u UMPKINS V PRAZE (30. 1. st) - Forever Young - Kdo se rozmýšlel a nakonec na koncert nejel, udělal chybu. Stejně jako ten, co nejel, aniž by se rozmýšlel. Kapela stále umí, i když na Corganovo ‘zmrtvýchvstání’ uslyšel pouze výborný bubeník Jimmy Chamberlin (který do toho bušil o 106). Další noví obyvatelé planety dýní nijak nevyčnívali, ale Billymu tak to zřejmě vyhovuje... Staré songy střídaly nové, atmosféra houstla, hala duněla a před náporem hutných basových linek prchali někteří fanoušci do zadních řad... Bezpohlavní ‘space’ image Billyho Corgana předčila očekávání. Frontman zpíval výtečně, kytarovou masáž střídal s melancholií, doprovázen jen svou španělkou nebo pianem. A pokud jim to trochu ujelo, zpěvák vše vynahradil ‘nenahraditelným’ projevem. Jakoby ani formaci nebylo 20 let... tak mladě z povzdálí vypadala. Ale ruku na srdce, převážná část publika ve věku 30+ si (možná) přišla uzavřít kapitolu vzdoru, smutku, euforie a navždy mladých vzpomínek na něco, co se již nikdy nebude opakovat. ZuzKail (zkailova@seznam.cz)
u GAMBRINUS KLUB LOVOSICE (www.rockklubgambrinus.estranky.cz) - Poslední lednový víkend (so 26. 1. 08) jsem se osobně pasívně zúčastnil svého prvního koncertu r. 2008. Jednalo se o lovosický (v klubu Gambrinus), jehož hlavními aktéry byly příbramská legenda E!E, dále pak stále známější libochovicko-chotěšovská bandička HUDR BANDEN a pohádkový POHÁDKOVÝ REVIVAL. Původní počet kapel byl 4, ale roudničtí SHIT HAPPENS nedorazili a na scéně se neobjevili, neb mají nějaké problémy, které ale intenzivně řeší. Show odstartovali HUDR BANDEN a svižně divákům sekali jednu píseň za druhou, sem tam i podpořeni tančícími a točícími se punkáči a poměrně slušně celou akci rozjížděli, ačkoliv si nemůžu odpustit poznámku, že občas to kucí trochu kazili. Možná to bude tím, že poměrně nedávno přišli o druhého kytaristu a celé si to ještě sedá. Největší úspěch měla tradičně píseň Yes My Lord, na kterou si chlapci na podio pozvali aj slečny z publika. Když asi po 40 minutách dohráli, bylo něco po 10té a všichni se pomalu začínali těšit na největšího ‘tahouna’ - E!E. Natěšenci si museli sice chvilku (trvala skoro stejně jako vystoupení kapely první) počkat, což se ale, soudě dle ohlasu, určitě vyplatilo. Už při prvních tónech se skoro všichni návštěvníci (asi 150) sešli v předu u pódia a už u zvukové zkoušky bylo patrné, co se během následujících skoro 2 hodin bude dít. Celkem slušné a místy až divoké pogo, tanec rozdivočených punkerů. Co k samotnému vystoupení říct? Je vidět, že se E!E na prknech punkových objevují už ne nějaký ten pátek, ale rok. Celý set byl zahrán rutinně a s velkým nadhledem, nikoliv však sterilně. Prostě na pódiu stáli starý punkáči s nástrojema a bavily ty mladý punkáče dole pod nima, a to tak, že dobře. Čerství punkáči se ve vlnách valili do poga vpředu, zatímco spaření a unavení se na chvilku odcházeli občerstvit a oddechnout si, tím pádem byl plac před kapelou celou dobu zaplněn. U některých, dnes již opravdu notoricky známých hitů, jako je např. Humusák či Nic novýho nerozjíždět se strhávala opravdová mela. Jediné, co by se dalo trochu vytknout, je délka hraní. Ovšem mohlo to tak přijít jen mně, neb dle spokojených obličejů okolostojících a vzhledem k neustále se ozývajícím žádostem o přídavky tomu asi bylo právě naopak. Po 2 hodinách se rozloučili a na scénu se pomalu drala v pořadí třetí parta - POHÁDKOVÝ REVIVAL. Začali něco po půl jedný, také po trochu delší přípravě, ale kdo vydržel, opět nelitoval. Kapela