aneb 'Z Oslo na Nordkapp a zase zpátky...'
23. 7. - 21. 9. 03 = VOLDA/NORSKO - Z Lauvstadu 'vedou všechny cesty' do Voldy, kde se konečně seznámíme s přítelem Heidrun - Jon Pederem. Vypráví o pobytu v Grónsku, spolu pak opěvují plus fotkami dokazují návštěvu Prahy, abychom po společné večeři usedli v místní hospůdce. Nejen ta - i přes nemalé ceny alkoholu (např. pivo cca 50,- NOK = 200,- Kč) - se těší slušné návštěvnosti. Zde mj. poznáváme Karen, která rok pobývala kousek od Brna a dokonce přemýšlela, že by v Čechách chtěla žít (my to zas cejtíme naopak)! Zároveň se čím dál tím víc ujišťujem, jak často Norové používají slovíčko 'expensive', tedy drahý. Ono je tu vskutku na místě, ale na druhou stranu platy a hlavně stabilní ekonomický a sociální systém tuto situaci 'bohatě' vyvažuje. Což se nedá říct o naší matičce zemi… 15. 8. 03 to je přesně měsíc, co jsme 'postavili palec' na Petrovickém hraničním přechodu a nám to přijde jako třeba měsíce 2, nebo 3. Ostatně tenhle pocit asi zažívá většina lidí - doma 'všechno při starym' - dny běží 'jak na páse', kdežto 'venku' je pak všechno nový, nepoznaný… 16. 8. se v Ústí žení kámo Doli a brácha Mychadlův, kterej má pro změnu 18. 8. narozky a tak nás Olav bere na výlet. Koupel v horskym jezeře ('vatn') 'Hornindalsvatn' vystřídá výstup k modrému ledovci (angl. 'glacier', norsky 'breen') 'Briksdalsbreen' v národním parku Jostedalsbreen, největším ledovém poli na evropském kontinentě (1230 km2, www.jostedalsbre.no). Takový úkaz se samozřejmě neobejde bez kupy tůristů, převládají - tak jako v jiných koutech - aparáty ověšení Japonci - většinou využívající možnosti odvozu až na samý vrchol. K vrcholu splazu už dupe kupa nadšenců, bez maček, lana a průvodce to ale nejde. Na ledovcové pláni se dá pro změnu lyžovat (viděli jsme i fotky lidí v plavkách). Poté navštívíme menší splaz připomínající budovy opery v Sydney, z jehož spodku, jakési brány, vytéká řeka. Cestou domů nám Olav vypráví, jak chtěli ve Voldě postavit tunel a on byl jako jediný proti (kvůli přírodě, špatnému umístění apod.). Ačkoliv ho všichni přesvědčovali, že to nemá cenu, on vydržel, poslal na ministerstvo dopis a - možná to zní jako z pohádky - tunel nakonec urobili na Olavem preferovaném místě… A protože jsme našemu dobrodinci nabídli své služby, 19. srpna začínáme vyčištěním velkého ovčína, neb syn Magnus se rozhodl pokračovat v chovu (mezitím se ovce volně toulají po kopcích, občas sice nějaká spadne, ale s tím se počítá…). Třetí den dostaneme do ruky motorovou pilu a sekeru, plus další nástroje potřebné k opracovaní dřevených fošen na rozestavěnou chatu 'Opp pa Setra'. Ne, že bysme s tím nějak výrazně uměli, nicméně do 20. září, než vyrazíme dál, k nejsevernějšímu bodu Norska a vlastně celé Evropy, máme co dělat….
(POKRAČOVÁNÍ
PŘÍŠTĚ) Emilio (emiliod@seznam.cz)
a Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)
0. díl Vikingské anabáze 1. díl Vikingské anabáze 2. díl Vikingské anabáze 3. díl Vikingské anabáze 4. díl Vikingské anabáze 5. díl Vikingské anabáze 6. díl Vikingské anabáze 7. díl Vikingské anabáze 8. díl Vikingské anabáze 10. díl Vikingské anabáze 11. díl Vikingské anabáze 12. díl Vikingské anabáze 13. díl Vikingské anabáze 14. díl Vikingské anabáze 15. díl Vikingské anabáze
23. 7. - 21. 9. 03 = VOLDA/NORSKO - Z Lauvstadu 'vedou všechny cesty' do Voldy, kde se konečně seznámíme s přítelem Heidrun - Jon Pederem. Vypráví o pobytu v Grónsku, spolu pak opěvují plus fotkami dokazují návštěvu Prahy, abychom po společné večeři usedli v místní hospůdce. Nejen ta - i přes nemalé ceny alkoholu (např. pivo cca 50,- NOK = 200,- Kč) - se těší slušné návštěvnosti. Zde mj. poznáváme Karen, která rok pobývala kousek od Brna a dokonce přemýšlela, že by v Čechách chtěla žít (my to zas cejtíme naopak)! Zároveň se čím dál tím víc ujišťujem, jak často Norové používají slovíčko 'expensive', tedy drahý. Ono je tu vskutku na místě, ale na druhou stranu platy a hlavně stabilní ekonomický a sociální systém tuto situaci 'bohatě' vyvažuje. Což se nedá říct o naší matičce zemi… 15. 8. 03 to je přesně měsíc, co jsme 'postavili palec' na Petrovickém hraničním přechodu a nám to přijde jako třeba měsíce 2, nebo 3. Ostatně tenhle pocit asi zažívá většina lidí - doma 'všechno při starym' - dny běží 'jak na páse', kdežto 'venku' je pak všechno nový, nepoznaný… 16. 8. se v Ústí žení kámo Doli a 
brácha Mychadlův, kterej má pro změnu 18. 8. narozky a tak nás Olav bere na výlet. Koupel v horskym jezeře ('vatn') 'Hornindalsvatn' vystřídá výstup k modrému ledovci (angl. 'glacier', norsky 'breen') 'Briksdalsbreen' v národním parku Jostedalsbreen, největším ledovém poli na evropském kontinentě (1230 km2, www.jostedalsbre.no). Takový úkaz se samozřejmě neobejde bez kupy tůristů, převládají - tak jako v jiných koutech - aparáty ověšení Japonci - většinou využívající možnosti odvozu až na samý vrchol. K vrcholu splazu už dupe kupa nadšenců, bez maček, lana a průvodce to ale nejde. Na ledovcové pláni se dá pro změnu lyžovat (viděli jsme i fotky lidí v plavkách). Poté navštívíme menší splaz připomínající budovy opery v Sydney, z jehož spodku, jakési brány, vytéká řeka. Cestou domů nám Olav vypráví, jak chtěli ve Voldě postavit tunel a on byl jako jediný proti (kvůli přírodě, špatnému umístění apod.). Ačkoliv ho všichni přesvědčovali, že to nemá cenu, on vydržel, poslal na 
ministerstvo dopis a - možná to zní jako z pohádky - tunel nakonec urobili na Olavem preferovaném místě… A protože jsme našemu dobrodinci nabídli své služby, 19. srpna začínáme vyčištěním velkého ovčína, neb syn Magnus se rozhodl pokračovat v chovu (mezitím se ovce volně toulají po kopcích, občas sice nějaká spadne, ale s tím se počítá…). Třetí den dostaneme do ruky motorovou pilu a sekeru, plus další nástroje potřebné k opracovaní dřevených fošen na rozestavěnou chatu 'Opp pa Setra'. Ne, že bysme s tím nějak výrazně uměli, nicméně do 20. září, než vyrazíme dál, k nejsevernějšímu bodu Norska a vlastně celé Evropy, máme co dělat….