, Tlustej, Bouška (pekky@dbdent.cz) na usti.blog.cz
Rakousko: Přítok Innu za zastávkou Innst - Pitztal - čtvrtek 5. 7. 2007, den desátý, 8.10, tachák 9.283 km. Vstávali jsme v 6.00 a po raním kolotoči odjeli za deště zase po 8. hodině. Ještě že jsme balili před deštěm. Místo, kde jsme přenocovali (narozdíl od toho, jak tomu ve valné většině případů je), ráno vypadalo o moc lépe než večer. Na břehu říčky po ranní hygieně (a zuby to zrovna nebyly, těma se na sedle nesedím) razíme (namazán baby Avirilem) dále podél Innu. Cesta jako kolem Labe, železnice, silnice, dálnice, pole… - hodně zalidněný, byl jsem zklamán. Ještě že to odlehčily okolní vysoké hory. Před Innsbruckem jsme se poztráceli, sraz byl u kostela, ale je jich tam moc. Za pomoci SMS jsme se našli až před teologickou 
fakultou. Za deště jsme jeli dál, chvilku po jedné i druhé straně řeky a museli jsme dělat přestávky v závislosti na hustotě srážek. Skončili jsme v kempu, který se za 2 hodiny naplnil Rumuny v montérkách a očividně tam nebyli na zájezdě. Jirka ručně pere prádlo, má všechno mokrý, i co veze v brašnách, a že si ho za peníz dá uschnout do automatický sušičky. Byla to pračka, a tak se mu ručně vyprané prádlo pralo znova. Další pokus dopadl už lépe, Jiří vítězně vytahuje ze sušičky napůl mokré prádlo. Já i Dominik máme brašny nepromokavý, tak máme věci sice smradlavý, ale co je důležitý, SUCHÝ. Za deště uleháme, Jiří a já do 
stanu, Dominik vedle kol, pod plachtu. Ujeto 91 km, pořád mírně z kopce, takže nenastoupáno skoro nic. 
nenadával, jen nám řekl, jak se co nejdříve odtamtud vypařit. Ve městě Vergl jsme podél potůčku odbočili na St. Johan do hor, dál se ta nuda nedala vůbec vydržet. Veselejší krajinou přejíždíme sedlo (870 m n. m.), zase padáme podél železnice a dalšího potůčku, který ze sedla stéká na druhou stranu ke zmíněnému městečku. Lavička na návsi, cigáro, odpočinek. Lavičky jsou ze dřeva a hodně dlouhý, třeba 6 metrů, asi aby se tam všichni sousedi vešli. Zvon na kostele odbijí půl šestou, jdu si do sportu koupit návleky na kolena. Prodavačka je mladá blondýnka, na zubech má přilepena moderní barevná armovací rovnátka, na 
která jí koukám a vysvětluji (ukazuji), co chci. Ona zase fascinovaně kouká na péra, co mám zapíchnutý v cyklistický přilbě a nechápe co chci. Když jí to svou hodně lámanou mezinárodní řečí důrazně objasňuji, chlapi se řežou smíchy. Odcházím roztrpčen, mojí velikost neměli. Po pár kilometrech nabíráme u statku vodu, odbočujeme do prudké stráně a přes hodně komplikované dohadování o místo ke spánku, natahuji v lese plachtu, pod níž, po večeři, kterou Dominik uvařil a Jirka odmítl, společně uleháme. Drobně prší. Ujeto 92 km. Nastoupáno 830 metrů. Zde fota moje: 