je nejen v okolí Řípu poměrně dost známá. Umě předělanými, z pohádek dobře známými hity si vždy získají nadšené posluchače a v pozdních hodinách, kdy se už většina lidí nachází v bujaré náladě, láká spoustu tančících fanoušků. Hodí se jak na různé akce, kde se po boku dospělých vyskytují děti, tak i na punkové koncerty, či rockové festivaly. Všude si partička 2 holek a 4 kluků najde fandy. Pro někoho možná trochu podbízivá a laciná taktika, ovšem pro většinu, která nad takovými věcmi nepřemýšlí, je zárukou skvělé zábavy. Ten večer jsem se díky nim bavil i já a dokonce i to Královské regé si zazpíval. Když dohráli, lidé se pomalu začínali vytrácet a tudíž jsem se vydal na cestu domů také. Účasti na večírku jsem opravdu nelitoval. Fotky na brajgl.rajce.idnes.cz. Johny Mistr (johny.mistr@seznam.cz)
u MOJE ČÍM DÁL OBLÍBENĚJŠÍ ŠPELUNĚ MĚSTSKÉ SÁLY (Teplice - Trnovany) se zas jednou výrazně zapsala do kulturní historie a společenského hemžení města. Za účasti několika sponzorů vystřihla v pátek 8. II. 08 ve svém prvním patřefestiválek hrdě nazvaný TEPLICKÝ ROCKFEST. O prvním chodu, teplických BLUE ROCKET, jsem se tu už v minulosti naplkal dost, tak jen stručně - čím dál jižanštější a rozjetější, muzika k pivu a poskakování jak dělaná. Sice teď přišli o jednu zpěvačku a druhá je během roku (snad jen nakrátko) taky opustí, ale zas možná v dohlednu získají jednu novou 17tku - a to budete možná čumět! A zpěvák Marek Lepší si to příjmení zaslouží taky čím dál víc. Pak hrál MOTORBAND. Myslel jsem, že uvidím poprvé jejich novýho zpěváka z UL, ale ten už se mezitím stal bývalým a na frontální post se vrátil po nějakém tom roce Milan Daim. Byl to jeho první koncert po návratu. Je technickej, precizní, skoro bych řekl profesionální... ale Pepa Šutara to holt nééni. Nezpívá totiž jako on játrama. Nejvíc to samozřejmě vyznělo v těch peckách, na který jsme zvyklí s Pepou. Ale zas takovej odvar, jako při jeho první motorbandí epizodě, to nebyl, takdoufejme, že si Motorčík Máča ohlídá, aby mu to staronový člen zas netlačil do potupný popiny. No a FATE MAGAZINE. To jsem právě podle předchozích referencí čekal Daimovu kapelu, jenže škatule se pohnuly tak, že tady teď působí, jak čtenáři webu www.fatemagazine.eu už jistě vědí, nějakej David Adámek. Tepličák, po životní epizodě strávené ve Vrchlabí repatriovaný v našem městečku. Bál jsem se toho, skoro už jsem sahal pro havelok a že jako radši domů na televizi... - ještě že jsem se zdržel (pivo se přece dopíjí)! Jednou větou: britpopová melodika s metalovými kytarami a punkovou energií. Charisma zpěváka přetékalo z pódia do prvních řad a mělo omamnej účinek na dámy mezi 15 a 20, z nichž nejedna si zpívala (anglické!) texty s ním. Nevím, kdo to všechno v kotli tak vystrájal. Možná rodinné příslušnice, kamarádky kapely a doufejme, že jistě i nějaké ty groupies. (Takjetospravneataktomabytkurvane?) Není to velkej zpěvák, ale je to šoumen každým inchem. Teda coulem, aby mě zas někdo neperzekvoval, že jsem pseudointošsky nesrozumitelnej. Když vytáhl micku na rampu, dal s ní taneček a na závěr extempore jí věnoval svou krásnou kravatu, nezdržel se autor (taky Čech!) úvahy, kolik asi mohla stát... Ale co - jestli jim to takhle půjde, budou brzo bohatý a to pak budou fanynkám rozdávat klíče od BMWéček nebo tak nějak podobně. Takže celkový i umělecký dojem asi 5,8 a doufejme, že byla v Sálech založena tradice. Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
