ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU
   ZEMĚ VIKINGŮ OČIMA ÚSTEČÁKŮ - Intro (0. díl)

aneb 'Z Osla na Nordkapp a zase zpátky...'
To bylo takk: V lednu loňskýho roku jsme se rozhodli, že v létě vyrazíme - jak se říká - do světa. I přiblížil se 15. červenec 2003 a my se s krosnami o váze mezi 30 - 40 kg ocitli na německé hranici za Petrovicemi. Palec nahoru a za 6 dní vystupujem v hlavním městě Norska, Oslo (předcházely 2 noci v Německu, 2 v Dánsku, kde potkáváme přátele mýho bratránka z Německa a 1 ve Švédsku). Z původního záměru, navštívit mnohými opěvované souostroví Lofoty a podniknout zde a později v dalších národních parcích túru, sešlo ve chvíli, kdy jsme na stopu potkali paní Grétu. Slovo dalo slovo a místo na sever teď míříme do západní provincie plné bájných fjordů - More og Romsdal, přesně řečeno malého, šestitisícového městečka VOLDA (www.volda.org). Z našeho hostitele Olava se vyklubal člověk, jakých v životě potkáte pomálu, ne nadarmo mu dnes přezdíváme 'náš norský táta'... Každý den, a že jich nakonec bylo do 2 měsíců, jsme naplnili buď užitečnou spíše farmářskou činností, nebo výletem - více prozradí další kapitoly. Skandinávská příroda je něco, co bychom přáli vidět každému a vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsme se vydali právě sem.
Nicméně nic netrvá věčně a tak 21. září vyplouváme spolu s posádkou a dalšími pasažéry lodě Hurtigruten směrem k Severnímu mysu (Nordkapp). Cestou míjíme hojně navštěvovaný Geiranger fjord s nejznámnějším vodopádem Sedm sester (De Syv Sostre); TRONDHEIM, město vikingského krále Olava s norským klenotem, katedrálou Nidaros (Nidaros Domkirken); za 2. sv. v. vybombardované městečko BODO, vysněné rybářské Lofoty; za 'Paříž severu' označované TROMSO s nejsevernějším pivovarem na světě a konečně ostrov Mageroya, na němž se právě nejsevernější bod Norska a celé Evropy nachází. Kraťasy a třičko už dávno vystřídaly kalhoty a bunda, ale až noc z 25. na 26. 9. nás definitivně přesvědčila, že zima letos udeřila kapku dřív. Na 'cestě domů' a vlastně i dolů bude třeba překonat cirka 2147 km dlouhou vzdálenost do Osla a pak dál, do Čech. Dáváme si na to týdenní oraz na poloostrově HAMAROY pod (2. sv. válkou) proslaveným Narvikem, kde jsme mj. potkali slavného norského spisovatele Knuta Hamsuna a spatřili nepopsatelnou, objektivem však zachycenou Polární záři. Rovnoběžkou 66 stupňů a 33 minut prochází SEVERNÍ POLÁRNÍ KRUH (Polarsirkelen) a spolu s ním i my jakožto šťastní stopaři dorazivší 13. října do metropole do r. 1905 nazývané Christiania. Po týdnu stráveném u slečny Vibeke, jež nás SEM před necelými 3mi měsíci pozvala jakožto oholené takřka nezkušené stopaře na cestě TAM, se odhodláme k výpadu na naši rodnou hroudu.
Ovšem když 21. 10. začalo sněžit i na pumpě ven z Osla při evropské dálnici E6 a my si uvědomili, kolik promrzlých dní a nocí by nám to taky mohlo trvat na cestě dolů, když nahoru to v létě zabralo 6, zkusili jsme autobus. O štěstí a náhody nebyla nouze po celou dobu našeho putování, stejně jako o neuvěřitelně ochotné, vstřícné a hodné lidi, jejichž mentalita je kapitolou sama pro sebe. Ale to, že nás lístek do Prahy vyjde na cca 500,- Kč (134,- NOK) bysme fakt nečekali. Ve čtvrtek 23. října v 9 hodin ráno vyjíždíme a skrz Švédsko, Dánsko a Německo o den později, ještě za tmy, finišujem v Teplicích.
A to je ve (velké) stručnosti náš tříměsíční příběh, s jehož průběhem se vás pokusíme seznámit v dalších kapitolách.
'HA DET BRA'
Emilio (emiliod@seznam.cz) a Mychadlo (vopi.ce@seznam.cz)

1. díl Vikingské anabáze
2. díl Vikingské anabáze
3. díl Vikingské anabáze
4. díl Vikingské anabáze
5. díl Vikingské anabáze
6. díl Vikingské anabáze
7. díl Vikingské anabáze
8. díl Vikingské anabáze
9. díl Vikingské anabáze
10. díl Vikingské anabáze
11. díl Vikingské anabáze
12. díl Vikingské anabáze
13. díl Vikingské anabáze
14. díl Vikingské anabáze
15. díl Vikingské anabáze