u JEDNOU, TAKHLE OKOLO VÁNOC se procházely 2 osoby po lese nedaleko jednoho okresního města. Kráčely pomalu, nikam nespěchaly, zabrány jen do svých myšlenek. Neviditelné napětí, které oběma procházelo, rušil pouze pes, dožadoval se pozornosti a loudil, aby mu byl házen klacek. Jedna z osob byla svolná, vyhovět mu, a tak mu jej házela. Tak pomalu nikým nerušeni kráčely ztichlým opuštěným lesem. Asi po hodinové procházce se vrátily na hlavní silnici a odjely do svých domovů. A to je všechno… Poslední dobou se mně daří, ať si vyberu jakoukoliv akci kulturního směru - výtvarnou nebo hudební, nikdy mi nenapadne sám sebe se ptát, proč tu sakra jsem, co tady sakra dělám? Prostě, kamkoliv přijedu, vždy to stojí za to. Naposledy v sobotu 9. 2. v Libochovicích. Nemělo to chybu: dost lidí, výborný zvuk, pohodový bufet, pan Temelín se svým krámkem… Ale hlavně to nejdůležitější: výborná muzika! Otvírákem byli JET 8, početná skupina z Prahy, která svým skáčkem rozhýbala sál. Jako druhá nastoupila PRAGUE SKA CONSPIRACY, ne jen podle mě zlatý hřeb programu. Perfektní skáčko s výborným ságem, rytmikou a především, výtečnou zpěvačkou. Nádherný hlas podtržený výrazným jevištním projevem a nespoutanou energií, nadchl všechny přítomné. Takhle si představuji hvězdu. S až exotickým zjevem byla nejfotografovanějším člověkem, což ji nedělalo žádný problém. Prostě radost. Pak nastoupila reggae formace URAGGAN ANDREW, posílená o kytaru a perkuse. Ústecká parta nabírá obrátky a počet jejích příznivců se zvětšuje, což bylo vidět i zde. Ani ji nechtěli pustit z podia. Zavírákem byli domácí HUDRBANDEN, kteří to všechno za pomocí přátel spískali, díky jim!!. Zahráli s plným nasazením, byť byly už 2 hodiny po půlnoci. Plac byl i tak plný - vč. mě, svíjel jsem se jak za mlada a byl rád, že jsem se druhý den dožil 53tky. A to je všechno. Žíža (Zdendule.Af@seznam.cz)
u ARTFESTIVAL KULT NABÍDL MNOHO HODNOTNÝCH UMĚLECKÝCH ZÁŽITKŮ , které se návštěvníkům vepsaly do srdce. Napsala by lékárnice Marie Peterková. Čurák Kubata by se z toho zakuckal antikoncepčními lékorkami. Písk! ‘A děkuji hlavně Honzovi Kvasničkovi a Herrrozerronegro’, zaštěkal by kastelán Štětka. Haf! Haf! Otočil by se za ocasem a skočil šipku mezi zdymadla. Teď vážně: taky se vám zdá, že se lidi ztenčujou, prosvítaj, hubnou, až vyhubnou? Jdu po Malé Hradební, naproti mně kyborg, tělem mu zmítá elektrický valčík. Plno plešatejch 50níků prská pralinky. Komunisti? Političtí vězni! Potká kult kulta a povídá: ‘STOJÍME NA KONCI! POD NÁMA PROPAST! MÍSTO ZÁCHRANNÉ SÍTĚ MLHA UTKANÁ Z ROZPADLÝCH HODNOT!’ Šaman v kůži klauna je před náma obrací v prstech a my se smějeme. Za pade, za kilo. Šaman ví, co říct. Klaun má pár replik, na který se každej chytí. Co pojem, to ozvěna, záškub. Vzpomínka na dobu, kdy vše bylo pevné. Kdy nic neprotékalo. ‘Jako fluidum Lásky, lá la lá, jako Cyklon B Pravdy, um ta um ta, jako trinitrotoluen Spravedlnosti, ta dam ta dam’, zpívá janek ledecký. Potkal jsem 2 věřící. Vypadali smutně. Jezdí autem. Sem a tam. Tam a zpět. A nic. No to je všechno. To nemá pointu. Dobře, tak: každý den přepisuju stížnosti, veřejné dopisy, manifesty atd. panu Oranžádovi - jogínovi, který se chce stát prezidentem. Pomáhá mi za to v domácnosti. Tuhle šel brousit nože o beton na chodník před dům. Klečel na bobku a brus sem brus tam. Pejskař na to nevěřícně koukal: 4 nože, 4 vchody, 1 fakír. Mezi bezdomáčema je takových ambiciózních blouznivců hafo. To každej neví. Ale v absurdní době se sluší podporovat absurdní věci: ráno pít presso charms, k obědu jíst filet tzara, večer zakončit koktejlem Piňa beckett. Potká jogín balvína a povidá mu: ‘Poslyš, já sem úplně hotovej z toho, jak rychle píšeš! Dyť jsi snad rychlejší než ten počítač!’ ‘Jistě, a taky umím dělat víc věcí najednou. Ve wordu zpytuju svědomí, ve fotošopu sonduju kozy holky odnaproti, ve fleši si chystám večeři’, na to balvín. ‘Ale všechno je na úkor něčeho. Když potkám starého schizofrenika, který si dá za den Ústí pětkrát sem a tam, jak dlouho se mu vydržím dívat do očí?’ Hm. Co znamená konec dějin? ‘Všechno se podřídilo bitové systematizaci’, zkouší martíček. ‘Každou oblastí života se šíří vir’, odhaduje jeskyňka. ‘Je předem naprogramováno, co se stane’, tipuje gousvis. ‘Náhody, změny, krize jsou eliminovány.’ To byl stráňa. ‘O to silnější bude úder zvenčí’, hrozí baži. ‘Východ je čím dál blíž’, hurvajs. Konec reklamy. Usámkové už cupitají. Jednou ŠUP! Krok sun krok. A dvakrát ŠUP! Poslední tanec marka ebena. Ušmiknou 5 noh panákovi šmicerovi. Vylížou kundu agáty hanychové. Ustřihnou pačesy václavu moravcovi. Řízy říz. Chlápci, co serou na naší Kulturu. Mrdaj naší Tradici. Inteligentní. Vědí, že Něco je jen odvrácenou stránkou Ničeho. Potká se v mumii ix s ypsilonem. ‘Civilizace v podstatě končí, společnost se rozpadá.’ Příjemný pocit. Napiju se piva, protáhnu se na barové židli. Jak si ukrátit čekání na Konec? SSS. Sabotovat skurvené systémy. Čekáš jedničku? Řeknu dvojku. Mám si lehnout? Udělám stojku. Sova. Ššš hů. Potká potkan potkana. ‘Ano, vážení přátelé, tak to byly ve stručnosti balvínovy pocity z divadelního festivalu Kult. A už tu máme další číslo, smutný klaun pichlík se bude rozplývat nad ondysem, veselý bobr ondys pochválí pichlíka, svůdná tanečnice neuvirt zapípá slepicím, pak si přečteme tiráž, dámy a pánové, a za měsíc zas. A jÁ už Mizím, mizím, vážENí přátelé.’ Potlesk pro kRysáka boba. DEbila. Leváka. jarobal@seznam.cz
uslyšel pouze výborný bubeník Jimmy Chamberlin (který do toho bušil o 106). Další noví obyvatelé planety dýní nijak nevyčnívali, ale Billymu tak to zřejmě vyhovuje... Staré songy střídaly nové, atmosféra houstla, hala duněla a před náporem hutných basových linek prchali někteří fanoušci do zadních řad... Bezpohlavní ‘space’ image Billyho Corgana předčila očekávání. Frontman zpíval výtečně, kytarovou masáž střídal s melancholií, doprovázen jen svou španělkou nebo pianem. A pokud jim to trochu ujelo, zpěvák vše vynahradil ‘nenahraditelným’ projevem. Jakoby ani formaci nebylo 20 let... tak mladě z povzdálí vypadala. Ale ruku na srdce, převážná část publika ve věku 30+ si (možná) přišla uzavřít kapitolu vzdoru, smutku, euforie a navždy mladých vzpomínek na něco, co se již nikdy nebude opakovat. ZuzKail (zkailova@seznam.cz)
libochovicko-chotěšovská bandička HUDR BANDEN a pohádkový POHÁDKOVÝ REVIVAL. Původní počet kapel byl 4, ale roudničtí SHIT HAPPENS nedorazili a na scéně se neobjevili, neb mají nějaké problémy, které ale intenzivně řeší. Show odstartovali HUDR BANDEN a svižně divákům sekali jednu píseň za druhou, sem tam i podpořeni tančícími a točícími se punkáči a poměrně slušně celou akci rozjížděli, ačkoliv si nemůžu odpustit poznámku, že občas to kucí trochu kazili. Možná to bude tím, že poměrně nedávno přišli o druhého kytaristu a celé si to ještě sedá. Největší úspěch měla tradičně píseň Yes My Lord, na kterou si chlapci na podio pozvali aj slečny z publika. Když asi po 40 minutách dohráli, bylo něco po 10té a všichni se pomalu začínali těšit na největšího ‘tahouna’ - E!E. Natěšenci si museli sice chvilku (trvala skoro stejně jako vystoupení kapely první) počkat, což se ale, soudě dle ohlasu, určitě vyplatilo. Už při prvních tónech se skoro všichni návštěvníci (asi 150) sešli v předu u pódia a už u zvukové zkoušky bylo patrné, co se během následujících skoro 2 hodin bude dít. Celkem slušné a místy až divoké pogo, tanec rozdivočených punkerů. Co k samotnému vystoupení říct? Je vidět, že se E!E na prknech punkových objevují už ne nějaký ten pátek, ale rok. Celý set byl zahrán rutinně a s velkým nadhledem, nikoliv však sterilně. Prostě na pódiu stáli starý punkáči s nástrojema a bavily ty mladý punkáče dole pod nima, a to tak, že dobře. Čerství punkáči se ve vlnách valili do poga vpředu, zatímco spaření a unavení se na 
chvilku odcházeli občerstvit a oddechnout si, tím pádem byl plac před kapelou celou dobu zaplněn. U některých, dnes již opravdu notoricky známých hitů, jako je např. Humusák či Nic novýho nerozjíždět se strhávala opravdová mela. Jediné, co by se dalo trochu vytknout, je délka hraní. Ovšem mohlo to tak přijít jen mně, neb dle spokojených obličejů okolostojících a vzhledem k neustále se ozývajícím žádostem o přídavky tomu asi bylo právě naopak. Po 2 hodinách se rozloučili a na scénu se pomalu drala v pořadí třetí parta - POHÁDKOVÝ REVIVAL. Začali něco po půl jedný, také po trochu delší přípravě, ale kdo vydržel, opět nelitoval. Kapela je nejen v okolí Řípu poměrně dost známá. Umě předělanými, z pohádek dobře známými hity si vždy získají nadšené posluchače a v pozdních hodinách, kdy se už většina lidí nachází v bujaré náladě, láká spoustu tančících fanoušků. Hodí se jak na různé akce, kde se po boku dospělých vyskytují děti, tak i na punkové koncerty, či rockové festivaly. Všude si partička 2 holek a 4 kluků najde fandy. Pro někoho možná trochu podbízivá a laciná taktika, ovšem pro většinu, která nad takovými věcmi nepřemýšlí, je zárukou skvělé zábavy. Ten večer jsem se díky nim bavil i já a dokonce i to Královské regé si zazpíval. Když dohráli, lidé se pomalu začínali vytrácet a tudíž jsem se vydal na cestu domů také. Účasti na večírku jsem opravdu nelitoval. Fotky na brajgl.rajce.idnes.cz. Johny Mistr (johny.mistr@seznam.cz)
do potupný popiny. No a FATE MAGAZINE. To jsem právě podle předchozích referencí čekal Daimovu kapelu, jenže škatule se pohnuly tak, že tady teď působí, jak čtenáři webu www.fatemagazine.eu už jistě vědí, nějakej David Adámek. Tepličák, po životní epizodě strávené ve Vrchlabí repatriovaný v našem městečku. Bál jsem se toho, skoro už jsem sahal pro havelok a že jako radši domů na televizi... - ještě že jsem se zdržel (pivo se přece dopíjí)! Jednou větou: britpopová melodika s metalovými kytarami a punkovou energií. Charisma zpěváka přetékalo z pódia do prvních řad a mělo omamnej účinek na dámy mezi 15 a 20, z nichž nejedna si zpívala (anglické!) texty s ním. Nevím, kdo to všechno v kotli tak vystrájal. Možná rodinné příslušnice, kamarádky kapely a doufejme, že jistě i nějaké ty groupies. (Takjetospravneataktomabytkurvane?) Není to velkej zpěvák, ale je to šoumen každým inchem. Teda coulem, aby mě zas někdo neperzekvoval, že jsem pseudointošsky nesrozumitelnej. Když vytáhl micku na rampu, dal s ní taneček a na závěr extempore jí věnoval svou krásnou kravatu, nezdržel se autor (taky Čech!) úvahy, kolik asi mohla stát... Ale co - jestli jim to takhle půjde, budou brzo bohatý a to pak budou fanynkám rozdávat klíče od BMWéček nebo tak nějak podobně. Takže celkový i umělecký dojem asi 5,8 a doufejme, že byla v Sálech založena tradice. Yarda Pichlík (jpichlik@centrum.cz)
Peterková. Čurák Kubata by se z toho zakuckal antikoncepčními lékorkami. Písk! ‘A děkuji hlavně Honzovi Kvasničkovi a Herrrozerronegro’, zaštěkal by kastelán Štětka. Haf! Haf! Otočil by se za ocasem a skočil šipku mezi zdymadla. Teď vážně: taky se vám zdá, že se lidi ztenčujou, prosvítaj, hubnou, až vyhubnou? Jdu po Malé Hradební, naproti mně kyborg, tělem mu zmítá elektrický valčík. Plno plešatejch 50níků prská pralinky. Komunisti? Političtí vězni! Potká kult kulta a povídá: ‘STOJÍME NA KONCI! POD NÁMA PROPAST! MÍSTO ZÁCHRANNÉ SÍTĚ MLHA UTKANÁ Z ROZPADLÝCH HODNOT!’ Šaman v kůži klauna je před náma obrací v prstech a my se smějeme. Za pade, za kilo. Šaman ví, co říct. Klaun má pár replik, na který se každej chytí. Co pojem, to ozvěna, záškub. Vzpomínka na dobu, kdy vše bylo pevné. Kdy nic neprotékalo. ‘Jako fluidum Lásky, lá la lá, jako Cyklon B Pravdy, um ta um ta, jako trinitrotoluen Spravedlnosti, ta dam ta dam’, zpívá janek ledecký. Potkal jsem 2 věřící. Vypadali smutně. Jezdí autem. Sem a tam. Tam a zpět. A nic. No to je všechno. To nemá pointu. Dobře, tak: každý den přepisuju stížnosti, veřejné dopisy, manifesty atd. panu Oranžádovi - jogínovi, který se chce stát prezidentem. Pomáhá mi za to v domácnosti. Tuhle šel brousit 
nože o beton na chodník před dům. Klečel na bobku a brus sem brus tam. Pejskař na to nevěřícně koukal: 4 nože, 4 vchody, 1 fakír. Mezi bezdomáčema je takových ambiciózních blouznivců hafo. To každej neví. Ale v absurdní době se sluší podporovat absurdní věci: ráno pít presso charms, k obědu jíst filet tzara, večer zakončit koktejlem Piňa beckett. Potká jogín balvína a povidá mu: ‘Poslyš, já sem úplně hotovej z toho, jak rychle píšeš! Dyť jsi snad rychlejší než ten počítač!’ ‘Jistě, a taky umím dělat víc věcí najednou. Ve wordu zpytuju svědomí, ve fotošopu sonduju kozy holky odnaproti, ve fleši si chystám večeři’, na to balvín. ‘Ale všechno je na úkor něčeho. Když potkám starého schizofrenika, který si dá za den Ústí pětkrát sem a tam, jak dlouho se mu vydržím dívat do očí?’ Hm. Co znamená konec dějin? ‘Všechno se podřídilo bitové systematizaci’, zkouší martíček. ‘Každou oblastí života se šíří vir’, odhaduje jeskyňka. ‘Je předem naprogramováno, co se stane’, tipuje gousvis. ‘Náhody, změny, krize jsou eliminovány.’ To byl stráňa. ‘O to silnější bude úder zvenčí’, hrozí baži. ‘Východ je čím dál blíž’, hurvajs. Konec reklamy. Usámkové už cupitají. Jednou ŠUP! Krok sun krok. A dvakrát ŠUP! Poslední tanec marka ebena. Ušmiknou 5 noh panákovi šmicerovi. Vylížou kundu agáty hanychové. Ustřihnou pačesy václavu moravcovi. Řízy říz. Chlápci, co serou na naší Kulturu. Mrdaj naší Tradici. Inteligentní. Vědí, že Něco je jen odvrácenou stránkou Ničeho. 
Potká se v mumii ix s ypsilonem. ‘Civilizace v podstatě končí, společnost se rozpadá.’ Příjemný pocit. Napiju se piva, protáhnu se na barové židli. Jak si ukrátit čekání na Konec? SSS. Sabotovat skurvené systémy. Čekáš jedničku? Řeknu dvojku. Mám si lehnout? Udělám stojku. Sova. Ššš hů. Potká potkan potkana. ‘Ano, vážení přátelé, tak to byly ve stručnosti balvínovy pocity z divadelního festivalu Kult. A už tu máme další číslo, smutný klaun pichlík se bude rozplývat nad ondysem, veselý bobr ondys pochválí pichlíka, svůdná tanečnice neuvirt zapípá slepicím, pak si přečteme tiráž, dámy a pánové, a za měsíc zas. A jÁ už Mizím, mizím, vážENí přátelé.’ Potlesk pro kRysáka boba. DEbila. Leváka. jarobal@seznam.cz
